Občané obce Prášily: Otevřený dopis prezidentu republiky Václavu Klausovi

hlubinné ovlivnění ekologie nacismem ?!?!?!? - 20. 6. 2011 - Šárka

Děkuji, že vy alespoň sledujete kam mířím, nehledě na to, že máte jiný názor. Ale jen na pohled. Ve skutečnosti se vlastně shodujeme:
1/ nepopíráte, že věda má ať už jakkoli časově dlouhé a jakkoli zdůvodňované mezery ani asi známý fakt, že již jsme několikrát točili poznatek o 180 stupňů. tím co zase způsobil zákaz DDT jste nezodpověděl, zda to všechno byla špatná rozhodnutí. Já si uvědomuju, že i "ekologická" rozhodnutí mají většinou nějaký negativní dopad. to, že něco modely říkaly a nebylo to tak (zacelení díry) je taky vědecký omyl, nepřesnost, nemyslím, že ty modely dělali ekologové, spíše klimatologové a že je dělali špatně, prostě neměli správná data. myslím, že důležitější bylo, že někdo vůbec zjistil, že vytvářet tu díru je problém a co ten problém způsobuje a to, že se ta díra zacelila po zákazu využívání potvrzuje, že zřejmě příčina byla nalezena správná (což je samo o sobě zázrak). dalo by se předpokládat, že ten kdo problém identifikoval byl ten samý co modeloval, jednou měl objev super dobrý, jednou se trochu spletl, jestli to byl klimatolog nebo fyzik je jedno. jen v některých disciplínách dokážeme být přesnější a někde méně. je tragický omyl si pak myslet, že když neznáme vliv nějaké např. člověkem vyrobené látky, že neexistuje.
pěkným příkladem je dnešní článek o posledních vědeckých poznatcích: přicházející době ledové, kdy snaha o eliminaci skleníkového efektu ať už existuje či ne, vypadá celkem směšně - čekali jsme souběh s dosažením slunečního maxima a ono aha, naopak aktivita klesá, protože aha, to máme taky tento případ historicky vědecky podložený nastává jiný cyklus než jsme čekali. obojí před i nyní je vědecky podložené. někdo si to bude vykládat jako famózní triumf klimaskeptiků, podle mě ale ještě důležitější je že potvrzujeme fakt, že věda nám opravdu ve všech otázkách které řešíme, stoprocentně neřekne, jestli má nebo nemá cenu řešit ochranu ŽP nebo ne. informace které nám přináší v některých otázkách, kde víme že důsledky našich činů neznáme, jsou pouze zajímavé, nikoli klíčové, jsou to doporučení, nikoli pravdy, rozhodnout se musíme my lidi, nikoli vědci za nás. koneckonců proto nerozhodují vědci ale politici a manažeři a je to tak správně.
těmito otázkami je např. použití geneticky modifikovaných potravin nebo jaderné energie. v těchto otázkách "ochránci ŽP" netvrdí, že to jsou a priori škodlivé technologie, jak někdo mylně vykládá, ale že bychom měli zachovávat princip předběžné opatrnosti, protože změny které nám mohou přinést mohou být nevratné a my je nemůžeme vyloučit.

2/ Celoglobální vláda je samozřejmě nesmysl, není jaksi koho zvolit ani jak, asi bychom museli někoho geneticky modifikovat a odejmout mu většinu lidských vlastností či rovnou vyrobit počítač, který by se ovšem sám naprogramoval, byl člověkem nezničitelný a fungoval bez lidských zásahů a všem lidem na zeměkouli by se implantovala dědičná vlastnost, nezpochybňovat počítačovo rozhodnutí a příkazy ani v případě vlastní hrozící smrti hladem... Bohužel se obávám, že první kdo by se z takové situace zbláznil a ten dědičný gen by jim explodoval v mozku by byly zelení ultras, protože ty jsou z odboje proti globalizaci živí z podstaty :)

no nic, závěrem jsme se de facto shodli na stejném: jediným řešením je odstranit všechny dotace a daně, přesně z důvodu který píšete a nacenit celosvětové i lokální externality pozitivní i negativní - sociální ekologické ekonomické (viz trvale udržitelný rozvoj). Tyto externality se pak vlastně sami promění v dotace či daně. Výt bude kde kdo, nemyslím, že to budou výhradně ekologové - někde ti, někde uhlobaroni.
Problém nastane hned jak si položíte otázku: toto opatření přispěje k vymírání kriticky ohroženého druhu. Nevíme, jakou úlohu má tento druh v ekosystému, myslíme si že žádnou extra. Nevíme, jakou mu dát hodnotu - 0? nebo podíl sumy, na kterou si ceníme existenci života na zeměkouli a podělíme počtem známých druhů? to budou pak celkem rozdílná čísla.

Ale ten, kdo systém komplexních externalit dokáže převést do reality čili zjednodušit tak, aby čísla zůstala ověřitelná a uvěřitelná a bylo přitom možné žít v demokratickém zřízení, tržní ekonomice a civilizaci tak jak ji známe - půjde si pro Nobelovu cenu.
Do té doby se budeme hádat a nikdy mít informace z obou stran sporů, oni ty informace neexistují ani je nikdo nevytváří.