Martin Mach: Re: Několik poznámek k článku Ekologicky šetrné zmatení
Dále Pavel Růžička upozorňuje, že v článku nezaznělo, co ve skutečnosti je vlastní environmentální tvrzení. Článek byl především o tom, zda může být ekoznačka matoucí a informace o vlastním environmentálním tvrzení byla jen okrajová. Stejně tak jsem více nerozepisoval, jaký je rozdíl mezi klecových chovem a ekozemědělstvím, protože na to není v tomto článku prostor.
Za tvrzením, že vlastní environmentální tvrzení je těžko ověřitelné a vymahatelné, si stojím, byť v článku toto téma není více rozvedeno. Dovysvětlím tedy zde. Vlastní environmentální tvrzení, alespoň pokud jsem dobře pochopil zveřejněné materiály, může na svůj výrobek (nebo web či propagační materiál) uvést sám výrobce/dodavatel. To, na základě jakých zásad si toto tvrzení vydá, záleží jen na něm. Musí se při tom pohybovat v rámci platných právních předpisů, tudíž například nesmí porušit zákon o ochraně spotřebitele a uvést nepravdivé či matoucí informace. Výrobce řekněme papírových sáčků může na obalu uvést, že sáček je vyroben z recyklovaného papíru. To, zda výrobce neuvádí lži nebo matoucí informace, kontroluje Česká obchodní inspekce. Jen jako jakousi dobrovolnou nástavbu může výrobce toto své vlastní environmentální tvrzení vydat v souladu s Pravidly Národního programu environmentálního značení, která vydalo MŽP, a s normou ISO 14021. Svá tvrzení by musel důvěryhodně doložit a pak by byl zaveden v databázi environmentálních tvrzení. Ta zatím není zveřejněna, protože je prázdná.
V případě prvém, kdy vlastní tvrzení si vydal sám podnikatel, nemá spotřebitel nic jiného, než důvěru v podnikatelovu pravdomluvnost. A v případě pochybností možnost se obrátit na Českou obchodní inspekci. To věru není mnoho, protože málokdo se bude zdržovat s tím, aby volal na ČOI. V případě druhém, kdy je tvrzení vydáno v souladu s Pravidly a normou, se tento fakt spotřebitel v obchodě asi přímo nedozví (leda by u textu samotného tvrzení bylo napsáno něco jako "Vydáno v souladu s Pravidly Národního programu environmentálního značení a normou ISO 14021"). Nebo by se musel podívat do databáze na internetu (která vlastně ještě není). Tedy opět žádná sláva.
Rozdíl mezi vlastním environmentálním tvrzením a ekoznačkou Ekologicky šetrný výrobek (resp. služba) je ten, že ekoznačku smí podnikatel použít až po té, co ministerstvu coby třetí straně, která také určuje kritéria, prokáže vlastnosti výrobku (resp. služby). Vlastní environmentální tvrzení si může vydat kdokoliv o čemkoliv, a až zpětně se mu prokazuje, zda náhodou nelhal. A jen pokud chce, může nechat MŽP jako třetí stranu, aby ověřilo správnost tvrzení.
Netvrdím, že vlastní environmentální tvrzení je věc špatná. Není. Jen mi na základě výše uvedeného vyplývá, že je těžko ověřitelné a vymahatelné.
A do třetice: Onen na obrázku zakrytý text zní "Vejce s datem snášky". Informace o tom, že vajíčka pocházejí z klecového chovu, je uvedena na zadní straně krabičky. Pro článek bylo podstatné ilustrovat, že na krabičce skutečně logo Ekologicky šetrného výrobku je, ne všechny ostatní nápisy, které na krabičce jsou. Proto jsme fotky ořízli jak pro tištěný Ekolist, tak na serveru Ekolist.cz. Přikládám náhledy přední a zadní strany krabičky. Po kliknutí na náhled se začne načítat původní, needitovaný snímek (a v původní datové velikosti). Po pravdě, ani ve snu mě nenapadlo, že nás někdo nařkne ze záměrné manipulace s obsahem fotografie.
|
 |
|||
|
||||
reklama
