Matěj Pomahač: Extrémní vedra urychlují žně a ohrožují zemědělské výnosy

„Takhle rychlé dozrávání úrody nepamatuju,“ řekl mi zkraje týdne na úpatí tabulového pohoří Džbán soukromý zemědělec, který mi ukazoval dolní Poohří. Zatímco před víkendem byla barva polí a celé krajiny vesměs zelená, po vlně extrémních veder se změnila do odstínu světle žluté. „Rostliny v tomhle teple přestávají růst, nefunguje fotosyntéza, plodiny ukončují nalévání zrna a podetínají se kořeny. Uschnuly mě dokonce i ovocné stromy na zahradě. Ještě jedna takhle dlouhá horká a suchá epizoda, a žně budou hotové v polovině července.“ Loučíme se, musím na zahájení kampaně své kolegyně, která na suchém Lounsku a Rakovnicku kandiduje do Senátu – i s tématem boje proti klimatické krizi. Zemědělská plodiny i trvalé kultury snášejí současná vedra hodně špatně. Rostliny sice takové teplo většinou přežijí, ale musí mu věnovat značné úsilí - na úkor procesu dokončování tvorby plodů. Právě na Lounsku a Rakovnicku trpí nejen obilí či řepka, ale i hrách nebo chmel, který ztrácí svou hořkost potřebnou pro výrobu piva. Ztráty na kvalitě i výnosech tak mohou být dost zásadní. „Kvůli vysoké teplotě extrémně rychle probíhají fenologické fáze a dá se říci, že rostlina stárne. Další reakcí je opadávání listů, což rostlině šetří vodu, ale ztrácí zelenou plochu pro fotosyntézu. U řepky překotně dozrávají šešule. To vše bude mít dopad do velikost výnosu,“ prohlásil před pár dny v médiích bioklimatolog Miroslav Trnka z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR - CzechGlobe.

Postižené jsou i pícniny určené ke krmení a zajištění hospodářských zvířat, které jsou v nižších a středních polohách po první seči – a ke své regeneraci by potřebovaly vláhu. Také letošní první seče byly leckde velmi slabé. Obilí je díky chybějící jarní vláze také nižší, takže bude chybět sláma na podestýlku. „A je fakt velký rozdíl, jestli dostávají dojnice v kravíně dva nebo tři balíky slámy,“ vysvětlil mi minulý týden zootechnik z horního Pojizeří problematiku zajišťování dobrých podmínek v chovech. Vysoké teploty nesvědčí ani ovocným sadům a vinicím – ovoce překotně dozrává a leckteré stromy na sušších stanovištích předčasně shazují plody. Můj Facebook se plní nabídkami na „sběr a odvoz (předčasně) spadlého ovoce na pálenku“.

Náročná adaptace

„Všechno je to daleko rychlejší. Nové kombajny zvládnou posekat větší výměry a pomáháme si službami, takže technologicky jsme připraveni, ale agronom je při tomto extrémně rychlém dozrávání nervózní jako lev v kleci – od rána do noci objíždí pole a měří vlhkost zrna, aby rozhodl o okamžiku sklizně – při současných nákladech na naftu, osivo a hnojiva, meziročně nižších výkupních cenách a očekávaném poklesu výnosů půjde opravdu o hodně,“ vysvětluje na poli zpocený předseda zemědělského družstva ze západních Čech.

V poslední červnové pentádě tradičně nastupuje teplé a srážkově chudé období „Pavlovského léta“ – podle dvojsvátku svatého Petra a Pavla. Zatímco v českých zemích znamenalo tradičně pavlovské léto dokončování senosečí, v maďarské pustě bylo počátkem žní – podobně jako u nás léto svatomarkétské (Sv. Margita se slaví 13. července). Klimatická změna tedy – během pouhé jedné generace – posunula žně o dva až tři týdny dopředu!

Letos se první kombajny „zakously“ do suchých polí ozimých ječmenů už v polovině června. Podle referencí od kombajnérů a vážných se výnosy pohybují od průměrných 6-7 tun po výrazně podprůměrné 2-3 tuny z hektaru. Agronom ze středočeského Slánska pro server zemědělec.cz uvedl, že očekává snížení výnosů až o desítky procent proti standardu – s větším dopadem na jarní plodiny. Jaro tam totiž bylo nejsušší za posledních 60 let. Běžný srážkový úhrn v tomto suchém regionu bývá kolem 150 milimetrů, letošní dosáhl do konce května 57 milimetrů – a z toho ještě většina spadla v lednu a v únoru. V zásadních vegetačních měsících, v březnu, dubnu a květnu, spadlo asi 12 milimetrů srážek, což reálně představuje absolutní sucho. Deštivé počasí na konci května a na začátku června podle něj přišlo pro většinu rostlin pozdě.

Dovoluji si z toho vyvodit závěr, že přes progresivní přístup k minimalizaci obdělávání půdy, výběr odolných odrůd plodin či důsledné organické hnojení se stává adaptace na klimatický rozvrat stále nákladnější a naráží na meze své ekonomické efektivity – a právě proto je nezbytné trvat na opatření snižujících emise skleníkových plynů. Nikoli pro nějakou abstraktní veličinu množství CO2 v atmosféře, ale proto, abychom bránili ještě větším extrémům – a dali v přírodě, plodinám i jejich pěstitelům co největší šance.

