Stanislav Štýs: O rekultivaci těžebních ploch
Jakými projekty se aktuálně zabývá společnost ECOCONSULT PONS, jejímž jste jednatelem?
Kdybychom měli probrat všechno, bylo by to dlouhé povídání. Poslední dobou je akční rádius aktivit našeho konzultingu orientován nejen na rekultivační tematiku, spjatou s těžebními oblastmi, ale na řadu dalších environmentálních témat. V současné době spolupracuji na nových územních plánech měst Manětín a Postoloprty, které musí být posuzovány i z hledisek vlivů na životní prostředí, únosnou kapacitu a udržitelný rozvoj území. Pro Krajský úřad jsem znalecky hodnotil problematiku likvidace známých „ostravských kalů“ v Čížkovické cementárně, a tuto tematiku, která není jen odborným, ale i společensky ožehavým problémem, jsem zpracoval do podoby odborné eseje.. S produkcí připravujeme dokončení filmového krátkometrážního dokumentu s těžebně rekultivační tematikou, značná část aktivit je orientována na supervizní činnost pro Ministerstvo financí při realizaci části státem placených rekultivací. A přitom všem mi hodně času zabírá přednášení na odborných konferencích a seminářích a rekultivačně orientovaná osvětová publicistika.
Máte přehled o tom, které oblasti Mostecka se plánují rekultivovat v budoucnu a jakými způsoby?
Samozřejmě. To je jádrem mého dlouhodobého působení v této velmi specifické odborné sféře. V Mostecké pánvi je těžba velkoplošná a dlouhodobá. Ani rekultivace se proto nedá řešit náhodně případ od případu. Mohla by z toho nakonec vzniknout surrealistická mozaika. Již od šedesátých let minulého století jsou v této oblasti zpracovávány perspektivní plány rekultivací, nazývanými Generely rekultivace. Sám jsem měl jedinečnou příležitost v létech 1958 až 1960 první z nich, jako hlavní projektant, koncipovat. Byl prvním na světě a vzorem pro řadu států. Společenské nároky na využívání krajiny se však vyvíjejí, a proto dochází i k upřesňování těchto generelů. V minulosti byly přednostní požadavky na zemědělskou rekultivaci, nyní se klade větší důraz na ekologickou a volnočasovou motivaci. A tomu více vyhovují lesy, parky, hřiště a vodní plochy.
Do roku 2010 bylo v Mostecké pánvi rozpracováno a dokončeno 15 762 hektarů, z toho 3 346 hektarů zemědělských, 7 493 hektarů lesnických, 905 hektarů vodních ploch a přes 4 tisíce hektarů ostatních druhů rekultivace.
V časovém horizontu do ukončení těžby je plánována rekultivace na všech těžbou dotčených pozemcích, což představuje asi 26 tisíc hektarů. Z toho by mělo být 40 % lesnických, 20 % zemědělských, 16 % hydrologických a 24 % ostatních. V této kategorii je i část výsypek ponechávaných přirozenému přírodnímu vývoji. Pro dokreslení tohoto rozsahu jen tolik, že do roku 2010 bylo v Mostecké pánvi v rámci lesnických rekultivací vysázeno 45,6 milionů stromečků, a do ukončení rekultivací by to mělo být celkem 80 milionů. A to musí být každá sazenice, než se stane soběstačným stromkem či keřem, v následných létech nejméně desetkrát okopána, ožínána a chráněna před zvěří.
Způsoby rekultivací tvoří samozřejmě mnohem širší škálu. Ta odpovídá požadavkům ekologické stability, zdravotní nezávadnosti, požadavkům na udržitelný sociální a hospodářský rozvoj a na vytvoření podmínek pro soudržnost obyvatel.
Co říkáte tzv. uhelné safari? Těší Vás zájem veřejnosti o oblast uhelných dolů a problematiku rekultivace?
Není to jen úspěšný marketinkový tah. Za situace, kdy dala určitá část naší veřejnosti uhlí, těžbu a hornictví „do klatby“, se jedná o nesmírně potřebnou osvětu. Ta názorně prokazuje, že hnědouhelný lom není vstupem do pekla, ale řádným důlním pracovištěm, že horníci nejen krajinu boří, ale s pomocí rekultivací i úspěšně tvoří. Původní krajina bažin a močálů, následně pak krajina čistě zemědělská, tak díky rekultivaci dostává zcela novou tvářnost, její Genius loci se postupně mění a směřuje k rekreační oblasti vybavené turisticky atraktivním zázemím Krušných hor a Českého středohoří, vysokým podílem lesů, parků a sportovišť, a v neposlední řadě i významným podílem rekreačně atraktivních vodních ploch.
