Václav Hlaváč: Současné postupy při budování ekoduktů jsou neefektivní

Rozvoj dopravy ohrožuje existenci mnoha živočišných druhů v celé Evropě. Nejvíce viditelná je nepochybně mortalita živočichů po střetech s vozidly. Doprava ale přináší i jiné problémy. Dálnice a další intenzivně využívané dopravní tepny vytvářejí totiž pro živočichy v krajině neprůchodné bariéry. Ty způsobují rozpad původně souvislých areálů rozšíření do stále menších a vzájemně izolovaných ostrovů, které již nemohou zajistit podmínky pro dlouhodobé přežívání populací. Tento proces, označovaný jako fragmentace prostředí, se tak stává stále vážnější hrozbou.

Pro snazší pochopení ekologických souvislostí fragmentace krajiny byla vypracována řada metod k určení jejího rozsahu. Jednou z nich je „metoda efektivní velikosti ok sítě“. Ze srovnání evropských zemí pak vyplývá, že Česká republika se v současnosti řadí mezi oblasti s vysokou mírou fragmentace.

Možnosti tu jsou

Dálnice a další dopravní cesty obdobných parametrů je zcela logicky potřeba budovat tak, aby byly v maximální míře průchodné pro živočichy. Toho lze dosáhnout dvěma způsoby: buď podchodem pod dálnicí, nebo speciálním nadchodem (ty se označují jako „zelené mosty“ či ekodukty) . Podchody jsou obvykle budovány za jiným účelem než kvůli volnému pohybu živočichů. Jde často o mosty přes vodní toky, mosty překlenující celá údolí nebo o tzv. estakádové mosty využívané například v plochých záplavových územích. Tyto multifunkční objekty také průchodnost dálnic primárně zajišťují. Vždy se ale na trase objevují i úseky, kde se žádné mosty neplánují a kde je potřeba pro živočichy zajistit průchodnost. V těchto případech jsou pak podle terénních podmínek a výškového vedení dálnice navrhovány buď speciální jednoúčelové podchody nebo výše zmíněné ekodukty.

V hustotě ekoduktů je ČR (zejména díky pražskému okruhu) na špici

Výstavba speciálních „mostů pro zvířata“ budí vždy oprávněnou pozornost. Jde o technicky i finančně náročné stavby, proto by měly být jejich účel i efektivita velmi dobře zdůvodněny. Pojďme se tedy nejprve krátce podívat, kolik ekoduktů se v ČR v porovnání s okolními státy staví. Na první pohled je zřejmé, že v žádném případě nejde o českou specialitu. Například v sousedním Německu je v současné době v provozu 58 ekoduktů, 18 je ve výstavbě a dalších 55 je plánováno (zdroj: Bundesamt für Naturschutz, Leipzig). Počty ekoduktů v roce 2010 a počet ekoduktů na 1 km dálnic v jednotlivých zemích uvádějí následující grafy.

Vzhledem k hustotě ekoduktů na 1 km dálnic bychom mohli nabýt dojmu, že průchodnost dálnic je v České republice řešena na špičkové úrovni. Při bližší analýze je však zřejmé, že zjednodušené grafické výstupy vypovídají jen velmi málo o skutečném stavu. Jen pokud bychom odečetli čtyři tak trochu nadbytečné ekodukty na novém pražském okruhu, vypadalo by postavení ČR značně odlišně. Úroveň řešení totiž neurčují počty ekoduktů, ale jejich účelnost a efektivita.

