Miroslav Bobek: Pomáháme přežít českému karasovi
Karas obecný je rybou dvou tváří – či přesněji tvarů. Může být buď štíhlý, takže by ho šlo přirovnat ke kapesnímu nožíku – rybičce, anebo vysokotělý, kdy srovnání s talířem by nebyla úplně nemístná nadsázka. Tyto dvě formy karase obecného jsou známé odedávna, ale až počátkem 90. let minulého století se podařilo odhalit jejich tajemství. Ze štíhlé rybky ve vysokotělou se karas obecný začíná měnit za přítomnosti rybích predátorů, typicky štiky. Jde o tzv. indukovanou změnu morfologie, která je vyvolána chemickými signály ve vodě. Vysoké tělo karasovi obecnému sice přináší některé nevýhody, ale také jednu zásadní výhodu: Pro menší štiku je obtížné až nemožné ho uchopit a spolknout.
Karas obecný je výjimečný i tím, že dokáže přežít v zarůstajících vodách s nedostatkem či dokonce přechodnou absencí kyslíku. S tímto zdánlivě neřešitelným problémem se vypořádává přepnutím na anaerobní metabolismus. Experimentálně bylo prokázáno, že se bez kyslíku obejde až 140 dní.
Pozoruhodné adaptace karase obecného vedou k otázce, co ho může ohrozit. Ledasco — ale ze všeho nejvíc jiné, nepůvodní druhy karasů. Z nich především karas stříbřitý. Ten se s karasem obecným nejenom kříží, ale také na něm sexuálně parazituje: Spermie samců karase obecného spustí u samic karase stříbřitého vývoj zárodků, aniž by je oplodnily, a výsledkem je tudíž pouze potomstvo karasů stříbřitých. Invazní karas stříbřitý v průběhu času téměř beze zbytku vytlačil původního karase obecného z našich vod. Získat karase obecné „nekontaminované“ genetickým materiálem nepůvodních druhů je i jednou z velkých výzev našeho projektu.
Další výzvou je například to, jak zajistit, aby se do našich vod nedostali karasi stříbřití či jiní nepůvodní karasi, respektive kříženci. Proniknutí jejich jiker do strouhy spolu s vltavskou vodou zabránit dokážeme, ale na svém peří nebo v trávicím traktu by je tam mohly zavléct třeba divoké kachny…
Navzdory těmto i jiným obtížím se nám snad ještě letos podaří v někdejším mlýnském náhonu vytvořit záložní populaci karase obecného a také některých dalších našich ryb jako slunky obecné nebo piskoře pruhovaného. K dlouhé řadě našich in situ aktivit, které se odehrávají ponejvíce ve světě, se tak připojuje i jeden „rybí“ projekt probíhající přímo v areálu Zoo Praha.
Přečtěte si také |

reklama
Dále čtěte |



Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (23)
Otakar Pražák
28.1.2021 13:49Zbyněk Šeděnka
28.1.2021 14:44 Reaguje na Otakar PražákZa totáče jsme v Ostravě měli akvaristický kroužek, který pořádal burzy a výstavy akvarijních ryb. Na jednu výstavu známý přinesl dva piskoře. Nikdo z místních akvaristů ty ryby nepoznal, ani rybáři, akorát se hodně lidí zajímalo, jak se to množí, protože by to byla v akváriu hodně atraktivní rybka.

Jan Knap
28.1.2021 16:56 Reaguje na Otakar PražákMarek Šmejkal
29.1.2021 14:20 Reaguje na Jan Knap
Jan Knap
29.1.2021 20:40 Reaguje na Marek ŠmejkalMichal Ukropec
28.1.2021 17:26 Reaguje na Otakar PražákOtakar Pražák
28.1.2021 19:32 Reaguje na Michal UkropecMichal Ukropec
31.1.2021 10:33 Reaguje na Otakar PražákJaroslav Štemberk
28.1.2021 15:49 Reaguje na Zbyněk ŠeděnkaBřetislav Machaček
28.1.2021 16:28a agresivnější druhy. Kdysi tu jiní než karasi zlatí nebyli, pak přišli
s rozmachem zahradních jezírek. Z ničeho nic se objevili sumečci američtí, které taky někdo dovezl a tak je to se vším, co nakonec vítězí nad těmi
původními druhy. Prostě ten silnější a odolnější vítězí a zvítězí i při zoufalé snaze tomu zabránit. S kapry se v Austrálii hnojí pole a v USA
se cyklicky komplet vytráví celé vybrané jezero a zarybní pouze původními
druhy. Za pár let je to stejné, protože ten agresivní druh si cestu najde
a nebo mu někdo pomůže. Zkusit se to s karasy, slunkami a piskoři dá.
Jako kluk pamatuji pískovnu pouze s karasy a slunkami, které jsme kachnám
chytali do velkých čeřenů a neubývalo. Pak tam někdo nasadil okouny,
štiky a bylo do tří let po nich. Tak dopadla ta slavná samoregulace.
Nakonec pískovnu zavezli odpadem a štiky a velké okouny lovili dělníci
vidlemi. U těch malých vod je třeba je buď usilovně chránit i za cenu
likvidace predátorů a pokud možno i regulovat obsádku vypuštěním a
přetříděním obsádky. V případě bastartizace karasem stříbřitým celou
obsádku zlikvidovat a nebo vysadit tam, kde to nevadí a začít znova.
V ostatních vodách to nemá cenu řešit, pouze snad stříbřité nepočítat
do celkového úlovku a zakázat je po ulovení vracet živé zpět.
Jaroslav Štemberk
30.1.2021 10:28 Reaguje na Břetislav MachačekBřetislav Machaček
30.1.2021 11:38 Reaguje na Jaroslav Štemberkbude stříbřitý převládat, tak i ten zbyteček obecných je
ztracen. Takže bych už nerozlišoval a revír "vyčistil".
Já ale tuto strategii nesdílím a nepovažuji to za až tak
velkou katastrofu, když už k tomu došlo. Prosím tam, kde
to lze opravdu účinně regulovat budiž, ale lpět na tom
všude asi nebude možné.
Josef Mozek
28.1.2021 19:20Jaroslav Štemberk
28.1.2021 23:43 Reaguje na Josef MozekJosef Mozek
29.1.2021 00:51 Reaguje na Jaroslav ŠtemberkBřetislav Machaček
29.1.2021 09:36 Reaguje na Jaroslav Štemberktoho užívají v jiných zemích. Až je bude mít v sousedství,
tak to pochopí sám. Jinak to může urychlit, že jim nabídne
část svého domu či bytu a zaměstná je ve své firmě.
P.S.: Půjdete příkladem?
Zbyněk Šeděnka
29.1.2021 13:09 Reaguje na Josef MozekJosef Mozek
29.1.2021 16:28 Reaguje na Zbyněk ŠeděnkaZbyněk Šeděnka
29.1.2021 16:53 Reaguje na Josef MozekJosef Mozek
29.1.2021 21:28 Reaguje na Zbyněk Šeděnka