https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/karel-zvaral-kreativni-budkarina-aneb-pokus-o-univerzalni-bezpecnou-polobudku
reklama
reklama
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Karel Zvářal: Kreativní budkařina aneb pokus o „univerzální“ bezpečnou polobudku

4.1.2024
Mláďata rehka zahradního v testované protipredační polobudce.
Mláďata rehka zahradního v testované protipredační polobudce.
Foto | Karel Zvářal
Predace hnízd je přehlížený, protože i snadno přehlédnutelný, ekologický problém, a to především u druhů s ubývající početností, což se týká hlavně skupiny ptáků hnízdících na zemi. Tomu se při dnešních vysokých stavech srstnatých predátorů, ale i krkavcovitých aj., nelze vůbec divit. U ptáků hnízdících v budkách by se mohlo zdát, že člověkem nabídnutý „komfort“ ptačího domečku je zárukou úspěšného hnízdění. Máloco je tak vzdáleno pravdě, jako tato představa, a to zejména u stromových polobudek.
 
Ptáci hnízdící na stromech uniknou sice predaci prasaty, liškou, jezevcem, ježkem aj., o to větší nebezpečí jim ale hrozí od přemnožených kun, sojky, straky a mývala. Nesmíme také zapomenout na poněkud netypické pleniče hnízd, jakými jsou plši, myšice či strakapoud velký. Pro většinu z nich není nic složitého usmrtit ptáky nocující v nevyčištěné budce nebo samici i s mláďaty v hnízdní sezóně. Aby ptáci tyto ztráty nahradili, musí úspěšná část populace odchovat více mláďat, proto některé druhy hnízdí dvakrát i třikrát během jara a léta.

Na takto umístěné hnízdo lejska bělokrkého kuna ani sojka nedosáhne.
Na takto umístěné hnízdo lejska bělokrkého kuna ani sojka nedosáhne.
Foto | Karel Zvářal

Kopírovat přirozená hnízdiště nemusí být vždycky „in“

Vyvěšování budek má poměrně krátkou historii, začátky se týkaly především hojného špačka, jehož písklaty si prostý lid vylepšoval chudou stravu, podobně jako mláďaty jiných druhů, která byla náhodně nalézána na polích a v okolní přírodě. Až zvýšení životní úrovně v časech průmyslové revoluce dovolilo vynechat zpěvné ptactvo jako vítanou změnu jídelníčku a přetavit svíravý hlad v touhu po poznání života pestrobarevných opeřenců.

Úspěšné hnízdění červenky s pukavcem v bezpečné polobudce.
Úspěšné hnízdění červenky s pukavcem v bezpečné polobudce.
Foto | Karel Zvářal

První budky byly odřezané kusy kmenů s dutinami položené do vidlice nebo uvázané ke kmeni. Byly těžké, špatně se s nimi manipulovalo a celkově byly nepraktické. Proto bylo snazší dlátem vysekat střed špalku a vyrobit tzv. klátovou budku. Až později se začaly vyrábět prkenné, a i tak konzervativní ornitologové trvali na striktním napodobování přirozených parametrů (např. kruhový otvor), neboť se domnívali, že jedině takové budky ptáci obsadí.

Klasická budka predovaná kunou přes vletový otvor 30 mm. Nejprve dostala samici koňadry (rozházená bílá vejce), o pár týdnů později i samici lejska (tyrkysově zbarvená skořápka).
Klasická budka predovaná kunou přes vletový otvor 30 mm. Nejprve dostala samici koňadry (rozházená bílá vejce), o pár týdnů později i samici lejska (tyrkysově zbarvená skořápka).
Foto | Karel Zvářal

Dnes už víme, že ptáci přijímají budky z prken bez problémů, někteří dokonce dávají přednost budkám z plastových kanystrů. Napodobování přirozených polodutin však s sebou nese mnohem větší riziko predace, než tomu bylo ještě před několika desetiletími. S vakcinací vztekliny enormně (místy až řádově) narostla početnost kun, s módní ochranou predátorů se silně namnožily i sojky, straky a vrány, se kterými se dnes můžeme setkat běžně v intravilánech, kde jsou často dominujícími druhy.

Přemíra predátorů způsobila, že mnohé, dříve hojné druhy, se staly vzácnými, některé úplně vymizely. A že ohroženy nadměrnou predací jsou nejen druhy hnízdící na zemi, střechách či v korunách stromů, ale i v na první pohled bezpečných budkách, ví jen ti, kdož se problematice výroby a kontroly budek věnují dlouhodobě a systematicky.

