https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/jaroslavn-sebek-prosadit-zmeny-ve-strategickem-planu-cr-je-v-zajmu-drtive-vetsiny-ceskych-zemedelcu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jaroslav Šebek: Prosadit změny ve Strategickém plánu ČR je v zájmu drtivé většiny českých zemědělců

30.12.2021
Transformace českého zemědělství je v zájmu všech.
Transformace českého zemědělství je v zájmu všech.
Foto | tpmartins / Flickr
Přestože je v naší zemi obor zemědělství vnímán (a reálně tomu tak v mnoha případech je) jako hluboce rozdělený duální systém reprezentovaný na straně jedné průmyslovými agroholdingy a na straně druhé rodinnými farmami, spojuje potřeby mikropodniků, malých, středních i část velkých zemědělců celá řada společných zájmů. V nejobecnější poloze je to nutnost neustále odkládané transformace tuzemského zemědělství. To se ani po více než 30 letech po listopadu 1989 nedokázalo vymanit z předlistopadových přístupů, které jsou ale v mnohém buď překonané, nebo postupně překonávané, mimo jiné právě i pro měnící se podmínky Společné zemědělské politiky EU. Další zastírání této skutečnosti by bylo na škodu všem.
 
Navzdory tomu, že za hlavního kritika dosavadního pojetí české zemědělské politiky je dlouhodobě považována Asociace soukromého zemědělství ČR (ASZ ČR), jsou změny požadované naší organizací v bytostném zájmu mnohem širšího spektra podnikatelů v tomto oboru, než jsou jen sedláci na rodinných farmách, které primárně zastupujeme. Rostoucí koncentrace vlastnictví půdy a trend přesunu vlastnictví zemědělských podniků do zahraničních investičních společností nebo do rukou pár byznysmenů původem mimo zemědělství představuje obrovské a nevratné riziko právě pro klasická družstva nebo akciovky, které jsou stále více v hledáčku oligarchů a všelijakých dotačních dravců.

Tyto běžné středně velké podniky právnických osob, které na venkov také patří, totiž prakticky nemají žádnou funkční obranu proti tomuto kapitálu. Ten je ale bohužel přímo podporován stávající strukturou dotací, která klasickým družstvům ve skutečnosti žádnou výhodnější či udržitelnější pozici nenabízí – ba právě naopak, odmítáním jakýchkoli změn si svůj výhled jen zhoršují. A pokud je tato skupina standardních zemědělských subjektů řízena kvalitním managementem, měla by si tuto realitu konečně přiznat a podpořit požadavky na systémové změny.

Je tu ale i řada dalších zcela fatálních rizik, které náš sektor ohrožují, aniž by si s nimi dosud ministerstvo zemědělství vědělo rady, a hlavně s nimi vůbec chtělo cokoli dělat. Supervelké podniky se svými úzkými zájmy dosud vždy šikovně „přesvědčili“ všechny hráče – tj. jak řídící politické špičky, tak i vedení některých nevládních organizací, kteří v obavě z případné kritiky z neudržení finančních toků se dál jen motají v kruhu přejímání nesmyslných manter o potřebě zajištění stále větších dotací, o zvyšování soběstačnosti, konkurenceschopnosti a v podobných heslech, jejichž funkční podstata ale leží v úplně jiném nastavení podnikatelského sektoru.

ASZ ČR se ale nebojí říkat, že to, co našemu sektoru skutečně a dlouhodobě chybí, nejsou ani tak dotační peníze, těch je naopak poměrně dost, ale schází odvaha přiznat si výše popsanou realitu a hledat skutečná východiska.

Nejlepším důkazem je zcela účelové nastavení současného Strategického plánu MZe, který je nám podsouván jako kvalitní zboží, na kterém se nesmí anebo již z časových důvodů nemůže nic měnit. Cesta budoucnosti ale neleží v dalším navyšování prostředků v rámci kofinancování, nýbrž v přepracování podmínek a cílů jejich distribučních kanálů. Jedině tím se uvolní větší prostor pro řešení, která začnou mít zemědělci do budoucna více ve svých rukou a nebudou závislí na tom, jak se vyvine ta či ona společenská ideologie nebo politika.

Věřím, že každému normálně uvažujícímu sedlákovi, který cítí stále hmatatelnější problémy v tomto oboru podnikání, se toto jeví jako logický postup. Přesto však jde o tak tabuizované téma, které nutí představitele z Agrární komory a Zemědělského svazu svolávat své ovečky, aby na základě předepsaných variant melodramatických dopisů, které mají zasílat nově zvoleným autoritám, vyvolaly zdání, že je ve Strategickém plánu vše v pořádku. Ve skutečnosti ale pouze chtějí novým politikům navléknout smyčku na jejich krk, aby byli po celou dobu mandátu zodpovědní za realizaci něčeho, co nachystali jejich předchůdci s úplně jinými zájmy. To, co ale náš sektor opravdu nyní nepotřebuje, jsou nepodložená strašení zánikem zemědělství a už vůbec ne drzá vyhrožování stávkovými pohotovostmi v situaci, kdy nový ministr zemědělství ještě ani nemohl vejít do své kanceláře. To nesvědčí o elementární úctě k nově příchozímu ministrovi ani o konstruktivním přístupu. Svědčí to jen o demonstraci síly, které by ale nové vedení ministerstva nemělo podlehnout, jinak bude cokoli dalšího prosazovat jen velmi těžko.

Potřebné naopak je, společně s nevládní a odbornou veřejností využít všechen zbývající čas na prověření možných změn, které lze ještě stačit udělat a vymanit se z područí agrofertizačního schématu, který normálním zemědělcům bez ohledu na podnikatelskou formu nenabídl nic dobrého. Je třeba dát nový impuls a program venkovu, který bude na prospěch většině sedláků a zemědělských podniků.

ASZ ČR proto plně podporuje, aby nový ministr zemědělství vyjednal s Evropskou komisí co nejdelší odklad odeslání strategického dokumentu, a nabízí plnou odbornou součinnost a podporu při jeho alespoň částečném přepracování. Setrvání na stávající verzi Strategického plánu totiž jen dále přispěje k prohloubení již zmíněné duality v sektoru namísto k jejímu snížení.

Snaha ASZ ČR o tyto změny přitom vůbec není namířená proti větším podnikům a rozhodně se tak musím ohradit proti nepravdám, které se objevily v nedávných článcích šéfů Zemědělského svazu i Agrární komory. Podniky fyzických i právnických osob obhospodařující několikasethektarové výměry jsou podstatnou součástí jinak velmi pestré členské základny ASZ ČR, kterou přitom mnozí nesprávně vnímají pouze jako subjekty s malou výměrou, a tím i jako méně významnou část zemědělského spektra v naší zemi.

Skutečnost, že se ASZ ČR snaží vidět věci v širších souvislostech a hájit nejenom zájmy těch nejmenších, dokládá mimo jiné i fakt, že navrhovala princip zastropování na podstatně vyšší hektarové úrovni či od počátku podporovala maximální (30%) redistributivní platbu pro úplně všechny zemědělce bez ohledu na jejich výměru.

Vedle toho však také odmítáme finanční přesuny na několik málo vybraných opatření a komodit, kterou budou příčinou toho, že bude všem zemědělcům v příštích letech konáním české politické reprezentace a úředníků (nikoli Bruselem!) snížena přímá platba o více než 1 000 korun na hektar. Všechny tyto, ale i další návrhy, které má MZe k dispozici, neznamenají žádnou likvidaci zemědělství, jak je nám vyčítáno, ale naopak jsou v zájmu naprosté většiny zemědělců.

Je tedy jisté, že ASZ ČR rozlišuje především způsob hospodaření a schopnost a ochotu větších i menších zemědělců zůstat na vesnici a zodpovědně se starat o svůj majetek, rodinu a okolní krajinu a až teprve poté je na místě dělat další opatření logicky odvozená například podle velikosti či podle jiných kritérií. Vyzývám proto nikoli členskou základnu, ale především vedoucí zástupce Agrární komory i Zemědělského svazu, aby zanechali očerňování naší organizace a uvolnili prostor pro provedení nutných oprav a změn, které české zemědělství potřebuje. Už i na Slovensku, které je nám svou strukturou podniků, nedávnou historií a bohužel i svými problémy velmi podobné, jasně pochopili, že změna je nevyhnutelná. Zavádějí tam celou škálu opatření směřující k podpoře takového modelu zemědělství, který je blíž tomu evropskému.

