Karel Zvářal: Tújový háj ptáky ani včely neuživí

Na tújích a javorech ptáky sbírající hmyz stěží uvidíte.

Foto | Karel Zvářal

Jako nejčastěji zmiňovaný vliv poklesu početnosti až vymizení hmyzu a ptáků z posledních dekád se udává plošné používání pesticidních látek, jejichž kumulativní účinek není dostatečně prozkoumán. Zatímco ještě v 60. - 70. letech bylo možno pozorovat hojné vlaštovky lovící nad obilnými lány hmyz, nejčastěji mouchy a mšice, a také zpěv skřivanů a čiřikání koroptví se neslo z mnoha směrů, dnes je tam mrtvé ticho bez pohybu. Jistě, rostoucí lidské populaci, ekonomice výroby a tvorbě zisku jsme něco museli obětovat…

Pokles živočišné výroby spojený s likvidací stájí plných much byl vnímán jako modernizace venkova pod heslem, že „vše potřebné dovezeme“. Dramatický úbytek stavu ptáků zemědělské krajiny, tj. vlaštovek, vrabců, strnadů, skřivanů, koroptví, čejek aj., je právě důsledkem transformace tohoto odvětví v akciovky, jejichž nosnou částí se staly rádoby ekologické bioplynky závislé na technických plodinách. Byly rozorány poslední meze jakožto oázy života, a aby toho nebylo málo, dostalo se absolutní ochrany dříve regulovaným ptačím predátorům.

Nově diskutovaný vliv 5 G sítí nelze také opomenout, protože je známo působení vysílačů umístěných na střechách budov na lidskou psychiku a celkové zdraví. A hmyz je pravděpodobně na vysoké frekvence mnohem citlivější než člověk. Také vysušení krajiny melioracemi, mizení starých sadů a luk ve prospěch technických monokultur, způsobuje ztrátu životního prostředí pro většinu druhů zemědělské krajiny. Dřívější květnaté louky vystřídaly krátkostébelné pastviny, případně intenzivně obhospodařované plodiny úzkého sortimentu, kde hlavním kritériem je objem produkce.

Mnohonásobně úživnější než tújová stěna je živý plot z habru.

Foto | Karel Zvářal

Potravní sterilita uniformních intravilánů

Negativní ekologické změny se neodehrály jen v zemědělské krajině. Namísto někdejších pestrých ovocných sadů, zahrad a záhumenek jsme svědky jednotvárné sterilnosti městského i venkovského intravilánu. Čím dál více tújí, cypřišů, borovic černých, kavkazské jedle, platanů, pajasanů, šeříků a mnoha dalších, povětšinou nepůvodních dřevin. Pod nimi nízko střižené trávníky, kde krteček je nezvaným hostem. Hledat zde někdejší diverzitu by bylo ztrátou času, natolik je ten rozdíl patrný a hmatatelný. A co je na tom nejsmutnější – že tato změna „modernímu“ člověku naprosto, ale naprosto nevadí. Ba naopak, vypadá to, že právě toto je to správné bezproblémové „eko“.

Čtenář si zde může pomyslet, že autorovi zřejmě přeskočilo, když kritizuje úhledný anglický trávníček s bazénem a kolem plotu špalír stále zelených tújí. Co se týká prvního dojmu – ano, kulisa k nerušenému trávení volného času pro městského člověka možná ideální. Prostředí bez obtížného hmyzu, rušivého zpěvu ptáků či jejich bílých značek. Ale je to opravdu to, co chtějí všichni mít jako svůj standard? Nebo je to jen „povinná“ (… abych se vyrovnal sousedovi...) laciná náhražka přírody? Všude slyšíme, jak se bojuje proti dvojí kvalitě potravin. Myslím, že dozrál čas vymezit se proti nekvalitě evidentně sterilního životního prostředí plného náhražek. Ano, životního prostředí (téměř) bez života!

Co je tou „sterilitou“ myšleno? Cizokrajné dřeviny, tj. stromy a keře, mají většinou účinnou chemickou obranu (toxicitu) proti našemu (původnímu) hmyzu, který se na nich nemůže krmit. Ale i naše druhy dřevin jsou housenkám píďalky či obaleče poživatelné toliko do určité doby stáří listů, tj. jen na jaře a časném létě, kdy právě většina pěvců hnízdí. Je to dáno evolučním vývojem a snahou o eliminaci škůdce, který se tak nemůže přemnožit a rostlinu celou zničit. Marně tedy budete hledat housenku na túji, cypřiši, borovici černé, platanu či bobkovišni. Nejenže na nich není téměř žádný hmyz, cizokrajné dřeviny z valné části prakticky neopadají, tudíž z nich není žádné smetí v podobě okvětních lístků a listí. A protože úklid je spojen s fyzickou prací, které se moderní člověk ostentativně vyhýbá („nemá čas“), výsadba exotických dřevin má zřejmě i proto zelenou.

Vzorová ekologická zahrada s ovocnými stromy a habrovým živým plotem.

Foto | Karel Zvářal

Ekologický strom = poslouží květ, list i plody

Ekologický strom je takový, ze kterého má užitek celá škála živočišných druhů, tj. hmyzu, ptáků a savců. Jako příklad ekologického stromu nám poslouží náš národní strom – lípa. Na ní nacházejí pastvu jak pilné včely, tak i krmící pěvci sbírající housenky a mšice, plody berou zavděk nenápadné myšice. Jelikož se dnes včelařství provozuje někde i ve městech (místo bez používání pesticidů!), mělo by zde teoreticky být medonosných stromů dostatek, jenže opak bývá spíše pravdou. Dalšími ekologickými stromy jsou ovocnáče, zejména jabloně, slivoně, hrušky a třešně. Ptáci a hmyz, včetně včel, se krmí na sladkých plodech, přičemž ani opadané ovoce koncem léta nepřijde nazmar, jelikož drozdovití a brkoslavi hodují celou zimu na nesklizených jablkách.

Jeřáb ptačí by si zasloužil mnohem větší pozornost ekologů, potažmo i zastoupení v městské zeleni.

Foto | Karel Zvářal

Do parků a městské zástavby by tedy z výše uvedených důvodů byla vhodná častější výsadba našich původních dřevin. Tzn. lípy, břízy, habru, dubu letního a zimního, buku, jeřábu ptačího, borovice lesní, smrku ztepilého apod. Podle možností i ovocné stromy, ale raději dále od chodníků, neb opadané plody řadového občana mnohde pohoršují, a ten žádá jejich skácení. Na listech zmíněných stromů se živí housenky a mšice, jimi pěvci krmí svá mláďata. Plody slouží jak ptákům, plchům, tak i přehlíženým myšicím (lesní, křovinná a temnopásá) či norníkům rudým, kteří v letech latence hrabošů jsou hlavní potravou vzácným synantropním sovám a drobným lasicovitým šelmám. V době květu jsou na nich závislé včely, a to nejen známá včela medonosná, ale i samotářské druhy, kterých je u nás více než 600 druhů! Naopak takové stromy, jako např. topol, javor, jasan, túje, vejmutovka, douglaska, platan, dub červený, pajasan... jsou pro hmyz a ptáky málo úživné až neúživné. Jejich využití by mělo být zejména v lesnictví, a to jako příměsi v nízkém zastoupení k domácím dřevinám.

Také při využití keřů by si zasloužily větší pozornost domácí druhy, zejména hloh, šípek, bez černý a líska. Jejich plody poslouží hojným ptákům našich zahrad, tj. kosům a drozdům, bezinky zase menším druhům, např. pěnicím, budníčkům a červenkám, kteří se na nich vykrmují před cestou na jih, ořechy ráda veverka, plši, ale i sýkory. Funkci keřů může nahradit pravidelně sestřihávaný živý plot z našich stromů, např. habru, lípy či smrku. Nejrozšířenější okrasné keře, tj. šeřík a zlatý déšť, jsou sice aromatické a dekorativní, ale zároveň i se silnou chemickou obranou proti hmyzu. Platí zde stará pravda: krása není všechno.

Zlatý déšť, jalovec čínský a jiné exotické druhy okrasných keřů jsou pro hmyz a ptáky potravně velmi chudé.

Foto | Karel Zvářal

Někdy stačí málo

Časně kvetoucí mirabelka je nedoceněnou ekologickou dřevinou, včely ji hojně navštěvují.

Foto | Karel Zvářal

Chceme-li tedy ptákům a hmyzu skutečně pomoci, kromě budek, krmítek, pítek a hmyzích domečků, měli bychom se v první řadě zamyslet, zda prostředí naší exotické zahrady či blízkého parku jim poskytuje dostatek přirozené potravy po větší část roku. Nemusíme kvůli tomu hned rušit nepůvodní dřeviny. Pro začátek postačí, když najdeme místo pro upravený prohřátý záhon, kam v květnu vysejeme semínka slunečnice. Volíme raději menší, protože s velkými semeny mají naše druhy ptáků, kromě dlaska, problém – rozlousknou je jen větší papoušci. Kritizuje-li někdo přikrmování na krmítkách v létě kvůli možnému přenosu nemocí (Trichomonóza aj.), na slunečnicových záhonech by k tomu docházet nemělo. Semenožraví ptáci hnízdí často koncem léta, kdy právě bývá (bohužel spíše „bejvávalo“) dostatek semen plevelů na tzv. ruderálech. Na pravidelně hoblovaných trávnících však potravu nenajdou. Dozrávající semena slunečnice jsou pro dospělé ptáky a hlavně mláďata vydatným zdrojem energie. Zvonci, stehlíci, hýli, vrabci a koňadry je nenechají bez povšimnutí, stejně jako v době květu spousta hmyzu.