Negativní vnímání podkrušnohorské krajiny je stále živeno sice malou, ale silně slyšenou menšinou části publicistů, umělců, ale i z řad ekologistických aktivit. Každoročně doprovázím desítky skupin návštěvníků, kteří chtějí vidět naši krajinu na vlastní oči. A víte, co je zajímavé? Za půl století toho nevyužila ani jedna skupina ekologistů, přestože jsem je k tomu mnohokrát vybízel.
A ještě jeden ukázkový příklad. Nedávno vydalo duchcovské nakladatelství Kapucín publikaci „Slunce, seno a pár šachet“. Za situace, kdy v okolí Duchcova jsou stovky hektarů úspěšných rekultivací, si po prolistování připadám jako Alenka v říši pekla. Básnířka V. P. v básni Uhlí vidí „rypadlo jako obludný fantom, který funí, je v oblacích prachu, chtivostí hučí a řve, hltavě polyká, skřek dravce přehluší, co krouží nad hlavou...“. Dozvíme se tam i, že „Země? Není. Konec snění! Smrt a víra. Černá díra...“.
Takovýchto příkladů nihilistického vnímání objektivní reality, které stimulují negativní image podkrušnohorské krajiny, lze uvést celou řadu. A právě v těchto souvislostech lze jak uhelné safari, tak další akce orientované na poznání nové rekultivační krajiny (včetně možnosti porovnání fotek ve dvojicích „předtím a dnes“), jen vítat. Kdo nevěří, ať tam běží.
V poslední době se rozmáhají rychle rostoucí dřeviny, jako je např. paulovnie. Jak perspektivní je podle Vás jejich využití při rekultivaci krajiny?
Obecně vzato, všechny druhy rychle rostoucích dřevin, zvláště takových, které mají nejrychlejší růst v mládí, mohou být řazeny mezi potenciální zdroje ekologicky vhodného a levného paliva. Jejich hlavní výhodou je, že v konečné bilanci nezatěžují ovzduší emisemi CO2, což je ve srovnání s fosilními palivy výhodou. Často však enormně vyčerpávají půdu. S japonským topolem, křížencem topolu černého s topolem Maximowiczovým, při rekultivaci dobré zkušenosti nejsou. Pro žádoucí tvorbu dřevní biomasy vyžaduje vodou dobře zásobené a úrodné půdy. A takové je vhodnější využít pro zemědělskou produkci. O topolech se navíc ví, že jsou producentem nenasyceného uhlovodíku isoprenu, který se podílí na tvorbě ekologicky škodlivého přízemního ozónu.
O paulovnii plstnaté se uvádí, že isopren nesyntetizuje, což by mohlo být její výhodou. Další výhodou je, že je vybavena velmi produktivním typem fotosyntézy, podobně jako kukuřice, což je příčinou rychlého růstu. Také se uvádí, že dobře roste i na sušších a dusíkem chudých půdách. Před doporučením širokého uplatnění této dřeviny v rozsáhlých plantážích bych však byl zatím velmi opatrný. Její domovinou je jihovýchodní Čína, která disponuje výbornými stanovištními poměry. Viděl jsem tam topolové plantáže, s trojnásobným přírůstkem ve srovnání s našimi. Nejdříve by se muselo nejen teoreticky, ale i prakticky prokázat, jakých parametrů tvorby dřevní hmoty paulovnie dosahuje v našich podmínkách. A navíc, zda by se nemohla tato nepůvodní introdukovaná dřevina projevit v naší přírodě jako „agresor“. Vím, že je propagována irským šlechtitelem. Nezapomeňme však, že naše klimatické podmínky nejsou ovlivňovány teplým Golfským proudem a vysokou vzdušnou vlhkostí. Tamní klima je celoročně vyrovnané, mráz je výjimkou. Nejsem proti dlouhodobě ověřené introdukci dřevin, která není v rozporu s dynamickými procesy přírody. Uplatnění paulovnie jako zdroje energetické biomasy by však mělo být před větším uplatňováním v našich podmínkách po všech stránkách řádně prověřeno.
