https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/karolina-janku-jak-najit-klid-v-dusi-stastni-farmari-ho-objevili-v-kompostovani
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Karolína Janků: Jak najít klid v duši? Šťastní farmáři ho objevili v kompostování

8.8.2018
Vede spása duše přes péči o půdu?
Vede spása duše přes péči o půdu?
Režisérka Barbora Kinkalová natočila dokumentární film o šťastných farmářích Happy Farmes. Šťastní farmáři žijí – kde jinde – než na Happy Farm. Film má podtitul Jsou místa, kde se daří růst zelenině. Jsou místa, kde se daří růst. Jde jak o záchranu půdy, tak i o spásu duše. Oboje jde ruku v ruce.
 

Souvislost mezi záchranou půdy a duše není úplně tak přes ruku, jak to na první pohled zní. Proto se partnerem filmu stala neziskovka Ekodomov, která třináct let pořádá soutěž Miss kompost. Z příběhů soutěžících a jejich kompostů jasně vyplývá, že kompostování může kromě půdy výrazně zlepšit také náladu. Už jen tím, že místo nesmyslného plnění popelnic mohou lidé vrátit přírodě do oběhu živiny, které jim půda dala.

Velká záhada kompostování

I ve filmu se několikrát objeví souvislost mezi kompostováním a duševním rozpoložením člověka. Aktéři hovoří o tom, že když byli ve stresu a cítili úzkost, měli starosti, a pustili se do kompostování, tenze zmizela. Zkrátka jenom míchali hnůj s odpadem z kuchyně, trávou a senem, hodinu, dvě překopávali kompost, a najednou bylo všechno napětí pryč, cítili se svěží.

Souvisí to zřejmě se zpracováváním odpudivých věcí, kterých by se člověk nejraději prostě zbavil. Ve skutečnosti ale tyto „odpadky“ nejsou špatné, dokonce jsou potřebné k životu. Farmáři divákům předávají originální životní zkušenost. Vědí, že když smíchají toto s tamtím a nechají to po určitou dobu uležet, získají nádhernou, bohatou půdu, kterou zelenina miluje. Uvědomují si, že když tohle všechno dělají s odpadními materiály, které přetvářejí v překrásnou, bohatou půdu, jejich mysl přitom prochází stejným procesem.

Trpělivost přináší zeleninu

Když farmáři na Happy Farm začínali, byla místní půda velice hustá a jílovitá. Měla sice hodně živin, ale jemné kořínky zeleniny skrz ni nemohly prorůst. Byla alkalická, bohatá na minerály, ale chyběl dostatek organické hmoty. Prvních pár let proto museli přidávat hodně nadýchaného lehkého kompostu, který nakoupili.

Když sázeli plodiny, přidávali také další organické hnojivo. A pak během zimy přihodili vrstvu hnoje a vrstvu slámy s kompostem a nechali všechno postupně rozložit. Dnes – po šesti letech práce – je půda naprosto ideální a farmáři zvažují, že mohou přestat dodávat hnojivo.

Hlavně se nezlobit

Koordinátor farmy Scott Morris tvrdí, že existují dva diametrálně odlišné způsoby, jak chránit přírodu. „První je ten, kdy zacházíš se strachem a vztekem. Můžeš se zlobit na lidi, kteří odhazují plasty a netřídí je. Tento způsob nevede ke štěstí. Všechno utrpení totiž pramení z toho, že nemáme spojení sami se sebou, s lidmi okolo nás, se zvířaty, stromy a nebem,“ říká Scott Morris.

„Naopak – když jsem se všemi těmito věcmi ve spojení, přijde štěstí. Když se snažím spojit s nějakým nádherným místem, chodím tam pravidelně, potichu sedím a dovolím, aby se stalo součástí mého vědomí. Všimnul jsem si, že i když jsem tato místa opustil, byla stále ve mně, a s tím i radost, svěžest, klid,“ říká Morris.

Natáčení snímku Happy Farmers.
Natáčení snímku Happy Farmers.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

„Tím, že se propojuji s přírodou, se vlastně učím i respektu k lidem ve svém okolí. Nemám potřebu měnit pramen ani strom, proto jsem také schopen přijímat člověka takového, jaký je,“ říká Morris. „Nebudu si brát osobně, když je na mě někdo rozčilený, nebudu ho obviňovat. Budu na něj naopak laskavý. Lidé nepotřebují víc vzteku než ten, co už mají v sobě.“ Podle něho nás Země také za nic neviní. „Neřekne si – Nedám ti už kyslík, protože se ke mně nechováš hezky. Naopak – dělá to nejlepší, aby život mohl vzkvétat. Je velmi trpělivá a zve nás: Můžeš mnou být vyživován. Jsem tu pro tebe. Neříká nám, co máme dělat. Tak jednají jenom rozčilení lidé,“ říká Scot Morris.