Chumáč peří ve vletovém otvoru i na zemi znamená, že hnízdění skončilo neúspěšně, a to díky šikovným tlapkám kuny.
Chumáč peří ve vletovém otvoru i na zemi znamená, že hnízdění skončilo neúspěšně, a to díky šikovným tlapkám kuny.
Foto | Karel Zvářal

Úspěšné hnízdění: mimo dosah ostrých drápů a silných zobáků

Většina nezainteresovaných lidí, ale často i odborníků, považuje nadměrnou predaci za normální, podle nich to tak funguje v přírodě odpradávna. Pokud v nedávné minulosti nějaký druh silně ubýval, jako důvody uváděli změnu hospodaření, klimatickou změnu, světelný smog, cizorodé látky v potravě, rušení lidmi apod. Jen nadměrnou predaci nezmíní – a když, tak na posledním místě...

Hnízdní budka s koňadrou predovaná mývalem. Zatímco kuna usmrtí samici i mláďata a vytáhne je ven, mýval sedící na střeše je díky chápavým tlapkám (jako lidská ruka) schopen vysbírat všechnu výstelku (!) i s vejci a mláďaty.
Hnízdní budka s koňadrou predovaná mývalem. Zatímco kuna usmrtí samici i mláďata a vytáhne je ven, mýval sedící na střeše je díky chápavým tlapkám (jako lidská ruka) schopen vysbírat všechnu výstelku (!) i s vejci a mláďaty.
Foto | Karel Zvářal

Jelikož sleduji vývoj naší přírody od předškolních let, jsem si jist, že přemíra predátorů je jednou z hlavních příčin propadu početnosti mnoha dříve hojných druhů, ne-li tou největší. Najít na sněhu stopu lišky či kuny byl kdysi téměř sváteční okamžik. Prasata či krkavci na každém kroku, sojky a straky ve městech, jak to vidíme dnes – to by tehdy bylo něco jako sci-fi! Zato mračna vrabčáků, plno zvonků, stehlíků, hýlů, chocholoušů a jiných pěvců bylo bráno jako běžný standard, v současnosti asi těžko uvěřitelný.

Jako sedmiletý jsem dostal od mámy nádherně ilustrovanou knihu Lesní noviny, jejímž autorem je V. Bianki. Tímto byl „hobby/kůň“ nadšeného pozorovatele a později i ochránce přírody zpečetěn. Neznám lepší dílo pro děti školního věku, které poutavou formou seznámí čtenáře se zajímavostmi života obyvatel lesa. Téma budek se v něm objevuje několikrát, a jako teenager jsem to musel všechno odzkoušet. S prvními úspěchy přišly i nezdary, a trvalo řadu let, než se podařilo záhadná mizení či úhyny mláďat (zatopením/„podchlazením“) vyřešit. Menší ztráty nevadí, když však byly predovány celé linie budek, bylo třeba s problémem něco dělat.

Testované typy budek určené pro druhy hnízdící v polodutinách.
Testované typy budek určené pro druhy hnízdící v polodutinách.
Foto | Karel Zvářal

Polobudka s bezpečnostní předsíňkou

Ptáci obsadí každou vhodnou dutinu či polodutinu, která alespoň minimálně splňuje jejich požadavky. Netrvají na kruhovém tvaru interiéru, ba ani vletového otvoru, vstup nemusí být nahoře, ale právě kvůli riziku predace je zde umístěn dole. Proč? Protože nejpočetnější a nejvýkonnější predátoři současnosti, tj. kuna, mýval, sojka a strakapoud velký, plení budku buďto pohodlně sedíc na střeše nebo drápem zavěšeni ve vletovém otvoru. Zamřížovaný vstup umístěný dole jim neumožní zaujmout efektivní pracovní polohu, navíc hnízdo si ptáci staví až za předsíňkou s přihrádkou, kam jejich tlapky ani zobák nedosáhnou.

V plastových budkách hnízdil úspěšně lejsek bělokrký, koňadra a uhelníček. Je bezpečná před všemi druhy predátorů/konkurentů, tj. i myšicemi a plchy.
V plastových budkách hnízdil úspěšně lejsek bělokrký, koňadra a uhelníček. Je bezpečná před všemi druhy predátorů/konkurentů, tj. i myšicemi a plchy.
Foto | Karel Zvářal

Smyslem vyvěšování budek by měla být neformální pomoc ptákům, a to jednak zamezení ztrátám vlivem počasí, a také eliminování predace. Ta bolí ornitologa dvojnásob, byla-li již mláďata kroužkována. Popisovaná polobudka tyto požadavky splňuje, neboť ji obsazují jak ptáci hnízdící v klasických budkách, tak i druhy z otevřených = nechráněných polobudek.

