Karel Zvářal: Lidé poznávají ptáky, ptáci lidské tváře
Lze v této situaci ptákům nějak pomoci? Ano, samozřejmě. Například nejčastějším obyvatelům parků, tj. sýkorám, brhlíkům, pěnkavám, vrabcům, zvonkům, stehlíkům, ale i kosům či strakapoudům, pomůžeme tím, že slunečnici a vločky nabízíme celoročně. Tento příkrm využívají nejen dospělí ptáci, ale zaletují na něj i při krmení starších mláďat, která již tuto potravu stráví.
Kompenzovat nedostatek živočišné potravy synantropním pěvcům můžeme také podáváním běžně dostupným zdrojem hmyzu. Takovým živým krmivem jsou například mouční červi (potemníci), které lze chovat v malé nádobě s moukou a zeleným odpadem z domácnosti, například listy kedluben, zelí či rozměklým rajčetem. A že ptáci (rehci, konipasi, červenky) takovou pomocí nepohrdnou, o tom se můžeme snadno přesvědčit.
Birdwatching na garáži
Rehek domácí, lidově zvaný kominíček, je hojný obyvatel zastavěných oblastí, a to na venkově i ve městě. Hnízdo si postaví někde na podstřešním trámu, mezi květináči v polici na balkoně, rád využije i vyvěšenou polobudku. Jeho příbuzný, rehek zahradní, také s oblibou osidluje zahrady a parky s budkami. A stává se někdy, že tyto druhy zahnízdí blízko u sebe, čímž se jejich teritoria překrývají. Vzniká tím tlak na stejné potravní zdroje, který rodiče nutí neustále pátrat po kořisti a využívat i vzdálenější místa.Čím víc je pták zaneprázdněný sháněním potravy, tím snadněji ho uloví nějaký predátor, tj. kočka, poštolka nebo krahujec. Abychom zmírnili tyto ztráty a usnadnili ptákům rodičovskou péči, podáme jim v misce několik moučných červů. S rostoucími mláďaty se potom zvyšuje i jejich spotřeba. Ideální je předložit je ráno. Nakrmí se jednak dospělí, ale naplní volátka i mláďatům, a po zbytek dne už mohou „jet na půl plynu“, tj. lovit v klidu přirozenou potravu.
V budce pro sýčka na garáži se usadil rehek zahradní a snesl šest vajec. Patnáct metrů od něho, na sousedním bloku garáží, se 20. května nastěhoval do polobudky rehek domácí. Ta byla v minulosti obsazena konipasem horským, druhý rok rehkem domácím, ale žádný pár mláďata nevyvedl, pravděpodobně z důvodu predace sojkou, která tam často patroluje. Troufne si i na vyletěné kosí mládě, a nebýt pohotové reakce rozzlobených rodičů, donese ho na zkrmení do svého hnízda. V předešlých dvou letech byla pleněná polobudka zřejmě proto prázdná.
Vzhledem k pozdnímu termínu zahnízdění bylo zřejmé, že první pokus rehka domácího někde poblíž byl neúspěšný (ztráta vajec). Aby k tomu nedošlo i v polobudce, byl relativně velký otvor doplněn hřebíky tak, aby umožnil vstup do budky jen drobnému pěvci. Samička rychle postavila hnízdo, snesla vejce a i přes velký pohyb lidí úspěšně snůšku vyseděla.
