Karolina Žákovská: Je ústavní zákon na ochranu vody jen převlečený bagr na budování vodních nádrží?

Záměr je to na první pohled vznešený, voda si skutečně zaslouží nejvyšší ochranu, k pitné vodě by skutečně měl mít každý zajištěn přístup a zdroje pitné vody by skutečně měly být spravovány veřejnoprávními subjekty, jejichž primárním cílem nebude dosahovat zisku. Při podrobnějším pohledu však zjistíme, že navrhovaná úprava může ve skutečnosti napáchat více škody než užitku.
Podívejme se nejdříve na obecný účel navrhované právní úpravy. Voda má požívat nejvyšší ochrany ve veřejném zájmu, pokud slouží pro hromadné zásobování obyvatel pitnou vodou. Pozornost tedy není věnována vodě jako složce životního prostředí, na níž je závislé zdraví ekosystémů a české krajiny, ale pouze vodě využívané (či využitelné) člověkem jako voda pitná. Prohlášení, že ochrana takové vody je veřejným zájmem, není samo o sobě na závadu (není nutné, protože ochrana zdrojů pitné vody je samozřejmě veřejným zájmem i bez něj, ale neškodí), co je však vysoce problematické, je stanovení, že je veřejným zájmem nadřazeným všem ostatním veřejným zájmům.
Veřejný zájem je neurčitý právní pojem, jehož obsah se v průběhu času mění. Ústavní soud jej definoval jako zájem obecně (celospolečensky) prospěšný, který musí být příslušnými orgány prokázán v každém jednotlivém případě a nelze jej pro konkrétní záměr stanovit právním předpisem (Ústavní soud tak například zrušil ustanovení zákona o vnitrozemské plavbě, které prohlašovalo za veřejný zájem modernizaci vodní cesty na Labi , nebo zákon, který prohlašoval za veřejný zájem vybudování nové vzletové a přistávací dráhy na letišti Praha-Ruzyně ). Navržený ústavní zákon na ochranu vody je s tímto pojetím veřejného zájmu v rozporu, neboť prohlášením, že je ochrana zdrojů pitné vody nadřazeným veřejným zájmem, nalézání veřejného zájmu v konkrétních případech znemožňuje (všechny ostatní veřejné zájmy mají „nižší“ právní sílu, tedy musí vždy ustoupit). Typickým příkladem, kdy se taková právní úprava může záměrům státu hodit – a možná i důvodem, proč je tento ústavní zákon navrhován –, je výstavba vodárenských nádrží.
Pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou jsou v současné době primárně určeny zdroje podzemních vod, ty se ale ztenčují a v důsledku klimatických změn se situace může dále zhoršovat. K ochraně před důsledky povodní a sucha se proto do budoucna počítá s budováním vodních nádrží. Tzv. Generel lokalit pro akumulaci povrchových vod (Generel LAPV) v současné době uvádí celkem 65 vhodných lokalit, z nichž na 21 počítá s budováním nádrží primárně určených pro zásobování pitnou vodou. Vybudování vodní nádrže samozřejmě není jednoduchým krokem, mimo jiné je potřeba vyřešit případný nesouhlas vlastníků pozemků, dotčených obcí či konfliktních veřejných zájmů, což může být v případě nádrže například ochrana přírody a krajiny či kvalitní zemědělské půdy. Za současné právní úpravy je třeba takový střet řešit v příslušném správním řízení, jednotlivé veřejné zájmy poměřit a prokázat, že jeden z nich převažuje nad ostatními. Bude-li navrhovaný ústavní zákon přijat, žádné jiné veřejné zájmy zvažovány nebudou, vodní nádrž bude vybudována, i kdyby měla být zničena cenná část zvláště chráněného území či stanoviště kriticky ohroženého druhu.
Ministerstvo zemědělství disponuje celou řadou nástrojů, jak vodu v Česku chránit. Je ústředním orgánem státní správy pro zemědělství, vodní hospodářství, lesy. Mělo by prosazovat přírodě blízká opatření pro zadržování vody v krajině, koncepční změnu přístupu k hospodaření v lesích a ochranu půdy proti erozi. Mělo by usilovat o omezování používání pesticidů a umělých hnojiv při pěstování zemědělských plodin a naopak podporovat používání hnojiv přirozených. Mělo by hledat cesty, jak výrazně zvýhodnit malé zemědělce na úkor těch velkých. Mělo by... Místo toho se chystá prosadit ústavní zákon, který je zbytečný a pro českou přírodu a krajinu potenciálně nebezpečný.
reklama

Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (50)

Miroslav Vinkler
24.1.2020 05:52Lukáš Kašpárek
24.1.2020 07:28 Reaguje na Miroslav VinklerStát nechce dělat měkká opatření (jak zmiňuje paní Žákovská - nápravou stravu krajiny) která navíc potřebujeme z více důvodů, ale raději chce zneužít této dnešní vážné situace a chce si stavět drahá díla, která krajinu ještě více zničí a vodu z ní navíc odeberou....
Jednoduše chtějí v době nedostatku vody, vodu ukrást.... a ještě chtějí vytvořit mnohamiliardový business pro betonáře, stavbaře a jiné, kde se bude dát utopit spousta milionů bokem do kapes různých na stát napojených pijavic....
Kdyby opravdu chtěli chránit vodu jako nejvyšší zájem, tak by dávali maximální energii a peníze do obnovy funkcí krajiny a do jejího ozdravení. Nápravou krajiny se totiž dá výrazně zlepšit doplňování spodních vod, které dnes jak paní Žákovská správně uvádí slouží k většině odběrů pitné vody.
Jen doufám, že si to občané této země uvědomí a takovým nápadům nebudou ještě tleskat... jenomže tady se nedá divit ničemu, protože velká část občanů ČR vůbec neví, že je s nimi hráno loutkové divadlo....
Jan Šimůnek
24.1.2020 09:26 Reaguje na Lukáš KašpárekStát (a tedy i navrhovatelé zákona) je si velice dobře vědom, že jakýkoli projekt prospěšné (pro nás) stavby bude ihned napaden nejrůznějšími aktivisty, vesměs placenými z nepřátelského zahraničí. A stavba se pak táhne celá desetiletí (pokud se ji vůbec podaří realizovat). Tohle opatření má předejít popisované situaci.
Navíc vodní nádrže potřebujeme pro očekávané období sucha, střídaného přívalovými dešti.
vaber
24.1.2020 10:06 Reaguje na Lukáš KašpárekLukáš Kašpárek
24.1.2020 12:16 Reaguje na vaberTěžko se to zjednodušuje, ale.. vodu je potřeba zadržet hlavně v půdě v místě srážek/sněhu. Jen tam napájí spodní vody, ochlazuje krajinu, dává život, atd.
Pokud voda bez užitku odteče vodotečemi do nádrží, tak nemá žádný jiný užitek než to, že se z ní potom vyrobí voda "k pití" nebo zavlažování samozřejmě plná různých škodlivých látek, které se tam dostanou smyvem.
Krásný příklad této absurdity jsou Novomlýnské nádrže na Pálavě.
MZe chce, aby se navýšila hladina proto, aby se pak mohla voda čerpat zase do kopců odkud přitekla, aby se s ní zavlažovalo..... to je na hlavu... jen je to zase dohození kšeftu pro určité dementy a taky je to krádež vody z krajiny, běžným lidem.
vaber
24.1.2020 12:59 Reaguje na Lukáš KašpárekLukáš Kašpárek
27.1.2020 07:27 Reaguje na vaberPavel Hanzl
24.1.2020 15:05 Reaguje na Lukáš KašpárekPavel Hanzl
25.1.2020 17:30 Reaguje na Miroslav VinklerLukáš Kašpárek
27.1.2020 07:29 Reaguje na Pavel HanzlJaroslav Olšanský
24.1.2020 10:54 Reaguje naLukáš Kašpárek
27.1.2020 07:45 Reaguje na Vilém Nvaber
24.1.2020 08:27vaber
24.1.2020 09:47 Reaguje naPavel Hanzl
24.1.2020 15:10 Reaguje naJan Šimůnek
24.1.2020 09:28 Reaguje na vaberLukáš Kašpárek
27.1.2020 07:50 Reaguje na vaberTo, že jsou oblasti, kde neprší poslední dobou skoro vůbec je z velké části vina člověka... vyprahlé lány polí, tepelné ostrovy nad městy i nad např. obřími halami, málo vegetace, téměř žádná voda zadržená přímo v krajině, aby tak fungoval malý vodní cyklus, atd. atd.....
Stačí si o tom něco přečíst a ne se jen řídit domněnkou...
Jaroslav Olšanský
24.1.2020 10:50 Reaguje naLukáš Kašpárek
27.1.2020 07:52 Reaguje naLukáš Kašpárek
27.1.2020 07:51 Reaguje naJaroslav Olšanský
24.1.2020 10:30PavelA
24.1.2020 11:50 Reaguje na Jaroslav OlšanskýA "tradičně pěstované plodiny"?Koňmi nebo Z25?
Pavel Hanzl
24.1.2020 15:15 Reaguje na Jaroslav OlšanskýJiří Daneš
24.1.2020 12:16Jiří Daneš
25.1.2020 22:21 Reaguje naJiří Daneš
25.1.2020 22:23 Reaguje naJiří Svoboda
24.1.2020 14:23Asi si je opravdu třeba přiznat, že více vody, než nám naprší, nenáme. A ta voda z našeho území odteče ve vodotečích, nebo se vypaří a odvane ji vítr. Jinými způsoby od nás voda v podstatě neodchází.
Nechť nějak zajistíme, abychom měli ve vodotečích pořád aspoň nějaký malý stálý průtok, to nám dává nutné množství, které z našeho území musí odtéci. Rozdíl, mezi tím co naprší a odteče můžeme odpařit a vylepšit si tak naše klima. Ovšem nesmí to být na úkor snižování zemní vody! Naopak, tu musíme začít doplňovat.
Dále musíme brát v úvahu naši civilizaci, žádající mít část ploch neprůsačných, ze kterých se ale také skoro nic neodpařuje. Právě tyto plochy by měly být určeny nikoliv na nárazové zásobování vodotečí, nýbrž k sanaci podzemních vod pomocí zasakovacích systémů. Čím více tedy zasákneme vody ze zpevněných ploch, tím více zeleně, žijící z podzemních vod, budeme mít možnost využívat ke zpříjemnění klimatu. Tady by měl zákon pomoci.
Jan Šimůnek
25.1.2020 11:22 Reaguje na
Miroslav Vinkler
25.1.2020 19:00Kdybychom skutečně důsledně trvali na principu trvale udržitelného rozvoje , potom by naše krajina vypadala podstatně lépe.
Typickým a vzorovým příklad je například nezvládnutá suburbanizace ve svých nejkřiklavějších případech, např. zde
Eden/Florida/USA
https://business.inquirer.net/241168/urban-planning-matters
Ekonomický rozvoj doslova převálcuje vše, co mu leží v cestě.
Jiří Svoboda
26.1.2020 16:28 Reaguje na Miroslav VinklerPrincip trvalého rozvoje (nevím, kdo jej jak definoval) je dle mého takový vývoj, kdy je planeta schopna se vyrovnávat s dopady lidské činnosti, t.j. nezhoršují se na ní podmínky pro život a zdroje zůstávají konstantní. Jeden z důsledků je nulová těžba neobnovitelných zdrojů. Dle mého názoru je možné tohoto postupně dosáhnout jen celosvětovým progresivním zpoplatněním těžby neobnovitelných zdrojů až do doby, kdy se téžba úplně zastaví (výhodnější bude recyklovat) a pak to zpoplatnění zůstane jen jako pojistka.
V zásadě lze ale u některých komodit k takovému stavu dojít úplým vytěžením jejich dostupných zdrojů. To by ale byla v případě uhlíkových fosilních zdrojů klimatická katastrofa. Tam to uplatnit nelze.

Miroslav Vinkler
26.1.2020 20:05 Reaguje na Jiří SvobodaJediné pozitivum návrhu nového stavebního zákona vidím právě v nezávislosti úřadu mimo dosah místních samospráv, leckdy velmi podivně nakloněných tzv. investorům.
Ondřej Dočkal
25.1.2020 22:08Zde by mě zajímalo, jaký názor mají autoři té novely na stávající ustanovení čl. 7 ústavy - cit:
Stát dbá o šetrné využívání přírodních zdrojů a ochranu přírodního bohatství.
- zde si myslím, že je popsané už vše, a kdo chce, svoje si tam najde. Voda je přírodní zdroj a zároveň součást přírody, a stát říká v ústavě, že ji chce chránit.
A ještě: Listina základních práv a svobod:
čl. 11:
(3) Vlastnictví zavazuje. Nesmí být zneužito na újmu práv druhých anebo v rozporu se zákonem chráněnými obecnými zájmy. Jeho výkon nesmí poškozovat lidské zdraví, přírodu a životní prostředí nad míru stanovenou zákonem.
(4) Vyvlastnění nebo nucené omezení vlastnického práva je možné ve veřejném zájmu, a to na základě zákona a za náhradu.
- zde je to vyvlastnění, již za dnešního stavu možné (byť procesně je to nesmírně složité ... - ale to není o ústavě, to je o tom procesu, který definují jiné zákony, které - samozřejmě - musejí respektovat to, že vlastnictví je Listinou zaručené).
Osobně mám za to, že před každou legislativní úpravou (nejen ústavní) by se měla provést analýza stávajícího právního stavu a pouze pokud stávající legislativa požadovaný problém neřeší, mělo by se přistoupit k aktualizaci (resp. k návrhu na aktualizaci - hlasování apod. je druhá věc).
Jinak velmi hrozí, že bude spousta zákonů, často novelizovaných, spousta vyhlášek, spousta paragrafů které si někdy i vzájemně odporují, ve kterých se ani právníci nevyznají... no strašná představa, ještě že se nás to netýká.

Katka Pazderů
26.1.2020 06:48Jen jestli jí tady v ČR, bude ještě někdy dost.

Jakub Graňák
26.1.2020 11:07Jan Šimůnek
26.1.2020 13:31 Reaguje na Jakub Graňák2. Rybník o jednom hektaru a 1m hloubky zadrží tolik, jako metrová vrstva půdy na 1 km^2, pokud by v ní vody přibylo (relativně k objemu) 1%. Zanedbávám zásak kolem toho rybníka. Reálně je v řadě oblastí ornice mnohem méně.
Organika v půdě by zcela jistě byla lepší, ale:
Organiku do půdy nedostaneme dříve než za léta (čím víc na to budeme spěchat, tím dražší to bude a víc to sežere paliva, práce apod.).
Rybník uvedené velikosti se dá postavit daleko rychleji a s výrazně menšími náklady.
Takže na "hašení požárů" (aby voda nezmizela z krajiny a vracela se do ní alespoň lokálními srážkovými jevy) budou asi rybníky lepší, z dlouhodobého hlediska se jistě musí něco stát s tou organikou v půdě, ale nebude to "hop na krávu a už je tele".

Jakub Graňák
26.1.2020 13:55 Reaguje na Jan ŠimůnekPro vaši informaci potenciál zadržení vody půdou, pokud bude fungovat tak jak má, je minimálně 3,5 miliardy kubíků, kolik by jste potřeboval rybníků na stejný objem? 350000 ha vodních ploch. Kolik dekád si myslíte, že by trvalo takový objem půdy jen vykoupit, natož to navíc postavit? Jen výkupní cena by za předpokladu ceny 200000 za ha činila 70 miliard Kč.
Dalším podstatným faktorem je, že u půdy bude voda rozmísťena plošně, nikoli bodově jako u rybníka.
Jiří Svoboda
26.1.2020 16:40 Reaguje na Jakub GraňákPokud toto nebude dobře známo a ověřeno, pak jsou další úvahy dosti zbytečné.

Jakub Graňák
26.1.2020 19:31 Reaguje na Jiří SvobodaCelková výměra obilnin v ČR je cca 1,3 mil. ha, vyprodukováno ročně je cca 10 mil. tun, z toho spotřebujeme celkově cca 7 mil. tun, lze tedy s patřičnou mírou zjednodušení říci, že zhruba třetinu objemu produkce vytvoříme zbytečně (je pak prodána do zahraničí, skončí v intervenčních zásobách, nebo je spotřebována na biopalivo). Tato produkce odpovídá výměře cca 0,43 mil ha. Na tom 0,43 mil ha můžeme v průběhu roku kontinuálně osévat zeleným hnojením a dodávat tak organickou složku do půdy, a tuto plochu cyklicky střídat, aniž bychom ohrozili dostatečný přísun obilnin pro domácí hospodářství. Abychom zemědělcům saturovali výpadek příjmů z cca třetiny výměry bylo by třeba nalít do dotačního systému cca 6 mld Kč ročně. Jen pro informaci ekonomická ztráta na půdě vlivem eroze činí ročně cca 4,2 mld Kč. To znamená celkové náklady po odečtení ztrát z eroze cca 1,8 mld ročně. Tudíž (tady spekuluji, to už chce průběžné pedologické analýzy) za cca 30 let by mohlo být vymalováno (s celkovým účtem 54 mld Kč) a z hlediska zdravotního stavu půdy bychom se mohli dostat na úroveň před 70 lety. Na vaši otázku, jestli bude takto napravovaná půda přinášet průběžně dostatečný užitek, mohu s klidem prohlásit, že rozhodně ano, navíc zadrží daleko více vody a přinese řadu nedocenitelných benefitů v podobě stoupající přírodní rovnováhy. Samozřejmě vnos např. statkových hnojiv celkový pozitivní efekt ještě navýší. Celkový pozitivní efekt by nicméně velmi záležel na revizi používání pesticidů (hubí půdní edafon) a jejich nahrazení šetrnějšími agrotechnickými postupy.
Jak jsem uvedl výše, tento přízpěvek je pouze nástřelem, pro podrobnou analýzu by bylo potřeba několik plnohodnotných článků.
Pokud máte o problematiku zájem, vřele doporučuji publikaci Živá půda od autora Miloslava Šimka a kolektivu, nak. Academia 2019

Jiří Svoboda
26.1.2020 20:31 Reaguje na Jakub GraňákJe tu ale tak trochu problém: stát by měl dotovat vylepšování soukromé půdy? To by měl být náklad majitele, který si zhodnocuje svou půdu. Jestli by nebylo lepší dostatečně zdanit umělá hnojiva a chemii, aby se zelené hnojení a nechemické zemědělství vyplatilo i bez dotací.

Jakub Graňák
27.1.2020 16:19 Reaguje na Jiří SvobodaSamozřejmě participace na nákladech, především pro ty největší vlastníky půdy, by byla pozitivní, nicméně obávám se, že právě ze snah na participaci těch největších, by to celé nakonec padlo.