Matěj Pomahač: Po suchém máji červnové kapky cenu zlata mají (o klimatické odolnosti)

Staré pranostiky ukazují, že červnové deště bývají zemědělci netrpělivě očekávané – období konce května je totiž v dlouhodobém průměru srážkově chudé. Letos suchá květnová perioda navázala na suché jaro a protáhla se takřka až k dnešnímu svátku Sv. Medarda – vždyť poslední solidní srážková „zálivka“ našeho území proběhla mezi 5. a 11. květnem, a svatá Žofie, jejíž svátek připadá na polovinu máje, tentokrát „políčka nezalila“. Letošní jaro tak bylo podle českých hydrometeorologů nejsušší od začátku měření – v květnu navíc sucho prohloubilo slunné a větrné počasí s vysokými teplotami. Za březen, duben a květen dle Českého hydrometeorologického ústavu (ČHMÚ) spadlo pouze 89 milimetrů srážek, přičemž nejhorší situace byla na jižním Plzeňsku, v Polabí a v dolním Poohří – meteorologická stanice v Podřipském Straškově-Vodochodech zaznamenala alarmujících 34,4 mm srážek za čtvrtletí, což už je hodnota odpovídající pouštnímu klimatu. Průměrná teplota jara 2026 s 9,2 °C byla o 0,9 °C vyšší, než je dlouhodobý průměr.

Suchý a horký květen se podepsal na stavu porostů a očekávání farmářů – samozřejmě podle jejich plodinového zaměření, stavu polí a konkrétních lokalit. „Všechno žito, které jsme původně pěstovali na potravinářské využití, jsme nakonec sklidili „na zeleno“ – abychom zajistili dostatek krmení pro naše krávy,“ popisoval mi na konci května vedoucí mléčné farmy z jihozápadních Čech opatření, kterým řešili nedostatečný výnos z trvalých travních porostů. „Některé louky totiž daly sotva třetinu obvyklé hmoty“. Sena tak bude málo – zatímco loni stál balík o hmotnosti 3,5 metráku 800 Kč, dnes šplhají nabídky až ke 2.000 Kč. A problémem není jen cena, ale i samotná dostupnost sena. Ostatně, po letech opět přibývá situací, kdy sklizené balíky z louky přes noc „mizí“.

Když červen voní deštěm

V květnu se podepisovalo sucho a horko i na vývoji obilovin (porosty jsou vesměs nižší, takže bude chybět sláma na podestýlku) či cukrové řepy (stres z nedostatku vláhy nutí rostliny omezovat transpiraci, což brzdí fotosyntézu a růst). Situaci však do značné míry zachránily deště z minulého víkendu, takže farmáři nyní upřesňují první predikce sklizně: „Ječmeny jsou řidší, pšenice se srovnaly a vypadají pěkně, i když na výhorech, souvratích a horších polích z toho bude jen „zadina“. U řepky nikdy nevíte… má neuvěřitelnou kompenzační schopnost. Voda ale hodně pomohla kukuřici, sóje a druhé seče pícnin by díky tomu mohly být pěkné,“ hodnotila minulý týden situaci agronomka z podniku severně od Prahy.

Nastupující medardovské období je hlavně časem „evropského letního monzunu“, tj. pronikání chladnějších oceanických vzduchových hmot na prohřívající se kontinent. Nejčastější příčinou tohoto jevu bývá vzestup tlaku vzduchu v oblasti azorských ostrovů, což podmiňuje zesílení severozápadní a západní složky proudění, a vede obvykle k dlouhotrvajícímu přílivu chladnějšího a vlhkého mořského vzduchu do evropského vnitrozemí.

Nejstarší evropské zprávy k letnímu deštivému počasí lze najít v anglické legendě o svatém Swithunovi. Po vyzvednutí ostatků tohoto světce v roce 971 z původního hrobu prý zabránil jejich přenesení do okázalé hrobky 40 dní trvající déšť. Od té doby se v Anglii věří, že „počasí na svatého Swithuna rozhoduje o počasí na příštích 40 dnů.“

V Čechách jsme převzali francouzskou legendu o Svatém Medardu – dle pověsti tohoto biskupa jako malého chlapce zachránil před prudkou bouřkou obrovský orel, a podle dalších legend se při jeho úmrtí spustil z nebe horký déšť. Pro medardovské počasí je příznačné nevyvážené střídání cyklon a anticyklon, provázené změny směru proudění vzduchu. Někdy bývá příliv vlhkého vzduchu zcela enormní – s prudkými bouřkami, dešťovými přívaly či extrémně sestupnými větrnými proudy, někdy je Medard nesouvislý a přerušovaný, jindy dokonce zcela absentuje – bezmonzunální medardovská perioda bývala pro zásobování obyvatelstva pitnou vodou i zemědělství obrovským problémem.

Náročné časy

Jak vypadá (středo)evropská klimatická situace na začátku léta 2026? V příštím týdnu by mělo pršet, takže by úroda zemědělských plodin nakonec nemusela být úplně katastrofální. Střední a jihozápadní Evropa nicméně čelila na konci května mimořádně horké vlně, protože se nad ní „usadil“ takzvaný tepelný dóm či tepelná kopule, která vyhnala teploty víc jak o 15 stupňů nad normál. První vlna jarních veder v historii měla na svědomí asi 120 španělských, britských a francouzských obětí, jejím výsledkem je ale také výrazné prohřátí středozemního moře a části Atlantského oceánu – obrovské části mořského povrchu jsou nyní o 5-7 °C teplejší, než je na začátku léta běžné.

A výrazně nadprůměrné Středozemí ovlivní také počasí nad Evropou. Větší výpar vody z teplejší hladiny znamená větší množství vodní páry v atmosféře. Pokud pak do oblasti Středozemí pronikne chladnější vzduch ze severu, vytvoří se výrazný teplotní rozhraní mezi chladnějším vzduchem nad pevninou a teplejším a vlhčím vzduchem nad mořem – tam pak vznikají tlakové níže, které nasávají vlhkost a dle daného proudění ji transportují třeba nad evropský kontinent. No a čím je hladina moře teplejší, tím větší je potenciál pro vznik extrémních srážkových úhrnů a povodní. To se ostatně stalo v České republice a Polsku v září 2024 či ve Španělsku v říjnu 2024.

Zároveň Světová meteorologická organizace (WMO) varuje před prakticky jistým nástupem jevu El Niňo. Od začátku roku totiž dochází k rychlému oteplování středovýchodní části rovníkového Pacifiku. Tedy oblasti oceanického systému Jižní Oscilace, která přímo či nepřímo ovlivňuje klima po celé planetě. Podle aktualizované předpovědi WMO existuje přibližně osmdesátiprocentní pravděpodobnost výskytu El Niña během léta 2026, na podzim pravděpodobnost jeho výskytu stoupá téměř k jistotě. Generální tajemník OSN António Guterres proto se svou obvyklou přímočarostí prohlásil: „Svět musí k El Niñu přistupovat jako k naléhavému klimatickému varování. Jeho podmínky ještě přilijí olej do ohně oteplujícího se světa. Dopady budou silnější, budou se šířit dále a překračovat hranice s ničivou rychlostí.“

Světové oceány totiž doposud absorbovaly většinu (až 90 %) veškerého přebytečného tepla, které vzniklo v důsledku globálního oteplování a emisí skleníkových plynů, a působily tak jako gigantický skleníkový nárazník. A právě El Niňo funguje jako obří mechanismus, kterým oceán nahromaděné teplo uvolňuje zpět do atmosféry. Přechodné dodatečné globální oteplení a změna srážkových poměrů pro jednotlivé regiony zasáhne nejvíce lidnaté a chudé státy světového „jihu“. Ale i na severní polokouli zvýší pravděpodobnost intenzivních a déletrvajících vln veder, sucha či naopak povodní a záplav. V kombinaci s válečným konfliktem v Hormuzském průlivu, díky kterému chybí zejména chudším zemí světa dostupná hnojiva nezbytná pro zemědělskou produkci, se zvyšuje riziko další fáze polykrize – potravinové, bezpečnostní a možná i migrační.

Chránit instituce, zdraví i krajinu

Zatímco klimatická rizika sílí, Česká vláda či vláda USA přistupují s antiklimatickou ideologií k demontáži institucí, které mají zkoumat změnu klimatu či přímo chránit vlastní obyvatelstvo před extrémními jevy počasí. Americký prezident Donald Trump pokračuje v likvidaci institucí bojujících proti ochraně klimatu a životního prostředí. Poslední obětí je vědecký výzkum amerického pobřeží a cirkulace oceánských proudů. Vědci využívají data z tohoto systému ke sledování oceánského ekosystému na změny klimatu, k výzkumu absorbování skleníkových plynů oceány a ke sledování oceánských proudů. Trump nyní nařídil fyzickou demontáž 900 hlubinných sond, které mimo jiné monitorují vliv mořských proudů na pobřežní záplavy na východním pobřeží Spojených států či důsledky globálního oteplování pro tamní rybolov.

Podobná je situace v Česku. Ředitel Českého hydrometeorologického ústavu Mark Rieder v aktuálním rozhovoru pro Seznam zprávy uvádí, že když nastupoval v roce 2017, jeho instituce měla 753 zaměstnanců. Po škrtech za předchozích ministrů Brabce (ANO) a Hladíka (KDU-ČSL) jich má 653 a právě teď čelí požadavku resortu životního prostředí ovládaného Motoristy škrtnout dalších 37 pracovních míst. To Rieder odmítá a hrozí rezignací: „Naši lidé slouží v režimu 24/7. (Pokud bychom škrtli jejich místa) na některých z našich poboček by tak nebyla nepřetržitá služba a varování by nebyla zabezpečena v tom rozsahu, jako to bylo v případě povodní 2024. Nejde jen o povodně, jde i o bouřky, námrazy, přívaly sněhu. Má to i dopad na fungování integrovaného záchranného systému, protože složky komunikují s naším krajským pracovištěm, aby věděly, kam jet zasahovat.“

Pokud nechce mít naše vláda na svědomí nezvládnuté krizové situace či povodně s následky v podobě zbytečných ztrát na lidských životech, měla by uvedené škrty zastavit – a do rozvoje předpovědní a varovné služby naopak investovat. Stejně tak je nezbytné pokračovat v přípravě implementace evropského zákona o obnově přírody, a na všech úrovních státní správy odborně a transparentně připravovat obnovu mokřadů, opatření na navracení řek do přirozených koryt, zalesňování a zadržování vody v krajině. Takové kroky totiž zmírňují dopady sucha i povodní, zlepšují kvalitu vody a podporují biodiverzitu. V neposlední řadě je třeba nejen nedopustit demontáž ochrany zemědělské půdy před erozí, ale také lépe podporovat iniciativu progresivních farmářů a šířit příklady funkční praxe na zadržování vody v krajině nebo na podporu biodiverzity.

Podle německého filozofa Immanuela Kanta vytváří “součinnost smyslů a rozumu to, co nazýváme zkušenost”. Zkušenosti našich předků, vědecké poznatky a technologický pokrok nám dávají veškeré potřebné předpoklady, abychom nastupující klimatickou krizi zvládli – jakkoli bude náročná. Nyní je tak hlavně na veřejnosti, aby po politicích požadovala programy a nástroje nezbytné pro společně budovanou odolnost.

---

reklama

---