Vyzývám ovšem také politiky zainteresované v resortu zemědělství i životního prostředí v nové koaliční vládě, aby využili této jedinečné příležitosti a postarali se o jimi slíbené změny. Jinak by totiž riskovali nejen svou pověst, pakliže na těchto změnách již založili své politické programy (a dostali k nim voličkou podporu), ale riskovali by především kondici českého zemědělství, které navzdory obrovským dotačním prostředkům stále více ztrácí svou celkovou pozici. Jakékoli úkroky stranou nebudou pro nikoho dobrým řešením. Je třeba nyní s odvahou řešit to, co je potřeba.


reklama

 
foto - Šebek Jaroslav
Jaroslav Šebek
Autor je předseda Asociace soukromého zemědělství ČR.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (29)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

30.12.2021 07:20
Dotační dravci - to se mi líbí:-) Myslím, že je podpoří i Duha, neb predátorů není nikdy dost. A jinak by bylo zajímavé spočítat, kolik těch dotačních cecíků vlastně je, a kdo je na ně přisán...
Odpovědět
FF

For Fun

30.12.2021 09:57 Reaguje na Karel Zvářal
to by nebylo politicky prozíravé rozhodnutí. Vono totiž by se pak zjistilo, že nejvetšími příjemci jsou ti malí drobní ekosedláci.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

30.12.2021 15:00 Reaguje na For Fun
ono je to takové podivné ale pochopitelné...drobní sedláci fungují často samostatně, nesdružují se do družstev, jenž by měli funkci jak pěstební, výrobní tak i obchodní. Musí nakupovat mechanizaci každý na svoje pole a to prodražuje jejich produkty. Obchodní infrastruktura alespoň na regionální úrovni neexistuje. Brusel ale vyhodnocuje investice jako nedovolenou podporu a tak podporuje konkurenční rigiditu a nekonkurenceschopnost sektoru, kdy ve finále všechnu smetanu slíznou velké korporace, které mají velkou ekonomickou sílu a tím i ničí zaměstnanost v regionu....TAKŽE TY TAKZVANÉ DOTACE JSOU PENÍZE, KTERÉ BY JSME SI JINAK DOKÁZALI VYDĚLAT NEBÝT BRUSELU A JEICH NESMYSLNÝCH PRAVIDEL, KTERÉ PODPORUJÍ VELKÉ ORGANIZACE A OBCHODNÍ SPOLEČNOSTI s masivním kapitálem
Odpovědět
VS

Vilda Smakal

30.12.2021 16:36 Reaguje na Karel Zvářal
Vždyť na těch dotacích je to založené ! Zemědělec poseká louku a má ranec peněz na dotacích....stačí sekat louky na X hektarech a máte vyděláno ! Pak tady celý rok leží na poli baléky trávy a nikdo je nechce ! Celý tento bussines je založen jen na dotacích...klasika !
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

30.12.2021 07:24
A jinak zemědělství samozřejmě reformu potřebuje, stejně jako účelně (nikoliv účelově) směrované dotace. Ovšem najít shodu bude nesmírně těžké kvůli roztříštěností zájmů a hlavně motivů v podnikání v tomto sektoru.
Odpovědět
PB

Petr Blažek

30.12.2021 10:22
Bohužel záměr je bohulibý, ale jak to udělat je věc mnohem složitější.
Za prvé definujte co je to "evropské zemědělství". - Tisíce BPS v Německu, nebo těžké zatížení živočišnou výrobou v Nizozemí, Velké zatížení pesticidy v Belgii....?
Odpovědět
va

vaber

30.12.2021 10:24
,,zemědělství se ani po více než 30 letech po listopadu 1989 nedokázalo vymanit z předlistopadových přístupů,, to mu mám rozumět tak ,že jsou třeba opět rolníci s kravkami, co budou hospodařit na dvou hektarech?
Odpovědět
pp

pavel peregrin

30.12.2021 10:52 Reaguje na vaber
Jemu jde jenom o prachy, je to prosté.
Odpovědět
pp

pavel peregrin

30.12.2021 10:51
Pane Šebku, vaše řeč mi silně připomíná báseň Žvahlav- naprosto nesrozumitelné. Ale nebojte se, my si to umíme rozklíčovat- vám jde pouze a zase jen o peníze. Nemusíte to maskovat rádoby vzletnými prohlášeními, nemluvíte k žádným blbcům.
Odpovědět
Kamil Krabice

Kamil Krabice

30.12.2021 10:57
Takže přesun vlastnictví zemědělských podniků do zahraničních investičních společností považuje Šebek za trend a tedy to je v pořádku,
kdežto volání po soběstačnosti za nebezpečnou mantru.
Přesun se neděje jen tak. umožnili ho prozápadní politické strany. Jinde ve světě se to neděje.
Odpovědět
KS

Krejcar Stanislav

30.12.2021 14:45
Jak se v praxi po třiceti letech zmněnilo českomoravské zemědělské vzdělávání ? Z jezedáků na farmáře ! Z honby za jednotkou na IP a eko pěstování ? O dotacích se moc nevyplatí diskutovat, v ČR je vyžadováno dotování všeho od narození po smrt. A českomoravský obchod se bez českých sedláků se zemědělským vzděláním neobejde. Ukazuje se,ale ,že vzdělanci s agro vzděláním, utluče politika politologů, jež o problému nemá páru a vidle viděli z pendolína.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

30.12.2021 15:58 Reaguje na Krejcar Stanislav
Dotace by měly být pro ty, co budou především pěstovat základní potraviny, aby v nich byla zase ČR soběstačná. K tomu patří chov skotu, vepřového.

A ne aby vychc á nkové brali dotace za to, že 2x do roka nechají posekat louky a podobné " speciality " !
Odpovědět
RV

Richard Vacek

30.12.2021 16:04
Předpokládám, že se jedná o snahu zajistit přežití příštipkářů, kteří hospodaří na pár hektarech a mají nízkou produktivitu práce.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

30.12.2021 17:49 Reaguje na Richard Vacek
Jo, " kovozemědělci " nás mají zachránit.
Odpovědět
PL

Patrik Lamberg

31.12.2021 01:10
Zásadní by bylo navázat jakékoliv dotace - jak na plochu, tak z PRV, tak na investice do techniky - na poměr chovaného dobytka vzhledem k obhospodařované půdě. Kdo by neměl dobytek, a nehnojil statkovými hnojivy, tak by nedostal na hektar nic! Tedy by sedlák či společnost museli chovat minimálně 2 VDJ na hektar orné půdy či pastviny, aby měli nárok na dotaci na plochu a na další dotace. Jednoduché a účinné. Žádné omezování obhospodatovanych hektarů - jen a pouze počet kusů dobytka (dojnice, prasata, masný skot...) vůči hektarům. Oni totiž tzv malí sedláci, aspoň v 90% případů, dobytek vůbec nemají, na pole sypou pouze chemii a "točí" na svých 5-20 ha dvě tři nejvýnosnější plodiny pořád dokola, bez ohledu na stav krajiny. Bohu žel je to tak. Pouze podniky či rodinné farmy od cca 2-3000 ha výše jsou schopné z rostlinné výroby dotovat živočišnou, investovat do rozvoje chovatelských areálu, plánovat zadržení vody v krajině, protierozní opatření, vše samozřejmě financované minimálně z 50-60% pouze ze svého minizisku. Přitom evropský dotacemi pokřivený trh neumožňuje prodat obilí, řepu, maso v živém za více, a tedy se závislosti na dotacích zbavit. Pokud bude nově omezena platba na plochu pouze podle výměry na IČ, bez vztahu k VDJ, živočišná výroba v ČR zanikne, neboť i když podnik o velikosti třeba 3000 ha rozdelite na 2-4 podniky, administrativa natolik stoupne, že to už bude nezvládnutelné, navíc pokud jde o rodinný podnik a ne JZD, tak vás stejně budou posuzovat jako propojeny podnik a formální rozdělení neuznají... Jediná cesta je dotovat pouze ty, kdo prokáží 2VDJ na 1ha orné půdy nebo pastviny. Na kolik ha ti 'stačí" zvířata, na tolik ha dostaneš dotace. A rozhodně je třeba zvýšit dotace na dojnice a na chov a výkrm prasat !!! 🍀
Odpovědět
JS

Jiří S

31.12.2021 17:17 Reaguje na Patrik Lamberg
Pan Lambergu, moc hezký odstavec a jako agronom za něj děkuji. Jediné co bych ve Vaší řeči upravil jsou ty 2 VDJ/ha, to je šíleně moc, já vím, nezdá se to, ale to by bylo extrémně moc živočišné, kolem tohoto čísla se pohybují v Holandsku a jsou z toho ted dosti zoufalí. Ono by bohatě stačilo 0,5 VDJ/ha a divil by jste se, že většina zemědělců by nedostala při tomto poměru ani vindru.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

31.12.2021 17:41 Reaguje na Jiří S
Já děkuji za Váš příspěvek, nechtěl jsem panu Lambergovi kazit radost:-) Jsme posedlí intenzitou, a jím uváděná čísla jsou z říše sci-fi, to bychom se doslova topili v hnoji. Nicméně podmínění (vyšších) dotací živočišnou výrobou považuji za klíčové, neb pouhá samotná rostlinná je cesta do... (víme kam).
Odpovědět
JS

Jiří S

1.1.2022 22:01 Reaguje na Karel Zvářal
S tou živočišnou souhlasím. Takhle mne vychoval děda (sedlák), otec (agronom), kteří vždy říkali, bez hovna není klasu. Každopádně je to závislé na tom odbytu a abych pravdu řekl, nedokážu si představit nějakou reálnou situaci jak se aspon přiblížit k nějakému lepšímu stavu. Na to podle mne jsme malí páni a EU to nedovolí.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

31.12.2021 18:23 Reaguje na Patrik Lamberg
Jednu výtku přiložil Jíří, druhou přidám já: jak by to dělali specializovaní producenti rostlinné výroby, kupříkladu zelináři, nebo sadaři? To jsou také producenti citlivých komodit a upřímně řečeno nedovedu si představit, co by s jejich až k prasknutí napnutými rozpočty udělala byť i jen povinnost budovat kapacity okolo 0,5 VDJ/ha, jak píše výše Jiří S.
Odpovědět
JS

Jiří S

1.1.2022 21:26 Reaguje na Jakub Graňák
Nevím zdali by bylo něco takového reálné, ale takoví vinaři, sadaři by třeba mohli sečené uličky sbírat a kompostovat, pak by měli alespoň nějakou organiku, kterou by mohli točit v postupu, ale jak říkám, k realitě asi daleko. Jinak s těmi zelináři by mohlo dojít k následovnému, není to zcela košér, ale znám i příklad z praxe, bylo by to hlavně o dohodě. Například nějakou část osevu by zařadil cizí podnik co má živočišnou, vyhnojil by si hnojem pod kukuřici a sklidil, naopak zelinář by na jejich bloku rozšířil osev třeba o cibuli. Tento postup jsem viděl v Bulharech, ale trohcu více zjednodušeně, kdy zelinář potřeboval splnit greening, tak si vysel vojtěšku, kterou potom podnik kde jsem pracoval sklidil a na oplátku jim vydal část hnoje odpovídající ceně vojtěšky. I taková by mohla být praxe.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

2.1.2022 10:39 Reaguje na Jiří S
Vyvstává tady jeden problém: v případě zakládání sadu (o vinohradech mluvit nebudu, páč nevím jaké mají požadavky) je optimální hnojit dávkou mezi 100-300 tunami hnoje/ha (v závislosti na druhu a hustotě výsadby), takže se obávám, že objem kompostu "vyprodukovaného" v meziřadích nebude dostatečný. Bez organiky se zase prodlužuje doba nástupu plodnosti a zkracuje celková životnost. A to je vážný problém, protože hnoje není, gór v takových kvantech.
Co se týče toho postupu z Bulhar - to dává smysl, jen se obávám, že jakmile na to vlítne úřední šiml bude průser - i když kdo ví, třeba se jim zrovna povedlo s tím vybabrat natolik elegantně, že na tom nikdo nic nenajde:-)
Odpovědět
JS

Jiří S

3.1.2022 06:56 Reaguje na Jakub Graňák
Asi by to dostatečně nebylo, každopádně lepší něco, než drátem do oka. Ve vinohradě se při zakládání dává zhruba 90 - 120 tun/ha. Problémem je například legislativa, protože vy nesmíte dát na pole více jak 90 tun/ha za 3 roky, takže jestli někdo dává více jak 90 porušuje legislativu, což je dle mého samozřejmě prostě administrativní hovadina.

Co se týče Bulhar, raději bych do toho nezabrušoval, abych z toho nemusel vybrušovat, jak říká Míla Rozner :D. Tam bych to zakončil tak, že zemědělci nejsou zase tak hloupí a ví co a jak a umí se mezi sebou ještě rozumně domluvit.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

3.1.2022 10:33 Reaguje na Jiří S
No jo, a právě i kvůli takovýmto chujovinám jsem se před časem ve zlém rozešel se SZIF. Vysvětlovat fachidiotům, že praxe vyžaduje poněkud diferencovanější přístup, je skutečně boj s větrnými mlýny. Hlavně, že když mě tam brali, tak pěli ódy, jak konečně mají někoho, kdo se vyzná v zelinářství a ovocnářství. Jakmile jsem jim ty kraviny začal rozebírat na prvočástice, tak bylo bleskem po ódách:-)
Odpovědět
pp

pavel peregrin

3.1.2022 10:57 Reaguje na Jakub Graňák
Pane Graňáku,jednu otázku úplně mimo téma- vyznáte se v sadařině,já v ochraně, ale poraďte- jak se dá až do konce sezony ochránit jabloň proti monilioze? Pokud provádíte u rezistentů(které mám na zahradě v podobě štíhlého vřetene)ochranu proti strupovitosti, použiju max. tak 2-3 ošetření na potlačení primární infekce, zároveň je potlačena i monilioza. Jenže pak nastává problém, a při sklizni jsem půl úrody likvidoval právě kvůli monilioze.
Samostatnou kapitolou jsou vosy, bohužel, ale jak z toho ven? Mám neblahý dojem, že v případě moniliozy by ochrana musela být prováděna ož téměř do konce. Jak to tedy řeší sady s integrovanou, neřku-li bio-produkcí?
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

3.1.2022 12:30 Reaguje na pavel peregrin
U moniliozy je problém hlavně při mechanickém poškození - to bývá většinou hmyzem nejčastěji právě vosama, nebo obalečem, s tím se dá těžko něco dělat (myslím s těma vosama).
Lze to jenom tlumit a to především důsledným odstraňováním napadeného ovoce, obzvlášť pak moniliózou mumifikovaných plodů, ty musí před zimou pryč, pokud jsou přilepené k obrostu, tak klidně i s částmi větviček. Stejně tak i v průběhu sezóny napadené ovoce musí být pravidelně odstraňováno. Pokud, ale máte sousedy, kteří na to dlabou, tak vám to bude asi prd platné. Taky pomáhá prosvětlení koruny a probírka plodů.
V integrované produkci jsou schválené nějaké přípravky, tuším Euparen, no a v bio režimu jim nezbývá nic jiného, než mechanické metody výše popsané.
Asi vás to moc nenadchne, ale tyhle nespecifické houbové choroby v souvstažnosti s průběhem počasí a tlakem vos... je asi nejúčinnější eliminovat odstraňováním napadeného ovoce
Odpovědět
pp

pavel peregrin

3.1.2022 14:25 Reaguje na Jakub Graňák
Děkuji za odpověď, v podstatě je to okolo mě tak, jak jste popsal, jinak řez stromů pro mě není samozřejmě španělskou vesnicí, ale stejně by mě zajímalo, pokud víte- jak se v tom bio popasují s vosami a kolik ovoce tedy potom může zbýt? Mohu s klidným svědomím prohlásit, že letos díky monilioze jsemz každého vřetene 3/4 úrody vyhodil, protože ta jablka hnila jak na běžícím páse- a to si nikdo, pro koho je to obživa, nemůže dovolit, tím myslím ty bio sady.
Odpovědět
Jakub Graňák

Jakub Graňák

3.1.2022 17:06 Reaguje na pavel peregrin
Z mojich zkušeností tahle nákaza bývá zpravidla důsledek "nedostatečné hygieny" a to pak stačí jeden soused v uliční řadě, který to ovoce nechá viset na stromě a všichni mají "vystaráno". Oni si často myslí, že když to "nechají na stromě ptáčkům", tak tím něčemu pomůžou. To je lepší to dělat jak my doma, že jednou za čas vytáhnem pár jablek ze sklepa, rozkrojíme a necháme na zemi - kosi si to najdou a vyzobou.
Často to bývá i od třešní, nebo švestek, ty jak to chytnou, tak mumifikují hodně rychle, ani nestihnou opadnout a visí tam až do další sezóny.
Jinak co se týče těch biosadů, tak tam myslím skutečně nemají jinou možnost, než udržovat pořádek pod stromama, případně při zakládání sadu ho založit co nejdál od potenciálních zdrojů nákazy.
Proti vosám existuje jednoduché udělátko, kdy říznete petku tak ve dvou třetinách výšky napůl, hrdlo otočíte vzhůru nohama a vrazíte do toho zbytku, vznikne vám tak jednoduchý lapač, kam stačí nalít trochu sirupu. Tohle dělá kámoš z Hané a říká, že to funguje, já si tím nejsem úplně jistý, jestli si tím spíš ty vosy nenaláká
Odpovědět
JM

Jan Marján

31.12.2021 22:57 Reaguje na Patrik Lamberg
Nejsem z oboru ale mám jednu otázku: co odbyt?
Odpovědět
JS

Jiří S

1.1.2022 22:03 Reaguje na Jan Marján
Jak by řekl klasik slovy paní Jolandy. Co odbyt? Tady vidím velký špatný.
Odpovědět
 
reklama


Blíž přírodě

Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist