Karel Zvářal: Škodlivá platanománie aneb chraňme staré ovocnáče, jsou top eko

Ekologie se dnes skloňuje ve všech pádech, a to i tam, kde to vyznívá spíše jako nepovedený, nezamýšlený, ironický vtip. Každý aspoň někdy slyšel slovo invazní ve smyslu nebezpečný, nežádoucí. Týká se to např. rychle se šířícího bolševníku velkolepého, křídlatky či pajasanu žlaznatého v říši rostlin, mezi živočichy je to např. karas stříbřitý, sumeček americký nebo roztomilý mýval severní. Avšak exotické dřeviny, z nichž mnohé u nás vysazují zahradníci v městských parcích a ulicích, se některé objevují i ve volné přírodě – kam většina z nich rozhodně nepatří! A jen povrchně uvažující a nevzdělaný člověk si řekne – a není to snad jedno? Strom jako strom, ne?

Ne, není to jedno! Tak jako se na volná místa dělají výběrová řízení, a nevezmou první fotogenickou „kusovku“, o vhodnosti vysazeného stromu by mělo rozhodovat především jeho ekologické a ekonomické využití. Protože strom jako krajinný prvek představuje současně ekosystém, neboť i zlomek krajinného celku znamená pro některé živočichy celý jejich vesmír.

Na příkladu nepůvodního platanu javorolistého si ukážeme, proč strom vhodný do města nepatří do přírody. Strom v přírodě je – vlastně měl by být – ekosystémem, který živí spoustu hmyzu, ptáků, netopýrů a jiných savců. U platanu tomu tak ale není.

V ekologickém jazyku by šel popsat jako „plastan“ či „plaňan“. Nenajdete na něm totiž trus mšice (tzv. medovici), požerky housenek, ani plody, kterými se živí ptáci nebo savci. Na pohled hezký, exotický (to zní, že?), avšak navýsost jalový, de facto zbytečný, zabírající místo užitečným.

Plíživý úbytek diverzity i početnosti druhů prováděný „v dobrém úmyslu“

A někde jsou tyto „VIP“ stromy zabezpečené dokonce bytelným ohrazením a pletivem, což navíc poukazuje na neúčelně a rozhazovačně vynaložené finance, podtrhující ale až magický význam pro člověka, který ho tam vysadil.

Je to stejná „filozofie“, která zapříčinila masivní rozšíření invazních rostlin – snaha či vášeň pomoci hezkému zahradnímu, tzv IN-druhu, uchytit se v naší přírodě: proti takovému známému okrasnému stromu určitě námitky nikdo mít nebude, domnívá se nejeden zahradníček.

Ale bude! Ono totiž – hezký neznamená automaticky ekologický, a naopak – i nevzhledný domácí strom může být navýsost ekologický. A jaké tedy naše stromy to jsou? Byla o tom řeč již dříve, pro osvěžení paměti to je to lípa velkolistá, naše duby, habr, javor klen, bříza, ale i smrk či borovice. A samozřejmě také ovocné stromy – zde se mají na mysli jen a pouze vysokmeny. Proč právě ony?

Kromě květů lákajících včely, mladému listí – které chutná housenkám píďalek a obalečů, plodům – které slouží hmyzu jako zdroj cukrů v pozdním létě a drobné zvěři v zimním období, mívají často v kmeni otvory vysekané žlunou či strakapoudem. Datlovití ptáci v nich hledají hmyz, nebo si tam dokonce vyhloubí hnízdní dutinu.

Otvůrku, otvůrku, jakou skrýváš potvůrku?

Vykotlaný strom bývá považován za starý, nemocný a nebezpečný kvůli pádu. Je-li však mimo dosah lidského hemžení, je to jedinečné místo pro život mnoha hmyzích, ptačích i savčích obyvatel. V dutinách stromů zimují kolonie až desítek netopýrů nebo stovek až tisíců jedinců různorodého hmyzu. V létě tam hnízdí ptáci, odchovávají mláďata plši a netopýři. A je-li takový strom pokácen a odstraněn, zmizí významná část živočišné populace, jež přispívá k celkové diverzitě.

Kontrolovat takové přírodní dutiny pouhým okem je prakticky nemožné, proto jako názorný příklad významu přirozených stromových úkrytů poslouží ptačí budky. A to nejen jejich vnitřní prostor, ale i mezera za budkou, kde se ukrývají často střevlíci, pavouci či zámotky motýlů. Kukly motýlů lze najít i uvnitř budky, a je záhadou, jak vlastně housenky najdou cestu do takových míst. Většinou se zakuklí pod stropem, aby je v budce nocující ptáci a netopýři nerušili.

Šplhavci, pěvci, ale i kuna či mýval, vědí o těchto hmyzích úkrytech a nezřídka se pokouší o ulovení zimujících či jen ukrytých jedinců. Kuna i mýval zkouší tlapkou hmatat co nejdále aby na ukryté ptáky, savce, netopýry či hmyz dosáhli. Když uvnitř něco je, a velikost otvoru jim neumožňuje se ke kořisti dostat, v práchnivém dřevu se snaží prokousat k lahodnému soustu. Podobně, jako to dělají i ptáci svými ostrými zobáky, když hledají pod kůrou a ve dřevě schovaný hmyz.

Hmyzí domečky ve sterilních zahradách

Jelikož takových starých, práchnivých stromů je v dnešní přírodě poskrovnu, vzrůstá význam mnoha lidmi přehlížených budek. A že lze kromě ptačích budek narazit i na budky pro netopýry, čmeláky a jiný hmyz, též nikoho asi nepřekvapí. Jen volba místa pro instalaci je často nevhodná, doslova nešťastná.

Koupí-li si milovník zvířat ve specializované prodejně „hmyzí domeček“ a umístí ho na svou sterilně udržovanou zahradu – s desítkami podobných všude kolem, je to vlastně ekologická past, která hmyz sice naláká k osídlení, ale neposkytne mu kromě úkrytu zhola nic. Takovouto „pomocí“ ne že hmyzu pomáháme – ale zapříčiňujeme jeho další ubývání.

Řešením je hmyzí domeček umístit někam do mladého lesa, do keře u květnaté louky či podobného porostu bez přirozených dutin. Každý tvor je totiž bytostně závislý na svém prostředí, biotopu, kde má nejen možnost úkrytu, ale dostatek potravy. Pokud ho nemá, je dobře míněná pomoc, opět, bohužel, kontraproduktivní. Je to sice časově i pohybově náročnější, než sledovat (prázdný) domeček na zahradě, avšak výsledek bude určitě jiný, radostnější.

---

reklama

---