Miroslav Hruška: Ochrana životního prostředí po Česku?

Přivezou nám kamiony štěstí?

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | ŠJů / Wikimedia Commons

V pilotním provozu podle medií zkontrolovaly celkem 444 vozidel, ze kterých vytipovali 141 těch, která byla jaksi už vzhledově předurčená ke kontrole emisí. Z těch 141 osobních vozů bylo 33 vozů technicky nezpůsobilých, což je sedm procent ze všech kontrolovaných. Závady byly zjištěny v kouřivosti motorů, mechanickým poškozením výfuků, ale i závadami řídících jednotek emisních systémů a poškození nebo špatné údržbě filtrů pevných částic.

Nic proti tomu a určitě lze s tímto opatřením souhlasit. Má to však jeden háček. Za dobu, a nevím jak dlouho ta akce trvala, odhaduji, že na našich silnicích a dálnicích projelo pár desítek tisíc daleko více kouřících kamionů, ze kterých byla nejméně polovina cizích zejména polských, rumunských, bulharských, moldavských a jiných, o kterých je známo, že si s podobnými problémy, jako je kouřivost a technický stav jejich kamionů, nedělají příliš velké starosti. Patrně ještě odhadem u třetiny z nich byla překročena hmotnost, což je běžná věc.

Takže bič na špatné řidiče osobních automobilů se už našel a je to dobře. Ale nevím, zda se tyto mobilní jednotky hodí i pro kontroly nákladních vozů a hlavně jak by bylo ke kontrolám kamionů přistupováno. Je totiž jasné, že na množství emisí u jednoho kamionu se musí složit několik osobních vozidel. A co se proti domu dělá?

Dělá se dělá, zvláště právě u osobních automobilů. Každé dva roky procházejí kontrolou na STK, kde se měří i množství emisí, začínají se vyrábět vozidla s elektrickým pohonem, jezdí i auta a pohonem na zemní plyn a výzkum pracuje i na pohonu vodíkem. Takže u osobních automobilů se skutečně něco dělá.

A jak je tomu u nákladních vozidel a kamionů? Tady se dělá vše proto, aby se vybralo co nejvíce poplatků na mýtech, ale to je tak všechno. Podle údajů je u nás registrováno asi 350 000 plátců mýta. Ovšem každý z nich projede naší republikou X-krát za rok a tady už se bavíme o milionech kamionů, které nám vypouští emise do ovzduší. A to už je jiná!

A proč se tak děje? I to je jasné. Naše vláda, ministerstva, a další, ve své neskonalé moudrosti a dobrotě umožňují svou politikou realizaci megalomanských projektů, zejména skladů, průmyslových zón, podniků, které jsou vlastně jen montovnami a veškeré součástky k výrobě se musí dovážet na místo, kde se skládají. A pokud jsou to opravdu výrobní závody, jako je například korejský Next Tire, kde je plánovaná výroba jedenáct milionů pneumatik ročně, lze si spočítat, kolik tisíc kamionů takovéto podniky jako je tento nebo americký Amazon a další, pro svůj provoz potřebují. Nelze se tedy divit ani tomu, že při takovém provozu jsou dálnice a silnice v takovém stavu, v jakém jsou a i množství dopravních nehod zaviněných řidiči kamionů.

Všude ve světě, kde se jedná o záchraně životního prostředí a klimatu, jsou vidět naši činitelé od prezidenta až po ministry či jejich náměstky. Všude před kamerami medií slavnostně podepisují závazky a smlouvy. Potom už následuje jen slavnostní recepce a tím to končí. Skutek utek.

Hustota našich silnic a dálnic i železničních tratí je taková, že nebude už pomalu kam další komunikace nacpat. Proč si už konečně nepřiznáme, že při své rozloze 78 866 km2 nemůžeme být a nebudeme světovou průmyslovou velmocí, ale pouze skladištěm Evropy. A s tím se nesmíme smířit, i když se to někomu nezdá. Skutečnost je taková.

A ta skutečnost vypadá asi takto. Každá nová, a nemusí být ani megalomanská, stavba znamená, že pro ni a její provoz bude potřeba další stovky či tisíce kamionů. Každý tisíc kamionů bude potřebovat další kilometry dálnic a silnic. Každý kilometr dálnic a silnic nám bere zemědělskou půdu a dá nám za ni beton nebo asfalt. Současně tím zabrání pronikání dešťových vod do vod spodních.

Takže lze říci jen to, a není to šíření poplašné zprávy, že každý čtvereční metr naší země musíme bránit všemi prostředky, protože každý metr, který padne za oběť všem možným stavbám, je hřebíkem do rakve této zatím krásné země.