Ivana Capouchová: Roste zájem o pestrý jídelníček

Paní profesorko, opravdu se celý život věnujete obilninám?

Ano, ale rozhodně nešlo o jednotvárnou práci! Hned po promoci jsem nastoupila na katedru rostlinné výroby. Po pár letech jsem se pustila do aspirantury na obilninách a u nich jsem zůstala až do současnosti. Spolupracovala jsem léta s profesorem Petrem. Začínali jsme u pěstebních technologií a kvality sladovnického ječmene a později jsme přenesli pozornost na pšenici. Podíleli jsme se na charakterizování parametrů jakosti u rozličných typů pšenice vzhledem k jejímu dalšímu využití, tedy například pečivárenské pšenice pro trvanlivá pečiva, nekynutá těsta, či škrobárenské pšenice. Pak jsme se začali zabývat hybridními odrůdami pšenice, pěstební technologii, výživou a hnojením, ochranou…

A pak jste se začala věnovat také ekologickému pěstování pšenice?

Kolem roku 2008 nám vyšlo několik grantů, které nás nasměrovaly tímto směrem, a zde se pohybuji dodnes. Opět jde o pěstební technologie pšenice seté, řešíme možnosti využití minoritních druhů, jako je například pšenice špalda a podobně. Od pěstebních technologií se ale postupně posouváme ke sledování jakosti a způsobům zpracování a využití. Spíš než se zemědělci tedy přicházím do styku s mlynáři, potravináři či nutričními specialisty.

V čem je výhoda těch minoritních či netradičních druhů obilovin?

Doposud byl jídelníček většinou tvořen produkty z běžné pšenice seté. V posledních letech roste zájem o pestrý jídelníček, o jeho obohacení potravinami s vysokou nutriční hodnotou či o výrobky, které se prostě odlišují chutí, vůní, a lidé je jinak vnímají. Myslím, že i proto roste zájem o naši práci na pomezí zemědělství a potravinářství.

Je rozpoznatelný rozdíl v jakosti běžné a ekologické produkce obilovin?

Velmi zjednodušeně by se dalo říci, že ekologicky pěstované pšenice jsou kvalitnější po nutriční stránce, ale jsou slabší, co se týče pekařského využití. Chybí jim dusík, a proto mají horší technologickou jakost pro pekařské zpracování. Mají nižší obsah lepkových bílkovin, které způsobují, že těsto dobře kyne. Na druhé straně bývají kvalitnější z pohledu nutriční jakosti. Mají vyšší zastoupení esenciálních aminokyselin, vlákniny, vitamínů i minerálních látek. Všechno, co tady hodnotíme, vychází z polních pokusů, z toho, co vypěstujeme na pokusných plochách Výzkumné stanice v Praze-Uhříněvsi. Máme certifikaci pro ekologické zemědělství už od roku 1994. Je to nejstarší pokusná, ekologicky certifikovaná plocha v republice. Na téže pokusné stanici jsou také běžné konvenční plochy, takže můžeme snadno srovnávat. Mimochodem náš úplně nejnovější projekt se týká právě šlechtění odrůd pšenice pro ekologické zemědělství, především pšenice špaldy, jednozrnky a dvouzrnky.

Mimochodem náš úplně nejnovější projekt se týká právě šlechtění odrůd pšenice pro ekologické zemědělství, především pšenice špaldy, jednozrnky a dvouzrnky. Jaký význam má podle vás ekologická produkce?

Beru ji jako určitou alternativu, která má své opodstatnění. Ekologické zemědělství je jistě vhodné do okrajových oblastí, kde se konvenční intenzivní zemědělství nevyplatí. Hodí se sem i proto, že řada těchto plodin je méně prošlechtěných a lépe snáší horší půdní a klimatické podmínky, obejdou se bez průmyslových hnojiv a pesticidů. Dnes můžeme pozorovat, že ekologickému hospodaření přeje i zemědělská dotační politika, i tak se ale ekologický hospodář bez značného nadšení neobejde, takové zemědělství je neobyčejně pracná záležitost.