Ekologie a mindfulness

Na nedávné premiéře v karlínských Kasárnách ze závěrečné debaty vyplynulo, že režisérka Barbora Kinkalová se o Happy Farm dozvěděla od svého strýce. Farma je součástí největšího buddhistického kláštera v Západní Evropě, který v roce 1982 založil v Plum Village na jihozápadě Francie zenový Mistr Thich Nhat Hanh.

Barbora Kinkalová do kláštera původně přijela, aby v něm strávila kratší dobu. Během svého pobytu se šla občas podívat na Happy Farm, vzdálenou asi deset minut od vesnice. Barbořin další pobyt už byl s Happy Farm přímo spojený a jmenoval se Ekologie a mindfulness. Pak přišlo rozhodnutí natočit o tomto místě film. Vypráví o mužské části Happy farm a jedním z hlavních aktérů je koordinátor farmy Scott Morris, který sem přišel před sedmi lety z kanadského Toronta.

Už v Torontu se Morris učil praktiky Plum Village, například meditaci, kterou si pak zkoušel třeba při chůzi v rušném městě. A najednou začal dostávat odpovědi na zásadní otázky: Jak žít v harmonii? Jak se propojit sám se sebou a s ostatními? Následně přišlo rozhodnutí odstěhovat se do Plum Village. I přesto, že měl Scott Morris na rozdíl od řady lidí, kteří sem přicházejí, určitou meditační praxi, byly pro něj některé věci opravdu těžké.

Například způsob, jak žít v komunitě spolu se dvěma sty lidmi, když navíc polovina mnichů (kterých je v Plum Village celkem asi 70) mluví pouze vietnamsky a anglicky nerozumí. Když žijete společně třeba s deseti lidmi, můžete si ke každému z nich vytvořit vztah, můžete s nimi pravidelně komunikovat. Ale se 70 nebo 80 lidmi, s nimiž žijete a pracujete, je to komplikované.

Společné jídlo

Pokud jde o jídlo, není zatím farma úplně soběstačná, proto se téměř denně nakupuje v běžných obchodech a velkou část potravin sem doručují distributoři organických potravin. Jídlo, které si tu obyvatelé společně vaří, je převážně veganské, ale je povoleno, aby každý utratil své osobní prostředky, za co chce, třeba za mléko, sýr nebo vajíčka. V buddhistické tradici to nicméně funguje tak, že se skládá slib, že člověk nebude jíst maso a nebude pít alkohol. Na farmě se podporuje veganství, ale je na osobním rozhodnutí každého, jestli chce ve své stravě mléko nebo ne.

Šťastná farma se šťastným farmářem.
Šťastná farma se šťastným farmářem.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Všední den

Na farmě pracují dva koordinátoři, kteří vedou tým složený z dobrovolníků. Ti, kteří tu chtějí zůstat celý rok, musí absolvovat vstupní pohovor, aby se zjistilo, jsou-li na život na farmě opravdu připravení. I když někteří mohou být zpočátku nadšení, časem si uvědomí, že nejsou zvyklí žít v komunitě nebo mít spolubydlící. Někteří dobrovolníci přijíždějí třeba jen na měsíc.

Na farmě přijmou přednostně toho, kdo napíše dřív, vstupní pohovor není nutný. Lidé, kteří přijedou na Happy Farm pracovat, přebírají zodpovědnost za své úkoly: Starají se o zeleninu a pracují v týmu, což vyžaduje, aby byli do určité míry stabilizovaní a schopní se sami o sebe postarat. Zvláštní kapitolu představují lidé, pro něž se Happy Farm stane domovem na několik let. Stuart, který ve filmu účinkuje, z farmy nedávno odešel poté, co tu strávil skoro 10 let. Cítil se připraven vrátit se zpět do světa a mít svůj vlastní byt. Nyní se věnuje psychoterapii.

Kde se berou peníze

Většinu peněz získává Plum Village z rekreačních pobytů lidí, kteří mají pevně stanovený program a zůstávají tu třeba jen na týden, týdenní pobyt stojí zhruba 330 Euro. Dobrovolníci, kteří na farmě pracují měsíc nebo rok, platí minimum. Happy Farm má od kláštera oddělené financování a také sama zprostředkovává menší rekreační pobyty. Část z těchto peněz jde do rozpočtu farmy, část do Plum Village, protože je potřeba proplatit jídlo, elektřinu a vodu.


reklama

Karolína Janků
Autorka je pracovnicí spolku Ekodomov.
tisknout poslat
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk

Všechny komentáře (1)

Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení


Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

J

Jiří Svoboda

8.8.2018 10:30
Příjemné počtení a zjevně užitečný projekt! Samozřejmě je otázkou, jakou část společnosti lze tímto oslovit. Konkrétně já jsem takový neposeda, že bych tam asi (ke své škodě) týden nevydržel a takových může být spousta. Mohu se však v sobě i ostatních mýlit.

Psychiatrických léčeben asi bude muset stále přibývat, pokud by však byla taková preventivní "léčba" "masově" úspěšná, mohlo by jich naopak ubývat.

Takže držím palce!
Odpovědět
reklama


Blíž přírodě

 




Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist