Ladislav Půlpán: Bezzásahovost? To kvůli ní je na Šumavě kůrovcová kalamita
Pokud si odpovíte ano, možná nemá smysl číst dál. Pokud ne, pak vězte, že po staletí vyvíjená lesnická vědecká disciplína zvaná ochrana lesa má postupy, které sice nedokážou zachránit stromy již napadené, ale dokážou i takto extrémní kalamitu v průběhu málo let zastavit a omezit tak výši nutných těžeb. Tyto postupy dokázaly běžící kalamitu nejen na Šumavě zastavit již několikrát. Naposledy v 90. letech minulého století, ale i před 140 lety, kdy byla největší kalamita až do té dnešní, která ji svým rozsahem bohužel dokázala překonat a dosud není u konce. Dnešní zdejší dospělé lesy jsou v řadě případů generací, která po kalamitě vyrostla. Již tenkrát si někteří lidé mysleli, že nový les bude odolnější. Opak je pravdou. Rychlé odumírání lesa vytváří věkově homogenní les, tj. les naopak do budoucna labilnější. To ale budou řešit naši potomci za dalších sto let, kdy si o kalamitě možná někdo něco přečte, podobně jako dnes o té minulé.
Jak je to tedy s tou dřevařskou lobby? Byla to právě ona, která trvale upozorňovala, že tzv. bezzásahový režim povede ke gradaci kůrovců a že takto vzniklou kalamitu bude možné zastavit jen za značných nákladů a nikoli bezeškodně. Trvale opakovala, že naopak dodržování prevence, tj. včasné odstraňování jednotlivých kůrovcem napadených stromů, zabrání vzniku holin a plošnému odumírání porostů, včetně velmi cenných pralesních zbytků. Současné dění není vyvoláno dřevařskou lobby, ale extrémním množením kůrovců v důsledku bezzásahového režimu v podstatné části parku. Naopak ti, kteří i dnes halasně obhajují tuto bezzásahovost, fakticky současný stav zavinili nebo jej alespoň podporovali. Kdyby nebylo bezzásahovosti, nebyla by na Šumavě kůrovcová kalamita a nebylo by potřeba těžit nejen u Ptačího potoka, ale i jinde. Není bez zajímavosti, že bývalé vedení parku díky kalamitě, kterou svým rozhodnutím (mimochodem bez posouzení vlivu tohoto záměru) s podporou (nyní stínové) vědecké rady způsobilo, těžilo v posledních letech zhruba dvojnásobně, než by se těžilo, kdyby žádná kalamita nebyla, tj. kdyby přání dřevařské lobby bylo naplněno. Nikoli tedy současné vedení, které má za úkol kalamitu zastavit a výši těžeb tím snížit, ale minulé zvedlo těžbu do nebývalých výšin. Není náhodou, že v národním parku je v současnosti více než polovina kůrovcem napadených stromů z celé České republiky. V labilnějších hospodářských lesích je totiž kůrovec díky prováděné prevenci pod kontrolou.
Kdo neviděl, neuvěří. Tisíce hektarů mrtvého dospělého lesa se všemi negativy z toho plynoucími – to je daň za tvorbu divočiny. Popsat, které vzácné druhy jsou vázány na ekosystém dospělého lesa či na trvalou (nikoli nárazovou) přítomnost čerstvých souší, by bylo na samostatný článek, ale i tetřev je ve skutečnosti pták lesů, nikoli holin a mrtvých porostů. Ze suchých dospělých lesů odlétnou i druhy jinak v lese běžné. Ještěže mají kam. Holé plochy bez dospělých lesů mají vliv i na klima a vodu – problémy známe dobře z imisních holin v Krušných horách a jinde.
Co s tím? S plochami po odumřelých lesích si příroda bude muset, s trochou pomoci člověka, pomoci sama. Nepochybuji, že to dokáže. Kalamitu je však třeba zastavit a jinak, než asanací napadených stromů to možné není. Odkorňování nastojato je sice alternativou, ale nikoli v rozsahu kalamity, která je dnes. Zkuste si spočítat, když je současně napadeno asi 300 tisíc stromů, skutečný čas na asanaci je v létě zkrácen na maximálně 6 týdnů a denní výkon je jeden až tři stromy denně, kolik loupačů by bylo ve skutečnosti potřeba (2380 – 7150 loupačů při práci včetně sobot a nedělí!). Tak nezbývá, než většinu stromů pokácet a odkornit na místě nebo odvézt a prodat (čímž se uhradí alespoň část nákladů na zastavení kalamity, jinak vše zaplatí daňový poplatník). To ale není volba současného vedení parku, které kalamitu zdědilo po svých předchůdcích – jinou možnost při úkolu zastavit kalamitu co nejdříve a s co nejmenšími škodami totiž nemá. Držím mu i šumavským lesům palce.
reklama