Kurs etologie
Ke vzájemným útokům rehků vůči sobě zprvu nedocházelo, až ve druhé polovině hnízdění začal sameček rehka domácího s vrčením prohánět samečka rehka zahradního. Později se k jeho vyhánění přidala i samička rehka domácího. Sameček rehka zahradního totiž bral červy nejen pod svou stěnou, ale zaletoval i pod polobudku rehka domácího s navykacími (nízkými) dávkami. Zajímavé bylo, že oba samečci při krmení mláďat se snažili nabrat více červů, tj. minimálně dva, ale také 4 – 6 najednou, přičemž ti jim často vypadávali. Když ještě vyletovali kolmo nahoru k hnízdu, snadno poztrácené červy na holé zemi našli. Krmení vyletěných mláďat rehka zahradního bylo poněkud komické, když sameček odlétal se zobáčkem plným tuhých, kroutících se červů, a během přeletu mu vždy něco vypadlo, takže sedl na zem a pro červa se vracel. Rehci zahradní se ke svým sousedům chovali naprosto nevzrušeně, a to i při jejich výskytu na střeše nad hnízdem.Samička rehka domácího se rovněž naučila brát červy z misky, její přiblížení k hnízdu bylo ale opatrnější, pod budku dohopsala často po zemi kolem stěny. Odebírala z misky zprvu po jednom, přičemž její pohyb byl tak bleskurychlý, že zachytit fotoaparátem odběr červa se nedařilo bez rozmazaných kontur. Až mnohem větší potemník brazilský (Zophobas) ji zaměstnal natolik, že s ním chvilinku zápasila u misky, následně ho odnesla jinam, kde ho „dorazila“, a až potom do budky.
Při ranní i večerní návštěvě místa sameček rehka zahradního už z dálky poznal svého „chlebodárce“ a provázel ho celou cestu až k misce pod hnízdem, odkud odnášel červy mláďatům vzdáleným 40 – 120 m. Hlasitým výskavým „huiyd“ dával neustále najevo své nadšení, a zdálo se, že rozumí slovu i gestu „nemám“, když ranní dávka byla vysoká a večerní už nebyla nutná.
Také podle chování mláďat šlo poznat, že jsou spokojená, tj. sytá. Po příchodu do garáže to z hnízd obou druhů jen rezonovalo jejich žadonícími cvrkavými hlasy, ale už během pár minut vše utichlo, jen sporadicky některé vrzlo. Sameček rehka zahradního jim nosil další a další červy, přičemž mláďata tlumeně („subsongově“) pobízel hlasem připomínající veselé chichotání. Když doletěla chvilku po něm s potravou samička, byla v prvních dnech z toho náhlého ticha zmatená.
Individuální rozdíly v povaze a chování
Sameček rehka domácího se učil trochu pomaleji, zprvu reagoval na otevřená vrata garáže, která si spojil s následným krmením. Ale i on se naučil poznávat rysy tváře dodavatele červů, resp. jeho oblečení, a své nadšení či rozrušení projevoval opakovaným „fuit tek tek“ už při jeho příchodu, později ho kousek doprovázel i při odchodu. Úniková vzdálenost se zkrátila během čtyř týdnů přikrmování z původních cca 10 – 25 m na pouhé 3 m, po přikrčení i na 2 m.Sameček rehka zahradního viděl vždy (příchod) člověka dříve, než on jeho, a po rychlém doletu upozorňoval na svou přítomnost hlasem připomínajícím náraz dvou křemínků o sebe. Když krmil vyspělá (létající) mláďata, nebyl po ránu některý den k nalezení, ale hned následujícího rána přispěchal za známým chodcem pro svou dávku, a to ve vzdálenosti 210 m, později dokonce 370 m od hnízda! Samička rehka zahradního zůstávala plachá, možná si pamatovala dvojí vyrušení na hnízdě, na přítomnost člověka reagovala varováním a neměla zájem hledat potravu v jeho blízkosti, a ani příklad samečka ji nepřesvědčil. Vyletěná mláďata dokrmovala celou dobu 50 – 70 m od hnízda, zatímco sameček 2 – 3 mláďata odváděl stále dál a dál.
Smyslem přikrmování bylo přimět rehky ke druhému hnízdění v osvědčených budkách, tento předpoklad však nevyšel. Samička rehka zahradního se sice zdržovala po osamostatnění mláďat několik dní 50 – 80 m od hnízda, často volala, ale sameček nereagoval. Lovil nejvíce v sado-parkové části sídliště asi 450 m od budky, občas i zazpíval, ale donášení potravy (do nového? hnízda) nebylo pozorováno. Také rehci domácí v bezpečné budce podruhé nezahnízdili. Pravděpodobně se tak ale stalo v blízké individuální zástavbě, protože jejich výskyt u garáží již nebyl zaznamenán.
Ale i tak přikrmování splnilo svůj účel, neboť prokázalo, že k rozhodnutí zahnízdit podruhé nemusí být impulzem dobrá kondice, dostatek (relativní „nadbytek“) potravy a času k odchovu, ale také obyčejná nechuť, resp. únava z předešlých rodičovských povinností, a možná i strategie to s množením nepřehánět (neúživná = spálená, vypasená, zchemizovaná, „přehuštěná“ zimoviště). Ptáci prostě nejsou „fšeci jednací“, jak se například v genderu někdy strany sporu špičkují. Mají vlastní strategii a taktiku, zkrátka přemýšlejí. Každý po svém.
Přikrmování hnízdících ptáků má nesporný význam zejména tehdy, když zahyne jeden rodič z páru (sklo, krahujec, kočka…), a miska s červy položená pod hnízdem tak bude během pár minut prázdná, a to ráno i večer. Zahnízdí-li ptáci uvnitř sterilní zástavby s minimem vhodné zeleně, lidská pomoc jim také přijde vhod. A někdo to může udělat jen tak, pro radost z nevšedního pozorování. Určitě se u toho nebude nudit.
reklama
Dále čtěte |
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (29)
Michal Ukropec
27.7.2022 13:25Karel Zvářal
27.7.2022 13:34 Reaguje na Michal UkropecZbyněk Šeděnka
27.7.2022 16:10meluzína
28.7.2022 13:50Jen se mi nedaří přilákat jiřičky, privrtala jsem 2 hnízda pod střechu a už 3 rok jsou prázdná, asi je budu muset přemístit...
Karel Zvářal
28.7.2022 17:30 Reaguje na meluzínavladimír šmídl
31.7.2022 02:30 Reaguje na Karel ZvářalPetr
29.7.2022 00:33Karel Zvářal
29.7.2022 07:46 Reaguje na PetrTa budka za pozednicí je od r. 2005, hnízdili v ní konipasi bílí, horští, zřejmě i ti rehci zahradní. Nikdy jsem ji v průběhu hnízdění nekontroloval (nerušil), jen podle hlasů či vyletěných ptáků (rehků) jsem usuzoval, odkud vylétli. Na podzim hnízdo vyhodím. Všechny tyto druhy létají za potravou daleko, stovky metrů, někdy i přes kilometr. Na těch garážích hnízdí minimálně 3 páry koňadry a jedny modřinky. Stačí jim malá kapsa (několikacentimetrová) za hurdiskou, ten tunel je chrání před všemi predátory. Takže už to způsobuje velký tlak na hmyzí populaci, když se přidají dva páry kosa, tak toho hmyzu je tam v červnu již poskrovnu. Proto jsem vyzkoušel tento pokus a nijak toho nelituji, naopak, ještě více mne namotivoval.
Břetislav Machaček
29.7.2022 09:10 Reaguje na Karel Zvářalryby na suchu, protože příroda je všemocná a je dobře, že uvolní místo jiným a nebo nakonec taky ničemu. Když jsem včera viděl na zahradě kosici, mimochodem potřetí mající
mladé, jak marně hledala žížaly pro dva zbylé potomky,
tak jsem rozkopal hnojiště a rozházel trochu hnoje s
hnojnými červy po trávníku. Zprvu je sbírala sama, potom
ji pomáhal samec a nakonec nalákali i ty mlaďochy a já
jen seděl a zíral, jak je školili při samostatném sběru
potravy. Dnes ráno jsem to zopakoval a jsou tam zase
všichni čtyři a i tři rehci. Při kopání brambor za mnou
rehci chodili metr ode mne a sbírali vykopaný hmyz, který
na sousedovic u země posečených a na troud vyschlých trávnících nenalézají. V nouzi se má pomáhat, ale nikoliv
při hojnosti, aby konali to, co od nich očekávám a tím je
likvidace škůdců. Takže sledovat přírodu a když vidím, že
hrozí nouze se zbytečným úhynem, tak přikrmuji, ale nikoliv
neustále, protože to už je umělý odchov se spoléháním na
potravu v místě její totální absence. To je případ městských ptáků krmených celoročně i v místě, kde by přirozenou potravu neměli a kteří ztratí snahu si ji dokonce hledat.
Spoléhají se na penzisty v parku drobící jim rohlíky a
přitom se nesnaží ani hledat jinde tu přirozenou potravu.
Připomíná mi to nepřizpůsobivé odmítající pracovat, když
jim každý měsíc někdo naplní krmítko(účet) potravou.
Zbyněk Šeděnka
29.7.2022 09:16 Reaguje na Břetislav MachačekPetr
29.7.2022 15:42 Reaguje na Břetislav Machačekhrozí nouze se zbytečným úhynem, tak přikrmuji, ale nikoliv
neustále, protože to už je umělý odchov se spoléháním na
potravu v místě její totální absence. To je případ městských ptáků krmených celoročně i v místě, kde by přirozenou potravu neměli a kteří ztratí snahu si ji dokonce hledat.
Spoléhají se na penzisty v parku drobící jim rohlíky a
přitom se nesnaží ani hledat jinde tu přirozenou potravu."
No vidíte a přesně o tom jsem psal. Takže máte přesně stejný názor, jako já. Jste tedy taky ekologista. :-)
Karel Zvářal
29.7.2022 10:14meluzína
29.7.2022 11:01 Reaguje na Karel ZvářalMám málo špačků (vím jen o 2 rodinách, letos jen 4 mladý, 3 přežili), ráda bych je nalákala, protože to jsou nejlepší ptáci na očistu pastviny od parazitů, dokáží vysbírat všechno, od článků tasemnic až po roupy, infikovný bobek rozhrabou a proberou do posledního vajíčka, pověsila jsem budku, ale také zůstala prázdná, tak nevím, jestli mám dávat další, když evidentně s těmi budkami nemám vůbec úspěch...
Děkuji za tip na vlaštovky, myslím, že nemám šanci aby se u mě zabydlely, mám jen dřevěné příštřešky a myslím, že mají rády kámen...
Karel Zvářal
29.7.2022 11:49 Reaguje na meluzínaŠpačkům stačí dát budky na vysoká bidla (5-7m), z hrubých prken, dno 14x14cm, vysoké 25, otvor 50mm. U nás naprosto běžný, hnízdí i v zateplení v šachtách po strakapoudovi.
S tou chemií včetně odčervování se to přehání, v divočině s tím normálně žijí, člověk rád dělá ze všeho vědu a ničí i to, co by měl nechat na přírodě. Motýli trus milují, podobně jako psi, proto jim dávají i náhubky. Aspoň se v tom vyválí, když už nemůže koštnout:-)
Motýly a kobylky závidím, asi tam máte zdravější vzduch.
Břetislav Machaček
29.7.2022 17:24 Reaguje na Karel Zvářaltolerujeme hnízdění pod střechami baráků a kteří
si zaletí i do kurníku na zrní. Poslední dobou
jim zachutnala semínka thůjí sousedovic plotu
a bezpečí hledají v ptačím zobu mého plotu a
v břečťanem porostlém sloupu veřejného osvětlení.
Díky absenci intezivní zemědělské výroby tu je
mnoho "zanedbaných" ploch s motýly a i těmi
kobylkami. Nad pískovnou létá několik druhů vážek
a šídel a občas i ledňáček. Nestěžuji si ani na
nedostatek většiny druhů ptáků, ale pokles je
znatelný u těch na zemi hnízdících a těch, kteří
nehnízdí v dutinách. Špačků, sýkor, žlun a
strakapoudů je tu dost a dokonce se tu vyskytuje
už běžně datel černý. Jinak se vším hmyzem je
to o té sterilitě bez hnojišť, trusu na pastvině
a kravíně v každé vesnici(kdysi chlévě v každé
chalupě). Sterilní vesnice hmyzu a ptákům nic
nenabízí a nebýt skládky v Bohumíně a Ostravě-
Hrušově, tak je některých ptáků zlomek nynějších
počtů. Děsím se, až se uzavřou, co budou žrát
ti čápi, havrani, kavky, straky, vrány, rackové
a nakonec i dravci lovící hlodavce živících se
na skládce. To bude asi pláče a hledání viníků
hladu těchto ptáků.
Karel Zvářal
29.7.2022 19:15 Reaguje na Břetislav MachačekBřetislav Machaček
30.7.2022 10:59 Reaguje na Karel Zvářalvadí i jejich švitoření na střeše, trus a
nepořádek pod vlety do podstřeší. V Polsku
na to prodávají dokonce zábrany zvané
"vrublovniki" (vrubel= vrabec).Jiní jimi
obili podstřeší a netolerují je jako my.
Kdysi jsem v tom podstřeší dělal úklid a
hnízdního materiálu tam bylo půl kubíku.
Dnes na to fyzicky rezignuji a oni si to
občas uklízejí i sami, když toho část
vytahají na dvůr. Tento "bordel" je tak
hlavně o té toleranci, ale máte pravdu, že
si je vlastně hýčkám, protože je odmítají
jiní tolerovat taky. Jinak já ho za ikonu
nepovažuji, protože to byl zcela běžný
druh nyní téměř vzácný změnou potravní
nabídky. U slepic na každém dvoře byl
běžným ptákem a dokonce pro některé i
škůdcem, když na obilí v panácích na
poli naletěly stohlavá hejna a obilí
"vymlátili" už na poli. Stejné to je
i s jinými "ikonami", kdy jedinec je
vzácnost, ale hejno už je škůdce.
Jinak se třeba dívá paní Meluzína na
špačka a jinak vinař, kterému za pár
minut hejno "sklidí" vinohrad o který
se staral celý rok. Taky jinak vidí
kormorána ochranář a jinak chovatel
ryb. O vlcích a ovcích platí totéž a
je třeba hledat rozumný kompromis.
meluzína
4.8.2022 09:09 Reaguje na Karel ZvářalKarel Zvářal
4.8.2022 11:12 Reaguje na meluzínaOno jedna věc je budka samotná - návod lze snadno vygůglit, horší je to trefit se do vkusu s umístěním. já jsem kolikrát přehazoval neobsazené, někdy stačí o pár metrů, nebo jen otočit na jinou sv stranu. Je to celkem empirie, ten cit člověk získá časem, až podle fungování většiny obsazených budek či podložek. Přeji hodně zdaru!
vladimír šmídl
31.7.2022 02:52 Reaguje na meluzínameluzína
4.8.2022 08:49 Reaguje na vladimír šmídlKarel Ploranský
17.8.2022 19:46Karel Zvářal
20.8.2022 14:03 Reaguje na Karel PloranskýDalší variantou je, kupovat ve zmerimexu jen tolik, co zkrmíte za měsíc. I kdyby tam červi nakladli, nestihnou se vyvinout, protože na nový turnus nádobu vypláchnete a dáte nový potravní substrát jako základ (mouku, vločky).
Věra Laznová
9.12.2022 20:32 Reaguje na Karel ZvářalA je přikrmování moučnými červy bezpečné pro mláďata?- slyšela jsem názor, že jemné zažívací ústrojí ptačích mláďat mohou prokousat a mladě pak uhyne. Nebo jim ho rodiče předem zneškodní? Děkuji za případnou odpověď.
Karel Zvářal
10.12.2022 20:09 Reaguje na Věra LaznováČervy jsem přikrmoval od čtvrtého dne stáří mláďat, tak velkou kořist by hned po vylíhnutí asi špatně polykali. Larvy nemají žádná obří kusadla, sameček lítal s 5-6 naráz do hnízda a podělil všechny, samička většinou červu pomačkala hlavu a až potom letěla do budky. Všechna mláďata prospívala bez problémů, už se těším na příští sezónu:-)