Martin Šmída: Povinné zálohování PET lahví nadělá víc škody než užitku

Ilustrační snímek.

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Bo Eide / Flickr

Je tedy pravděpodobné, že nás povinné zálohování nepřiblíží ani k cílům v PET lahvích a dokonce nás může oddálit od zbývajících cílů v oblasti odpadového hospodářství.

Materiál PET je jeden z hlavních motivátorů ke třídění i dotřiďování. A díky této motivaci jsme schopni třídit i ostatní druhy odpadů. Tato motivace však bez přítomnosti PET lahví může výrazně klesnout, jak u obcí, tak u občanů.

Obce investují do posílení stávajícího systému barevných kontejnerů i do systému dotřiďování. Směřují k plnění všech recyklačních cílů. Odměnou za to jsou jim odměny EKOKOM, případně příjmy z prodeje těchto tříděných surovin. O rPET je na trhu velký zájem, s jeho recyklací není žádný problém.

Občané jsou zase zvyklí PET lahve sešlapávat a společně s ostatními plasty a ostatními odpady je odevzdávat na sběrných místech s barevnými kontejnery. Síť těchto sběrných míst je tak hustá, že je to pro občana velmi pohodlné. V případě, že budou motivování sbírat nedeformované PET lahve a plechovky a směřovat je do jiného systému, může se to negativně projevit v motivaci ke třídění i v domácnostech. Některé domácnosti k tomu budou vyloženě donuceny, neboť nesešlápnuté PET lahve a plechovky zaberou v domácnosti podstatně více místa, než standardní systém třídění plastů, kovů, tetrapaků, skla a papíru.

Zavedení povinného PET tedy v komplexním systému třídění odpadů napáchá více škody, než užitku. Proč tedy stále existují tlaky na jeho zavedení? Často zaznívají argumenty, že nápojáři se k rPETu nemohou dostat a nemohou tak splnit povinnost přidávat jej do nově vyráběných lahví. To není pravda. rPETu je na trhu dost a jeho cena je tržní a zisky zprostředkovaně putují ke zdroji – obcím.

Dalším argumentem je tzv. littering – že po zavedení zálohování se nebudou lahve válet na zemi či v přírodě. Nehledě na to, že PET lahve jsou zcela minoritní součást znečištění a daleko větším problémem jsou cigaretové vajgly, krabičky od cigaret, různé obaly od cukrovinek, sáčky a mnoho dalších druhů odpadů, které tak zůstávají nepovšimnuty. Nebo snad někdo zvažuje zálohování cigaretových vajglů nebo obalů od tatranek?

Ostatně i s tou čistotou v ulicích a přírodě to není tak jednoznačné. Např. v Chorvatsku se stávalo, že nějací bezdomovci v honbě za vratnou PETkou převrhli a rozsypali celý kontejner. Aby se toto nedělo, tak to člověka nutí, aby tu PETku, pokud ji nechce vracet v obchodě, nevyhazoval vůbec do koše, ale nechal ji ležet někde na zemi s tím, že „to přece někdo sebere“. Takže výsledkem zálohování může být i více PET lahví na zemi a více vysypaných košů a kontejnerů, tedy větší nepořádek. A zároveň musíme doufat, že bude dostatek bezdomovců, který je bude sbírat a vracet. To není systém, to je zvrhlost.

Nakonec jediný platný argument zastánců zavedení plošné povinnosti zálohování PET je že „nás k tomu EU donutí“.

Z tohoto hlediska je rovněž moudré, abychom se na to připravovali. Zároveň však bychom měli projevit natolik sebevědomí, abychom mohli jít vlastní cestou. Nechť nám EU nastavuje cíle, ale ať nám neříká, jak jich máme dosáhnout. A my bychom měli dobře zvážit, která cesta nás k nim dovede.

Těch odpadových cílů, které máme splnit je celá řada, nikoli jen PET. Analýza SOCR říká, že zavedení povinného zálohování bude mít vstupní náklady přes pět miliard a pak přes jednu miliardu každý rok. Za tyto peníze bychom mohli mít systém optických dotřiďovacích linek takový, že bychom splnili vytřídění nejen u PET, ale i u ostatních druhů odpadů.

Porovnejme tedy objektivně, jaké způsoby a s jakými náklady nás ke splnění těch 22 odpadových cílů přiblíží.

Situace je nakonec celkem přehledná. Zavedení plošného zálohování PET je výhodné zejména pro nápojářské koncerny zatímco poškodí obce a jejich odpadové hospodářství, čímž zvýší odpadové poplatky občanům. Je to klasická privatizace zisků a socializace ztrát. To ostatně přiznává i ministerstvo, když zároveň se zavedením zálohování kalkuluje kompenzace pro obce. Zkrátka vyrobíme problém a současně s tím přemýšlíme, jak vyřešit jeho negativní dopady. Přitom řešení je nasnadě – nevyrábět problém.

Dobrovolné zálohování je umožněno již dnes. Někteří obchodníci jej již zavádějí. Člověk, který tento systém využívat chce, tak může. Obce tímto nijak poškozeny nejsou. Nechme několik let běžet tento systém, možná se ukáže, že zavedení plošné povinnosti vůbec není potřeba.

V odpadovém hospodářství je důležitá stabilita a předvídatelnost. Zavedení zálohování PET nabourává tuto stabilitu, ohrožuje plnění recyklačních cílů z pohledu obcí, ohrožuje návratnost jejich investic do třídění a dotřiďování, ohrožují plnění dotačních podmínek při těchto investicích.

Celý tento článek je apelem na to, abychom nespěchali a celou problematiku dobře zvážili. Česká republika je špičkou ve třídění odpadů, byla by škoda, kdybychom se zcela zbytečně „střelili do nohy“, a to jen kvůli ziskům nápojářských koncernů.