Karel Zvářal: Možné druhé hnízdění lejska bělokrkého v budkách s příkrmem

Lejsek bělokrký.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | hedera.baltica / Flickr.com

Proto u malé pokusné skupiny lejsků bělokrkých bylo přistoupeno k přikrmování moučnými červy s cílem sledovat a porovnávat hnízdní úspěšnost, resp. mortalitu mláďat a filopatrii adultů, neboť výhodné hnízdní podmínky je motivují k návratu na osvědčenou lokalitu.

Holátka lejska bělokrkého ve stáří 9 – 10 dní.

Foto | Karel Zvářal

Budky vyvěšeny těsně před příletem lejsků

Aby se předešlo obsazení budek stálou hojnou koňadrou, bývají instalovány několik dní před předpokládaným příletem lejsků. Drtivá většina koňader má v polovině dubna hnízdí dutinu vyhlédnutou, hnízdo postavené nebo již snášejí vejce. Kolem nově pověšených budek sice létají, zvědavě do nich nahlížejí, ale domov mají založený někde poblíž.

Asi za dva týdny po hnízdění lejsků bývají budky vyčištěny a uloženy ve skladu – tím se předejte destrukčním aktivitám strakapouda, který od léta s oblibou rozšiřuje vletové otvory, v budkách poté nocuje a v hnízdní době některé může i plenit. Záhy odebranou budku také nestihnou kolonizovat škvoři a pavouci, které je potom těžké ze všech škvír a rohů dostat ven.

Budky jsou instalovány na tradiční lokality, tj. na stromy, kde v minulosti již lejsci hnízdili. Byl-li hnízdní strom odstraněn, tak na nejbližší vhodné místo. Přesto některé budky obsazené v minulých letech zůstanou prázdné (asi třetina). Nejpravděpodobnější příčinou je úhyn samce během tahu a zimování, případně i ztráta celého páru.

Tatáž mláďata o 4 dny později.

Foto | Karel Zvářal

Ptáky loví nejen spousta predátorů, ale i lidé v zaostalých zemích jako přilepšení k chudé stravě. Přes více či méně patrné výkyvy početnosti v jednotlivých letech je populace městských lejsků bělokrkých poměrně stabilní (6-7 párů), podobně je tomu i v blízkých světlých lesích.

Dynamický stereotyp napomůže identifikaci i bez kroužkování

Kroužek (se stresujícím odchytem), jakožto nejjistější rozpoznávací znak, může ptákům vadit natolik, že příští rok se problémové lokalitě vyhnou. Kdo se ornitologii věnuje dlouhodobě, ví, že ptáci, podobně jako lidé, mají specifické chování či hlas, podle kterého je lze rozeznat.

Roční samec, který se po příletu v r. 24 teprve učil zpívat, měl charakteristický přílet s potravou do budky, který (v přítomnosti pozorovatele) prováděl beze změn. Usedal na tytéž větvičky se zastávkou 2-3 vteřin, takže když krmil v letošním roce, bylo snadné ho podle tzv. dynamického stereotypu poznat. Vrátil se na známá místa, kde má po ránu švédský stůl a mláďata tak dostanou vydatnou (půldenní) porci, a i na něj několik tučných červů zbyde.

Budka na javoru, kde druhé hnízdění proběhlo.

Foto | Karel Zvářal

Ze stejného důvodu se vrací na dobrou lokalitu i samice lejsků, kteréžto se během krmení mláďat nijak nevyčerpají, naopak, jsou ve vynikající kondici a dobře připraveny na strastiplnou cestu do zimovišť. Než k ní ale dojde, zbývá ještě spousta týdnů, což – při jejich dobrém výživném stavu, může vést k druhému zahnízdění. To bylo cílem pokusu v r. 22 u obou druhů rehků hnízdících jen 15 metrů od sebe, nebo u konipasů bílých v r. 24. U žádného ze zmíněných druhů se ale druhé hnízdění (k mírnému zklamání) nepodařilo stimulovat zvýšeným příkrmem moučnými červy.

