Monika Feigerlová: Francouzský maloobchodní řetězec čelí nařčení z odlesňování a klimatických dopadů v Jižní Americe v kontextu povinnosti náležité péče

Ve Francii bylo před třemi lety zahájeno soudní řízení proti francouzskému gigantu provozujícímu maloobchodní síť na základě namítaného nedostatku náležité péče v jeho dodavatelském řetězci, konkrétně při prodeji hovězího masa a dopadu těchto aktivit na odlesňování v Brazílii a Kolumbii. Tento případ (Envol Vert et al v Casino Guichard-Perrachon) nezapadá do tradiční definice strategické klimatické litigace, ale je významný tím, že poukazuje na vzájemnou provázanost environmentálních, lidskoprávních a klimatických otázek a rovněž ukazuje, kam až může dosáhnout povinnost náležité péče podniků v oblasti udržitelnosti. Případ se opírá o francouzský zákon o náležité péči podniků z roku 2017 (Loi de vigilance), který posloužil jako významný zdroj inspirace pro nedávno přijatou evropskou směrnici o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti, již bude muset i Česká republika implementovat do právního řádu nejpozději do léta 2026. Francouzský zákon o náležité péči podniků mimo jiné vyžaduje, aby společnosti se sídlem ve Francii, které zaměstnávají více než 5 000 zaměstnanců, přijaly přiměřená a účinná opatření k prevenci závažného porušování lidských práv, zdraví a bezpečnosti osob a životního prostředí související s jejich činnostmi v celém svém dodavatelském řetězci. Pokud tak neučiní, mohou být právně odpovědné, včetně povinnosti náhrady škody. Z tohoto pohledu je spor nadmíru zajímavý, i když v něm zatím nepadlo konečné soudní rozhodnutí.

Shrnutí případu

O co tedy v tomto případu jde: dle zveřejněného textu žaloby se v roce 2021 několik francouzských, amerických a brazilských nevládních organizací, jež zastupují původní obyvatele Brazílie, obrátilo k francouzskému soudu v Saint-Etienne ohledně obchodních aktivit francouzského maloobchodního řetězce, konkrétně aktivit této skupiny v odvětví chovu skotu v Brazílii a Kolumbii uskutečňovaných prostřednictvím dceřiných společností založených v těchto zemích (dále jen „skupina“). Aktivity jihoamerických dceřiných společností, jež představují téměř polovinu (47 %) celosvětových tržeb skupiny, jsou údajně spojeny s odlesňováním a zábory půdy v tomto regionu. Dle šetření jedné z neziskových organizací dodavatelé dceřiných společností, včetně nepřímých obchodních partnerů, pravidelně nakupují maso z jatek zapojených do nezákonného odlesňování a praktik zabírání půdy v Brazílii a Kolumbii. Troje jatka měla odebírat dobytek od 592 dodavatelů, kteří se v letech 2008 až 2020 měli podílet na odlesnění nejméně 50 000 hektarů Amazonie. Nezisková organizace zjistila, že 52 výrobků prodávaných dceřinými společnostmi skupiny v těchto zemích bylo údajně spojeno s takovými farmami.

Navzdory tomu, že si skupina stanovila environmentální strategii a přijala závazek předcházet odlesňování a dodržovat příslušné brazilské právní předpisy, žaloba tvrdí, že skupina je zodpovědná za zhoršování životního prostředí, porušování lidských práv a ohrožení zdraví a bezpečnosti lidí ve zmíněných regionech. Konkrétní tvrzená porušení zahrnují ztrátu biologické rozmanitosti, vyčerpávání uhlíkového rozpočtu, zábory půdy a neoprávněné využívání půdy domorodých obyvatel, porušování práv původních obyvatel a případy otroctví a nucené práce.

