Lucie Kubesa: Chtělo by to změnu!

Mokřad v pražském Toulcově dvoře, ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Matěj Orlický / Wikimedia Commons

Toulcův dvůr: Kdo skutečně rozhoduje o grantech? Kupuje si stát od neziskovek loajalitu, nebo platí odborné služby?

Jakkoliv si umím zhodnotit obrovský přínos, který je za prací všech lidí v „Toulcáku“, jak mu láskyplně říkáme, přece jen si trochu dovolím nesouhlasit.

Možná je to jen debata o samotném názvosloví, ale já jsem přesvědčená, že částečně je třeba se zamyslet i nad obsahem toho, co granty jsou. Souhlasím, že granty nejsou dárky. Ale už mám trochu problém s formulací, že granty jsou nástroj státu, jak naplňovat své vlastní strategie — například v oblasti životního prostředí, vzdělávání nebo sociálních služeb. Ale paradoxně ne snad proto, že by to nebylo pravda. Mám ale za to, především pak v zájmu zbytečných následných polemik o grantovém řízení, že by měla existovat možnost, aby si stát objednal potřebné služby pro realizaci samotné strategie, a ať je o takovou zakázku férová soutěž.

Pokud se v textu debatuje o věrohodnosti nastaveného systému, je to mé řešení mnohem jednodušší v tom, že zároveň s objednáním sužby, bude po její realizaci mnohem jednodušší kontrola vynaložených prostředků na daný účel. V loňském roce byl poskytnut grant na spásání louky ovcemi. Místo toho, aby se objednala tato služba jako jiné.

Pokud neziskové organizace poskytují státu odbornou práci, kterou sám neumí, nedává smysl to dělat systémem grantů, ale standardní objednávkou podle pravidel. Grantem bych podporovala jednorázové akce, kde by bylo možné zachovat stávající nastavení pravidel, s vyhodnocováním přínosu akce. Vyhneme se tak i debatám o tom, zda vlastně skrytě nefinancujeme činnost organizací, které sice chceme podporovat, ale tu podporu dáváme za použití grantů, na často ne zcela transparentní projekty, a bylo tomu tak i v letošním roce.

Pokud je v textu povzdech, že když se pravidla mění podle nálady, ztrácí důvěru všichni — stát, veřejnost i organizace, které dělají svou práci profesionálně a transparentně, nejsme určitě v rozporu. Dokonce právě proto si myslím, že by bylo lepší, aby pokud se jedná o potřebné služby, byly objednávány podle pravidel na poskytování služeb. Protože je přece potřebujeme.

Z grantu se pak stane do jisté míry nadstavba, protože se budou vybírat akce, které podpoří grantem a které ne, pouze podle objemu prostředků, které jsou k dispozici a hodnoty projektu pro životní prostředí.

O granty soutěžíme a ucházíme se o ně dle jasných pravidel, ne mocí silnějšího. A na závěr, místo slova grant se mi víc líbí slovo dotace.