Luboš Pavlovič: Dnes je Mezinárodní den řek. Máme co slavit? Řeky mizí z krajiny, za 200 let jsme zkrátili Labe o polovinu

Řeky, tedy přirozené vodní toky, slaví čtvrtou neděli v září, letos tedy 28. září, svůj mezinárodní den. Máme ale v České republice vůbec koho oslavovat? Většina našich toků byla upravena, a tam, kde se do samotného koryta nezasáhlo, byly provedeny alespoň změny v jejich povodí – nemluvě o vlivech spojených se znečištěním ovzduší. Arnika dlouhodobě upozorňuje na to, že přístup k českým řekám se musí zásadně změnit. Nejprve byly odlesňovány rozsáhlé plochy, čímž byl měněn způsob, jakým řeky transportují a ukládají pevné částice – tedy sedimenty (písek, štěrk, bahno, organický materiál). Říční toky byly upravovány především kvůli provozu mlýnů, pil a hamrů, ale také z důvodu říční plavby a plavení dřeva.

Následně byly zahajovány výraznější regulace i u větších vodních toků, přičemž s nástupem kolektivizace byl tento proces ještě více urychlen. Přitom již v roce 1877 byl formulován názor, definující oprávněnou regulaci pouze jako opatření zamezující pouze škodlivým letním povodním. Naopak periodickým jarním záplavám přisuzoval pozitivní vliv na vegetaci z důvodu přínosu živin a fertilizačního účinku. A dokonce i směrný vodohospodářský plán z roku 1975 sice počítal s prozkoumáním potřeby úprav 36 680 km vodních toků, zároveň však zdůrazňoval nutnost komplexního posouzení jejich technických i krajinných funkcí.

Podle digitalizovaných podkladů z archivních dokumentací bývalé Zemědělské vodohospodářské správy (MZe, 2016) je v České republice dnes upraveno 13 385 km vodních toků a dalších 1 232 km zatrubněno. Podle zprávy Ministerstva životního prostředí jsme zkrátili délku říční sítě o 30 %. U velkých toků může být procento upravenosti ještě drastičtější – například jen Labe bylo od Jaroměře po Mělník zkráceno za posledních 200 let o 55 % (ze 404 km na 181 km). Dyje byla v úseku od Drnholce po soutok s Moravou v rámci historických regulací zkrácena o přibližně 36 % (z 85 km na 54 km).

Řeky pro nás nebyly prioritou ani poté, co jsme vstoupili do Evropské unie, která má na revitalizaci řek propracovaný systém podpor. Do konce roku 2019 však byly z prostředků EU revitalizovány jen vodní toky o celkové délce pouhých 245,7 km. Podle téže zprávy by přitom mělo být revitalizováno přibližně 9 000 km toků, což představuje necelá 3 %. Bohužel, podle dnešních poznatků tvoří opravdu kvalitní revitalizace jen malý zlomek z tohoto již tak skromného čísla.

Ochrana vodních toků je tradičním tématem Arniky od samého založení organizace. Již dvacet let bojuje proti výstavbě plavebních stupňů na Labi mezi Ústím nad Labem a státní hranicí, protože masivní zásahy by definitivně zničily zbytky přirozeného charakteru naší největší řeky. Stejně tak se Arnika dlouhodobě věnovala problematickému projektu kanálu Dunaj-Odra-Labe, ale také školila samosprávy, jak naložit s uvolněnými pozemky po jeho zrušení.

V zahraničí pomáhá Arnika místním lidem chránit řeky, , které představují v rámci Evropy naprosto unikátní přírodní hodnoty, zejména před masivní výstavbou a devastačním provozem malých vodních elektráren. Základem postoje Arniky je data ukazující, že přirozené a zdravé řeky lépe plní ekosystémové funkce, které jsou v době klimatických změn klíčové. Nadměrná regulace a narovnávání toků oslabuje schopnost krajiny zadržet vodu, čímž se zvyšují škody způsobené stále častějšími suchy i povodněmi.

Mezinárodní den řek je příležitostí si připomenout, že vodní toky nejsou pouhými technickými objekty, ale živými ekosystémy, které si zaslouží mezinárodní ochranu. Řeky překračují hranice a různé země patří ke stejným povodím. Navracet řekám jejich přirozenou podobu je v kontextu klimatické změny nejen ekologickou nutností, ale také projevem ekonomické racionality a odpovědnosti vůči budoucím generacím.

---

reklama

---