https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/ladislav-miko-nature-restoration-law-vyhra-prohra-ci-pyrrhovo-vitezstvi
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Ladislav Miko: Nature Restoration Law – výhra, prohra, či Pyrrhovo vítězství?

26.7.2023
Zemědělská krajina je součást přírody. A měla by být i součástí Nature Restoration Law.
Zemědělská krajina je součást přírody. A měla by být i součástí Nature Restoration Law.
Návrh nařízení o obnově přírody (Nature Restoration Law, NRL) je jedním z právních předpisů, které byly navrženy v rámci naplňování strategie pro biodiverzitu v rámci Evropské zelené dohody (EU Green Deal, GD). Jde o zcela nový a dá se říct průlomový návrh – neboť se poprvé v historii nesnaží biodiverzitu chránit tím, že ji nějakým způsobem oddělí, vymezí území ve kterém se kvůli ochraně přírody omezí či upraví jiné činnosti a tím vznikne nějak definované území ochrany přírody – ať už je to přísná rezervace, národní park nebo volněji chráněná území v rámci NATURA 2000.
 
Obnova přírody je naopak především směřována do krajiny či do prostoru, které jsou člověkem primárně využívány – ať už zemědělsky, lesnicky, nebo třeba pro sídla a ekonomické aktivity.

Nenavrhuje se zřízení dalších chráněných území, předmětem je obnova přírodních prvků v krajině tak, aby se odvrátila ztráta nebo se navrátily už ztracené funkce ekosystémů, které jsou právě pro dlouhodobé a udržitelné využívání krajiny klíčové – ať už jde o schopnost krajiny zadržovat vodu, půdní úrodnost, hospodaření se živinami, prostupnost a samočistící schopnost vod, nenahraditelné služby opylovačů nebo třeba management mikroklimatu v sídlech.

Princip je jednoduchý: zjistit a zmapovat, které z těchto a dalších ekosystémových služeb v krajině ztrácíme kvůli degradaci jejich přirozených prvků - říkejme tomu zcela obyčejná příroda – a začít tuto degradovanou část přírody obnovovat.

Samozřejmě, že ekosystémové funkce závisí na kvalitě ekosystému a ta zase na stavu populací druhů které je tvoří – a tedy biodiverzitě, a že tedy toto snažení má biodiverzitě a ekosystémům pomoci. Nicméně tím cílem je dostat do krajiny zpět to, co nám byla po staletí schopna dodávat zadarmo a co nyní kvůli degradaci přírody ztrácíme a musíme s velkým úsilím a za hodně peněz nahrazovat, dodávat sami. V některých případech (například nadměrná eroze) jde dokonce o ztráty, které nahradit v podstatě nedokážeme.

Z uvedeného by mělo plynout, že subjekty, které v krajině působí, budou jak důležitost, tak urgenci takového postupu vnímat a dokonce vítat – nejde totiž o nic jiného, než o dlouhodobou perspektivu zemědělství, rybářství či lesnictví a o obrovské objemy financí, které je možné takovým postupem ušetřit, a to jak v kontextu rostoucích škod (povodně, sucha, neúroda), tak rostoucích nákladů (hnojiva, pesticidy, využití drahé techniky a lidské práce atd.) v kontextu krize biodiverzity a zejména klimatických dopadů.

Jistě, i obnova přírody není zadarmo – bude stát hodně úsilí a vyžádá si nemalé náklady. Jde ale o investici, která se vrátí v ušetření pravidelných, každoročních a stoupajících nákladů na zajištění ztracených funkcí ekosystému člověkem.

S ohledem na probíhající, velmi intenzívní úsilí v oblasti mitigace a adaptace na klimatické změny, společenské i finanční náklady krizí jako byla pandemie covidu, energetická krize nebo samotná válka způsobená ruskou agresí na Ukrajině, je pochopitelná diskuse o tom, kolik kapacit – ať už lidských nebo finančních – jsme v EU či u nás doma schopni do úsilí o obnovu přírody vložit a jak ambiciózní mají být cíle.

