Pavel Jůza: Jiří Hanzlíček a svoboda názoru
Jenže vývoz surovin a energie by měl být charakteristický spíše pro státy s poněkud odlišnými podmínkami než ČR. Při našich přírodních i společenských podmínkách bychom měli usilovat spíše o jinou strukturu zahraničního obchodu, o vývoz surovinově a energeticky méně náročných výrobků, které méně zatěžují životní prostředí. Ve druhé odpovědi se RNDr. Hanzlíček mj. zabývá tím, že využití alternativních zdrojů je dražší než stavba Temelína. Hovoří o cenových relacích. Jenže nebere v úvahu všechny náklady spojené s výrobou energie. S tzv. "levnou" temelínskou elektřinou jsou spojeny náklady na likvidaci elektrárny po skončení provozu, s likvidací jaderného odpadu a podobně, kterou ze svých daních zaplatíme my, případně další generace. Tvrzení, že tyto náklady jsou v ceně temelínské elektřiny započteny, je směšné - jak někdo může započítat náklady na likvidaci elektrárny, když dosud ani nikdo netuší, kolik bude stát její výstavba? Jak někdo může započítávat cenu technologie na likvidaci jaderného odpadu, když ta technologie je teprve ve vývoji? Za těchto okolností hovořit o "cenových relacích" je nemístné.
V předposlední části rozhovoru tvrdí pan poradce MPO, že je sice možno dosáhnout úspor 30 %, ale s náklady 1,25 biliónu korun. Zcela ignoruje skutečnost, že některá úsporná opatření jsou méně nákladná než jiná. Není na místě rezignovat na dosažitelné úspory jen proto, že některá jiná úsporná opatření jsou nákladnější.
V závěru rozhovoru se odborník na všechno RNDr. Hanzlíček zmiňuje o "svobodném vyjadřování odborných ekologických názorů". Tato formulace vyžaduje trochu poohlédnutí, co si vlastně RNDr. Hanzlíček představuje pod pojmem "svobodné vyjadřování odborných názorů".
Do roku 1989 pracoval RNDr. Hanzlíček na tehdejším Ministerstvu lesního a vodního hospodářství (MLVH), kde měl na starosti mj. tzv. Prognózní a signální systém znečištění ovzduší (tj. vyhlašování regulací pro znečišťovatele). Byl autorem jeho Provozního řádu, kde byla důležitá věta, že příslušná pracoviště "nepodávají vyjma odsouhlasených textů žádné další informace o znečištění ovzduší". Tato věta byla jedním z podkladů, na základě kterých se nesmělo na telefonický dotaz sdělit mamince s dítětem, zda je vhodné s ním jít ven.
V té době se všeobecně nesmělo příliš mluvit o znečištění ovzduší. Proto se v příslušných dokumentech používal pro smog krycí název "nepříznivá rozptylová meteorologická situace". V roce 1989 se již situace poněkud uvolňovala. V srpnu 1989 jsem byl osobně přítomen na MLVH na jednání, kde bylo navrhováno tento pojem nahradit přesnějším. Zatímco i zástupce severočeského KNV byl pro přesnější termín, právě RNDr. Hanzlíček trval na tom, že ne, a naopak prosazoval ještě nevhodnější pojem "nepříznivá meteorologická situace".
V prosinci 1989 RNDr. Hanzlíček prosadil snížení limitů pro vyhlašování regulací na nesmyslně nízké hodnoty (asi za půl roku se vrátily na původní vyšší hodnoty, které dnes RNDr. Hanzlíček kritizuje jako příliš nízké). Počátkem roku 1990 objížděl mítinky v severních Čechách a v jednotlivých okresech sliboval, že tam do dvou nebo tří měsíců dostanou nereálně vysoké množství monitorů na měření znečištění ovzduší. A zatímco odborná pracoviště se snažila vysvětlit veřejnosti, jaký je rozdíl mezi inverzí a znečištěním ovzduší (že inverze je teplotní zvrstvení, při kterém teplota vzrůstá s výškou, zatímco teprve důsledkem inverze je horší rozptylování škodlivin), RNDr. Hanzlíček "svobodně vyjadřoval" v novinách své "odborné názory", jako například že "hlavní příčinou inverzí jsou lokální topeniště".
reklama