Budku s otvorem posazeným nízko využívá lejsek bělokrký, sýkora koňadra, modřinka a babka. A také červenka, která zde opustila snůšku, pravděpodobně z důvodu blízkého mraveniště.
Budku s otvorem posazeným nízko využívá lejsek bělokrký, sýkora koňadra, modřinka a babka. A také červenka, která zde opustila snůšku, pravděpodobně z důvodu blízkého mraveniště.
Foto | Karel Zvářal

V tomto prototypu (zamřížovaný vstup) hnízdí lejsek bělokrký, rehek zahradní, rehek domácí, konipas horský, červenka a střízlík. Je pravděpodobné, že bude vyhovovat i konipasu bílému, k otestování nebyl dostatek vhodných míst. Obsazuje ji i koňadra, ale zdaleka ne v takových počtech, jak tomu bývá u klasických budek. Optimalizace parametrů nadále probíhá, v dalších letech budou zkoušeny mírně upravené konstrukce, které vyhovují právě výše zmíněným pěvcům, kromě všudypřítomné koňadry. Na každém detailu zde záleží, podobně jako např. vlivu velikosti vletového otvoru pro preferenci menších druhů sýkor.

Kulovité hnízdo střízlíka s malinkými vejci a vystlané kosím peřím bylo opuštěno, pravděpodobně z důvodu úhynu samce, nejspíše byl uloven krahujcem či jiným predátorem.
Kulovité hnízdo střízlíka s malinkými vejci a vystlané kosím peřím bylo opuštěno, pravděpodobně z důvodu úhynu samce, nejspíše byl uloven krahujcem či jiným predátorem.
Foto | Karel Zvářal

Závěrem je třeba zopakovat známé pravidlo: raději méně budek, ale kvalitních, tj. bezpečných a čištěných. Tato polobudka je materiálově náročnější, než v literatuře dostupné minimalistické typy polobudek („nadstřešená miska“).

V bezpečné polobudce hnízdí úspěšně i obyvatelé klasických budek, zde lejsek bělokrký.
V bezpečné polobudce hnízdí úspěšně i obyvatelé klasických budek, zde lejsek bělokrký.
Foto | Karel Zvářal

Je však zárukou úspěšného hnízdění, pokud bude správně instalovaná, tzn. mimo dosah koček, v dostatečné výšce a zápoji keřů či náletových dřevin jako prevence ulovení adultů krahujcem. A zvolený habitat (probírka, dubina/ smíšený porost, park, sad, altán) bude určujícím faktorem, který ptačí druh v budce zahnízdí. Při dobrém odhadu a správném umístění by žádná budka neměla zůstat neobsazena. Je-li však i druhým rokem prázdná, stojí za úvahu instalovat ji na vhodnější místo, někdy třeba stačí jen změnit orientaci vletu či převěsit o pár metrů dál.

Nízký vstup v polobudce vyhovuje koňadře, jejíž hnízdo bývá bohatě vystláno srstí.
Nízký vstup v polobudce vyhovuje koňadře, jejíž hnízdo bývá bohatě vystláno srstí.
Foto | Karel Zvářal


reklama

 
foto - Zvářal Karel
Karel Zvářal
Autor článku je ekologicky smýšlejícím ornitologem a zemědělcem.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (25)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Jaroslav Řezáč

4.1.2024 08:48
zajímavé zkušenosti, možná pro ten nový eshop ČSO ?
Odpovědět
MU

Michal Uhrovič

4.1.2024 11:45
Spolupracujete i s hnutím Brontosaurus?
Toto hnutí hodně buduje budky pro ptáky u nás na j. moravě hodně a nejsem si jistý, že mají takové znalosti jako Vy.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

