Pavel Rotter: Existují ještě i dnes při aplikacích některých pesticidů závažná rizika?

Je používání pesticidů přes přísnou legislativu a četné pokroky v regulacích přípravků na ochranu rostlin stále rizikové? O jaká rizika se potom případně, vzhledem ke konkrétním poměrům v ČR jedná? I na tyto otázky se pokusila odpovědět nedávno publikovaná metaanalýza. Proces povolování účinných látek přípravků na ochranu rostlin (dále stručně pesticidů) prošel za poslední dekády velkými revizemi. V současnosti je systém povolování pesticidů v rámci celé EU jednotný a účastní se ho Evropská komice, Evropská agentura pro bezpečnost potravin (EFSA), i schvalovací autority v členských státech. Povolená látka dostává registraci na určité období, před jehož uplynutím se prověřují nové, během aplikací látky nahromaděné poznatky o rizicích. Tento postup vede ke vzniku systému, který přehodnocuje rizika a je schopen se poučit z nových poznatků. Zvláštní pozornost při tomto procesu je navíc věnována reziduím (zbytkům) pesticidů v potravinách. Jaké tento systém přinesl zlepšení? Neboli, existují ještě i dnes při aplikacích některých pesticidů závažná rizika? Možná jste někde narazili na zmínky o rizicích v minulosti postupně odhalovaných v souvislosti s používáním „starších generací“ pesticidů, například insekticidů DDT a lindanu, či fungicidu hexachlorbenzenu a dalších. V době nejmasivnějšího používání těchto látek (zpravidla okolo poloviny 20. století) byly většinou předmětem všeobecného obdivu a symbolem pokroku. Jejich vedlejší účinky – velmi dlouhé setrvání v životním prostředí (desítky let, i dnes jsou jejich zbytky nalézány v životním prostředí či potravinách), hromadění v organismech (bioakumulace a bioobohacování) směrem k vrcholovým predátorům vyústily s odstupem času v řadu škodlivých efektů na nečekaných místech - ve volné přírodě, často tisíce kilometrů od míst jejich nejmasivnější aplikace (polární oblasti).

O prvotních výzkumech dopadů těchto látek si můžete přečíst nyní i v češtině v klasické publikaci Tiché jaro (v originále Carson: Silent Spring, 1962). Ze zmiňované metaanalýzy vyplývá, že i zbytky v současnosti používaných a nebo dokonce již řadu let zakázaných pesticidů jsou v ČR téměř všudypřítomné. Povrchové, podzemní i pitné vody a zemědělská půda jsou v ČR kontaminovány pesticidy. Pesticidy byly nalezeny v trávě dětských hřišť (studie ze Severní Itálie), ve zdrojových oblastech pitných vod (v ČR převládající situace), nebo na území národních parků, kilometry od míst nejbližší aplikace – například nálezy na Studniční hoře v Krkonoších.

Nejčastěji se jedná o podlimitní koncentrace, ovšem bohatého mixu pesticidů, objevují se ale i koncentrace nadlimitní. Mezi nalezenými látkami jsou například látky v současnosti hojně používané na polích jako herbicidy metazachlor (nejčastěji do řepky), S-metolachlor (například do kukuřice), terbutylazin a pendimethalin, či fungicid captan, ale i látky již řadu let zakázané, jako například herbicid atrazin, či dokonce DDT a jeho metabolity (stále zaznamenáván v některých potravinách v rámci EU).

To, že se zbytky pesticidy nacházejí v prostředí a organismech jako bohaté koktejly reziduí, ještě nemusí znamenat, že tyto látky představují konkrétní riziko. Ostatně analytické metody se neustále zlepšují a dnes jsme schopni zachytit již opravdu stopové koncentrace těchto látek. Záleží tedy na tom, jestli látky v koncentracích, se kterými se setkáváme v životním prostředí, mohou působit akutně, či chronicky negativně na organismy (včetně člověka) a ekosystémy.

Důvodná obava, že by tomu tak mohlo být, vyplývá z prostého faktu, že pokud pesticidy poškozují a hubí škodlivé druhy organismů již v nízkých koncentracích, mohly by mít negativní dopady i na ostatní (necílové) organismy, jednoduše proto, že všechny organismy sdílí řadu metabolických drah a obecně principů fyziologického fungování.

Ukazuje, že přestože je současný systém hodnocení rizikovosti pesticidů na úrovni EU i ČR jedním z nejdokonalejších systémů hodnocení na světě, kriticky podhodnocuje některá rizika s možným devastujícím efektem na prostředí. Současný systém totiž stále staví převážně na nerealistickém toxikologickém modelu: testujeme jednu látku, a to během jedné aplikace. Standardně se už však testuje alespoň chronické působení (např. při testu se žížalami jsou tyto organismy vystaveny zkoušenému pesticidu po dobu zhruba dvou měsíců). Přesto se jedná o scénář velmi vzdálený skutečnosti: představme si pole s řepkou. Tento agrosystém je ošetřován standardně ročně několika dávkami 3-4 insekticidů, 1-2 fungicidů a dalšími látkami. A v dalších letech opět, byť je zde třeba již jiná plodina. Realita je taková, že například v Německu bylo v roce 2016 v průměru aplikováno na porosty pšenice 6 pesticidů, 7 pesticidů na řepku, 14 na brambory, 22 na vinice a 32 na intenzivní sady.

A negativní dopady pesticidů na volně žijící organismy jsou díky monitoringu zdokumentovány řadou studií. Například některé fungicidy a neonikotinoidy se zdály být bezpečné vůči hmyzu či ptákům, informace však vycházely z testů toxicity pro oddělené účinky těchto látek. Jakmile došlo v prostředí k jejich společnému působení, projevil se významný toxický efekt.

V rámci ČR byl zdokumentován negativní vliv kombinace insekticid+fungicid, který působil otravu včelstev. Byly zjištěny i případy, kdy otravu způsobila směs 12 pesticidů. Ohroženy jsou i další druhy hmyzu a odborníci se shodnou, že pesticidy jsou jednou z hlavních příčin alarmujícího faktu, že vyhynutím je v současnosti ohroženo více než 40 % (!) druhů hmyzu.

Mezi nejohroženější patří řády motýlů, blanokřídlých a některé druhy brouků. Podobně kritická je situace u ptactva. V nedávné době byla identifikována celá řada negativních efektů pesticidů na ptáky: například snížená životaschopnost mláďat, snížení pohyblivosti, snížení velikosti snůšky, dále byly pozorovány abnormality v rozmnožovacím systému, menší embryo, zhoršení navigačních schopností u vrabců, redukce velikosti mláďat u strnadů a snížení hustoty spermií o 50 % u vrabce domácího.

Podobně, jako jsou podceňovány rizika pro ekosystémy, mohou být podceňovány i rizika pro lidi. Dnes již máme dost studií, abychom mohli potvrdit, že mezi nejzranitelnější skupiny vzhledem k používání pesticidů patří samotní zemědělci, jejich rodiny a dále těhotné ženy, malé děti a obecně lidi žijící v intenzivně zemědělsky využívaných oblastech. Příklady efektů pesticidů na tyto skupiny obyvatel jsou uvedeny ve zmíněné mataanalýze. Zvláště silné důkazy existují pro zvýšené riziko Alzheimerovy choroby, srdečních problémů, onemocnění ledvin a některé typy rakoviny v souvislosti s opakovanou expozicí lidí pesticidy.

Rizika jsou tedy značná a dobře zdokumentovaná. Jaký je tedy veřejný zájem ohledně spotřeby pesticidů? Omezit jejich spotřebu tak, aby to neohrozilo produkci potravin a jejich cenovou dostupnost. Zde často slýcháváme, že jakékoliv významnější omezení spotřeby pesticidů povede ke kolapsu zemědělství. Dnes již víme, že tento výrok není pravdivý. Je totiž zřejmé, že v současnosti jsou pesticidy v konvenčním zemědělství nadužívány, například ve Francii bylo při analýzách hospodaření na téměř 1000 farmách zjištěno, že 60 % z těchto farem by mohlo bez jakékoliv ztráty na produktivitě a zisku snížit používání pesticidů o 40 %, tedy téměř o polovinu! Existují i další po odborné stránce jasně formulované a podložené způsoby hospodaření vedoucí k omezování spotřeby syntetických pesticidů.

Máme k dispozici náhrady ve formě biopesticidů, čili přípravků odvozených z živých organismů, jedná se například o bakterie, které parazitují na škůdcích, nebo extrakty z rostlin. Zatím se u nás běžně využívá několik přípravků a tuto oblast je třeba dále rozvíjet.

Hlavní princip omezování závislosti na pesticidech spočívá ve využití celé palety nástrojů, kterou máme k dispozici. Mezi tyto možnosti patří například střídání plodin, pestřejší skladba pěstovaných plodin, biotopové prvky pro přirozené predátory škůdců (travní pásy, meze, remízky atd.), volba vhodných odrůd, například některých rezistentních kultivarů, mechanické odstraňování plevelů, zvyšování odolnosti plodin skrze podporu mykorhiz a podporu zdravé půdy, vhodné načasování ošetření atd.

Zdá se to složité, ale tyto nástroje jsou pro jednotlivé plodiny koncepčně rozpracovány, ať v už v ekologickém zemědělství, nebo v systémech integrované produkce, či integrované ochrany, která se úplně nezříká chemických pesticidů, ale používá je až jako poslední možnost a v tomto ohledu sleduje veřejný zájem.

Bohužel koncept integrované produkce či ochrany nemá tak pevné legislativní ukotvení jako ekologické zemědělství, a proto je postupně rozmělňován. Touto cestou může dojít k tomu, že se budou za integrovanou produkci či ochranu vydávat i systémy blízké konvenčnímu zemědělství. Integrovaná produkce a ochrana by měla být jasně legislativně definována na úrovni konkrétních povolených postupů a parametrů a měla by se stát základním pilířem naší zemědělské výroby, spolu s ekologickým zemědělstvím.

Dále tu máme i směr nazývaný jako precizní zemědělství, který má rovněž velký potenciál přispět k redukci spotřeby pesticidů. Pak tu máme směry jako regenerativní zemědělství, které se naplno snaží vnímat plodinu a její okolí jako jeden ekosystém, řekli bychom snaží se plně využít tzv. biologické automatizace, kdy člověk plně využívá potenciál přírodních procesů a minimalizuje zásahy ve formě dodatkové energie.

Známe tedy část existujících rizik v souvislosti s používáním pesticidů a máme cesty, jak tato rizika redukovat: a) snížením spotřeby pesticidů b) zvýšením biologické aktivity v zemědělské půdě c) rozčleněním zemědělské krajiny vegetačními prvky stěžujícími migraci zbytků pesticidů.

Veřejný zájem tedy spočívá v maximálním snížení rizik při udržení dostatečné produkce. Tento veřejný zájem by měl hájit stát: nastavením legislativy a vhodně nastavenou dotační politikou, masivní osvětou kampaní mezi samotnými zemědělci a spotřebiteli. Tato kampaň by měla: a) jasně zemědělce informovat o zdravotních rizicích b) nabídnout alternativu pro snížení závislosti na pesticidech šitou na mírou konkrétnímu zemědělskému subjektu c) následnými dotačními nástroji podpořit přechod na tuto alternativu.

Pro realizaci tohoto plánu by měly být vybudovány regionální kapacity, a to třeba s pomocí dalšího rozvoje současné státem vlastněné infrastruktury věnující se více, či méně této problematice (ÚKZUZ, VÚMOP, VÚKOZ atd.). Silně by měl být podporován další výzkum a popularizace systému integrované produkce, ekologického zemědělství, regenerativního, či precizního zemědělství.

Souběžně by měla běžet spotřebitelská kampaň ohledně rizik spojených s pesticidy, zaměřená na vyvrácení mýtu o tom, že snižování spotřeby pesticidů znamená kolaps, či neúměrné zdražování potravin a taky věnovaná tematice omezování plýtvání potravinami. Toto obrovské téma stále čeká na angažovanou vládu a vizionářské vedení Ministerstva zemědělství.

Původní literatura ke všem zmiňovaným skutečnostem odborného charakteru je uvedena v publikované metaanalýze.

---

reklama

---