V rámci rekultivací se, pokud vím, paulovnie jako energetická dřevina nezkoušela. Po špatných zkušenostech s topoly a šťovíkem jsem však v tomto případě skeptický. A využití paulovnie jako rekultivačně vhodné dřeviny považuji za zcela nevýhodné. V tomto případě máme dlouhodobě ověřeno, že rekultivační sortiment dřevin se musí opírat o naše domácí druhy, které odpovídají dané fytogeografické zonalitě.
Četla jsem o Vaší rozkradené výstavě, kterou tvořily dvojice srovnávacích fotografií podkrušnohorské krajiny při těžbě a následně po rekultivaci. Sehnal jste nějakou podporu, bude možné výstavu obnovit?
Výstavní soubor 220 velkoplošných dokumentárních fotografií jsem pořídil proto, abych dokumentoval průběh a výsledky rekultivací. Když totiž na Mostecko přijedete, tak si zrekultivovaných území vůbec nepovšimnete. Jsou od normální krajiny k nerozeznání. A nejde jen o návštěvníky, ale i o místní. Starší generace již zapomněla, jak to před rekultivací vypadalo, a mladí to pochopitelně nemohli vidět, takže chodí kolem nových lesů, polí, vinic a lesoparků založených na výsypkách v domnění, že to s těžbou a rekultivací nemá nic společného. Každého však v naší oblasti zaujme hlavně to, co je pro oko nenormální. Krajina dosud činných lomů a výsypek. Zhruba před dvaceti léty jsem se proto rozhodl, z mého bohatého fotoarchivu vytvořit putovní výstavu s názvem „Proměny měsíční krajiny v srdci Evropy“. Měla celkem 35 samostatných expozic v Česku, Německu, Rakousku a v Holandsku. Nebylo to vůbec jednoduché, stálo mě to spoustu času a prostředků. Zhlédlo ji celkem přes 70 tisíc návštěvníků.
Celý výstavní soubor jsem v čase mezi výstavami měl uskladněný v depozitáři. Nedávno jsem byl osloven vedením Ústeckého kraje, abych výstavu instaloval v budově Krajského úřadu. A při přípravě jsem zjistil, že se do depozitáře někdo vloupal. Zmizela sice jen menší část foto-obrazů, zloději si však odvezli velmi cennou instalační výstavní techniku z masivního hliníku, která umožňovala operativně instalaci výstavy v takovém architektonicky variabilním uspořádání, které odpovídalo různému výstavnímu prostoru. Dosud jsem se z této krádeže nevzpamatoval, takže zbylé obrazy leží v balících v náhradním depozitáři. Až nyní jsem byl opět osloven Krajským úřadem s návrhem výstavu instalovat jako ústeckou prezentaci v bruselské budově Evropského parlamentu, s termínem vernisáže 17. září 2013.
Jste aktivním členem mosteckého ROTARY Clubu. Můžete nás seznámit s charakterem této organizace? Jakými projekty se aktuálně zabýváte? A jak souvisí rekultivace s rotariánstvím?
Šíří těchto dotazů jste mi doslova vyrazila dech. Nebude jednoduché na ně ve stručnosti uspokojivě odpovědět. Alespoň se pokusím.
Jako většina lidí u nás jsem měl o rotariánech mlhavou představu, a mlha skrývá mnohé obavy a nebezpečí. Proto i dnes bývá rotariánské hnutí v široké veřejnosti velkou neznámou, která má u nezasvěcených blízko k polo-tajným svobodným zednářům. Rotariáni si však za to mohou také sami, protože o své činnosti ze skromnosti málo informují. Říká se, že i Pán Bůh vymyslel zvony, aby mohl být slyšen.
Rotariánské hnutí vzniklo v roce 1905 v Americe s cílem sdružovat občany, kteří mají snahu víc dávat než brát a pokoušet se kultivovat obec a mezilidské vztahy. Dnes působí rotariánské hnutí ve třiceti tisících klubech a má 1,2 milionu členů ve 189 státech, s výjimkou diktatur. Jedním z nich je ROTARY KLUB v Mostě, který je jediným v Ústeckém kraji. Vznikl v roce 1996 a sdružuje členy nejen z Mostu, ale i z Litvínova, Teplic, Ústí nad Labem a Litoměřic. Málo se ví, že členství v ROTARY klubech je podmíněno profesní pestrostí, která umožňuje každý z problémů posuzovat mnohostranně. Jen v Mosteckém klubu je zastoupeno 20 profesí. Vedle klasických oborů mezi sebou máme např. i hokejistu mistra světa, archeologa, poslance, lékaře zástupce finančnictví, školství, duchovního ... a řadu dalších.
Vedle mnoho-oborové členské struktury platí především to, že činnost rotariánů je důsledně nadstranická, nevládní a nezisková. Programovou osou je kultivace mezilidských vztahů, hospodářství a mezinárodního porozumění. Scházíme se týdně a mezi sebe zveme navíc významné osobnosti. Představitele samosprávy a politiky, akademické obce, kapitány průmyslu. A to nejen naše, ale i zahraniční. Obohacuje to obě strany. Pyšníme se tím, že náš klub navštívil i prezident Václav Havel, který byl mimochodem nositelem světového rotariánského vyznamenání. V těchto diskuzích samozřejmě kultivujeme i sebe.
Vyjádřením naší činnosti jsou desítky projektů, které mostecký ROTARY KLUB dosud realizoval. Z humanitárně orientovaných to byly např. zakoupení osobního auta mostecké charitě, pomoc kojeneckým ústavům v Mostě a v Teplicích, ústavu sociální péče v Nové Vsi v Horách, opravy škol a pečovatelských domů v Děčíně, Terezíně a v Českých Kopistech po povodni v roce 2002, rekonstrukce kuchyní v mosteckém dětském domově a v Oseckém klášteře, vybavení chráněných dílen v Meziboří. Dlouhodobě řešíme stavební obnovu nejstarší památky Mostecka, kostela sv. Jakuba v Bedřichově Světci. Pomáháme potřebným i v zahraničí, a sice finanční pomocí postiženým hurikánem Katrina v USA a katastrofálním zemětřesením v Japonsku. Do roku 2011 to dělalo z našeho klubu nemalých 7,2 milionu Kč. Prostřednictvím části členských příspěvků se navíc významně podílíme na všech humanitárních projektech ROTARY International, z nichž největším je projekt Polio Plus. Jeho cílem je celosvětové vymýcení dětské obrny. Od roku 1996 přispěli mostečtí rotariáni na evropské a celosvětové projekty navíc příspěvkem ve výši 2 mil. korun.
A nakonec bych měl vysvětlit, jak souvisí moje rekultivační profesní orientace s rotariánstvím. Tak především, každá aktivita profesionálů má i občanský rozměr. Rekultivace devastovaných území není výjimkou. Je nejen tvorbou nových „lesů, vod a strání“, ale i kultivací životního prostředí společenství obyvatel, což významně ovlivňuje i bonitu životní úrovně. Má proto i významně humanitární náboj. Jako rotarián mám možnost s rekultivační tematikou seznamovat ostatní členy, a to nejen mostecké, ale i v rámci československého ROTARY distriktu. A protože se v našem klubu každoročně vystřídají i desítky hostů, mám možnost informovat i je. To rozšiřuje objektivní poznatky o rekultivaci a kladně se odráží v potřebné změně zakořeněného negativního image „černého Mostecka“, které odrazuje potenciální investory jako tvůrce pracovních příležitostí. A to je nesmírně důležité za situace, kdy se zde nezaměstnanost dlouhodobě pohybuje mezi patnácti až dvaceti procenty. Ta plodí situaci, kdy zde mladí ani staří nenacházejí práci, kdy přibývá spoluobčanů, žijících životním stylem nezaměstnaných – se všemi negativními důsledky. Hlavní snahou mosteckých rotariánů je tuto situaci měnit. Nejen v rámci ROTARY klubu, ale i prostřednictvím rotariánů v rámci jejich profesí a ostatních společenských organizací. Není v těchto souvislostech náhodou, že mostecký rotarián je předsedou Okresní hospodářské komory, že několik mosteckých rotariánů aktivně působí v rámci Hospodářské a sociální rady Mostecka, kde jako rekultivátor zastávám funkci předsedy sekce životního prostředí.
reklama