4.1.2024 12:25
Mně to připadá jako dobrý článek s mnoha zajímavými informacemi.
S těmi predátory souhlasím.
Co se týká vlastních budek, měl bych dva poznatky.
Za prvé u plastových kanystrů, pokud by chtěl někdo ušetřit a vzal na to použité, je třeba velmi dávat pozor, co v nich bylo dříve. Plasty jsou pro většinu chemikálií v podstatě prostupné, proto v těch plastech ty chemikálie zůstanou i po vypotřebování a nějakém vypláchnutí, z toho plastu se potom mohou uvolňovat dovnitř kanystru a zatěžovat ty ptáky, zvláště mláďata. Je tedy třeba chemikálie, kterí v nich byly, v tom smyslu důkladně zhodnotit. Problémové budou třeba ze zemědělství insekticidy nebo akaracidy, možná i některé herbicidy, zatímco třeba kapalná hnojiva by mohly být po ošetření kanystru neškodná. V chemii obecně by byl problém se složitějšími organickými hlavně lipofilními toxičtějšími látkami, třeba nějaké organické přípravky do galvanotechniky. S těkavými rozpouštědly typu izopropylakoholu nebo ředidly, benzínem, naftou, petrolejem atd by problém být neměl, pokud se kanystr nechá otevřený dlouho, třeba rok a v teple třeba v létě na slunci vyvětrat. S látkami dobře rozpustnými ve vodě a méně toxickými, třeba rozpuštěné soli netoxickýxh nebo méně toxických kovů, glycerínu, potravinami a podobnými látkami v technické kvalitě určenými pro technické použití, třeba kyselina mravenčí, octová, sacharóza, melasa atd by zase neměl být problém, pokud se plast vylouží delší dobu vodou, půl roku, rok a voda se několikrát vymění.
Za druhé kdysi mně staří zkušení říkali, že pro sýkorky, hlavně koňadry a modřinky může být budka i volně zavěšená na větvi, třeba se to dělalo drátem. že ten pohyb budky za větru sýkorkám nevadí a v těch budkách hnízdí. Jiní ptáci asi ne. Každopádně, když se taková budka zavěsí třeba na vodorovné větvi silné tak 2- 3 cm aspoň metr a půl daleko od kmene, získá budka dost velkou ochranu proti srstnatými predátory. Proti pernatými už výrazně méně. Ale aspoň něco.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

4.1.2024 12:35 Reaguje na Radim Polášek
Kanystry jsem koupil nové, vychází několikanásobně levněji než pracnější ze dřeva. Do světlých nejdou, jen nahlížejí, s tmavými (modrými) jsem spokojen. Za jednu sezónu nejde dělat velké závěry, oni si na ně také musí zvyknout.

O sýkorkách (ko) mi už raději napište, ta vleze do všeho, proto jsem špekuloval nad něčím, kam by šla červenka, bělokrk, rehci, střízlík a nelíbila se "přemnožené" koňadře. S výsledky jsem spokojen, budky dosti kradou, a i kvůli okopčení nápadu jsem s publikováním neotálel. Uvítám zájemce, kteří s do experimentování zapojí, byť jich určitě nebude víc než prstů na jedné ruce.
Odpovědět
MU

Michal Uhrovič

4.1.2024 13:05 Reaguje na Karel Zvářal
pošlete to Brountosaurům
https://brontosaurus.cz/kontakty/
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

4.1.2024 13:21 Reaguje na Michal Uhrovič
Děkuji za návrh, už jsem ve věku, kdy vím, že dnešní děti mají mnohem větší pc gramotnost a orientaci na webech. Když někdo bude chtít, podle dokumentačních fotek vyrobí snadno polo/budku "pro všechno". Největší umění je trefit biotop a místo instalace - a tam je potřeba životních zkušeností, to nejde jen tak nalít do hlav. Prostě když dá budku pro červenku do zahrady, nikdy nemá jistotu, že se mu tam usadí. Je třeba po lese rozmístit více takových a spoléhat na štěstí. Příliš se zde plánovat nevyplácí, ale právě v tom překvapování tkví kouzlo eperimentální budkařiny, kdy místo obligátního vrčení vítá narušitele úplně jiný hlas. Maximum budek kontroluji až při čištění, jen kvůli dokumentačním snímkům chodím občas i v květnu. A jsem vždy rád, když mi tip vychází.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

4.1.2024 16:15 Reaguje na Karel Zvářal
Ono to asi je o těch biotopech, já si pamatuji z doby mého dětství, že spousta zahrad tehdy měla živé ploty. Co si pamatuji, byly tam lípy, hlohy, habry, brsleny, lísky, duby, prostě asi co tehdy lidi našli v lese nebo jim vyrostlo z divokých náletů na zahradě a sneslo přesazení na hranici pozemku a pravidelný řez. Ploty byly obvykle metr široké a tak metr 40 vysoké. To byly tehdy myslím velmi dobré biotopy pro ptáky hnízdící nízko nad zemí, myslím to byla červenka, střízlík. možná občas i rehek, kos, sýkorka... Pamatuji si, že párkrát jsem tehdy v těch plotech nacházel i hnízda.
Dneska husté křoviny ze zahrad vymizely, mimo různých okrasných pomalu rostoucích jehličnanů a tam asi by hnízdili jiní ptáci než tehdy v listnatých keřech.
Možná by to chtělo propagovat zase tyzelené ploty a podobné útvary. Snadno by zřejmě na toto šlo namnožit ze sběru semen svépomocí hloh, ten je dobrý i v tom, že může být hustější a je trnitý, nebo ten brslen.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

4.1.2024 16:19 Reaguje na Radim Polášek
A mimochodem, tehdy bylo mnohem víc koček než dnes, prakticky v každé chalupě byla kočka žijící téměř trvale venku, s pelechem někde ve chlévě nebo stodole, kde byl pro kočky volný přístup. Která obvykle na jaře měla několik koťat. A kun taky bylo dost.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

4.1.2024 16:46 Reaguje na Radim Polášek
Já vidím jiné, významnější rozdíly. Zmizely staré sady s doupnými vysokokmeny, zbytky jsou vidět kolem málo používaných cest. Tam byla spousta dutin pro ptáky všech druhů, od modřinky, přes špačky, až po sýčka. Kun zdaleka tolik nebylo (stejně jako lišek), zato tchořů, hranostajů a kolčav ano. Kočky byly, ale toulavé se lovily, znal jsem pána, co je měl každý měsíc stažené u vozovny v nemocnici. Tehdy útulky nebyly, řešilo se to "postaru". Na každém dvorku u slepic hejnko vrabců, přede žněmi obří, 2-4 tisícový mrak. Dnes po tomto jevu není ani památky. Podobně s jinými druhy (stehlík, hýl), které byly chytány do klecí, v zimě čížci a čečetky - nikdo se za to nestíhal. Bylo toho tolik, že tyto prkotiny nikdo neřešil. Dnes je kolem toho ticho, zato se řeší ikony, které národ silně polarizují, jedni z toho mají živobytí, druhým přidělávají vrásky a ničí mnohaleté úsilí. Kdyby mi tehdy někdo řekl, k jakým změnám dojde, asi bych mu nevěřil. Je to na dlouho, kdo nezažil, těžko si to umí představit.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

5.1.2024 10:36 Reaguje na Karel Zvářal
No ony ty ovocné vysokokmeny moc doupné nebyly. aspoň u nás. Dutiny v kmeni většinou signalizovaly konec životnosti stromu a omezení plodnosti stromu. Na zahradě ten strom tak hospodář nahrazoval novým. maximálně se vyhnilý kmen vyčistil, opatřil spodkem a vrchem a zavěsil jako budka. Mimo zahradu, aspoň tady u nás na osamělejších místech přežily jenom extrémně pokroucené a různě podivně rostlé ovocné stromy, ty s rovným silným kmenem obvykle všechny vymizely mnohem dřív než se v nich utvořily dutiny, jabloňové, hruškové a švestkové dřevo bylo truhláři dost hledané. U nás asi bylo víc doupných stromů mezi starými lípami, kolem kostela a i různě jinde jiné velké stromy kolem vodních toků atd. Ty jsou ale dnes už taky obvykle pryč.
U nás kočky hodně stříleli myslivci a údajně nejméně jedna rodina je měla na jídelníčku. My jsme věčně dodávali koťata známým, co bydleli u lesů, protože myslivci jim je pravidelně v lese "picli". Ale pořád jich byl nadbytek a kvůli myším se ten nadbytek koček udržoval. Obecně tehdy asi každá rodina, která měla stodolu či chlév a podobně, měla kvůli hlodavcům svou kočku nebo i 2- 3 kočky, které žily hlavně venku kolem baráku, ale když bylo potřeba, třeba v zimě za mrazů nebo silného studeného podzimního deště nebo chtěly vrhnout koťata nebo bylo nutné chytit myš uvnitř v baráku atd, žily uvnitř mezi lidmi a nevadilo jim to. Ty kočky si kolem baráku držely svůj revír a zřejmě ostatní kočky vyháněly pryč. A teprve ty vyháněné bez revíru byly asi ty toulavé kočky.
Co se týká vrabců, taky jsme měli své početné hejno. Hnízdili u nás v dutinách pod krovy a krmili se z potravy, co se sypala slepicím. A právě tyto dvě věci jsou podle mne nutnou podmínkou pro vrabce. U nás tak vrabci nevymizeli, jen se jejich počet zmenšil úměrně těm zdrojům. Vrabci se třeba drží u jednoho domu, kde dodnes chovají v otevřeném výběhu pár slepic a jejich soused pěstuje husté jehličnany, kde zřejmě nocují. Podobně jsem viděl vrabce v jiné chalupě, kde zase měli psy a asi je krmili taky venku a starou chalupu, kde zřejmě měli hnízda. Nově vrabci žijí ve městě, například mají hnízda v kovových konstrukcích autobusových nádraží, benzinek a supermarket a živí se tím, že sbírají potravu, co lidem upadne na zem, třeba drobky z pečiva. A je to 3 - 4 roky, co jsem viděl cca v září asi stohlavé velmi hlučné hejno vrabců obsazující křoví na okraji jednoho pole, asi se tam krmili zrním z osetého pole. Nebo plody z keřů.
Odpovědět
DM