Dalo se také očekávat, že proti návrhu budou vystupovat ideoví odpůrci celé strategie Evropské zelené dohody či Strategie pro biodiverzitu. Ve všech případech jde ale v součtu o relativně malou skupinu, tedy menšinu, která by neměla být při schvalování nařízení problémem a vlastně v rámci kritiky mohla přispět ke zlepšení a zreálnění cílů navrhované legislativy.

Přesto však ale bylo hledání postoje k návrhu dosti složité. V Evropské radě, kde se návrh začal projednávat už během mimořádně úspěšného předsednictví České republiky, se k tzv. společné pozici dospělo až ke konci předsednictví Švédska, a tato společná pozice je oproti původnímu návrhu Evropské komise mnohem flexibilnější a dává členským zemím mnohem větší prostor pro postup a rozhodování na národní úrovni a se zohledněním specifik jednotlivých zemí. Striktní zastánci návrhu už tento posun považovali ze „oslabení“ návrhu.

V oblastech životního prostředí, potravin, bezpečnosti apod. je celkem obvyklé, že zatímco v radě si členské země vymohou řadu posunů, ústupků či zjednodušení, poslanci Evropského parlamentu bývají těmi, kteří mají tendenci požadavky zvyšovat, požadovat více a kritizovat návrhy komise ze strany zvyšování ambice. V případě návrhu o obnově přírody se tak nejenže nestalo, ale ve hře byla dokonce diskuse o úplném odmítnutí návrhu.

Klíčovým faktorem v politické diskusi bylo, že po dlouhém lavírování a opakovaných změnách akcentů v diskusi se nakonec největší evropská parlamentní frakce – EPP (European Peoples Party), reprezentující pravicové a konzervativní síly z EU, rozhodla jít proti návrhu a prosazovat jeho úplné zamítnutí a vrácení komisi.

S ohledem na to, co bylo uvedeno výše a s přihlédnutím k faktu, že v této frakci jsou významně zastoupeny právě zájmy zemědělců a lesníků, bylo toto rozhodnutí překvapivé a těžko pochopitelné. S ohledem na zdůvodnění, které bylo EPP poskytnuto – tedy obavu, že schválení povede k ohrožení potravinové bezpečnosti EU, že jde o velmi drahý postup, na který teď nejsou ani kapacity ani peníze a zejména že konceptuálně je celý návrh špatně – je toto rozhodnutí vnímáno jako vítězství zájmů lobby velkých zemědělských korporací a také jako rozhodnutí politické („hráz proti příliš ambiciózní změně v rámci Zelené dohody“) a celou věcnou a technickou stránku problému politizující.

V důsledku tohoto rozhodnutí pak došlo k odmítnutí návrhu ve dvou výborech EP (zemědělském a rybářském) a v klíčovém, gesčním výboru pro životní prostředí se vedl dosti nevybíravý boj, který mj. obsahoval i politické tlaky na konkrétní poslance, lobování u představitelů národních vlád a podobně.

Výsledkem bylo, že hlasování ve výboru skončilo „remízou“, a návrh nebyl ani doporučen, ani odmítnut. Klíčové klání bylo tedy očekáváno v rámci plenárního zasedání.

Výsledek plenárky byl ostře sledován a je známý: návrh nařízení o obnově přírody nakonec, poměrně těsnou většinou, prošel. Jeho základem je načtený pozměňovací návrh, vycházející ze společné pozice Evropské rady, takže zastánci by vlastně měli mít důvod k opatrné radosti či dokonce oslavě – mohlo by to pomoci při rychlejším hledání společné verze v rámci tzv. trialogu, který vede k vytvoření finálního společného textu, následně schváleného jak Radou tak i parlamentem, což je nutný předpoklad schválení každé legislativy.

Problém je ovšem v tom, že parlamentní návrh, který byl schválen, byl řadou dalších pozměňovacích návrhů dost vydatně „vykostěn“, a jeho ambice je tak podstatně nižší, než je tomu u společné pozice Rady.

Především byl úplně vypuštěn článek 9 návrhu, což v podstatě znamená, že se celý návrh nebude vztahovat na zemědělskou krajinu a stanoviště v zemědělské krajině.

Snížila se taky ambice v případě lesa, výrazněji také u mělkých moří (ty sice ČR nemá, ale pro jiné země jde o velmi choulostivé téma). „Zůstali“ opylovači, urbánní krajina, vodní toky a zčásti i lesy.

Následná diskuse se vedla v zásadě v dvojím duchu. První reakce byly vesměs pozitivní, v situaci, kdy vůbec nebylo jisté, zda parlament návrh podpoří, bylo schválení velkým vítězstvím. Ovšem po zjištění, co všechno Evropský parlament z návrhu vyhodil a jak ho změnil, se reakce rozdělily téměř zcela do táborů těch, kteří výsledek považují za prohru, a těch, kteří mluví sice o vítězství, ale o tom bájném vítězství Pyrrhově.

V čem je napříč diskusí shoda je, že se povedlo toto navýsost důležité téma zpolitizovat a že svoji sílu prokázala především velká zemědělská lobby.

Já si dovolím navrhnout jinou optiku. Především, odmítnutí v parlamentu by znamenalo téměř jistě, že by se návrh neprojednal do konce současného volebního období, což v zásadě většinou znamená, že návrh zcela spadne pod stůl.

Navíc, v takových případech Evropská komise „nespěchá“ s novým předložením, byť i nějak upraveného návrhu, protože nechce opakovat politickou „facku“, kterou odmítnutý návrh znamená.

Zásadně důležité téma obnovy přírody (ke kterému se paradoxně všechny země EU zavázaly v rámci globálních a multilaterálních dohod v rámci Úmluvy OSN o biodiverzitě a které má např. ČR i jako jednu z priorit v programovém prohlášení vlády) by bylo odloženo na několik let, a i kdyby došlo k schválení jiného návrhu řekněme ob jedno období, znamenalo by to především, že jeho implementace bude zpožděná, podstatně dražší a napravovat by bylo nutné mnohem rozsáhlejší škody.

Krajina a lidská sídla.
Krajina a lidská sídla.

Schválení, byť okleštěného a málo ambiciózního, textu v parlamentu však otvírá cestu k dalšímu kroku v rámci legislativního procesu, tedy tzv. trialogu. V něm se zákonodárci – tedy Evropská rada (reprezentovaná předsednickou zemí) a Evropský parlament (reprezentovaný zpravodajem daného návrhu a skupinou stínových zpravodajů z ostatních frakcí) dohadují na výsledném, společném textu. Třetím do trialogu je Evropská komise – ta však nemá možnost prosazovat nějaké své návrhy, pouze pomáhá hledání kompromisu mezi radou a parlamentem. Obvykle v podobě vysvětlení, posouzení zda se navrhovaný kompromisní text nedostane do rozporu s existující legislativou nebo základními dokumenty Unie, případně rychlému vyhodnocení dopadů, pokud je to možné.

V každém případě je však výsledkem trialogu vždy návrh, který leží někde „mezi“ postoji rady a parlamentu. Dá se tak očekávat, že se do výsledného textu některá velmi důležitá opatření vrátí, a především, že se – v nějaké podobě – najde způsob, jak návrh opět dostat i do zemědělské krajiny.

Z diskusí s řadou europoslanců vyplývá, že i ti, kteří byli proti návrhu, nebo hlasovali za pozměňovací návrhy, si uvědomují, že úplný odchod ze zemědělské krajiny je chybou, v konečném důsledku jednoznačně i proti zájmům zemědělců. Zaznamenal jsem, alespoň v některých případech, ochotu hledat řešení, jak zemědělskou část přece jenom ve výsledném návrhu dostat do hry.

Koneckonců, tento návrh je jedním z mála v dlouhodobém snažení v oblasti životního prostředí a klimatu, kde se lze poznatelné a viditelné změny v naší krajině – tedy obnovy „kousků“ přírody, většího množství opylovačů, polních ptáků či lepší situace s erozí půdy nebo zadržováním stále vzácnější vody – dočkat v dohledné době, čili vlastně vidět výsledky našeho snažení na vlastní oči.

Myslím si, že to není málo a proto končím svůj pohled s opatrným, ale v zásadě pozitivním očekáváním. V tomto smyslu tedy považuji výsledek hlasování před pár dny v Evropském parlamentu za úspěch a šanci přelomovou legislativu k obnově přírody do konce stávajícího funkčního období přece jenom schválit.


reklama

 
foto - Miko Ladislav
Ladislav Miko
Autor působí jako poradce na ministerstvu životního prostředí.

Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (28)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Karel Zvářal

Karel Zvářal

26.7.2023 06:34
Klasik by asi pravil, že je to neprohra. Důležité je, že se o ožehavém tématu mluví a ví. Pro naši zemi bude podstatné, jak se problémy s popasujeme my, bez ohlížení na to, jak si povedou jiné země. U nás je pozitivních - a hlavně fungujících popisovaných opatření už poměrně dost. Je samozřejmé, že velká část hospodářů na půdě bude hledat důvody, proč to či ono nepůjde. Ano, náprava krajiny bude běh na dlouhou trať. Zničit to šlo během pár let či jednoho-dvou desetiletí, ale budeme-li postupovat krok za krokem - a hlavně budou-li mít zájem o hezčí krajinu samotní lidé, vlastníci půdy a obyvatetelé obcí a měst - nic není nemožné. V první řadě musíme vědět, co chceme. Protože co bylo a je špatně, to můžeme vidět jak v "přírodě", tak sledovat v různých diskusích. A přchází doba, kdy je nutno přejít od slov k činům. V zájmu nás všech.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

26.7.2023 07:11
neřekl bych, že je to výhra nebo prohra ale návrat od sobectví k respektu biodiverzit, která vytváří lepší podmínky pro pěstování.

Spousty zemědělců si myslí, že biodiverzita je sprosté slovo, ale je to právě biodiverzita, bez které se neobejdou...potřebujou opylovače i to co loví hraboše.

Doteď se systém zemědělců zaměřoval hlavně na těžení polí kvůli kšeftu, což už došlo tak daleko, že zničili svá pole a tedy a tedy ničí i svoje "výrobní" prostředky. Půda je čím dál méně úrodná a čím dál více ničena.

Potřebujeme se zaměřovat na mikroklimata, jak na polích, tak v lesích tam totiž začíná vedro, které už tak nechcem.

Proč v tom vidí některé státy ohrožení? úplně přesně nevím, jen stad, že se dostalo konečně pozornosti nad intenzitou zemědělské výroby i na státy západu. Oni totiž svojí bezlesou poušť tam mají podstatně horší než u nás a proč to vadí státům severu? možná proto, že jim do jejich " království " bude taky mluvit někdo jiný.

Bez aplikace symbiotické vegetace k pěstování polí, které jsou často jednotvárné a tedy i když jsou pole plné květů, jsou často monokulturní a pro hmyz hladové.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

26.7.2023 08:13 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Ten nezájem o ekologii, kterou se tak rádi ohánějí, bylo vidět např loni, když holandská vláda se snažila přimět farmáře ke snížení intenzity, tedy zejména kvůli emisím CO2 a NOx. Jsou na ten průmyslový styl navyklí, je to bohatě dotované, tak nač to měnit?

V jednom dokumentu z Británie bylo zmíněno, že mají v plánu zvýšit procento zeleně z 13 na 17%. Nic moc, tedy, viděno naším pohledem. A to z toho šlo cítit, že je to tvrdě vybojované maximum. Takže važme si toho, co máme, neb někde nemají ani polovinu, byť třeba ten sever je i díky tvrdým klimatickým podmínkám obhospodařován logicky méně, proto také mají lesa nepoměrně více.
Odpovědět
MJ

Marcela Jezberová

26.7.2023 08:09
Směrnic, které budou "usměrňovat" zemědělství je tolik, že nějaká směrnice o obnově přírody je vyloženě nadbytečná. Bohatě stačí, co už je v procesu přípravy teď. Nařizuje se snadno.
Odpovědět

Jaroslav Řezáč

26.7.2023 08:40 Reaguje na Marcela Jezberová
mám dojem, že narážíte na množství byrokracie, která je s tím spojená a to je tak možné na to nahlížet.
N
icméně je nutné definovat jakou tu "krajinu" chceme mít, aby byla odolnější a to lze vytváření biodiverzity a příležitosti pro ni nepůjde.

To, co je nutné je změna mentality lidí, kteří se o tu "krajinu" ať je to pole či les, rybník starají.

Několik jednotlivců to dokázalo pochopit i bez zásahů "politiky", protože mají vztah k tomu co dělají a ví, že to mají jen propůjčené od další generace, proto se o svěřený kus " půdy, lesa apod" starají s tím, že to " dílo" musí předat další generaci, která z něho taky chce být živa ale taky umožnit život živočichům a hmyzu, který tomu pomáhá.

Vnímám to jako odklon k sebe požírajícímu "neudržitelnému" egoismu jak jsem napsal výše k biodiverzitě.
Odpovědět
MJ

Marcela Jezberová

28.7.2023 11:40 Reaguje na Jaroslav Řezáč
Ne rozhodně nemám na mysli byrokracii. Nejdřív totiž všechny výmysly musíte uskutečnit, tzn. odpracovat a to tak, jak si byrokrat žádá. Bez ohledu na to, jestli je pro vás práce navíc vůbec zvládnutelná. Byrokracie je pak jen další práce k práci a to všechno k práci. Takže dost, už stačilo.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

26.7.2023 20:00 Reaguje na Marcela Jezberová
Tak to musím souhlasit. Navíc proč vše tlačit přes Brusel, když každý stát je jiný. Někdy mám pocit, že v bantustanu Kwa zulu Natal v době apartheidu měli černoušci více pravomocí jak my nyní.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

26.7.2023 09:38
Zlaté staré přísloví říká, že cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly. Uvidíme.
V Evropě, kde se cca 50 tisíc a určitě 5 tisíc let intenzivně hospodaří je krajina výsledkem vlivu člověka v jakémsi souladu s přírodou. žádné nicnedělání. Udržení této krajiny s biodiverzitou vyžaduje intenzivní, ale správnou činnost lidí.
V kole 0 by bylo třeba se vrhnout s restaurací biodiverzity na všechny NP, NPR, PR, PP atd. Teprve v kole 1 pak na zemědělské a lesnické postupy pro zvýšení biodiverzity. Základem biodiverzity je refaunace megafaunou, tj. zavedení různorodé pastvy, rozšíření trvalejších květnatých porostů následované odběrem nadbytečné biomasy, a to mozaikovitě v různém čase. A odstraňování nadbytečných náletů dřevin..
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

26.7.2023 09:55 Reaguje na Slavomil Vinkler
Víte, ta idylka s koníčky a kravkami je u mnohých ještě v blahé paměti. Obávám se však, že "celoplošný" návrat je prakticky nemožný. Pokud se pase, tak ve větším stádu a od středních poloh výše. Seče se také ne kosou mozaikovitě jako dříve, ale těžkou mechanizací, všechno naráz. Pro hmyz i obratlovce špatně. Takže pokud někde ještě přežívá původní způsob hospodaření, nebo se mu alespoň blíží, podporujme ho, klidně i dotacemi! Protože chtít v průmyslově obhospodařované krajině někdejší diverzitu je pošetilý, nerealizovatelný sen. Tak alespoň vytvořme nějakou mez, "větrolam" s ovocnáči, dubový hájek. Není cesty zpět, ale aspoň něco z toho mizejícího bychom vrátit měli.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

26.7.2023 10:22 Reaguje na Karel Zvářal
No to jo, proto říkám, co nejrychleji skončit s nic neděláním v NP, dotace na údržbu NPR.... rozšířit pastvu dobytkem nebo i divokou zvěří kde to jde ( v Alpách se pase skoro všude). No a pak začít přesvědčovat zemědělce na biopásy a zejména platit jejich údržbu. Viz https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/kvete-to-huci-to
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

26.7.2023 10:32 Reaguje na Slavomil Vinkler
Na dvojce jde hezké pásmo o alpské přírodě, včetně popisu místního (rakouského) zemědělství. Přežívají poslední mohykáni, většina od toho utekla za snazším výdělkem. U nás je takových ještě míň, o to se postarala násilná kolektivizace. Ale i v Polsce těch sedláčků ubývá, válcuje je silnější ekonomika moderního pojetí velkovýroby. Prostě je to téma na širší debatu, nějaké provolání či "závazek" je jen začátek dlouhé cesty.
Odpovědět
HH

