Martin Šotola: Zklidnění Smetanova nábřeží se odkládá na neurčito aneb Bludný kruh pražské dopravy

Pokud se ještě před rokem mohlo zdát, že se podoba Smetanova nábřeží konečně začíná měnit k lepšímu, vývoj v posledních měsících opět zavdal důvod k obavám. Kvůli rekonstrukci v Divadelní ulici bylo už loni v listopadu odstraněno spojení zastávky Národní divadlo a chodníku. Na Smetanovo nábřeží se vrátily automobily v původním, nijak neregulovaném režimu. Zeptali jsme se proto vedení města, jestli se po ukončení prací dočkáme dlouho diskutovaného a slibovaného omezení tranzitu na Smetanově nábřeží a Malé Straně. Z jejich odpovědí je bohužel zřejmé, že k tomu v tomto volebním období nedojde a změna dopravního režimu se opět odsouvá na neurčito.

Proč by byl na dopravní zklidnění nábřeží právě teď ideální čas a proč je i plánovaný stav promarněnou šancí?

Z důvodu rekonstrukce Divadelní ulice došlo k odstranění drtivé většiny úprav na Smetanově nábřeží: těch vysmívaných, jako bylo “lego” před kavárnou Slavia, i těch, co nenápadně zlepšily průjezdnost pro veřejnou dopravu, jako byl zákaz odbočení vlevo z mostu Legií. Rekonstrukce potrvá do poloviny dubna a mezitím se začne s první fází projektu přestavby Smetanova nábřeží: zřízením zastávky Karlovy lázně u Anenského trojúhelníku směrem ke Staroměstské a posunutím zastávky Národní divadlo před křižovatku. Vrátí se jednosměrnost úseku před Hollarem a jako bonus možná pro cyklisty vznikne kousek “dánského pásu”. Co ale bude dál?

Městské části vycouvaly

Zeptali jsme se pražského radního pro dopravu Adama Scheinherra, zda se po ukončení uzavírky Divadelní ulice počítá s regulací automobilové dopravy na nábřeží, jak bylo původně navrhováno. Průjezd po obou březích měl být povolen jen přes den a pro vozidla s možností parkovat v modré zóně Prahy 1, pro obyvatele Prahy 2 a 5 pak na “jejich“ březích. Dozvěděli jsme se ale, že se s regulací v této podobě nepočítá. Důvod, který nám radní Scheinherr v dopise uvedl, je nesouhlas dotčených městských částí.

Zadřený kompromis

Přitom ještě před rokem se zdála přestavba Smetanova nábřeží spojená s regulací průjezdu pro nerezidenty na Smetanově nábřeží a Malé Straně reálnou variantou – odsouhlaseným, byť obtížně vyjednaným kompromisem. Souhlasy si Praha 2 a Praha 5 vymínily výjimkou pro své rezidenty na příslušném břehu a Praha 1 nakonec opatrně souhlasila též. Nyní, když do voleb zbývá necelý rok, je ale opět vše jinak. Radnice se zřejmě začaly strachovat o hlasy motoristů.

Proč teď?

Přitom výrazné zklidnění teď Smetanovo nábřeží potřebuje víc než kdy jindy. Během pandemie covid-19 vzrostla nedůvěra k používání veřejné dopravy, a s tím o několik procent automobilový provoz ve městě. Stížnosti na kolony slyšíme ze všech stran. Nicméně právě v této situaci by bylo velmi krátkozraké ustoupit od (beztak nepříliš ambiciózních) plánů na regulaci automobilové dopravy v historickém centru. Alespoň dílčí omezení automobilové dopravy je jedinou cestou, která může zabránit dalšímu zahlcování centra, dalším kolonám, dalším problémům (se zpožďováním) MHD. Omezení tranzitu na nábřežích je dluhem, který se táhne od otevření tunelového komplexu Blanka. Dluhem, jehož nápravu slibovali prakticky všichni primátoři bez ohledu na politickou příslušnost, ale bez valného výsledku. Doprava v centru města se dostala do bludného kruhu, kdy je na jakákoliv opatření zároveň příliš brzy (po volbách, před dokončením všech myslitelných okruhů, před zavedením mýtného,..), nebo příliš pozdě (blíží se volby).

Jen zastávky nestačí

Přestavba tramvajových zastávek plánovaná na tento rok nepovede k výraznému snížení průjezdní kapacity pro motorovou dopravu. Vznikne sice nová zastávka, ale kolony aut zůstanou stejné a průjezdnost tramvají, které v tomto úseku nabírají zpoždění, se nezlepší. A to vůbec nehovoříme o bezpečném a pohodlném průjezdu na kole koridorem, který je pro cyklisty v Praze srovnatelně důležitý jako pro motoristy Jižní spojka. Toho bez regulace automobilů také nelze dosáhnout.

Vizualizace projektu rekonstrukce nábřeží vypadají pěkně, nicméně pokud úpravy nebudou spojeny s omezením tranzitní automobilové dopravy, bude výsledek stejně neuspokojivý jako například “Muzejní oáza”, protnutá zbytečně kolonou aut odbočujících z magistrály na Vinohradskou.

Mýtus okruhů

Aktuálně jsou kolony na Smetanově nábřeží srovnatelné se stavem před rokem 2015. To bohužel potvrzuje, že tunelový komplex Blanka neplní jako obchvat chránící centrum svou funkci. Z této 46miliardové investice nemá historické centrum Prahy žádný prospěch. Dopravní indukce veškeré úspory po pár letech zcela pohltila, nezlepšila se plynulost provozu a index TomTom byl v předcovidovém roce 2019 stejný jako rok před zprovozněním Blanky.

Potvrzuje se tak opět smutná pravda, že velké dopravní stavby v Praze neslouží ani k ochraně centra, ani k ochraně životního prostředí – ať nám to někteří politici a dopravní experti namlouvají, jak chtějí. Vznikají pouze nové kapacity silnic uvnitř města, které bez doprovodného dopravního zklidnění neslouží k ničemu jinému, než ke stále intenzivnější automobilové dopravě.

V tomto kontextu pak musíme pochybovat o tom, že pražští politici vůbec chtějí regulovat dopravu uvnitř Městského okruhu po jeho dokončení. Jeho projekční příprava a harmonogram prakticky nevyhnutelně povedou k porušení podmínek posouzení vlivů na životní prostředí (EIA), vyžadujících zprovoznění Městského okruhu až poté, co bude hotový celý okruh vnější a zavedeno zpoplatnění vjezdu do centra Prahy. Tomu nasvědčují i poněkud alibistické odpovědí pražských radních, kteří se k závazkům podmínek EIA příliš nehlásí a nechávají je na svých nástupcích, kteří budou Městský okruh někdy v budoucnu otevírat.

Máme šanci příště, nebo nikdy?

Doprava je přirozeně klíčové téma pro rozvoj města i pro programy politických stran, které se ucházejí o jeho vedení. Příběh (doufejme, že nikoliv osud) Smetanova nábřeží do značné míry ilustruje nešťastný postoj, který k dopravě v Praze zaujímá drtivá část místní politické reprezentace. Postoj, který je v lepším případě příliš opatrný, v horším až destruktivní, kdy obrovské investice nevedou k žádnému zlepšení. Respektive už ve střednědobém horizontu dopravu a životní prostředí ve městě naopak výrazně zhoršují.

Přitom politická odvaha, vize udržitelného rozvoje hlavního města a především schopnost tyto vize začít naplňovat jsou jedinou cestou, jak se z této situace dostat. Bez této odvahy, bez zodpovědnosti ke všem obyvatelům metropole (nikoliv jen jedné hlasité části) není možné zvrátit trend, který nevyhnutelně povede ke stále častěji kolabující dopravě a stále horšímu životnímu prostředí, nárůstu respiračních onemocnění a zhoršení kvality života. Nezbývá než doufat, že se konečně najde politický subjekt, který tuto odvahu nalezne.

---

reklama

---