Odpovědnost mateřské společnosti

V souladu s požadavky francouzského zákona o náležité péči zaslali žalobci francouzské mateřské společnosti výzvu, ve které požadují, aby skupina přijala přiměřená a účinná opatření náležité péče k identifikaci rizik a předcházení porušování ochrany životního prostředí a lidských práv v dodavatelském řetězci týkajících se chovu hovězího dobytka v Brazílii a Kolumbii. Opatření by měla zahrnovat mapování rizik a zavedení systému varování za účelem ochrany práv lidí postižených zábory půdy. Žalobci tvrdí, že plány skupiny týkající se náležité péče (plan de vigilance), jejichž zpracování a implementaci vyžaduje francouzský zákon o povinnosti náležité péče, jsou nedostatečné a neobsahují veškeré zákonné požadavky. V důsledku toho žalobci požadují, aby soud nařídil francouzské mateřské společnosti jednak vypracovat a implementovat úplný plán náležité péče a současně nahradit škodu brazilským domorodým obyvatelům způsobenou v důsledku porušení povinnosti náležité péče předběžně vyčíslenou na 3,2 milionu eur (zejména za ztrátu možnosti domorodých obyvatel Amazonie využívat zachovalé životní prostředí) a dále nemajetkovou újmu ve výši 10 000 eur každému ze žalobců. Francouzská společnost žalobu odmítá. Má zato, že vypracovala plán náležité péče plně v souladu s právními požadavky a francouzský zákon zavazuje společnosti pouze k přijetí “přiměřených” opatření. Opatření požadovaná žalobci jsou tak dle žalované společnosti nepřiměřená. Od roku 2016 skupina uplatňuje politiku sociálně-ekologického nákupu hovězího masa, obsahující postupy a kritéria pro schvalování národních dodavatelů hovězího masa pro všechny podniky společnosti, včetně identifikace přímého původu a požadavků na dodržování sociálně-ekologických kritérií. Mateřská společnost nepovažovala za relevantní zahrnout Kolumbii do svého plánu náležité péče s odkazem na to, že dosud existují pouze omezené informace zmiňující chov dobytka jako příčinu odlesňování v Kolumbii.

Závěr

Jádro sporu spočívá v určení, zda mateřská společnost porušila francouzský zákon o povinnosti náležité péče tím, že se prodejem výrobků podílela na odlesňování způsobeném chovem dobytka v chráněných oblastech dvou jihoamerických států na pozemcích původních obyvatel. Respektive, zda řádně kontrolovala původ prodávaného hovězího masa ve svém dodavatelském řetězci, tak, aby předcházela škodám na životním prostředí a porušování lidských práv. Zatím není možné posoudit vývoj sporu a případné procesní překážky, kterým budou žalobci ve francouzském soudním řízení čelit. Tento případ však již nyní ukazuje, jak zásadní mohou být pravidla o povinnosti náležité péče podniků v kontextu jejich dodavatelských řetězců, kde může docházet k systematickému porušování lidských práv a poškozování životního prostředí, včetně nepříznivých klimatických dopadů. Žalobci si vyhodnotili, že Francie může být příznivou jurisdikcí pro uplatnění nároků vzhledem k existenci bezprecedentního zákona o povinnosti náležité péče. Kromě francouzského zákona se žalobci rovněž opírají o pojem náležité péče v kontextu mezinárodního práva veřejného a dovozují, že společnosti mají povinnost předcházet známým rizikům, jakož i povinnost náležité péče vůči rizikům nejistým. Preventivní opatření musí odpovídat závažnosti a rozsahu rizika vzniku škody na základě nejlepších dostupných vědeckých poznatků. Navíc se jedná o první případ, kdy maloobchodní řetězec čelí žalobě kvůli odlesňování a porušování lidských práv podle francouzského zákona o náležité péči z roku 2017, a může osvětlit chápání dosahu dodavatelského řetězce s ohledem na “nepřímé nesmluvní subdodavatele” dceřiných společností. Žaloba napadá nedostatečnost opatření skupiny právě i v tom, že nebyla posouzena situace nepřímých zemědělských podniků v dodavatelském řetězci. Definice řetězce činností a dosah povinností společnosti ve vztahu k nepříznivým dopadům na lidská práva a životní prostředí způsobeným obchodními přímými a nepřímými partnery patřily mezi hlavní třecí plochy mezi unijními institucemi a jednotlivými členskými státy při schvalování konečného textu evropské směrnice 2024/1760 o náležité péči podniků v oblasti udržitelnosti. Případ odráží rostoucí právní, finanční a reputační rizika, jimž podnikatelé čelí v důsledku svých činností přispívajících ke škodám na životním prostředí a změně klimatu. Soudní průběh budeme dále sledovat.

---

reklama

---