Romana Jungwirth Březovská: Jak jde dohromady ochrana biodiverzity a loňská konference OSN ke klimatu (COP28)?

S postupem globálních vyjednání o klimatu a vzhledem k tomu, že státy světa jsou nyní vůbec poprvé (!) vyzývány k odchodu od fosilních paliv, je význam biodiverzity při řešení klimatické krize stále zřetelnější. Dlouho očekávaný závěrečný text klimatické konference COP28 z prosince minulého roku, tzv. Výstup z prvního globálního hodnocení závazků, zdůraznil „význam zachování, ochrany a obnovy přírody a ekosystémů pro dosažení teplotního cíle Pařížské dohody“.

Text se v této souvislosti odvolával na Kunmingsko-montrealský globální rámec pro biologickou rozmanitost (KM GBF) přijatý na konferenci OSN k biodiverzitě v prosinci 2022. Podíváme-li se tak na závěrečný text z COP28 z trochu širšího pohledu, lze říci, že vytváří důležitý pomyslný most mezi naléhavými a velmi aktuálními tématy celosvětové ztráty biodiverzity a klimatické krize.

Toto přímé propojení navazuje na Rámcovou úmluvu OSN o změně klimatu a Úmluvu OSN o biologické rozmanitosti. Obě úmluvy byly sjednány v Riu de Janeiru už v roce 1992, ale jejich synergický efekt se příliš nevyužíval.

S přijetím Pařížské dohody v roce 2015 a s přijetím KM GBF v roce 2022 však mohou tyto klíčové texty s dlouhodobým výhledem sjednané více než 195 státy působit jako aktualizovaná připomínka toho, kde bychom se jako společnost měli nacházet v roce 2050.

Zatímco Pařížská dohoda se zaměřuje na zmírnění změny klimatu, posilování odolnosti vůči negativním dopadům změny klimatu a sladění finančních toků v souladu s těmito dvěma cíli, Khunmingsko-montreálský rámec podporuje ambiciózní a všeobjímající cíl dosáhnout „globální vize světa žijícího v souladu s přírodou do roku 2050“.

Klíčové prvky KM GBF – 4 dlouhodobé cíle pro rok 2050 a 23 střednědobých cílů pro rok 2030 – však poskytují také jasnější multitematické stavební kameny a plán k dosažení schválené vize. Tím se tato takzvaná „Pařížská dohoda o biologické rozmanitosti“ stává aktuální i v rámci dnešních rozhodovacích procesů, navíc s ambicí řešit souběžně krizi biologické rozmanitosti a krizi klimatickou.

Skutečnost, že úbytek biodiverzity a změna klimatu jsou vzájemně provázány, je klíčové uznat i na mezinárodní scéně, stejně tak je ale nutné konkrétněji popsat jejich synergický vztah.

Na místě je však i ostražitost. Komplexní (vy)jednávání mohou vést k řadě krátkozrakých falešných řešení. Vzhledem k tomu, že se obě krize zrychlují a že okna pro přijetí opatření se rychle uzavírají, je nezbytné investovat do aktivit, které skutečně řeší oba problémy najednou. Zároveň je potřeba zabránit přijetí takových „řešení“, která by sice mohla pomoci řešit jeden problém, ale (ne)přímo by prohlubovala krizi druhou.

Dobrou zprávou je, že vědecká komunita si je této dynamiky poměrně dobře vědoma. Skutečně prospěšná synergická řešení, stejně jako kompromisní řešení mezi klimatem a biologickou rozmanitostí, byla například zkoumána na semináři o biologické rozmanitosti a změně klimatu v roce 2021. Toto setkání předních vědkyň a vědců spoluorganizovaly Mezivládní panel OSN pro změnu klimatu (IPCC) a Mezivládní vědecko-politická platforma OSN pro biodiverzitu a ekosystémové služby (IPBES).

Souvislosti mezi biologickou rozmanitostí a klimatickou konferencí COP 28

Jak se na COP 28 v Dubaji řešila problematika přírody a úbytku biologické rozmanitosti? Vzhledem k tomu, že dvoutýdenní konference zahrnovala nepřeberné množství vyjednávacích bodů a (ne)formálních akcí, z nichž každý má přímý či nepřímý vliv na biologickou rozmanitost (například zemědělství nebo zavádění klimatických politik do praxe), není samozřejmě možné v tomto krátkém textu postihnout všechny vzájemné vazby. Níže je však popsáno šest vybraných klíčových aspektů:

1) V nejsledovanějším výstupu klimatické konference, již zmíněném rozhodnutí o globálním hodnocení závazků, které popisuje dosavadní výsledky států v oblasti plnění cílů Pařížské dohody a výhled do budoucna, je biodiverzita zmíněna pětkrát a ekosystémy dvanáctkrát. Konkrétně je například zmíněno, že pro dosažení teplotního cíle Pařížské dohody by měla být příroda a ekosystémy zachovány, chráněny a obnoveny, „mimo jiné prostřednictvím zvýšeného úsilí zastavit a zvrátit odlesňování a degradaci lesů do roku 2030“, v souladu s KM GBF. Jak poznamenává web CarbonBrief, je to vůbec poprvé, kdy se v rámci vyjednávání v rámci UNFCCC státy zavázaly k něčemu podobnému. Kromě toho jsou v celém textu několikrát zmíněna tzv. přírodě blízká řešení a/nebo řešení založená na ekosystémovém přístupu, a to jak v souvislosti s přizpůsobením se změně klimatu, tak se snižováním emisí skleníkových plynů.
2) Druhým nejočekávanějším výstupem konference byl text nazvaný „Rámec Spojených arabských emirátů pro globální odolnost vůči změně klimatu“. Tento rámec by měl vést smluvní strany k větší klimatické odolnosti vůči měnícím se klimatickým podmínkám a zejména na základě požadavků rozvojových zemí by se mělo i adaptaci dostat takové pozornosti, jaká je věnována procesu zmírňování změny klimatu. V tomto textu je zmínka o ekosystémech a biologické rozmanitosti poměrně vágní. „Ekosystémy“ jsou však jedním ze sedmi témat s široce definovanými dobrovolnými cíli, kterých by mělo být dosaženo do roku 2030 „a postupně i po něm“.
3) V souvislosti s nedostatečným financováním opatření v oblasti klimatu se stále více skloňuje hledání tzv. „inovativních zdrojů financování“, mimo jiné za účelem zaplacení opatření založených na přírodě. Na konferenci COP28 se proto objevilo několik tematických iniciativ, které se věnují například výměně dluhů za ochranu přírody. Spolupráce, při které se odpustí dluhy výměnou za to, že se „ušetřené“ peníze investují do ochrany přírody, může být přínosná pro řadu rozvojových států. Ty jsou často silně zadlužené a nemají dost prostředků na to platit dluhy a úroky z nich, a navíc uvádět do praxe klimatická a biodiverzitní opatření v souladu s udržitelným rozvojem.
4) Co se týče přechodu od fosilních paliv a posilování celosvětové odolnosti vůči změně klimatu, naprosto klíčovou otázkou je, jak tuto proměnu “ufinancovat”. Jeden z vyjednávacích bodů, který je relevantní pro financování ochrany přírody, souvisí s uhlíkovými trhy a článkem 6 Pařížské dohody, jedním z nejspornějších, nejtechničtějších a nejsložitějších bodů. Nepřekvapivě se na COP 28 diskusi o trzích s uhlíkem a dalších „kooperativních přístupech“ nepodařilo úspěšně uzavřít. Mimo vyjednávací místnosti, „v reálném světě“ však probíhá několik transakcí založených například na kompenzacích (offsetech) pomáhajících rozvinutým zemím plnit jejich klimatické cíle. Vzhledem k velkému potenciálu (dobrovolných) trhů s uhlíkem je třeba obezřetnosti vůči rizikům souvisejícím s těmito tržními nástroji. S řadou špatných praktik se lze již dnes setkat například na africkém kontinentu. V novém „souboji o Afriku“ skupují bohaté subjekty klíčová ohniska biologické rozmanitosti o rozloze i několika milionů hektarů, která mají být potenciálně využita jako uhlíkové kompenzace/offsety, ale zároveň se tím zásadně podkopává místní udržitelný rozvoj.
5) Vztahem mezi biologickou rozmanitostí a změnou klimatu se zabývalo mnoho doprovodných akcí a tiskových konferencí. Autorský tým například představil zprávu UNEP o stavu financí pro přírodu a několik střízlivých faktů z této publikace: do činností, které mají přímý negativní dopad na přírodu, se ročně celosvětově investuje téměř 7 bilionů dolarů, a to jak z veřejných, tak soukromých zdrojů. A zatímco investice do řešení založených na přírodě sice pomalu rostou, finance plynoucí do činností, které přírodě přímo škodí, byly jen v roce 2022 třicetkrát vyšší. Další akce na COP 28 se zaměřily na širokou paletu témat: synergické řešení biodiverzity a změny klimatu v určitých regionech, sdílení dobré praxe z oblasti implementace politik, financování mechanismů v oblasti biodiverzity, speciální dialogy s mládeží o přírodě, adaptaci a biodiverzitě nebo na roli mezinárodního práva v kontextu planetární bezpečnosti aj.
6) V neposlední řadě se do propojování témat ochrany klimatu a biodiverzity aktivně zapojila Čína, největší světový producent skleníkových plynů. Jako hostitelská země poslední biodiverzitní konference (CBD COP15), na níž byl sjednán KM GBF, vydala spolu s předsednictvím klimatické konference COP28, Spojenými arabskými emiráty, společné prohlášení o klimatu, přírodě a lidech, které zdůrazňuje potřebu integrovaného způsobu řešení ztráty biologické rozmanitosti a klimatické krize. Na COP 28 také Čína z úst předsedy COP 15 Huanga Runqiua oznámila, že se připojí ke Koalici států s velkými ambicemi pro přírodu a lidi (High Ambition Coalition for Nature and People), která požaduje, aby bylo do roku 2030 chráněno 30 % zemské plochy.

Při pohledu na množství zjištěných synergií mezi ochranou klimatu a obnovou přírody lze očekávat, že diskuse na globálních fórech k této problematice se budou časem ještě více doplňovat. Pokud jde o akce konané v letošním roce, již nyní můžeme pozorovat příslib možného dalšího prohlubování vazeb mezi biodiverzitou a klimatem.

Například Kolumbie oznámila, že bude nově hostit konferenci OSN o biologické rozmanitosti (COP16) v roce 2024 namísto Turecka, které svou nominaci v roce 2023 stáhlo. Vzhledem k tomu, že tato jihoamerická země je na konferencích o klimatu považována za šampiona a zároveň je aktivní i v ochraně biologické rozmanitosti, jsou očekávání od summitu velká.

Vyjednávání, konference a summity jsou důležité. Pro celkový úspěch jednání o klimatu a biologické rozmanitosti je však zásadní, aby státy jednaly zodpovědně a aby zaváděly opatření v oblasti ochrany přírody a klimatu hlavně na domácí půdě, kam světla reflektorů světových médii tolik nesvítí.

---

reklama

---