https://ekolist.cz/cz/publicistika/nazory-a-komentare/laudatio-svatomira-mlcocha
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Ivan Rynda: Laudatio Svatomíra Mlčocha

14.6.2004
Dámy a pánové, vážené kolegyně a kolegové! Jsou tu nejméně dva lidé, kteří by měli větší právo přednést tuto řeč než já. Jenže Pavel Nováček, předseda poroty Ceny Josefa Vavrouška, byl postižen nemocí; a Jan Květ, člen poroty a další přítel Sváti Mlčocha, je, jak známo, postižený Třeboní, kde má tolik práce. A tak to zbylo na mně. Snad to nepokazím!
 
Paní a pánové!
Ať nám někdo tvrdí, že právo je suché!
Znám řadu právníků a o většině z nich platí, že poněkud sušší jsou. O panu doktorovi Svatomíru Mlčochovi, laureátovi dnešní Ceny Josefa Vavrouška, to ovšem neplatí. Pokusím se to v krátkém povídání, které ani nebude příliš oslavné – stačí totiž, když bude právě jen pravdivé – dokázat.

Svatomír Mlčoch je Moravák – narodil se v červenci roku 1955 v Novém Jičíně, ale většina z nás ho už zná jako zapřísáhlého Jihočecha. Vystudoval právnickou fakultu University Karlovy, absolvoval postgraduální studium tvorby a ochrany životního prostředí tehdejší Vysoké školy zemědělské a na Filosofické fakultě University Karlovy se učil památkové péči. Už tady zřejmě vzniklo vzácné spojení právničiny, citu k přírodě a krajině a obdivu ke kulturní tvorbě člověka, které Svatomír po patnáct let uplatňoval v Českých Budějovicích jako úředník. Co se naučil, vložil s neuvěřitelnou vehemencí a pracovitostí do práce na Ministerstvu životního prostředí, které v roce 89 pomáhal založit. Byl v pořadí jeho čtvrtým zaměstnancem a je na to také po právu hrdý. Z dědictví tehdejší polistopadové dobré vůle k přírodě a k životnímu prostředí žijeme do značné míry dodnes; znalosti, vůli a étos musel ovšem někdo promyslet a přesně, suše právně kodifikovat – myslím, že se mnou budete souhlasit, že jedním z vůdců skupiny odborníků a právníků byl Svatomír. Jako člen Českého svazu ochránců přírody zná sám dobře přírodu, ale dovede i zobecnit odborný detail poskytnutý specialistou; dovede abstrahovat; a teorii práva znal po převratu neporovnatelně lépe než právní odborníci parlamentů, kteří tvořili ty nemnohé zákony před převratem. Podílel se v první vlně snad na všech zákonech, jež se týkaly životního prostředí, ale jeho mistrovskými kusy jsou jistě tři: legislativa zřizování národních parků v České republice, první zákon o hodnocení vlivů na životní prostředí a zejména dodnes platný zákon o ochraně přírody a krajiny, jeden z nejlepších na světě, který v tomto oboru známe.

Svatomír Mlčoch podle mého názoru vyniká i dlouhodobou koncepční jasnozřivostí. V době, která již nebyla příliš nakloněná životnímu prostředí, ale ani skutečné věcnosti, v roce 1995, vykázal například podivuhodnou vzdornost jednoduchým vyprázdněným ideologiím, když při přípravě lesního zákona odmítal rovnost vlastníků lesa před zákonem a zamýšlel, liberálně i věcně zároveň, vyjít z rozdílného důrazu na různé funkce lesa. Byl jsem už po třech letech práce nad zákonem unavený a pořádně jsme se tehdy střetli. Už půl roku po přijetí zákona jsem začal chápat, že pravdu měl on – a šel jsem se omluvit. Jenže Svatomír se neuráží; měl radost! Tak ještě jednou, Sváťo, odpusť těch několik našich pří – já už to víckrát neudělám…

Sváťa ovšem dělá důkladně a dobře všechno, do čeho se pustí. Když ke škodě nás všech opustil místo náměstka Ministerstva životního prostředí, stal se environmentálním advokátem, odborným poradcem v oblasti harmonizace českých ekologických předpisů s právem Evropského společenství, členem Legislativní rady vlády a prospíval tak jak lidem v místě, tak i nám všem jako celku.

Víte, dámy a pánové, přiznávám se, že jsem si trochu přál, aby tentokrát nedostal Cenu opět učitel; přestože si tolik vážím práce Jiřího Kulicha, jemuž letos unikla jen o vlas a jistě ho někdy příště za jeho dílo čeká. Držím palce, Jirko! Myslel jsem jen, že i zásluhy jiných oborů by měly být oceněné a oceňované. Jenže Sváťa – i učí! Přednáší právo životního prostředí na Biologické fakultě Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích; věcně skvěle a jako učitel – barevně. Radost poslouchat!

Trápil bych Vás, posluchačky a posluchači, kdybych se zabýval vším, co všechno Sváťa stihne. Jenže alespoň rozvoj nových technologií v oblasti ochrany životního prostředí ve společnostech ENVI a ENKI v Třeboni a iniciaci a spouzakladatelskou činnost při vzniku vědecko-technického parku nezmínit nemohu. A ještě jedné věci si vážím: najde-li odborník čas i na věci veřejné v užším profesním slova smyslu, v politice, jíž poprávu stále víc přestáváme věřit. Svatomír to dokáže – byl členem zastupitelstva města Českých Budějovic a nyní pracuje v komisi Rady města; a na obecně prospěšné záležitosti si v tričku nevládních organizací našel čas dokonce i v době, kdy oblékal důstojné sako ministra, když v roce 1991 spoluzaložil nejen v jižních Čechách proslulou nadaci Rosa.

Dovolte mi, abych využil příležitosti a podělil se závěrem o jeden svůj názor na právo. Existuje v něm profese, která nehledá jen mezery v zákonech jako advokát, nesepisuje pouhou danost jako notář a dokonce ani „jen“ nehledá spravedlnost jako soudce. Touto profesí je –legislativec. To on tvoří nový prostor a rámec pro prosazení pravdy a potřebuje k tomu jen docela maličko: znalost celého právního řádu a věcné materie. Environmentální legislativec je pak jedním ze šlechticů legislativy: musí znát zákony přírody i zákony lidské. A Svatomír Mlčoch je nejlepší environmentální legislativec, kterého znám.

Jenže Sváťa také zůstal obyčejný, skoro chlapec, který se dovede dětsky polekat, když vedle něho při nadšeném pozorování biodiversity v Národním parku da Tijuca udeří o zem obrovský ostnatý plod, a uteče. Zůstane takový přes všechna ocenění i ceny. Ale nebojte se: před prací, před prací Sváťa neutíká. A proto ho chvalme, poděkujme a blahopřejme mu!


reklama

 
Ivan Rynda
Autor vede katedru kulturní a sociální ekologie na FHS
 twitter
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist