Jakub Kašpar: Skalický odešel, co po něm zůstalo

Ivan Dejmal, Společnost pro trvale udržitelný život: Neměl na tu funkci čas. Příliš se věnoval politice a ministerstvo nechal běžet samospádem. Provedl sice jisté personální změny, zdaleka ale ne všechny potřebné a se zpožděním. Tak by šlo ten úřad řídit, kdyby tam předtím neseděl František Benda čtyři roky. Na druhé straně je mu nutno přiznat, že se například v kauze zlata zachoval logicky. Udělal to, co bylo v jeho možnostech a celou věc zastavil.

Marie Haisová, Zelený kruh: V porovnání s tím, kdo tady byl předtím, tedy panem Bendou, se s ním nechalo alespoň mluvit. Byl partnerem pro jednání. Co se ale týká jeho úřadu, tady jsem nějakou zásadní změnu přístupu k životnímu prostředí nezaznamenala.

Karel Jech, Greenpeace ČR: Proti bývalému ministru životního prostředí, panu Bendovi, to byl určitě krok kupředu a dost výrazný pokrok k lepšímu. Myslím si, že je škoda, že ministr Skalický odstupuje. Myslím si, že za ty dva roky se podařilo udělat několik dobrých změn v rámci činnosti ministerstva. Změnila se k lepšímu komunikace MŽP s nevládními organizacemi například, připravila se aktualizovaná verze státní ekologické politiky, podařilo se prosadit několik novelizací důležitých zákonů, věcných záměrů zákonů, například návrh věcného záměru zákona o ochraně půdy. Byla připravena a dotažena do konce řada mezinárodních smluv. Samozřejmě tu jsou věci, se kterými nemohu úplně souhlasit. Myslím tím například nedotažený odpadový zákon, nepřipravená energetická politika. Ale celkově tu dobu, kdy byl Jiří Skalický ministrem životního prostředí, hodnotím spíš kladně, než kriticky.

Milan Kynčl, poslanec Sněmovny Parlamentu ČR za ODA: Myslím, že za tu krátkou dobu, co ve funkci působil a byla to opravdu krátká doba, udělal slušný kus práce. Nevidím mnoho věcí, které bych mu mohl vytknout.

Bedřich Moldan, Centrum UK pro otázky životního prostředí: Nemám příliš rád takové osobně zaměřené otázky. Myslím že problémy leží spíš ve věcné než osobní rovině. Ta otázka má dvě stránky. První je, jak na mě zapůsobil on jako osobnost. Druhou je, jak řídil ministerstvo. Pokud jde o ten první aspekt: měl jsem příležitost na různých fórech Skalického poslouchat, a těch možností jsem měl dost, musím říci, že se velice rychle dostal do problematiky resortu. Jeho názory jsou myslím velice progresivní, pochopil například o co jde v konceptu trvale udržitelného rozvoje. Pokud jde o vedení ministerstva - vedl je standardně, to znamená v zásadě dobře. Vynikne to zejména v porovnání s jeho předchůdcem. Několik věcí se mu nezdařilo, ne vždy ale jeho vinou - mám na mysli třeba ztráta kompetencí ve vodním hospodářství. To ale byla spíše otázka koaličních dohod. Podařilo se mu na druhou stranu třeba stabilizovat Státní fond životního prostředí. Poněkud horší je to se zákony. To je ale obecný problém. Situace v legislativě je špatná a nikomu se nechce se do toho pouštět z gruntu znova. Jestliže má zaznít nějaká kritika, pak v tom směru, že možná příliš mnoho času věnoval politice v rámci ODA nebo vlády, což mohlo být na úkor chodu jeho resortu.

Petr Soukup, ředitel České inspekce životního prostředí: Myslím, že Jiří Skalický je člověk, který velmi pečlivě a tvrdě, bez velkých efektů navenek, jde za věcí, kterou chce dokázat. Přesvědčil jsem se, že i když to nemusí být vidět hned, tak za nějakou dobu se jeho kroky začnou zřetelně projevovat. Myslím, že došlo k výraznému zlepšení proti stavu, který tu byl za pana Bendy. Smůla je, že období od voleb 1996 nebylo právě obdobím klidným. Důsledek tohoto neklidného období byl, to co i on sám uznává, tedy že se nemohl věnovat resortu tak, jak by si to zřejmě sám přál, což platí o bývalé vládě obecně.

Petr Stýblo, Kancelář ÚVR Českého svazu ochránců přírody: Jiří Skalický je dobrým ministrem životního prostředí, který se bohužel během svého krátkého působení na MŽP musel potýkat se třemi základními problémy: Za prvé díky stavu naší politiky většinu své energie musel bohužel směrovat jinam - do ODA a do vlády. MŽP se podle mého odhadu věnoval tak z deseti procent. Za druhé díky zoufalému stavu současné legislativy a obecně známé ekologické negramotnosti většiny členů vlády neměl mnoho prostoru zájmy ochrany přírody a životního prostředí účinně prosazovat v praxi. A za třetí se nemohl opřít ani o velkou část úředníků MŽP, kteří tam přežívají z dob Františka Bendy a jeho předchůdců. Prostě proto, že na MŽP (asi podobně jako na jiných ministerstvech) hloupost velmi lehce přetrvává, lidé odborně zdatní velmi často odcházejí. Škoda, že tam Skalický asi nevydrží, v posledních personálních změnách na ministerstvu bylo možné tušit určitou naději.

Pavel Šremer, předseda Společnosti pro trvale udržitelný život: Jeho působení bylo samozřejmě lepší než jeho předchůdce. Bylo to patrné zejména na počátku. Mám na mysli například upřímnou snahu o zlepšení komunikace s nevládními organizacemi. Potíž nastala spolu s problémy na politické scéně. Skalický se začal věnovat z velké míry právě politice a na resort nezbylo tolik času. V tom bych viděl největší omezení. Tím pádem neměl ani možnost na mobilizaci lidských sil, které se mu nabízely - lidí, kteří by pro životní prostředí mohli něco udělat. Do značné míry je to nevyužitá šance.

Jiří Skalický, odstupující ministr životního prostředí: Není to otázka pro mě. Moje působení na ministerstvu budou hodnotit jiní.