Karel Zvářal: Dobrovolně za mříže aneb o chytré července

Červenka obecná (Erithacus rubecula) je poměrně hojně rozšířený pěvec našich lesů, v zimě zaletuje do městských parků a zahrad, kde svým zpěvem jako jeden z mála ptáků příjemně oživuje ztichlou krajinu. Hnízdí většinou na zemi, ale také v nízko vytvořených polodutinách, někdy obsazuje i sovníky a rozpadající se klasické menší budky s proděravělými stěnami od strakapouda. Přestože mívá pozemní hnízda dobře ukrytá a chová se opatrně, ztráty na vejcích a mláďatech bývají poměrně značné, zejména od prasat, lišky a kuny. Hnízdí proto dvakrát ročně, nejsou výjimkou ani třetí hnízdění. Klasická polobudka umístěná na kmeni je ale snadno plenitelná kunou, sojkou či strakapoudem. Jde tuto zbytečnou mortalitu omezit – a je to vůbec potřeba?

Takto položená otázka se stala velkou výzvou, neboť pleněné budky nejsou dobrou vizitkou pro ochranáře. Lidská pomoc by měla být produktivní, nikoliv vytvářet živé zásobárny pro predátory.

Tato idea nakonec vyústila v bezpečnou konstrukci „univerzální polobudky“, která je vhodná pro celou řadu našich ptáků. Jinými slovy: ač červenka byla cílovým druhem, byla budka testována i na jiných druzích pěvců v lese, zahradě, i v zástavbě.

Rehek zahradní, rehek domácí, lejsek bělokrký, střízlík, dokonce i šoupálek

Smyslem univerzální polobudky bylo vytvořit budku, do které nepůjde hnízdit sýkora koňadra – ta totiž obsazuje většinu klasických budek. Pokud se o takovou budku zajímají ptáci navrátivší se z jihu, bývají dominantní koňadrou nezřídka usmrceni, a to např. jak samec, tak i samice lejska.

V polobudce zabezpečené proti predaci kunou, sojkou či strakapoudem velkým přebývají někdy plšíci lískoví nebo myšice – tito hlodavci se však dostanou i do uzavřené klasické budky s malým vletovým otvorem, kterou obsazují přednostně. Při jejich noční návštěvě mohou ptáci snadněji hnízdo v polobudce opustit, ústupová cesta je zde mnohem snazší. Zejména plch velký samici na hnízdě zakousne a sežere, stejně tak nepohrdne obsahem hnízda.

Rozměry, tvar a zabezpečení univerzální polobudky

Budka je vyrobená z prken, tzv. coulek. Budky z překližky nejsou vhodné, často je ničí veverka, a to až do té míry, že vykouše kus stěny u otvoru nebo jinde. Vnitřní rozměry za přepážkou (vysoká 2,5-4 cm) jsou 10x10-12 cm pro menší druhy, u větších 13x14 cm. Hnízdní komora je vysoká 12-15 cm, celková její délka je 20-25 cm. Jako nátěr je vhodný luxol – jedlová zeleň nebo palisandr.

Dno je o 2,5 cm vysunuto ven pro snadnější přistání pěvce. Ve vchodu o šířce dna a výšce 6-10 cm je prolézačka z hřebíků 80 mm dlouhých nebo též mřížka z pletiva s malým otvorem (3,5x5,5 cm). Hřebíky zatlučené kolmo jsou od sebe 30-35 mm, vrchní část vletu je přehrazena dvěma vodorovnými 80 mm hřebíky 2,5 cm od vrchu. Při mezeře od 37 mm výše je nebezpečí predace kunou, veverkou či strakapoudem.

Ač poměrně dlouhá hlava kuny bývá dosti širší než uvedená míra, má ji docela nízkou/plochou, proto po natočení do strany se úzkým otvorem (37+) může natáhnout dovnitř, přičemž dlouhé tělo jí umožní držet se zadními tlapkami kmene, přední položí do vletu, a hlavou s delším krkem dosáhne dosti daleko, prakticky až na kraj hnízda.

Přední stěna, dá-li se tak vůbec nazvat, je vysoká (jen) 5–6 cm, střecha a dno jsou vsazeny mezi boční stěny. U některých budek byly nad nižší přepážkou umístěny hřebíky a porovnáván jejich antipredační účinek s budkami bez nich.

Pozor na mývaly!

Kvůli stabilní poloze na kmeni je budka ukotvena krátkými hřebíky („papíráky“) zatlučenými do kůry s pomocí tenkého drátu. Kuna je při predaci vynalézavá, vytrvalá, a „houpající se“ budku by snadno vyplenila – mláďata či vejce z hnízda v podstatě vysype. Budka by neměla být vyvěšována v lesích, kde žije invazní mýval severní. Ten je díky dlouhým a chápavým tlapkám (jako lidská ruka) schopen i takto zabezpečenou budku vyplenit.

Budku stačí upevnit ve výšce 1,5-2 m, avšak jen na klidných místech, kam lidé běžně nechodí. Blízko města, u frekventovaných cest a chodníčků raději s žebříkem do cca 4-5 m nad zemí. Budka by měla být na odvrácené straně od nejbližší cesty, pokud možno na borovici, modřínu nebo dubu. Tyto stromy mají silnou borku/kůru, do kterých lze zatlouci závěsný hřebík pod ostrým úhlem tak, aby nedosáhl do dřeva a následně nezarůstal.

V takto nízkých („ležatých“) budkách nebývají tak často sršně, vosám a vosíkům však postačují. Budky čistíme od staré výstelky, hnízd sršňů, vos, čmeláků, myšic a plchů na podzim nebo v mírné zimě. Bývá-li budka dva a více let po sobě neobsazena, umístíme ji někde poblíž – výběr místa záleží na preferencích toho kterého (cílového) druhu. O překvapení nebývá nouze, a to když polobudku obsadí např. šoupálek, který jinak vyhledává spíše úzké prostory.

Podstatné ale je, že doposud v žádné instalované polobudce nezahnízdila koňadra (ani jiný druh sýkor), což bylo cílem testování. Tento typ je možné vyvěšovat na střídačku s klasickými budkami (typu sýkorník), a pokud jen tyto bezpečné polobudky, tak ve větších vzdálenostech od sebe. Jednak červenky mívají větší teritoria, a také lejskům vyhovuje menší hnízdní hustota. Je lépe mít méně budek, ale s dobrou obsazeností, než desítky na několika málo hektarech, kde bývá vysoké procento budek neobsazených z důvodu neustálých teritoriálních/sousedských půtek.

Čistit i od pavučin

Výhodou této polobudky oproti klasickým, ale i jiným testovaným budkám, je podstatně menší výskyt pavouků, ale (žel) i netopýrů, kteří milují temná zákoutí. Hustá síť pavučin je ptákům nepříjemná, a tyto budky bývají často ze „záhadných“ příčin neobsazovány.

Ptáci se zřejmě instinktivně těmto budkám vyhýbají, pravděpodobně z důvodu bolestivého kousnutí, ale i možného úhynu. V některých budkách přebývají i dvě velké samice (nejvíce pokoutníka), každá na opačné straně, a ty už dokáží nahnat nezvaným hostům strach.

Proto při čištění budek od starého hnízda na pavučiny nezapomínejte a pomocí klacíku je vymeťte ze všech rohů. Podobně i strakapoudi věnují těmto polobudkám méně pozornosti oproti klasickým budkám, které rádi osekávají, nejvíce kolem vletového otvoru. Budky z kvalitního řeziva, natřené, pravidelně čištěné a udržované vydrží plně funkční i čtyřicet let.

---

reklama

---