Renata Placková: Odpovědné veřejné zakázky? Když se chce, tak to jde

S tématem veřejných zakázek se, bohužel, asi nejčastěji setkáváme v negativních souvislostech – předražené, chybně vysoutěžené, vytunelované, neprůhledné… Ve veřejných zakázkách se točí velké peníze – v roce 2014 to bylo jen v České republice asi 650 miliard korun. Většinu z nich utrácejí tzv. veřejní zadavatelé – obce, státní úřady, příspěvkové organizace atd. Jak z názvu vyplývá, tak hospodaří s veřejnými prostředky, tedy financemi plynoucími především z daní. To by mělo tyto utráceče zavazovat k tomu, aby s nimi nakládali hospodárně, efektivně – a nejlépe ku prospěchu všech. Hospodárnost a požadavky na co nejnižší cenu se na přetřes dostávají často, ale co další dopady utrácených financí a nakupovaných výrobků a služeb – environmentální a sociální?

Současný zákon o veřejných zakázkách (č. 137/2006 Sb.) stanovuje postupy a hlediska, která musí veřejní zadavatelé uplatnit – hlavními jsou nediskriminace, hospodárnost a účelnost. Zákon zároveň umožňuje (a evropská legislativa přímo doporučuje) do požadavků zahrnout také další kvalitativní kritéria – požadavky na nižší dopady na životní prostředí (např. výrobky z recyklovaných materiálů nebo s nízkým obsahem toxických látek) a požadavky na sociální zodpovědnost (např. přednostní zaměstnání znevýhodněných osob nebo nákup fairtradových produktů).

Možností uplatnění těchto požadavků je mnoho, a to aniž by se snížila kvalita nakupovaných výrobků a služeb. Recyklovaný papír je ekologičtější a pokud je kvalitní, tak je srovnatelný s „nerecyklovaným“. Při ekologickém úklidu je možné ušetřit značné množství chemikálií i financí. Energeticky úspornější počítače nemají vyšší pořizovací cenu, ale spotřebují méně energie. Fairtradová káva stojí o něco víc, ale není za ní vykořisťování pracovníků na kávových plantážích. Pro orientaci mohou sloužit nezávisle garantované ekoznačky a požadavky pro jejich uplatnění

Veřejná správa utrácí značné množství prostředků – a zároveň je pro dodavatele zajímavým odběratelem, protože své závazky uhradí a často odebírá velké objemy zboží a služeb. To z ní dělá velkého hráče na trhu, který může nabídku dodavatelů posunout k lepšímu. Příkladem mohou být třeba zakázky realizované v Německu, kdy spolkové země požadovaly výpočetní techniku, při jejíž výrobě byly splněny alespoň minimální garance na bezpečnost práce a spravedlivou odměnu. To vedlo firmy ucházející se o zakázku k tomu, aby samy prověřily své subdodavatele a přiměly je k plnění alespoň těchto minimálních standardů. Jedna velká zakázka tak zlepšila pracovní podmínky tisíců lidí. Lze ale najít i jednodušší příklady: Pokud bude veřejná správa požadovat alespoň 50% podíl recyklátu v kancelářském papíru, který nakupuje, přispěje to zásadně ke stabilizaci trhu s použitým papírem, který tak pečlivě třídíme.

Environmentální a sociální kritéria nejsou „něco navíc“, co by ještě ke všemu nutně zvyšovalo cenu. Požadavky na hospodárnost se často zaměňují za nejnižší nabídkovou cenu – která ve výsledku ale nemusí znamenat nejlepší a nehospodárnější volbu. Usnesení vlády dokonce přímo doporučuje samosprávám nakupovat environmentálně šetrné výrobky. Zejména veřejná správa by měla fungovat jako „uvědomělý spotřebitel“, který nakupuje odpovědně – a navíc to dokáže „svým občanům“ vysvětlit. Nový zákon o veřejných zakázkách, který začne platit v dubnu letošního roku, tuto roli ještě posiluje a rozšiřuje – nabídky ve veřejných zakázkách bude možné hodnotit také podle dopadů životního cyklu výrobků a bude možné také zohlednit dopravní vzdálenost.

---

reklama

---