Pavel Rotter: Jaký je zásadní paradigmatický obrat v pěstění lesů? Musíme se naučit žít s vysokou mírou nepředvídatelnosti

Umíme vypěstovat multifunkční lesy v nestabilních podmínkách? Ilustrační snímek.

Foto | Lucie Kurzová

Ano, klimatickou změnu již téměř nikdo nepopírá a tak je plýtvání místem se o ní rozepisovat: probíhá i v ČR a její dopady jsou silnější (minimálně pohledem růstové odezvy dřevin a míry jejich stresování), než předpovídaly dřívější predikce. Odhaduje se, že po roce 2050 se rychlost změn ještě zvýší. A samozřejmě si neodpustíme připomenout, že projevy klimatické změny nejsou jedinými procesy, které mění abiotické podmínky.

Výrazné změny nastaly v půdách. Dnes máme spoustu stanovišť do různé míry okyselených vlivem především dřívějších kyselých dešťů. Toto okyselení zároveň zapříčinilo ochuzení těchto stanovišť o bazické nutrienty a imobilizaci fosforu. Na druhou stranu se v důsledku lidské činnosti dostávají do lesa i reaktivní formy dusíku, tradičně limitujícího prvku.

Dříve platilo, že půdy přirozeně bohaté bazickými ionty, byly přirozeně bohaté i dusíkem. Dusík se totiž do lesního ekosystému dostává především díky biologické fixaci – činnosti dusík ze vzduchu fixujících mikroorganismů. Tato fixace je intenzivnější v živějších, minerálně bohatých půdách. Kyselé půdy na chudších substrátech byly tradičně dusíkem silně limitované. Dnes díky souběžné depozici dusíku a síry nacházíme půdy silně okyselené, které jsou zároveň bohaté dusíkem. To je z hlediska nastavení dřevin velmi raritní případ! K tomu přičtěme projevy klimatických změn a touto kombinací nám vznikají v rámci ČR kvalitativně zcela nové typy stanovišť. Při adaptacích tedy nelze myslet lineárně ve smyslu prostého posunu vegetačních stupňů.

Zásadní paradigmatický obrat v pěstění lesů spočívá v tom, že se musíme naučit žít s vysokou mírou nepředvídatelnosti. Období kontinua, kdy jsme mohli díky relativně stabilním podmínkám a nástrojům ochrany a pěstění lesa udržovat vysoce produkční rozsáhlé plochy stejnověkých monokulturních porostů, skončila (že by v případě smrku a borovice nebylo možné takové porosty udržet ani za podmínek, které panovaly po většinu 20. století a to například z důvodu postupného znehodnocení lesní půdy, je už jiná otázka).

Množství vynaložené energie (např. ve formě dotací), či technologických opatření, které by udržení starého modelu vyžadovalo, bude s postupující klimatickou změnou neustále narůstat. Tak moc se podmínky změnily a mění.

Můžeme si to představit tak, jako bychom chtěli udržet až do léta sněhuláka, kterého jsme si na Silvestra postavili (náhodou byl zrovna sníh) za domem. Možná, že při prvním mírné oblevě by ho stačilo pouze obalit vhodnou izolací, pak bychom museli postavit střechu proti dešti, dále mrazák a nakonec zajistit například náhradní zdroj výroby elektřiny kvůli výpadkům při letních bouřích. V lesích se takovéto udržování starého přístupu (či jeho důležitých prvků) k hospodaření bude stávat stále méně ekonomické i ekologické a snaha o jeho udržení z důvodů různých socio-psychologických bariér má potenciál zničit české lesnictví.

Období změn a transformace lesnictví již nastalo, přestože se v českém prostředí jistě nebude jednat o přímočarý a rozfázovaný proces vedoucí přes dosažení jednotlivých konkrétně vydefinovaných milníků k nějakému jasně vydefinovanému cíli. Možná, že je to do určité míry i dobře.

Na výsluní se i v hospodářských lesích dostane posilování rezistence (odolnosti) i resilience (schopnost regenerace) porostů definovaných ve vztahu k důležitým ekosystémovým funkcím. Proč? Budeme se totiž například snažit dopěstovat alespoň určité dřeviny do vyššího věku pro produkci hodnotnějších sortimentů dřeva. Zároveň bude nabývat na významu snaha vyhýbat se vzniku velkých ploch rozpadlých porostů s ohledem na klimatickou funkci lesa na úrovni mezoklimatu, ale i jeho funkci rekreační.

Velké plochy rozpadlých lesů ve středních a nižších polohách by s postupem klimatické změny mohly představovat problém pro obnovu lesa i lokální klima. To vše bude vést ke snaze posílit rezistenci na úrovni ekosystému.