Obdobná je situace na jižní Moravě. Mluvčí Agrární komory uvádí, že „porosty obilovin a řepky tam ovlivnila kombinace několika nepříznivých faktorů – dubnové mrazy vystřídalo výrazné sucho, které patřilo k nejhorším od začátku měření. V některých oblastech způsobilo opad šešulí u řepky nebo usychání odnoží u obilovin. Přestože v polovině června přišly srážky, na řadě míst už nedokázaly dřívější škody významně zmírnit“.

Staré pranostiky ostatně říkají, že se časné žně nikdy nevyznačují vysokými výnosy, neboť „Rychlé uzrání od sýpek vyhání“.

Poněkud extrémní začátek léta

„Nejkrásnější doba roční je kolem Jana Křtitele v senách. Jaké bývají Letní noci! Je teplo, ticho, jemný vánek zanáší do vsi vůni schnoucí trávy na lukách a vůni kvetoucích lip, které se spojují, aby proudily až na dno lidského srdce a zmámily je sladkou blažeností. Večerní šero trvá k půlnoci, ranní šero začíná hned po půlnoci. Těžko znamenat hranice mezi včerejškem a zítřkem…,“ napsal ve svých Životech a smrtích spisovatel Josef Holeček.

Vždycky jsem měl moc rád právě konec června s jeho vůní sena a přípravami na žně – podobně jako samotnou letní sklizeň obilí a podzimní sklizeň brambor. Letos mi to ale tepelná kupole, která poprvé – vlastně v červnu hned nadvakrát – naplno pronikla až k nám do střední Evropy, nějak zkazila. Noci s 25 °C, kdy si tělo neodpočine, prostě kazí jak výsledek celoroční práce farmáře na polích, tak noční odpočinek a následné soustředění.

O přístupu vlády, která se snažila dopady extrémního počasí na zemědělství, krajinu i lidské zdraví vymlčet, lze říct jenom to, že je oligarchický kabinet už naprosto odtržený od reality, a nejde mu o zájmy lidi, ale jen o byznys.

Jak to vypadá letos se sklizní?

Dnes je prvního července – a co nás čeká? Já teď především omezím své telefonáty a nabídky nervózním farmářům a agronomům na moderní a udržitelné technologie, nechám je soustředit se na jejich důležitou práci, a vezmu si pár dní dovolené. Mají totiž nesmírně důležitý úkol - stanovovat optimální termíny sklízení. Při předčasném žetí se získá jen nekvalitní, scvrklé a neplnohodnotné zrno, ale při opožděné sklizni zas dochází ke ztrátám vlivem výdrolu suchých obilek. Pranostika proto říká: „Lépe je sklizeň zahájit o dva dny dříve než o dva dny později.“

Současný žňový sled hlavních obilovin je již tradičně zahajován ozimým ječmenem, pak přichází na řadu žito, jarní ječmen (který se někdy „předhání s řepkou“), a pak následuje sklizeň pšenic, a až na závěr ovsů. A snadné to nebude, protože energie nashromážděná v klimatickém systému bude sklizeň komplikovat častými bouřkami, krupobitím a vichřicemi – na červenec vychází nejvíce bouřkové činnosti. Bouřky často doprovází silný nárazový sestupný vítr, tzv. „downburst“, a v oblacích se navíc vyskytují vhodné podmínky ke vzniku krup – když vzdušné proudy v bouřkovém mraku opakovaně strhávají proudy vody a vynáší je do velkých výšek, kde dochází k jejich spojování, jsou výsledkem kroupy překvapivě velkých rozměrů, které dokážou zcela vymlátit úrodu.

Za starých časů se proti bouřkám a kroupám konala prosebná procesí nebo se vyzvánělo – když jde o všechno, může pomoci jen zázrak shůry. Dneska stojíme proti klimatickému rozvratu, který jsme sami vyvolali spalováním fosilních paliv. A můžeme buďto „volat do mraků“, nebo dělat vše proto, abychom s pomocí vědeckých metod, technologií a ekonomických zdrojů prohlubující se klimatický rozvrat dobře zvládli – a přispěli jak k řešení jeho příčin, tak ve zvládání následků. Mitigace v podobě snižování množství skleníkových plynů na nulu a adaptace v podobě opatření na zvládnutí krize jsou totiž nerozlučně spojené nádoby.

Podpora biodiverzity, ochrana půdy, vysazování stromů či zadržování vody v městech a krajině na Lounsku či Rakovnicku musí jít ruku v ruce s ukončením spalování uhlí v nedaleké staré a špinavé uhelné elektrárně oligarchy Pavla Tykače – kterou nahradí větrníky, solární panely, biomasa a další obnovitelné zdroje zajišťující čistší, levnější a bezpečnější zdroj energie.

Uměle vyvolávané zdání rozporu mezi mitigací a adaptací je totiž stejně falešné, jako údajný nesoulad mezi ekologií a ekonomikou.

---

reklama

---