Karel Zvářal: Lidé poznávají ptáky, ptáci lidské tváře

Pomáhat ptákům můžeme nejen v době zimního strádání, kdy plníme krmítka slunečnicí, ovesnými vločkami nebo lojovými odřezky, ale také při odchovu mláďat. Druhy hnízdící v polo/dutinách mívají často nouzi najít vhodné hnízdiště, tj. úkryt nepřístupný predátorům. Ptačí budka umístěná na správném místě tak nezůstane dlouho bez povšimnutí. Jenže v dnešním sterilně udržovaném prostředí mají mnozí hmyzožraví ptáčci, bohužel, problém uživit své početné potomstvo. Městská zeleň s pravidelně šrotovaným lučním společenstvem a převahou nepůvodních dřevin, které jsou pro hmyz ve většině toxické, způsobuje nedostatek potravy krmícím ptákům. Při podzimním čištění budek potom nacházíme mláďata uhynulá hladem, přičemž někdy to může být téměř celý vývodek.

Lze v této situaci ptákům nějak pomoci? Ano, samozřejmě. Například nejčastějším obyvatelům parků, tj. sýkorám, brhlíkům, pěnkavám, vrabcům, zvonkům, stehlíkům, ale i kosům či strakapoudům, pomůžeme tím, že slunečnici a vločky nabízíme celoročně. Tento příkrm využívají nejen dospělí ptáci, ale zaletují na něj i při krmení starších mláďat, která již tuto potravu stráví.

Kompenzovat nedostatek živočišné potravy synantropním pěvcům můžeme také podáváním běžně dostupným zdrojem hmyzu. Takovým živým krmivem jsou například mouční červi (potemníci), které lze chovat v malé nádobě s moukou a zeleným odpadem z domácnosti, například listy kedluben, zelí či rozměklým rajčetem. A že ptáci (rehci, konipasi, červenky) takovou pomocí nepohrdnou, o tom se můžeme snadno přesvědčit.

Birdwatching na garáži

Rehek domácí, lidově zvaný kominíček, je hojný obyvatel zastavěných oblastí, a to na venkově i ve městě. Hnízdo si postaví někde na podstřešním trámu, mezi květináči v polici na balkoně, rád využije i vyvěšenou polobudku. Jeho příbuzný, rehek zahradní, také s oblibou osidluje zahrady a parky s budkami. A stává se někdy, že tyto druhy zahnízdí blízko u sebe, čímž se jejich teritoria překrývají. Vzniká tím tlak na stejné potravní zdroje, který rodiče nutí neustále pátrat po kořisti a využívat i vzdálenější místa.

Čím víc je pták zaneprázdněný sháněním potravy, tím snadněji ho uloví nějaký predátor, tj. kočka, poštolka nebo krahujec. Abychom zmírnili tyto ztráty a usnadnili ptákům rodičovskou péči, podáme jim v misce několik moučných červů. S rostoucími mláďaty se potom zvyšuje i jejich spotřeba. Ideální je předložit je ráno. Nakrmí se jednak dospělí, ale naplní volátka i mláďatům, a po zbytek dne už mohou „jet na půl plynu“, tj. lovit v klidu přirozenou potravu.

V budce pro sýčka na garáži se usadil rehek zahradní a snesl šest vajec. Patnáct metrů od něho, na sousedním bloku garáží, se 20. května nastěhoval do polobudky rehek domácí. Ta byla v minulosti obsazena konipasem horským, druhý rok rehkem domácím, ale žádný pár mláďata nevyvedl, pravděpodobně z důvodu predace sojkou, která tam často patroluje. Troufne si i na vyletěné kosí mládě, a nebýt pohotové reakce rozzlobených rodičů, donese ho na zkrmení do svého hnízda. V předešlých dvou letech byla pleněná polobudka zřejmě proto prázdná.

Vzhledem k pozdnímu termínu zahnízdění bylo zřejmé, že první pokus rehka domácího někde poblíž byl neúspěšný (ztráta vajec). Aby k tomu nedošlo i v polobudce, byl relativně velký otvor doplněn hřebíky tak, aby umožnil vstup do budky jen drobnému pěvci. Samička rychle postavila hnízdo, snesla vejce a i přes velký pohyb lidí úspěšně snůšku vyseděla.

Kurs etologie

Ke vzájemným útokům rehků vůči sobě zprvu nedocházelo, až ve druhé polovině hnízdění začal sameček rehka domácího s vrčením prohánět samečka rehka zahradního. Později se k jeho vyhánění přidala i samička rehka domácího. Sameček rehka zahradního totiž bral červy nejen pod svou stěnou, ale zaletoval i pod polobudku rehka domácího s navykacími (nízkými) dávkami. Zajímavé bylo, že oba samečci při krmení mláďat se snažili nabrat více červů, tj. minimálně dva, ale také 4 – 6 najednou, přičemž ti jim často vypadávali. Když ještě vyletovali kolmo nahoru k hnízdu, snadno poztrácené červy na holé zemi našli. Krmení vyletěných mláďat rehka zahradního bylo poněkud komické, když sameček odlétal se zobáčkem plným tuhých, kroutících se červů, a během přeletu mu vždy něco vypadlo, takže sedl na zem a pro červa se vracel. Rehci zahradní se ke svým sousedům chovali naprosto nevzrušeně, a to i při jejich výskytu na střeše nad hnízdem.

Samička rehka domácího se rovněž naučila brát červy z misky, její přiblížení k hnízdu bylo ale opatrnější, pod budku dohopsala často po zemi kolem stěny. Odebírala z misky zprvu po jednom, přičemž její pohyb byl tak bleskurychlý, že zachytit fotoaparátem odběr červa se nedařilo bez rozmazaných kontur. Až mnohem větší potemník brazilský (Zophobas) ji zaměstnal natolik, že s ním chvilinku zápasila u misky, následně ho odnesla jinam, kde ho „dorazila“, a až potom do budky.

Při ranní i večerní návštěvě místa sameček rehka zahradního už z dálky poznal svého „chlebodárce“ a provázel ho celou cestu až k misce pod hnízdem, odkud odnášel červy mláďatům vzdáleným 40 – 120 m. Hlasitým výskavým „huiyd“ dával neustále najevo své nadšení, a zdálo se, že rozumí slovu i gestu „nemám“, když ranní dávka byla vysoká a večerní už nebyla nutná.

Také podle chování mláďat šlo poznat, že jsou spokojená, tj. sytá. Po příchodu do garáže to z hnízd obou druhů jen rezonovalo jejich žadonícími cvrkavými hlasy, ale už během pár minut vše utichlo, jen sporadicky některé vrzlo. Sameček rehka zahradního jim nosil další a další červy, přičemž mláďata tlumeně („subsongově“) pobízel hlasem připomínající veselé chichotání. Když doletěla chvilku po něm s potravou samička, byla v prvních dnech z toho náhlého ticha zmatená.

Individuální rozdíly v povaze a chování

Sameček rehka domácího se učil trochu pomaleji, zprvu reagoval na otevřená vrata garáže, která si spojil s následným krmením. Ale i on se naučil poznávat rysy tváře dodavatele červů, resp. jeho oblečení, a své nadšení či rozrušení projevoval opakovaným „fuit tek tek“ už při jeho příchodu, později ho kousek doprovázel i při odchodu. Úniková vzdálenost se zkrátila během čtyř týdnů přikrmování z původních cca 10 – 25 m na pouhé 3 m, po přikrčení i na 2 m.

Sameček rehka zahradního viděl vždy (příchod) člověka dříve, než on jeho, a po rychlém doletu upozorňoval na svou přítomnost hlasem připomínajícím náraz dvou křemínků o sebe. Když krmil vyspělá (létající) mláďata, nebyl po ránu některý den k nalezení, ale hned následujícího rána přispěchal za známým chodcem pro svou dávku, a to ve vzdálenosti 210 m, později dokonce 370 m od hnízda! Samička rehka zahradního zůstávala plachá, možná si pamatovala dvojí vyrušení na hnízdě, na přítomnost člověka reagovala varováním a neměla zájem hledat potravu v jeho blízkosti, a ani příklad samečka ji nepřesvědčil. Vyletěná mláďata dokrmovala celou dobu 50 – 70 m od hnízda, zatímco sameček 2 – 3 mláďata odváděl stále dál a dál.

Smyslem přikrmování bylo přimět rehky ke druhému hnízdění v osvědčených budkách, tento předpoklad však nevyšel. Samička rehka zahradního se sice zdržovala po osamostatnění mláďat několik dní 50 – 80 m od hnízda, často volala, ale sameček nereagoval. Lovil nejvíce v sado-parkové části sídliště asi 450 m od budky, občas i zazpíval, ale donášení potravy (do nového? hnízda) nebylo pozorováno. Také rehci domácí v bezpečné budce podruhé nezahnízdili. Pravděpodobně se tak ale stalo v blízké individuální zástavbě, protože jejich výskyt u garáží již nebyl zaznamenán.

Ale i tak přikrmování splnilo svůj účel, neboť prokázalo, že k rozhodnutí zahnízdit podruhé nemusí být impulzem dobrá kondice, dostatek (relativní „nadbytek“) potravy a času k odchovu, ale také obyčejná nechuť, resp. únava z předešlých rodičovských povinností, a možná i strategie to s množením nepřehánět (neúživná = spálená, vypasená, zchemizovaná, „přehuštěná“ zimoviště). Ptáci prostě nejsou „fšeci jednací“, jak se například v genderu někdy strany sporu špičkují. Mají vlastní strategii a taktiku, zkrátka přemýšlejí. Každý po svém.

Přikrmování hnízdících ptáků má nesporný význam zejména tehdy, když zahyne jeden rodič z páru (sklo, krahujec, kočka…), a miska s červy položená pod hnízdem tak bude během pár minut prázdná, a to ráno i večer. Zahnízdí-li ptáci uvnitř sterilní zástavby s minimem vhodné zeleně, lidská pomoc jim také přijde vhod. A někdo to může udělat jen tak, pro radost z nevšedního pozorování. Určitě se u toho nebude nudit.

---

reklama

---