Kouzlo nechtěného aneb pravděpodobné druhé hnízdění lejska bělokrkého

V roce 25 zůstala neobsazena budka na javoru, kde o rok dříve zpíval vůbec první zaregistrovaný navrátivší se lejsek. Bylo chladno, vyhladovělý samec zaletoval na okenní krmítko – jen asi 15 metrů od budky, kde bral ovesné vločky. Částečný neúspěch napomohl tomu, že v této prázdné budce zahnízdila podle všeho podruhé samice z nejbližší budky. Vzdálenost mezi budkami je asi 60 metrů, samec během inkubace k budce zaletoval, zpíval u ní a lákal lichou samici. Žádná se však neukázala, v době krmení už potom na zpívání neměl čas a budka zůstávala volná.

Úživný biotop městského intravilánu s klenem, lípou, smrkem, břízou, borovicí, ovocnáči.

Foto | Karel Zvářal

Mladí lejsci opustili hnízdo na konci května, staří nadále mohli odebírat z misky denně 20-25 moučných červů k dokrmování, což přispělo k dobré kondici nejen osamostatňujících se mláďat, ale i adultů. Samice nemusela intenzivně lovit, zbýval jí čas na postavení hnízda a snesení čtyř vajec. Ta byla naštěstí nalezena zavčasu v „prázdné“ budce 17. 6. při odvozu budek k zimnímu uložení.

Po velkém překvapení byla budka s vejci samozřejmě vrácena na původní místo, pohmatem bylo zjištěno, že snůška je zahřívaná. Samičku ale dlouhé minuty nikde vidět ani slyšet nebylo. Kontrola druhý den proběhla opět bez jejího zaregistrování, avšak soused (I. Kocourek) sdělil, že „dnes jsem ji viděl vyhlížet z otvoru“. Hurá, není zrazená!

28. června byla v budce 3 mláďata ve stáří 9-10 dní a jedno hluché vejce. Samec nebyl ani jednou pozorován, do budky zaletovala s krmením pouze samice, přičemž často lovila na vzrostlých smrcích drobné mušky. Hnízdění probíhalo v naprosté tichosti, blízkost frekventovaného chodníku samici nikterak nevadila. Při dokumentaci jen krátce varovala a rychle se uklidnila. Lze proto předpokládat, že i jiná druhá hnízdění probíhají skrytě, mimo pozornost ornitologů.

Mladí lejsci uhynulí nejspíše hladem v málo úživném/“sterilním“ biotopu.

Foto | Karel Zvářal

Příkrm jako pomoc ohroženým druhům

Přínos příkrmu spočívá v tom, že pomáhá zlepšit kondici hned po příletu a v době snášky (zvýšení počtu vajec), tak i při krmení mláďat na hnízdě, ale i v době po hnízdění. Většina hmyzu má krátkou dobu výskytu (např. jepice), přičemž ptáci mají na sezónní dostupnost hmyzu geneticky nastavenu dobu hnízdění. U lejsků je to především výskyt listožravých housenek obaleče a píďalky, případně i létajícího hmyzu (muchnice) či pavoukovců.

Na stálý, pravidelný a vydatný zdroj potravy zareagují ptáci zvýšeným počtem vajec i mláďat, nezřídka i druhým hnízděním. Např. sova pálená mívá v letech gradace hraboše dokonce tři hnízdění za rok, zatímco v letech latence sovy nehnízdí. I ledňáček je známý vícenásobným hnízděním, pokud má v místě dostupný zdroj malých (plevelných) rybek.

Kriticky ohrožený sýček (Athene noctua) sice nemívá běžně více hnízdění v roce, avšak např. K. Poprach (in verb.) zjistil na Znojemsku druhé hnízdění u tohoto druhu. Proto u této ještě nedávno hojné sovičky je příkrm v průběhu kritických fází roku (sníh a mráz), ale i v době hnízdění, velmi potřebný, neboť pomůže snížit ztráty úhynem, potažmo navýšit počty úspěšně vyvedených mláďat. Nutno ale dodat, že je také třeba počítat s umístěním druhé hnízdní budky do 100 metrů.