Dalibor Motl

4.1.2024 17:07
Díky za článek. Mám podobné poznatky. Ležatou polobudku pro konipasy jsem po druhém roce opatřil mříží a latí vymezující hnízdní prostor v zadní části a od té doby funguje. Docela se mi osvědčil i "spodní" vletový otvor kdy pták proletí do předsíňky vzhůru (jakoby jejím polovičním dnem) a hnízdí za latí. Jeden takový prostor jsem vytvořil při stavbě kůlny a pěkně to funguje. Pokud ptáci akceptují ten zmenšený vletový otvor (máte asi 5 x 6cm?) bude to ještě lepší. Já to snad půjdu zítra zkonstruovat ;) Jen vždycky lituji, že většinu vylétlých mláďat pochytají domácí kočky sousedů :(
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

4.1.2024 17:29 Reaguje na Dalibor Motl
Já děkuji za příspěvek, předpokládám, že jde o konipasa bílého. To byla ikona mého dětství, vyhlíželi jsme s kámošem první posly jary: skřivany, čejky, špačky a třasořity, jak se jim u nás říká. Hnízdívali tehdy všude možně, třeba mezi naskládanými panely při stavbě sídliště. Měl jsem je i v budce pro sýčka na střeše, z kroužkovaných pěti už velkých mláďat přežilo jen jedno - na posečeném mlatu nebyl hmyz a samička zřejmě zůstala sama, pravděpodobně poštolka...

Vlet na budce je 12-14 x 5-6 cm, když je nižší obsadí ji koňadra, což nechci. U garáže (5x7) zahnízdili bílí i horští, tehdy jsem to nějak nevysledoval přesně, ale pravděpodobně nevyvedl ani jeden, a to kvůli sojce, která dovnitř natáhne krk a mládě uchvátí. Jak jsem dal hřebíky, tak loni RD, letos nic, ani zahradníci z druhé strany. Samka doletěla, volala, ale sameček zřejmě Afriku nezvládl... Jinak konipasi bílí mi jdou na družstvech do budek pro sýčka, hnízdo mají kousek za otvorem 6x8cm (výška), s tím, že zabočí do strany. Ten hřebík tam nezaškodí, zúží vstup akorát pro jeho štíhlé tělo a všichni predátoři jsou ze hry. Možná by stálo za to budku přehodit jinam a výš, aby mláďata nevyskakovala na zem, ale na nižší střechu. Nebo zkuste na konci hnízdění příkrm moučňáky (ráno), oni takto vydrží v budce o 1-2 dny déle, když se nemusí natahovat za potravou. Nebo do těch míst vylijte vodu, vytvořte blátivou směs, které se kočka vyhýbá. Na jednom družstvě hnízdil za plechy sýček nad hnojnou chodbou, tam mladé ohrožovaly jen nohy krav a shŕňák, kočky chodily jen po krmné, ale "sračkám" se vyhýbaly. Z mladých tak vždy aspoň jedno přežilo.
Odpovědět
HH

Honza Honza

5.1.2024 10:45
skvělý článek, děkuji za něj. Měl bych několik poznámek- otázek: mříž by šla i z vrutů? Nemají ostré hrany(závit)? Lepší jsou velké hřebíky, díry předvrtat. Nešlo by udělat otvor ve dně? Třeba pod ním oko z drátu jako bidýlko. U kanystru je problém čištění, musela by se udělat odnímatelná střecha nebo výklopné dno. Ev. mi napadla budka z plast. kanalizační roury a vletový otvor hodně dole + výklopné dno pro čištění. Další problém budek je čištění a dezinfekce a impregnace budek, aby vydržely (plast by byl hygieničtější, trvanlivější ale málo estetický)- p. Zvářal dříve psal i o impregnaci dřeva vyjetým olejem, nevadí to? Nevadila by nějaká dezinfekce? Karbola?
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

5.1.2024 11:16 Reaguje na Honza Honza
Děkuji!-)
Dr. Svoboda mi radil budky do vyjetého oleje ponořit a nechat odkapat. Což nedělám, nosím olej v petce a máznu až na místě, abych se při roznosu neumazal.
Plastové zatím nečistím (nápodoba přirozených), dno je odvrtané, kondenzát tak vyschne a odteče. V budoucnu je budu čistit háčkem z drátu, nebude to důkladné, ale budu vědět, že (nové) hnízdo je letošní. Samozřejmě, že jdou vyrobit s odnímatelnou střechou, ale tolik práce jsem tomu nechtěl dávat, efektu bylo dasaženo, byť to není příliš "profesionální" a dokonalé.
Letos chci mříž vytvořit z drátku (1-2 mm), vruty jsem zavrhl, i když ptáci by je asi přijali též.
Velmi důležitý je výběr místa instalace, ideálně je na rozhraní 2-3 nik (hustník-probírka-mýťák). Tyto polobudky cílím na červenku a bělokrky, koňader jsem za ta léta "přežraný"-), je jich plný les, vrčí na mě u každé budky. Prostě jsem se rozhodl věnovat opomíjeným druhům, kteří mají poněkud jiné nároky na hnízdní dutinu, přičemž tyto polobudky nemusím ucpávat, aby zůstaly pro lejsky a spol přístupné. Uvítám, když někdo pár (dvacítku) takových polobudek rozmístí a napíše k tomu svůj komentář.
Ještě jsem zapomněl uvést, že tyto budky sichruju drátkem, přičemž papírák je zatlučený do kůry, aby s budkou kuna či mýval nemohli točit, což s oblibou dělají, je-li budka jen na háčku/hřebíku. Dvojí upevnění budečku stabilizuje, takže ji lze udržet stále vodorovnou.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

5.1.2024 20:53 Reaguje na Karel Zvářal
Ovšem potom na pile budou mít z papíráků zarostlých do dřeva "radost".
Když už chcete konzervovat dřevo budek, nechcete to dělat za horka v parafínu? vyjetý olej mně připadá, že se trvale dešti trochu vymývá pod strom a kontaminuje půdu.
Co se týká plastových budek, nezvažujete v budoucnosti tisk budek na 3D tiskárně? Připadá mi, že leckomu dnes už bude připadat lepší vzít filament pro venkovní prostředí odolný UV záření za třeba 500 Kč za kilo a vytisknout z něho doma budku, než třeba dávat dohromady nářadí na práci s dřevem. A plus je k tomu obrovská tvarová variabilita z 3D tisku. Případně vzít výprodejový filament třeba z recyklovaného PETG a vytištěnou budku obarvit barvami na plasty, aby byla neprůhledná.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

5.1.2024 23:59 Reaguje na Radim Polášek
..."papírák je zatlučený do kůry".
Proč myslíte, že to takto dělám? I celou budku pověsím na hřebík zatlučený do kůry (zešikma - 15-20°).
Odpovědět
RP

Radim Polášek

6.1.2024 10:24 Reaguje na Karel Zvářal
Já jsem třeba vždycky budky zaháknul do rozsochy nebo zavěsil drátem na větev. Vždycky jsem dbal, aby nic nezůstalo v dřevě. Neříkám, že to je ideální.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

6.1.2024 10:50 Reaguje na Radim Polášek
To jsem dělal v začátcích také, nejlépe do vidlic/přeslenů borovice v mlazinách. Ve starších porostech ale toto již není možné, větve dole nejsou, borka (bor, modřín, dub) má tloušťku několik cm, kam se zešikma zatlučený hřebík vejde, aniž by pronikl do dřeva. Ten fixační druhý hřebík je krátký, pokud přece jen zarůstá, točivým pohybem ho povytáhnu, příp natluču do vedlejšího hrbolu.
Odpovědět
Tomáš Grim

Tomáš Grim

5.1.2024 14:57
Užitečný článek. Zkušenost můžu potvrdit: v budkách pro rehky zahradní používáme hřebíky ve vstupním otvoru budek mnoho let (obr. 1), predace je pak zanedbatelná (tabulka 1): https://bmcecolevol.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12862-016-0835-5 Nenulová predace není proto, že do některých budek se např. strakapoud velký umí proklovat skrze stěnu budky (mimo zabezpečený vstupní otvor).
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

6.1.2024 00:04 Reaguje na Tomáš Grim
V PKN 2/2003 (Ležatý sýkorník s chodbičkou) píše nějaký Zvářal o hřebíku v chodbičce, kde plní fci prolézačky (proti strakapoudovi). Je někde v dřívější literatuře zmínka o tomto opatření?
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

6.1.2024 13:39 Reaguje na Karel Zvářal
A jako trapný dovětek očekávané vynechání užitečného idiota v seznamu literatury, bo vývojáři nejsou vědci, že. Tímto děkuji redakci, že lůzrům umožní prezentovat necenzurovaný text, kterýžto by v těch pravých periodikách neměl šanci.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

7.1.2024 10:21 Reaguje na Karel Zvářal
Hele a tu vaši literaturu najdu kde?
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

7.1.2024 10:48 Reaguje na Slavomil Vinkler
V knihovnách to asi mít nebudou, ale v centrále MOSu v Přerově určitě ano: Ptáci kolem nás 2/2003. Když jsem to vysvětloval při ústním podání, vyvolalo to v auditoriu salvu smíchu - tzn, že se s tím "v životě nepotkali".

Chtít všechno "poslovansku" vygůglit nemusí být vždy korunováno úspěchem. Ani "Šikmá hladkostěnná budka" z Tichodromy 1994 už nejde vygůglit, ještě nedávno šla.
Odpovědět
Ra

Radek

7.1.2024 15:35
https://play.google.com/store/apps/details?id=com.labs.merlinbirdid.app&pcampaignid=web_share
Odpovědět
ja

jarda

17.1.2024 22:06
Dovolím si informovat o svých dlouholetých zkušenostech s budkami. Jako kluk z vesnice a z hospodářství jsem zažil vše, co popisuje Karel Zvářal. Potvrzuji. Téměř všechny budky vyvěšuji na silnější drát, zjistil jsem, že houpání většině ptáků nevadí. Budky zavěšuji na tenčí větve - nejdříve na ně zavěsím háček ze silnějšího drátu a do něj budku na drátu. Při trošce cviku jde budky umisťovat i do větších výšek, než dosáhnete rukou. Stačí kus klacku se silnějším drátem na konci také ve tvaru háčku, nemusíte nosit do přírody žebříky a pod. S tímto jednoduchým způsobem lze budky kontrolovat i čistit. Nestalo se mně, že budka spadla při větru na zem. Chce to jen trochu citu. Navíc tenčí větev chrání budky před predátory. Osvědčily se mně budky trojúhelníkového tvaru, kde čelní stěna s vletovým otvorem má dole pant a nahoře k zajištění proti otevření obyčejný zahnutý hřebík. Výsledek = snadné čištění a kontrola obsahu budky. Budky neimpregnuji, na stříšku používám lepenku nebo plech. Když už musím dát budku na stěnu, nebo kmen stromu, zabezpečuji vletový otvor takto: z plechovky od piva odstraním dno a horní část. Vzniklý válec podélně rozstřihnu, roztáhnu a jeho okraje zahnu tak, abych jej mohl vodorovně přibít před vletový otvor budky. Vznikne tunel, v němž predátor nemá šanci, i když číhá na stříšce budky. Dovnitř se nedostane a nedokáže zareagovat při výletu ptáka z budky, protože neví, kterou ze dvou možností pták využije. Polobudky pro rehky chráním před kunami tak, že na stěnu umístím plech cca 0,5 x 0,5 m a doprostřed pak budku. A je klid. Kuně a kočce však nemohu dát šanci, aby odněkud mohla skočit na stříšku budky. Na ochranu před strakapoudem jsem recept nenašel, funguje jen oplechování vletového otvoru. Ostatní už je na přírodě. ale mřížku hned zkusím. Sýkorky opravdu vlezou všude, hnízdily mně i v lešenářské trubce, která tvořila tyčku v plotě.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist