Miroslava Floriánová: Proklínané sucho by nám mohlo pomoci najít ve stromech ty nejlepší spojence
Máme k dispozici materiály, které dokáží toto nelehké téma přiblížit i laikům. Máme systémy certifikace, které jasně definují, kdo je skutečným odborníkem v oblasti péče o dřeviny (můžete se podívat zde nebo zde).
Máme informace, máme lidi. V rozpočtech obcí i jinde nechybí prostředky na péči o vzrostlé stromy. Tak kde je tedy problém? Proč se kácí tak často, proč na místech a v situacích, kdy k tomu vlastně „nebyl důvod“?
To, co nám chybí, je vztah. Tak obyčejná věc, ke které nepotřebujme žádné odborné vzdělání, publikace, weby, exkurze ani semináře.
To, co dokážeme už od útlého věku. Prostě mít rád, vážit si, uvědomovat si hodnotu. Vidět ve vzrostlém stromu onen zázrak: mohutný kmen, zbrázděnou kůru, praskliny, které ukrývají další život, klenutou korunu a šumění listoví. Květy, které možná upoutají naši pozornost a plody, které rozzáří oči našich dětí. Zpěv ptáků a blahodárný stín, ve kterém tak rádi spočineme po úmorném dni.
Na strom ale řada lidí nahlíží ze zcela opačného úhlu. Vzrostlý strom, to je přece také potenciální nebezpečí a neustálý zdroj problémů. Stín, který snižuje komfort bydlení v blízkých domech. Listí zanášející okapy a rozšlapané plody hyzdí chodníky. Květy způsobující alergie. Kořeny, které zvedají dlažbu a demolují kanalizační přípojky. Opakované investice do ořezu a neustále obavy z toho, zda spadlá větev nezpůsobí újmu chodcům nebo zaparkovaným autům.
Někde tady leží ten klíč. Je na nás hledat cesty, jak ukázat, že nám na stromech záleží. Možná, že proklínaná sucha a vedra nám v tomto směru mohou nakonec přinést i něco dobrého. Pochopení, že stromy nejsou naši nepřátelé, ale tváří tvář hrozícímu klimatickému nebezpečí právě ti nejlepší spojenci.
Přečtěte si komentář Jenom sázet stromy nestačí. Potřebujeme něco důležitějšího. A také zprávu Na podzim se v Česku začne sázet deset milionů stromů jako ochrana proti změnám klimatu
reklama
Online diskuse
Všechny komentáře (6)
Jiří Svoboda
13.5.2019 09:30Je jistě krásné žít v blízkosti mohutných stromů, stín a příjemné klima však poskytne i koruna mladého stromu, který nikoho neohrožuje. Z tohoto pohledu je asi rozumnější, abychom pod mladé vzrostlé stromy podsazovali nové a stromy tak průběžně obmněňovali.
Pro zdravý růst stromů je ale nutný dostatek podzemní vody. Je proto třeba vybudovat pro odtok ze střechy a zpevněných ploch jednoduché vsakovací zařízení a nepouštět dešťovku do kanálu. Zásoba podzemní vody bude pak stabilním zdrojem vody pro kořenový systém zdravých mladých stromů, které pak budou prospertovat.
Předkládám tu alternativní pohled k představám autorky a čtenář nechť sám posoudí, který koncept považuje za rozumný.
Jan Škrdla
13.5.2019 19:13 Reaguje na Jiří SvobodaZejména v intravilánu máte místa, kde tlak společnosti vede úbytku stromů. Větší odpor než kácení zde vyvolá případná výsadba. Příkladem mohou být hřbitovy. Lidem vadí, nejen to, že stromy nadzvedávají kořeny náhrobky, ale i to, že z nich kupodivu padá listí nebo květy.
Co se týká starých stromů - pokud se u nich provede správný řez, případně vazba v koruně, mohou být i ony bezpečné. Na rozdíl od mladých stromů, obvykle mají dutiny k hnízdění ptactva a mrtvé dřevo, které umožnuje život hmyzu. Aby se strom dožil vysokého věku a byl bezpečný, potřebuje provádět správné výchovné zásahy, ještě v mladém věku. Nebo se aspoň vyvarovat těch špatných, jako je bezdůvodné zkrácení terminálu.
K vašemu konceptu. Vysazovat vzrostlý strom pod strom mi nepřipadne moc rozumné (kvůli růstovému prostoru a světlu). Lepší je ten strom vysadit do mezery v zápoji (mezi stromy) v případě postupné obnovy skupin. Také je potřeba vzít v úvahu nároky na světlo jednotlivých dřevin (jsou druhy snášející stín, ale také druhy vyžadující plné oslunění, potřeba světla také stoupá s věkem). Zasakování vody vidím jako dobrou cestu, u nově vysazených stromů je stejně potřeba provádět v prvních letech zálivku.
Jiří Svoboda
13.5.2019 21:17 Reaguje na Jan ŠkrdlaMně se třeba líbí lísky, je to takový kompromis mezi stromem a keřem.
Samozřejmě je dobré prostorově vysazovat stromy již s ohledem na postupnou obnovu. Takový přístup umožní i operativní změnu druhů, pokud nás bude klimatická změna válcovat.
Jan Škrdla
14.5.2019 23:02 Reaguje na Jiří SvobodaNaději bych viděl třeba v jeřábu oskeruši a břeku, které jsou mrazuvzdorné. Moruše omrzá, ale zase obráží podobně jako ořešák.
Další z dřevin je třeba mandloň. Teplo a sucho snáší třeba meruňky nebo třešně na podnoži mahalebce nebo i hrušně.