Honza Honza

27.7.2023 07:01 Reaguje na Slavomil Vinkler
nechat les sežrat býložravci (z prospěšného důvodu diverzifikace) je stejně nezodpovědné v dnešní době, kdy je potřeba co nejintenzivnější boj proti suchu, jako nechat celý les sežrat kůrovcem (opět ze vznešeného důvodu přírodního postupu)
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

27.7.2023 07:12 Reaguje na Honza Honza
Postavit býložravce na roveń kůrovci, je trochu mimo, nemyslíte? Jedná se o to, že spásači odstaraní většinu trávy, náletových dřevin, a co se nikde neuvádí - dokonce letošní/podzimní listovou opadanku. Ale jelikož se to už dávno nepraktikuje, nemůžete s tím mít praktickou zkušenost a dedukujete, že tak jak je to nastaveno dnes, je to nastaveno optimálně.

Rhodos aj ostrovy, i pevnnina, hoří proto, že kromě nebývalého sucha je tam spousta neodebrané hmoty/dřeva, kterou se dříve topilo. V lesích se i páslo. Včera jeden starší hasič to řekl jasně - vláda se na nás vykašlala! Hořívá tam pravidelně, ale prevence se nijak nezlepšila, spíše naopak! Tak aspoň hasí v noci, kdy nefouká a pobyt na místě není tak nebezpečný jako ve dne.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

27.7.2023 07:42 Reaguje na Honza Honza
Jako správný trol vytrhujete slova ze souvislosti, vytváříte nová a ty kritizujete. Píšu o NP, NPR,a alpských loukách. Lesy na produkci dřeva halt vypásání nemají rády, tam je třeba postupovat jinak.
Co se týče boje proti suchu je vaše víra v les a malý vodní cyklus podnebíčkářství. Neboť malý vodní cyklus funguje jako kladná zpětná vazba tj. je-li vody nadbytek, tak prší (to je na škodu), je-li nedostatek neprší, ač by mělo.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

27.7.2023 07:58 Reaguje na Slavomil Vinkler
Jestli je Honza trol, tak ten nejslušnější, takovým vždy rád odpovím.
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

27.7.2023 08:04 Reaguje na Slavomil Vinkler
A jsou místa na světě, kde se pase i/jen v lese. Když máte dědinu uprostřed lesů, pasou se krávy tam, kde losi. A mléko suprovní, žádné pachy po řepce či siláži, s příchutí borůvcí a brusinek:-)
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

26.7.2023 20:03 Reaguje na Karel Zvářal
1*.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

26.7.2023 20:02 Reaguje na Slavomil Vinkler
Paráda. A já myslel že jste energetik.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

27.7.2023 07:36 Reaguje na Michal Ukropec
No vzdělání energetik, zájmem příroda.
Odpovědět
MU

Michal Ukropec

27.7.2023 17:18 Reaguje na Slavomil Vinkler
Nápodobně. Stavitel a taky příroda.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

26.7.2023 10:56
A kdy Nám to ti kecálisti a tvůrci směrnic, předvedou osobně v praxi, co !
Odpovědět
Miroslav Vinkler

Miroslav Vinkler

27.7.2023 19:48
Z pohledu kanceláře to možná někdo považuje za úspěch. Z reálného pohledu, tedy co právě v krajině probíhá,jde o naprosté Waterloo. Naprosto zoufalá situace. Celá EU je k hounu.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

28.7.2023 06:52 Reaguje na Miroslav Vinkler
Pokládám za úspěch to, že někdo na vrcholu EU si dovolil vyslovit, že přírodu je nutno restaurovat. Snad je pochopeno a tím míněno, že restaurovat lze nikoli nicneděláním, ale péčí.
Odpovědět
Josef Knap

Josef Knap

28.7.2023 10:14
Pane Miko, Vy byste neměl u ochraně přírody psát, když jste dokázal v praxi, že tu ochranu přírody prostě neumíte - viz zde můj komentář k videu YouTube, na kterém se naparujete jako páv, ale když jsem Vás coby ministra ŹP resp. jeho náměstka poprosil o pomoc, tak jste se uměl jen vymlouvat: https://www.youtube.com/watch?v=hcGaF-K1JfI
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

30.7.2023 11:38
Nikdy není žádné centrální rozhodnutí schopno vyřešit všechny konkrétní
problémy v dané oblasti. Povinně zavádět cizorodé prvky do krajiny asi
není nejrozumnější, ač se jinde osvědčily. Stále se zde omílají zaniklé
meze a remízky. Meze byly hranicemi pozemků a tento význam dnes pozbyly.
Měly by se tak nově budovat nikoliv podle původního rozhraničovacího
účelu, ale podle krajinotvorby. Nač obnovovat mez po svažnici, když by
byla pro krajinu prospěšnější ta po vrstevnici. Nač obnovovat polní
cestu bez náležitého využití pouze z nostalgie, když by mohla být jinde
vytýčená jako využitelná spojnice. Obnovovat remízek na hodnotné půdě
je taky hloupost, když je vedle půda méně hodnotná a hůře obdělavatelná.
Ony ty remízky bývaly i účelové plochy pro zvěř velkých vlastníků,
kterým nějaký hektar zalesněného pole nevadil. Mimochodem remízky v
roklinách, kolem skalnatého povrchu a na jiných k zemědělství méně
vhodných půdách nikdo nelikvidoval a jsou tu dodnes. Opatrně i s
alejemi, aby až vyrostou nebyly terčem kritiky zemědělců a motoristů.
Ono i takové nevinné osazení stromy břehu rybníka se může časem
vymstít množstvím hnijícího listí ve vodě a zabránění čeření hladiny
větrem. Chybami se lidé učí a nejhorší je přesvědčení o patentu na
rozum a nařizování svých nápadů všem a všude. Takhle to nebude nikdy
funkční a pouze to mnoho lidi naštve. Představa nařízení meze napříč
poli 100 vlastníků narazí na nesouhlas byť jen jednoho vlastníka a je
po hurá akci. Jak to řešit? Opět direktivně jako při scelování polí?
Nebo jeho podíl vykoupit za vyděračskou cenu a ostatním dát minimum?
EU je zadlužená po uši a vymýšlí další dotační tituly, na které se už
těší různí vykukové, kteří v nich vidí příležitost jak zbohatnout. To
je jeden z důvodů, které u mne vzbudily pochybnost o upřímnosti celé
iniciativy k ozdravění přírody. Tůň bez dotace za milion a s dotací
za tři. Strom s dotací za tisíc a bez ní za 300. O to tu mnohým jde
a potřebují pouze na svou stranu dostat snílky a amatéry!
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

30.7.2023 14:28 Reaguje na Břetislav Machaček
No před krátkým časem tu byl příklad rozumného řešení jednoho zemědělce, co dělal biopásy ve vlastní režii viz: (no ale tady se blbě hledá). Přece biopás nemusí být trvalý a se stromy, několik let stačí a pak přeložit jinam.
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

30.7.2023 14:53 Reaguje na Slavomil Vinkler
https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/kvete-to-huci-to
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

1.8.2023 18:35 Reaguje na Slavomil Vinkler
To je to, co propaguji místo neuváženého trvalého vynětí
úrodné půdy z půdního fondu. Biopás je přechodné opatření
a je možno využít k tomuto přistíněné okraje polí a nebo
pouze pravidelně ty plochy střídat, aby postupně ozdravěla
všechna půda. Jakýpak má význam dvoumetrová zanedbaná mez
zasažená z obou stran postřiky, kterými se snaží zemědělec
zvýšit produkci na výměře ponížené o tu mez? Každé snížení výměry pole se vymstí zintenzivněním hospodaření na tom zbytku. Není moudřejší nesnižovat výměru, ale snižovat
intenzivní hospodaření? Naši předci hospodařili k přírodě
šetrněji, protože produkovali pouze potraviny a krmiva na
větší výměře než nyní, ale taky s menší produktivitou a
s minimem chemie, pokud vůbec nějakou měli. Velkostatkář
hnojil třeba ledkem, ale chalupník na něho neměl, hnojil
pouze hnojem a nebo vyvážel na pole žumpy z města.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist