Jana Bartáčková: Jak zastavit nezastavitelné?

Co to vlastně jsou antibiotika? Jedná se o léčivé látky, které bakterie usmrcují nebo potlačují jejich růst. To znamená, že s nimi můžeme léčit pouze bakteriální infekce. Stále se však v praxi stává, že jsou antibiotika podávána nesprávně, například na infekce virové. Díky objevu penicilinu Alexandrem Flemingem roku 1928 došlo k záchraně obrovského počtu lidí. Během druhé světové války, a hlavně po ní, měli lidé za to, že se díky antibiotikům dá vyléčit snad i obezita. V USA bylo po 2. světové válce spotřebováno několik desítek tun penicilinu ročně.

S nadměrným užíváním penicilinu se začaly vyskytovat i situace, kdy byl penicilin neúčinný, proto se pacientům během terapie často jejich zdravotní stav zhoršoval. Vysvětlení se nabízelo jednoduché. Na některé mikrobiální infekce penicilin nefunguje a začaly se vyvíjet další druhy antibiotik. A mělo se logicky za to, že tam, kde nepomůže penicilin, pomohou jiná antibiotika.

V té tobě už řada vědců upozorňovala na fenomén antibiotické resistence a na fakt, že antibiotika nejsou všespásná. V posledních letech se ukazuje, že přehnané používání antibiotik má za následek šíření bakterií, které jsou vůči antibiotikům odolné (rezistentní) a jimi způsobené infekce tak již často není možné léčit.

Může se jednat například o banální plicní infekce, které byly ještě před pár desítkami let léčeny běžnými antibiotiky. V Evropské unii v současnosti na infekce vyvolané rezistentními kmeny umírá ročně okolo 30 tisíc lidí. Predikce do budoucna bohužel také není příznivá. Existují obavy, že do roku 2050 zemře celosvětově na infekce způsobené rezistentními kmeny bakterií víc lidí než na rakovinu.

Problém antibiotické resistence tkví v několika zásadních faktorech. Prvním z nich je již zmiňované nadužívání antibiotik. Podle Státního zdravotního ústavu bylo v roce 2023 zbytečně léčeno antibiotiky okolo 30 % osob. Jako pacienti se léčíme tak, jak nám je předepsáno lékařem, ale zkusili jste se někdy zeptat svého lékaře, jestli je možné vaše onemocnění léčit i jinak než antibiotiky?

Samozřejmě, když je nám zle, a to je, pokud už jsme vyhledali lékařskou pomoc, tak chceme být co nejrychleji fit. Často máme i v blízké budoucnosti nějaký program, kde musíme být nebo o něj nechceme přijít. Představa toho, že dva týdny strávíme v posteli místo pár dnů na antibiotikách, je tak lákavá, že rozhodnutí je jasné.

I tak je však potřeba řídit se vědeckými poznatky a dbát na rady odborníků. Antibiotika se při virových infekcích mají podávat jedině tehdy, pokud virovou infekci doprovází infekce bakteriální a toto rozhodnutí je především na posouzení ošetřujícího lékaře.

Důležité je zmínit, že pokud antibiotikum užíváme, musíme přesně dodržovat pokyny svého lékaře (kolik dní a jak často užívat lék, zda lék užívat před, během nebo po jídle atp.) a nespotřebované léky odnést zpět do lékárny.

Pokud antibiotikum spláchneme do WC nebo vyhodíme do koše, dojde k jeho šíření do životního prostředí (buď na skládku odpadu nebo do řeky). Čistírny odpadních vod nejsou koncipovány na jejich odstranění.

Použití antibiotik u zvířat

Někteří lidé mají pocit, že notnou dávku antibiotik dostávají s přísunem potravin, a to hlavně masa. Má se za to, že zvířata se krmí antibiotiky, aby více rostla. Tyto informace se šíří překlady zahraničních zpráv (zejména z USA).

Ale pozor: to, co je problém v Americe, není vždy problém v ČR. Od roku 2006 je v celé EU zakázáno podávat antibiotika zvířatům určeným pro lidskou spotřebu z preventivních důvodů nebo za účelem podpory jejich růstu.

Maso, ale i jiné produkty živočišného původu jako je mléko, med atp., které je určeno ke konzumaci, je v souladu s legislativou testováno na jakékoli farmaka.

Striktní legislativa EU se však nevztahuje na domácí mazlíčky a další, doma chovaná zvířata. Těm teoreticky můžete podávat antibiotika téměř bez kontroly. Pokud vám však záleží na omezování šíření antibiotické resistence, opatrnost je na místě i zde.

Vznik a šíření antibiotické resistence

Jelikož naše tělo spotřebuje jen určitou část léčiva a zbytek vyloučíme, dostávají se antibiotika do odpadních vod a s nimi do prostředí. Tam se setkávají s běžnými mikroorganismy, které si při kontaktu s antibiotikem začínají vytvářet resistenci. Tento děj je přirozený a v přírodě se vyskytuje po miliony let.

Problémem je však množství antibiotik produkovaných lidmi v prostředí. Zde by se dalo říci, že jde o přímou úměru: „Čím více antibiotik, tím více resistentních bakterií.“

Bohužel, resistentní kmeny bakterií mají pro nás tu nevýhodu, že jsou schopné si informaci o rezistenci předávat navzájem. To znamená, že k šíření resistence už nepotřebují být v kontaktu s antibiotikem.

Jak vlastně fungují resistentní mikroorganismy? Co je činí odolnými vůči antibiotikům? Existuje řada mechanizmů, kterými si mikroorganismy vytvoří resistenci.

Nejzajímavější a v podstatě nejnebezpečnější jsou tzv. β-laktamázy. Jsou to enzymy, které se vážou na β-laktamový kruh antibiotik penicilinového typu a rozpojují jej, čímž činí antibiotikum neúčinným. Tyto enzymy tedy aktivně napadají antibiotikum.

To, že jste dítě, dospělý, malý, velký, sportovec či intelektuál, nemá vliv na náchylnost k infekci. Pokud v sobě rezistentní kmen máte, je důležité to zjistit včas a doufat, že si s nákazou tělo poradí, protože není moc jiných léčiv, kterými antibiotika nahradit.

Změnou antibiotika většinou dochází jen k pomnožení resistentního kmene a vybití všech okolních mikroorganizmů.

Antibiotika poslední záchrany pak mají těžký úkol vyhrát nad velmi silnou a rozšířenou nákazou. Bohužel při tom dochází až k úmrtí.

Jak se k nám vlastně geny resistence dostanou? Je potřeba si uvědomit, jak je vše propojeno a vlastně vše, co vypustíme do životního prostředí, se nám jako bumerang vrátí zpět.

Vše je jednoduše popsáno v konceptu ONE HEALTH (Jedno zdraví), jak je znázorněno na obrázku:

Představme si takový malý uzavřený systém: jsem zdravý jedinec, mám chalupu, kde si rád vypěstuji nějakou zeleninu, ze které mám radost. A dobrý pocit k tomu, že krom toho, že jsem jí dokázal vypěstovat, tak jí mám zdravou, protože je z mé zahrádky a já přece vím, že není ošetřena žádnými chemikáliemi. Je pouze zalévána z říčky, která mi teče kolem chalupy. A občas půdě dopřeji oživení koňským hnojem z nedalekých stájí.

Vše je krásné a v pořádku až do té doby, než si uvědomíte, že do řeky ústí výpusť z čistírny. A je dost možné, že koně mají zaléčená kopyta antibiotiky. Tak toto je ten zmíněný bumerang.

Naštěstí buďme rovnýma nohama na zemi a reálně si řekněme, že takto by to nešlo. S takovým přístupem by nás nezachránil ani hermeticky uzavřený prostor. Myslím, že je v pořádku jíst svojí vypěstovanou zeleninu, ale zároveň je dobré se o věci zajímat a zamyslet se nad svými činy.

Bohužel je prokázáno, že největším zdrojem resistentních bakterií jsou zdravotní zařízení. Snáz, než z vaší zahrádky, dostanete infekci z kliky nebo toalety v těchto prostorách a jedinou účinnou obranou je dostatečná dezinfekce rukou.

Zdá se to hloupé. Už od dětství slyšíme: umyj si ruce před obědem, ale přesto naše hygienické návyky nejsou natolik dostatečné, aby k infekcím nedocházelo. Člověk by neměl žít ve sterilním prostředí, tím i oslabuje svoji imunitu, ale mít základní hygienické návyky jako je umytí si rukou pokaždé, když jdu z toalety a před jídlem není tak těžké dodržet.

Posláním tohoto článku je vrýt do povědomí každého z nás, že něco takového jako je antibiotická resistence skutečně existuje. A i my se vůči ní můžeme bránit.

Jednou důležitou zásadou je, že nebudeme nadužívat antibiotika v jakékoliv formě a to včetně antibiotických mastí.

Pokud používáte krém nebo mast s antibiotikem, stačí malá účinná vrstva, kůže propustí jen část látky a zbytek smyjeme ve sprše nebo setřeme do oblečení. Tím se nám opět přebytečné antibiotikum dostane do čistírny odpadních vod. Druhou a zásadní obranou je důsledné dodržování základních hygienických návyků.

Přeji všem krásný život s co nejméně antibiotiky.

---

reklama

---