Karel Makoň: Sucho, bobr a Kateřinský potok

Katastrofální sucho, přívalové deště, povodně, půdní eroze, nepřirozené výkyvy teplot, a hlavně miliardové škody. Po letech socialistického hospodaření, následné honbě za ziskem a rabování úplně všeho, včetně krajiny a přírodních zdrojů, logicky přichází to, o čem vědci stále dokola hovoří a nikdo z nás nechce slyšet. Extrémní výkyvy počasí, velmi vysoké teploty a téměř nulové srážky jsou aktuálním problémem většiny střední Evropy. Bohužel i Česká republika více než kdy jindy pociťuje nedostatek vláhy a teploty přes 30 ⁰C se staly zejména ve městech problémem číslo jedna.

Voda schází ale i v krajině, na polích, v rybnících, potocích i řekách, a když už tam přece jen nějaká je, tak její teplota a tím i kvalita je pro život téměř nepoužitelná.

A tak opět hledáme toho, kdo za to může, a svádíme to na přírodu, nekompromisní přírodní živly a nepříznivé počasí. Ale může za to vše opravdu jen počasí? Nepřehlížíme a neodmítáme možnosti ke zlepšení, které nám příroda sama nabízí?

Bobr evropský - kandidát na státní vyznamenání a medaili Za zásluhy o vodu a stát

Náš největší hlodavec, původně lidmi vyhubený téměř v celé střední Evropě, se do naší české přírody začal vracet zhruba před 25 lety. K nám na západ Čech se první bobři rozšířili z Německa, kde je němečtí kolegové ochranáři cíleně začali množit a vracet na své vodní toky.

Ještě dnes si pamatuji rozvášněné majitele zaplavených pozemků, zemědělce, lesáky, ale i chataře, zahrádkáře a všechny ty, kteří hospodařili nebo stavěli v údolních nivách potoků a řek.

Dobře si pamatuji na ten povyk, když první hrází bobr zatopil zpět údolní nivy potoků, které byly hluboko zařízlé v krajině a sloužily jako odvodňovací kanály nebo když ucpal zemědělskou melioraci a v poli se náhle začala opět objevovat vlhká místa a louže. K tomu sem tam nějaká ta zatopená silnice, ucpaný propustek náspu železniční trati do Mnichova, ohlodané stromy na návsi a stromy vysázené po povodních v roce 2002, návštěva pánského klubu v České Kubici a další rádoby škody, které tento dodnes často označovaný „nepřítel státu a škůdce“ nám všem způsobil.

Přitom bobr evropský, aniž by to sám tušil, je jedním z nejlepších vodohospodářů, krajinářů a specialistů na fungující ekosystémy, který nás už dnes ve většině případů zachránil a může zachránit! Všude tam, kde je, jsou i obrovské rezervoáry vody, které fungují zároveň jako obří kořenové čistírny, posilující zásoby spodní i povrchové vody a jsou fungujícími oázami života.

Přičteme-li k tomu i schopnost zachycení čím dál častějších přívalových dešťů, srážek a lokálních povodní, zjistíme, že kam se na něj hrabou všechna ta naše protipovodňová opatření a nařízení měst, obcí, ministrů či vlády.

Důkazem toho všeho je pak například území Kateřinského potoka pod obcí Hošťka u Rozvadova. Na této lokalitě bobr evropský hospodaří již přes 20 let. V roce 2020 zde náš spolek (DES OP) odkoupil od pozemkových překupníků první plochu o rozloze 5,6 hektaru údolní nivy. Následně díky iniciativě našeho člena a významného lékaře, patologa profesora MUDr. Ondřeje Hese, Ph.D., a jeho kolegy profesora MUDr. Michala Michala, byl založen Nadační fond Eden a přikoupeny další pozemky.

Vznikla tak naprosto unikátní „Soukromá přírodní rezervace“ o rozloze přes 25 hektarů a místo, kde příroda není kontrolována, ale respektována a díky tomu zde vše funguje tak, jak má, a hlavně je tu vždy vody tak akorát. A to i přesto, že nás vedro a nedostatek vody aktuálně sužuje všude, kam se podíváte.

A právě proto jsem rád, že k nám bobři přišli, že se jim u nás daří a že jejich populace je momentálně na vrcholu populační křivky.

Zároveň bych rád vyzdvihl jejich stále podceňovaný přínos nejenom pro přírodu a krajinu, ale i pro nás lidi, naši společnost a budoucí generace. Bez bobra by totiž škody způsobené extrémními výkyvy počasí, suchem i povodněmi byly několikanásobně vyšší, než jsou teď.

---

reklama

---