Marian Jurečka: Vláda mohla podpořit větší soběstačnost domácností a fotovoltaiku na střechách, ale předložila lex Dukovany

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | IAEA Imagebank / Flickr

Já musím říct, že my za KDU-ČSL dlouhodobě usilujeme o to, abychom využili potenciál zhruba 1,8 milionu domácností v ČR, které mají střechy svých rodinných domů. Hrubým propočtem průměrná domácnost v ČR zaplatí za elektrickou energii 34 tisíc korun ročně. Kdybychom dali lidem šanci mít na těch 1,8 milionu domech fotovoltaiku, solární systém, kombinaci tepelného čerpadla, tak bychom domácnostem nechali trvale zhruba 64 miliard korun v peněženkách, posílili bychom vlastní soběstačnost i vlastní bezpečnost. To by člověka asi napadlo při přečtení názvu toho zákona.

Jenomže když pokračujete dál, tak v zásadě záhy po přečtení prvních dvou paragrafů zjistíte, že tomu tak není. Jasně se hovoří o tom, že to ani náhodou nebude pro každého. Dočtete se, že to bude jenom pro toho, kdo bude mít zdroj výroby elektrické energie nad 100 megawatt, bude to jaderný zdroj, bude muset splňovat všechny licenční podmínky atd. Takže daleko přesnější název zákona by byl zákon o nahrazení kapacity výroby elektrické energie z jádra v lokalitě Dukovany

A mohli bychom ještě přidat, že je to také zákon, který s vysokou pravděpodobností vytváří závazky, které daňového poplatníka v České republice budou stát docela velké finanční prostředky, protože v tom zákoně se dále hovoří o mechanismu, který bude investorovi, kterým v tomto případě bude společnost ČEZ, garantovat plné pokrytí investičních nákladů na výstavbu zdroje. A bude mu garantovat "přiměřený zisk". Jak se ten přiměřený zisk bude stanovovat? Kdo o tom rozhodne, co je přiměřený zisk? Ministerstvo průmyslu a obchodu, valná hromada ČEZ? Rozhodně to ale nebude Parlament České republiky.

Jsme v situaci, kdy dáváme obrovský bianko šek. O obrovských finančních transakcích v řádu stovek miliard korun s dopadem na české domácnosti, českého daňového poplatníka, se bude rozhodovat ve vztazích v horším případě mezi ministrem a Ministerstvem průmyslu a obchodu a vedením společnosti ČEZ, v tom možná lepším si to vyžádá vláda. V návrhu není nic o tom, že by tyto parametry muselo Ministerstvo průmyslu a obchodu projednat třeba alespoň se souhlasem rozpočtového výboru Sněmovny. To znamená, volení zástupci České republiky, Parlamentu, nebudou mít žádnou možnost kontroly nad tím, jakým způsobem bude profinancována část nákladů i část toho přiměřeného zisku. To je první velké nebezpečí, které tady vidím.

Druhá věc, která mi velmi vadí, je nerovnost, kterou vytváříme. Na jedné straně říkáme - chceme obnovitelné zdroje, chceme nízkoemisní zdroje, chceme se chovat zodpovědně k životnímu prostředí, ale vůči jednomu zdroji dáme takovouto obrovskou formu podpory a záruk, kdy stát řekl, že si půjčí za ČEZ, to znamená, vydáme dluhopisy, zatížíme ještě víc státní dluh, a kdyby se cokoli stalo, tak za to bude de facto na konci zodpovědný daňový poplatník, který to vždycky musí nějak zaplatit.

V zákoně nejsou žádná opatření, která by říkala, jakým způsobem se bude posuzovat přiměřený zisk, co všechno se vejde do nákladů. A ještě stát říká - a investorovi kromě toho, že mu zařídíme peníze na investici, budeme garantovat, že investice je plně návratná, s přiměřeným ziskem. No, přátelé, kdo by tohle nechtěl v České republice? Firmy, občané, domácnosti, safra, to není úplně spravedlivé. Já chápu, že elektrickou energii z velké části budeme spotřebovávat my, možná ji v budoucnu budeme exportovat, ale já si kladu otázku, proč stejným principem nemá tato vláda ochotu přistupovat i k těm domácnostem, o kterých se hovořilo, proč v návrhu zákona o POZE není řečen stejný princip? Ano, milé domácnosti, vážení občané České republiky, my si vás tak vážíme, že jsme připraveni dát vám i určitou míru přiměřené podpory pro provozní podporu vašich budoucích fotovoltaických elektráren na střechách rodinných domů, které vám přispějí k tomu, že budete více soběstační a ušetříte dlouhodobě finanční prostředky. Vždyť to je přece rozumná politika státu. Takhle by se stát měl chovat, říci - já tady nechci mít občany na sociálních dávkách, já hledám parametr trvale dlouhodobé podpory, vyřeším problém životního prostředí, emisí, klimatu a zároveň vám dávám nástroj, jak mít více peněz na vzdělání vašich dětí, na zlepšení ekonomické situace rodin. To mi dává strašně velkou logiku.

To by mi dávalo logiku, kdybychom celý takový konstrukt chtěli dát do jednoho zákona o podporovaných zdrojích energie. Protože jinak vytváříme lex Dukovany. To je ta druhá rovina, kdy ti, kteří by si podporu zasloužili nejvíce, kde by mohla vzniknout velká kapacita výrobní v kombinaci s bateriemi, které by mohly fungovat třeba i na komunální úrovni, by ten celý systém mohl být velmi zajímavý a stabilní v budoucnu. Ale o tom se prostě neuvažuje.

Pak chci zmínit třetí záležitost, která je velmi zásadní. A to je dopad na bezpečnostní politiku České republiky v rámci geopolitického prostředí. Já si myslím, že rozumný stát, rozumný zákonodárce, rozumná vláda, má spolupracovat s těmi, které může označit za své dlouhodobé a spolehlivé spojence a vyvarovat se rizik spolupráce s těmi, kteří mohou být těmi, kdo stát ohrožují. Mně se v tomhle ohledu hrozně líbí dlouhodobá filozofie Izraele, státu, který se poučil a dělá to celou dobu ve své novodobé historii. Izrael říká jasně - co si můžeme vyrobit sami, tak si sami vyrobíme, co musíme nakoupit, co neumíme sami vyrábět, tak nakupujeme od svých spojenců. A od svých potenciálních nepřátel vůbec nic nenakupujeme. Protože proč by svými penězi podporovali toho, kdo je v budoucnu bude ohrožovat.

U nás je to stejný příběh. Proč máme vystavovat riziko pro Českou republiku v budoucnu tím, že budeme někomu dávat zadávací podmínky, proč mají mít různé skupiny vlivu, komunisté z Ruska a z Číny, mít k dispozici zadávací podmínky tendru, konzultovat detaily těchto záležitostí? Proč připouštíme vůbec tu variantu, že někteří lidé by chtěli mít na konci tohoto příběhu dodavatele z Ruska a z Číny?

Podívejte se na poslední příklad. Ruská dodávka jaderné elektrárny v Bělorusku, je příběh starý asi dva nebo tři týdny, ruský ROSATOM, státní firma, zdroj 1200 MW - jak to dopadlo? Prezident Lukašenko přijel, spustili to a neběželo to ani 24 hodin. Já tedy nevím, jestli bych byl tak naivní, že bych si šel koupit auto, které běželo a fungovalo první den a říkal: To je skvělý, takového dodavatele já chci mít.

Mimochodem, cena té dodávky - 220 miliard. Nechápu, proč česká vláda počítá s tím, že chce postavit v příštích letech elektrárnu za nějakých 186 miliard, když v Bělorusku teď elektrárnu dostavili za 220 miliard, při stejné kapacitě. To jsme furt tak naivní? Počítáme, že se to bude stavět v budoucnu, takže se musí připočítat nějaká inflace, zvýšená cena práce atd. Obecně se ví, že původně kalkulované ceny na základě příběhů ze světa jsou nakonec někde v dva a půl až trojnásobku. Vlastně už i to, jakým způsobem je cena konstruována i záruka pro dluh, tak to už dnes hovoří o zhruba necelých 230 miliardách korun.

A říkám jednoznačně - když se nám za rok podaří změnit poměry sil ve Sněmovně a bude tady jiná vláda, tak já říkám za KDU-ČSL, tak pokud se to nepodaří teď při projednávání tohoto zákona, z tendru dodavatele z Ruska a z Číny vyloučíme za rok. Odmítám riskovat nespolehlivého dodavatele. Odmítám riskovat to, že se budeme dostávat do sféry vlivu těchto států a komunistických stran. Chyby je potřeba neopakovat.

Když říkáme, že jadernou kapacitu výroby v Dukovanech je třeba nahradit, což KDU-ČSL nezpochybňuje, tak my říkáme dělejme to transparentně, bezpečně a předvídatelně. A vytvořme si mechanismy, aby případné náklady pro stát a pro daňového poplatníka byly s minimálními riziky, aby byly kontrolovatelné Sněmovnou, Parlamentem. A ne že se vytvoří bianko šek na dobu - my ani nevíme na jakou dobu - na dobu fungování elektrárny, takže vlastně nikdo nemůže říci zodpovědně, co to pro daňového poplatníka bude znamenat. Dělejme takovou investici, ale dělejme ji transparentně, efektivně a se spolehlivými partnery.

Přečtěte si také |

Lex Dukovany v Poslanecké sněmovně