Karel Ploranský: Glosa k příspěvku paní Veverkové o dezolátech s píšťalkami a výstavbě větrných elektráren

Hned na úvod prohlašuji, že nejsem příznivcem hulvátského chování. U NIKOHO. Ale po přečtení textu paní Veverkové se mi vtírá na mysl výstižné slovenské přísloví „Trafená hus zagága“. Je to legrační, když se paní Veverková pohoršuje nad tím, že odpůrci větrníků hlasitými protesty zmařili její akci, která měla větrníky propagovat. Vždyť zelení takových protestů uskutečnili spousty… Je snad paní Veverková přesvědčená, že na hlasité protesty mají právo jen zelení, protože jen ti jsou nositeli jediné pravdy?

Paní Veverková také píše: „Ukázalo se, jak jsou tito lidé organizovaní – někteří přijeli až z Vysočiny, a je opravdu velkou otázkou, kdo je koordinuje, instruuje a financuje. Mnoho skupin odpůrců má na sociálních sítích stejnou grafiku, úpravu a obsah textů, dokonce mají stejná loga a stejně strukturované názvy. Je jasné, že jsme narazili na velmi dobře organizované dezoláty.“

Jinými slovy říká:

Když se my zelení organizujeme, na naše akce se sjíždíme zdaleka a financuje nás bůhvíkdo, je to OK. Jak si to ale může dovolit někdo jiný, fungovat obdobným způsobem jako my? Dokonce když je to odpůrce našich idejí? To je fakt skandál a musí za tím vězet jakési ďábelské spiknutí!

K otázce výstavby větrných elektráren jako takové si dovolím podotknout, že je to téma vyžadující především jeden konkrétní okruh odborných znalostí: aby k němu někdo mohl zaujmout skutečně erudované stanovisko, které má váhu, musí mít opravdu hluboký vhled do toho, jak funguje elektrická síť a jak se reguluje. Musí vědět, jak se v té síti projevuje činnost větrníků jakožto zdrojů vysloveně nestálých a nepředvídatelných. Musí vědět, co se s tím dá dělat - a také do jaké míry se s tím vůbec dá něco dělat.

Teprve s hlubokou znalostí této problematiky lze seriózně posuzovat, jestli v podmínkách ČR a při dnešním stavu techniky je očekávatelný přínos větrníků v podobě vyrobené elektřiny opravdu takový, aby ospravedlnil všechno to, co je na nich negativní. A že toho není málo! Jedno velké negativum představuje zásah do rázu krajiny. On totiž zcela jistě nebude nikdo stavět malé větrníky; k nebi se budou tyčit monstra tak vysoká, že v naší zemičce nevelké rozlohou nebude místo, z kterého by nebyly žádné větrníky vidět. Za zkrášlující prvek to asi nebude považovat ani ten nejnadšenější příznivce větrníků...

Osobně nechápu, proč by měla výstavba větrníků dokonce akcelerovat(!?), když víme, že aby pro naši energetiku znamenaly opravdu přínos, nebo aby dokonce neškodily, musí být nejdříve vyřešena otázka, jak a kam jejich výkon akumulovat, pokud jej dodávají ve chvíli, kdy je nadbytečný. Což je běžné u většiny OZE a proto se ta zkratka vtipně vykládá jako občasné zdroje elektřiny. Když potřebujeme, nedávají. Když nepotřebujeme, dávají až moc, takže musíme sahat i k absurditám jako jsou mařiče (!) elektřiny… U větrníků je to skoro pravidlem.

Takže tu pozornost, to úsilí a ty prostředky, které věnujeme na větrníky, bychom místo nich měli přednostně napřít do vývoje, projektování a výstavby kapacit pro AKUMULACI elektřiny! Protože na větrníky bude času dost teprve, až budeme mít vyřešenou tu akumulaci.

Stavět je už teď a dokonce jejich výstavbu akcelerovat? To je postavené na hlavu. Jako kdybychom stavěli dům tak, že chvátáme na střechu, ale nemáme ještě základy.

---

reklama

---