Na druhou stranu vzhledem k četnějším disturbancím, musíme se zvýšenou mírou rozpadu porostů počítat. V porostech tedy bude nutné udržovat takové prvky, které povedou k co nejrychlejší regeneraci důležitých ekosystémových funkcí. Bez důrazu na rezistenci a resilienci ztratíme dle našeho názoru i poslední možné ostrůvky pevné půdy pod nohama a míra nahodilosti vyloučí jakékoliv lesnické plánování.

Pro posilování odolnosti a regenerační schopnosti hospodářsky využívaného lesního ekosystému považujeme za kritické, aby se v následujících letech zaměřila při transformaci lesního hospodaření pozornost především na posun v následujících bodech:

- urychlené a poctivé dořešení evegreenu české debaty o stavu lesů: provést reformu mysliveckého managementu tak, aby mohlo být více využíváno přirozené obnovy a abychom byli schopni rychleji zvyšovat pestrost druhové skladby bez zbytečných dodatečných nákladů


- podpora vytvoření stabilních a proškolených kapacit schopných jemnějších metod těžby (například těžby cílových stromů s minimální dopadem na okolní zmlazení) a možnost dlouhodobé spolupráce s nimi


- vytvoření nástrojů ještě silněji podporujících regeneraci lesních půd, například k podpoře ponechávání potěžebních zbytků, především jemných větví a asimilačních orgánů na ploše, maximální možný podíl odkorňování dřevin přímo na ploše; pečlivé analýzy možného rozsahu využití zbytkové biomasy po těžbě pro energetické účely vzhledem ke skutečnému stavu půdy na konkrétním stanovišti; maximalizace využití biologické meliorace půd


- definice oblastí v rámci ČR, kde bude klimatická změna v případné kombinaci s dalšími stresovými faktory (především depozicí) působit nejsilněji


- vytvoření poradních a podpůrných kapacit a nástrojů pro lesníky hospodařící v oblastech nejvíce rizikových


- vytvoření modelů a na ně navázané podpory pro pěstění mozaikovitých vícefunkčních porostů ve vhodných kombinacích dřevin, maximalizace využití přirozeného potenciálu stanoviště k dosažení tohoto konceptu, tyto modely budou muset být ověřovány za chodu a budou tedy formulovány spíše na základě obecných principů a znalosti různé intenzity ovlivnění konkrétního stanoviště klimatickou změnou a dalšími stresovými faktory


- prohloubení znalostí ohledně reakcí bezzásahových lesních ekosystémů na probíhající mnohočetné změny podmínek prostředí, rozšíření sítě bezzásahových ploch o další plochy především v nižších a středních polohách, nemusí jít o žádné „pralesy“, půjde především o pochopení mechanismů přirozené aklimatizace a adaptace v podmínkách klimatických změn


- ani příroda ještě neví, kde bude jaká dřevina v nových a stále se měnících klimatických a půdních podmínkách prospívat, proto by měl být v pěstební praxi vytvořen přístup umožňující průběžné korekce ve výchově lesa na základě detailního pozorování a vyhodnocování vitality a přírůstu pestré palety především původních, či geograficky blízkých dřevin a jejich chování v různých směsích, takový monitoring nemusí být vždy zcela rigorózní, příslušní lesní správci by ale měli mít prostor pozorovat a vyhodnocovat tyto procesy, třebas jen na základě častých terénních obhlídek, z toho plyne nutnost snížení byrokratické zátěže lesních správ a zmenšení lesních celků, které mají jednotliví lesní hospodáři na starosti (platí hlavně pro LČR)


- vytvoření nástrojů pro soustavné prohlubování znalostí lesnického managementu o přirozených procesech v lesích, přirozených stabilizačních a facilitačních mechanismech i kapitol z ekologie disturbancí, jejichž význam narůstá právě v období změn prostředí


- vytvoření nástrojů pro prohloubení aplikovatelných znalostí podporujících realizaci výše zmíněných bodů na úrovní českého vysokého a středního odborného školství

Na podporu naplnění některých z výše uvedených bodů slouží i v současnosti probíhající popularizační projekt „Implementace aktuálních poznatků z ekologie lesa do lesnické praxe: podpora adaptačních a mitigačních opatření“ podpořený z Norských fondů v rámci výzvy „Reine“. Stěžejním výstupem projektu bude elektronicky volně dostupná nová učebnice ekologie lesa s důrazem na aplikovatelnost představených znalostí při adaptacích hospodářských porostů i v rámci managementu chráněných území. Tato učebnice bude doplněna o sadu edukativně pojatých videí s odborníky k vybraným tématům, které vzniknou v režii spolku Pro Silva Bohemica. Učebnice představuje v rámci ČR i z dlouhodobého hlediska unikátní projekt, jelikož na jejím vytvoření mohou díky projektové podpoře a vlastní zainteresovanosti v tématu spolupracovat odborníci z řady institucí, například Mendelovy univerzity v Brně, České zemědělské univerzity, Botanického ústavu Akademie věd ČR, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Technické univerzity vo Zvoleně, Palackého univerzity v Olomouci atd.