Jiří Svoboda, Jindřiška Svobodová: Podmíněné ANO „Velké výzvě“
10.4.2009
Snaha české zelené organizace Hnutí Duha vyvolat celonárodní diskusi na téma radikálního snižování emisí oxidu uhličitého (CO2) je bezesporu chvályhodná, a to přinejmenším ze dvou důvodů: 1) problematika snižování emisí snad konečně vejde do širokého povědomí a 2) každý z nás získá možnost zapojit se do řešení problému, ať už na úrovni hledání obecných motivačních nástrojů nebo řešení konkrétních úloh.
Vyústěním této Velké výzvy by mělo být přijetí nového zákona napříč politickým spektrem. Tento zákon by měl zavazovat jakoukoli vládu k pokračujícímu snižování emisí CO2, a to způsobem, který si sama vybere za nejvhodnější.
Na stránkách http://www.velkavyzva.cz je uvedeno, že Hnutí Duha navrhuje, aby budoucí zákon stanovil závazné tempo, jakým budou klesat české emise skleníkových plynů, konkrétně o 2 % každý rok. Ovšem roční redukce o 2 % je nesmírně ošidný ukazatel. Úspory emisí CO2 totiž představují běh na velmi dlouhou trať. Například moudré a prozíravé rozhodnutí postavit pasivní dům znamená investici, která se bude pozitivně projevovat následujících 100 let. Bez investic tohoto typu si účinné snižování emisí CO2 vůbec nelze představit. Jenže té vládě, které by se podařilo postavit ročně 5 000 pasivních domů, budou za její čtyřleté období vládnutí připsány úspory emisí CO2 ve výši zhruba 1/50 z celkových úspor z nových pasivních domů. Ale další 1/25 redukce emisí CO2 padne bezpracně do klína následujícím čtyřletým vládám. Ještě nevděčnější je pak úděl vlády, která po dvě volební období nechá stavět jadernou elektrárnu, a uhlíkovou smetanu budou lízat pouze vlády po ní.
Ošetření tohoto problému nemusí být až tak složité. Ukažme si to na jednoduchém příkladu. Nechť v daném kalendářním roce bylo postaveno 5 000 pasivních domů s předpokládanou životností 100 let. Roční úspora za dům nechť je 2 t CO2. Předpokládejme, že pasivní dům stavíme jeden kalendářní rok. V roce dostavby by se z bilance CO2 odečetlo plných 5000 x 100 x 2 t, tedy 1 milion tun CO2. Tato úspora samozřejmě v roce dostavby domů nenastane, představuje „odměnu“ pro vládu, která toto dlouhodobé opatření uskutečnila. Aby příspěvek k redukci emisí CO2 nebyl zahrnut dvakrát, je třeba po dalších 100 let opět do bilance přičítat vždy 5000 x 2 t, tedy 10 tisíc tun CO2 (dohromady onen 1 milion tun CO2) , které však již budou kompenzovány reálným snížením emisí CO2 z provozu pasivních domů.
Jinými slovy, úspory emisí CO2 je třeba adekvátním dílem zahrnout do let, kdy opatření vznikala a nikoli až do let, kdy se projevují. Jinak nebude systém vyhodnocení emisí CO2 ani objektivní, ani motivující. Pro akce trvající více let lze za každý rok připsat redukci emisí CO2 podle množství v daném roce vykonaných prací vyjádřených v rozpočtových cenách vydělených celkovým rozpočtem akce.
Pro motivaci k masivnímu uplatňování nízkouhlíkových technologií, jejichž návratnost běžně bývá desítky let, je třeba zavést velmi stabilní a zřejmě i vysoce obecná pravidla podpory. Rozhodně se nesmí zopakovat situace jako s emisními povolenkami, kdy stále nejsou stabilizována pravidla jejich přidělování/nákupu a které spíše zhodnocují bilanci emisí CO2 v daném státu, než že motivují podniky či občany k jejich snižování. Taková dostatečně obecná a všeobecně motivující pravidla jistě skýtá koncept uhlíkové daně (uhlíkové dividendy). Uhlíková daň vybraná za dovezená a vytěžená fosilní paliva by byla všem našim občanům rozdělena rovným dílem (100% uhlíková dividenda). Cena všech výrobků a služeb by se sice navýšila o uhlíkovou daň podle množství uhlíku, všichni bychom však měli nominálně více peněz, a tedy nízkouhlíkové technologie by se relativně zlevnily a technologie spojené s vysokým uhlíkem vy se relativně zdražily. Stejně tak by byla ohodnocena jakákoli změna vzorce chování každého z nás ve prospěch snižování emisí CO2.
Velkou výzvou možná začíná několikaleté období diskusí, kdy by občané měli jasně dát najevo svůj pozitivní vztah k nutnosti významné redukce emisí CO2 v naší republice. Současně bychom však měli dát najevo svou velkou nevůli k uplatňovaní neefektivních metod redukce emisí CO2 za každou cenu, které jsou nám mnohdy ordinovány.
reklama
Na stránkách http://www.velkavyzva.cz je uvedeno, že Hnutí Duha navrhuje, aby budoucí zákon stanovil závazné tempo, jakým budou klesat české emise skleníkových plynů, konkrétně o 2 % každý rok. Ovšem roční redukce o 2 % je nesmírně ošidný ukazatel. Úspory emisí CO2 totiž představují běh na velmi dlouhou trať. Například moudré a prozíravé rozhodnutí postavit pasivní dům znamená investici, která se bude pozitivně projevovat následujících 100 let. Bez investic tohoto typu si účinné snižování emisí CO2 vůbec nelze představit. Jenže té vládě, které by se podařilo postavit ročně 5 000 pasivních domů, budou za její čtyřleté období vládnutí připsány úspory emisí CO2 ve výši zhruba 1/50 z celkových úspor z nových pasivních domů. Ale další 1/25 redukce emisí CO2 padne bezpracně do klína následujícím čtyřletým vládám. Ještě nevděčnější je pak úděl vlády, která po dvě volební období nechá stavět jadernou elektrárnu, a uhlíkovou smetanu budou lízat pouze vlády po ní.
Ošetření tohoto problému nemusí být až tak složité. Ukažme si to na jednoduchém příkladu. Nechť v daném kalendářním roce bylo postaveno 5 000 pasivních domů s předpokládanou životností 100 let. Roční úspora za dům nechť je 2 t CO2. Předpokládejme, že pasivní dům stavíme jeden kalendářní rok. V roce dostavby by se z bilance CO2 odečetlo plných 5000 x 100 x 2 t, tedy 1 milion tun CO2. Tato úspora samozřejmě v roce dostavby domů nenastane, představuje „odměnu“ pro vládu, která toto dlouhodobé opatření uskutečnila. Aby příspěvek k redukci emisí CO2 nebyl zahrnut dvakrát, je třeba po dalších 100 let opět do bilance přičítat vždy 5000 x 2 t, tedy 10 tisíc tun CO2 (dohromady onen 1 milion tun CO2) , které však již budou kompenzovány reálným snížením emisí CO2 z provozu pasivních domů.
Jinými slovy, úspory emisí CO2 je třeba adekvátním dílem zahrnout do let, kdy opatření vznikala a nikoli až do let, kdy se projevují. Jinak nebude systém vyhodnocení emisí CO2 ani objektivní, ani motivující. Pro akce trvající více let lze za každý rok připsat redukci emisí CO2 podle množství v daném roce vykonaných prací vyjádřených v rozpočtových cenách vydělených celkovým rozpočtem akce.
Pro motivaci k masivnímu uplatňování nízkouhlíkových technologií, jejichž návratnost běžně bývá desítky let, je třeba zavést velmi stabilní a zřejmě i vysoce obecná pravidla podpory. Rozhodně se nesmí zopakovat situace jako s emisními povolenkami, kdy stále nejsou stabilizována pravidla jejich přidělování/nákupu a které spíše zhodnocují bilanci emisí CO2 v daném státu, než že motivují podniky či občany k jejich snižování. Taková dostatečně obecná a všeobecně motivující pravidla jistě skýtá koncept uhlíkové daně (uhlíkové dividendy). Uhlíková daň vybraná za dovezená a vytěžená fosilní paliva by byla všem našim občanům rozdělena rovným dílem (100% uhlíková dividenda). Cena všech výrobků a služeb by se sice navýšila o uhlíkovou daň podle množství uhlíku, všichni bychom však měli nominálně více peněz, a tedy nízkouhlíkové technologie by se relativně zlevnily a technologie spojené s vysokým uhlíkem vy se relativně zdražily. Stejně tak by byla ohodnocena jakákoli změna vzorce chování každého z nás ve prospěch snižování emisí CO2.
Velkou výzvou možná začíná několikaleté období diskusí, kdy by občané měli jasně dát najevo svůj pozitivní vztah k nutnosti významné redukce emisí CO2 v naší republice. Současně bychom však měli dát najevo svou velkou nevůli k uplatňovaní neefektivních metod redukce emisí CO2 za každou cenu, které jsou nám mnohdy ordinovány.
reklama
Jiří Svoboda, Jindřiška Svobodová
Jiří Svoboda pracuje v Ústavu fyziky materiálů AV ČR, Jindřiška Svobodová přednáší na katedře fyziky Pedagogické fakulty MU v Brně ekologicky a environmentálně zaměřené předměty.
Jiří Svoboda pracuje v Ústavu fyziky materiálů AV ČR, Jindřiška Svobodová přednáší na katedře fyziky Pedagogické fakulty MU v Brně ekologicky a environmentálně zaměřené předměty.
Ekolist.cz nabízí v rubrice Názory a komentáře prostor pro otevřenou
diskuzi. V žádném případě ale nejsou zde publikované texty názorem
Ekolistu nebo jeho vydavatele, nýbrž jen a pouze názorem autora daného
textu. Svůj názor nám můžete poslat na ekolist@ekolist.cz.
Online diskuse
Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