A v efektivitě na chvostu

Mluvíme-li o účelnosti a efektivitě, je třeba hodnotit nejen samotný ekologický přínos těchto staveb, ale také efektivitu vynaložených prostředků. A zde narážíme na první problém. Zatímco cena standardního ekoduktu o šířce 40-60m se v Německu a Rakousku pohybuje kolem 2,5- 3mil euro, v dalších dotazovaných zemích v rozsahu 2,5-5mil euro (tedy v přepočtu cca 62-125 mil Kč) (zdroj – písemné i ústní informace specialistů z Rakouska, Německa, Polska, Holandska a Španělska), jsou ceny staveb stejných parametrů v ČR i několikanásobně vyšší. Dalším významným ukazatelem účelnosti ekoduktů je jejich přínos pro populace cílových druhů. V zahraničí existují desítky odborných prací, které se zabývají monitoringem a vyhodnocením účinnosti ekoduktů (i víceúčelových a speciálních podchodů) pro živočichy. Pro naše podmínky je využitelná zejména rozsáhlá studie německo-švýcarského týmu (Georgi, B. and coll., 2011: Use of wildlife passages by invertebrate and vertebrate species), která podrobně hodnotí dvacet ekoduktů, deset velkých údolních mostů, sedm speciálních podchodů pro velké savce a dvacet podchodů pro menší savce. Podobně rozsáhlý monitoring probíhá nyní i v Polsku a dalších zemích. Závěry jsou jasné: Pokud jsou ekodukty v krajině správně umístěny a správně konstruovány, využívá je velmi široké spektrum druhů bezobratlých živočichů i obratlovců včetně velkých druhů savců. Obvykle jsou využívány více než stejně široké podchody, kde srážkový a světelný stín pod dálnicí obvykle neumožňuje rozvoj vegetace.

Ovšem v České republice řada z dosud vybudovaných ekoduktů své funkce plní jen velmi omezeně, v některých případech téměř vůbec.

Modelovou ukázku zcela nefunkčního ekoduktu nalezneme třeba na rychlostní silnici R6 západně od Karlových Varů. V procesu EIA zde byl vcelku logicky identifikován migrační koridor a v místě jeho křížení s plánovanou trasou rychlostní komunikace byl navržen ekodukt. Ještě před výstavbou komunikace však došlo ke změně územního plánu nejbližší obce tak, že území určené k zástavbě zcela zablokovalo od jihu všechny možnosti přístupu k ekoduktu. Rychlostní silnice i ekodukt v ceně několika stovek milionů korun se ale vybudovaly. Současně došlo i k zástavbě území jižně od rychlostní silnice. Tato zástavba vyplňuje dosavadní proluku mezi již dříve zastavěnými plochami a zamezuje přístupu živočichů k ekoduktu. Je nepochybné, že prostředky zde byly vynaloženy zcela neefektivně, neboť ekodukt v dané lokalitě neplní žádné očekávané funkce.

Velmi diskutabilní stavbou jsou i čtyři ekodukty na nově postaveném pražském okruhu. Jde o příměstskou intenzivně využívanou oblast s vysokou stavební aktivitou na jižním okraji Prahy. V okolí nelze předpokládat výskyt žádných ohrožených druhů, nelze ani očekávat jejich přesuny či migrace. Naopak, území se v dlouhodobějším horizontu bude dále zastavovat, efektivita vynaložených prostředků je zde tedy opět velmi nízká. Podobných případů lze najít více. Kromě zbytečně vynaložených prostředků a faktického neřešení problému (nefunkční objekt není pro přírodu žádným přínosem) má současný stav další neblahý důsledek. Tím je zpochybňování smyslu další výstavby ekoduktů vůbec.

Je čas na systémové změny

Příčiny tohoto neutěšeného stavu jsou dvě. První z nich je neexistence jasné státní koncepce. Zákon č.114/92 Sb., o ochraně přírody a krajiny se fragmentací krajiny přímo nezabývá, jednotlivé stavby jsou připravovány nekoncepčně na základě podnětů vznesených v konkrétním územním a stavebním řízení (pochopitelně se zohledněním závěrů hodnocení EIA - to však také pro tento okruh problému nemá žádná pravidla a může být pojato zcela různě).

Druhou je skutečnost, že v současné době není zaveden jako standard monitoring účinnosti realizovaných opatření. To vede zákonitě k tomu, že se průchod pro živočichy postaví a dále již nikdo nehodnotí, zda plní svůj účel. Opakovaně jsou proto používána nevhodná řešení, neexistuje žádný popud k hledání nových vhodnějších postupů. Monitoring účinnosti realizovaných opatření je přitom v mnoha zemích standardem a je vnímán jako nezbytný krok ke zvyšování efektivity prostředků vynakládaných na zajištění průchodnosti liniových bariér pro živočichy.

Významným posunem k potřebnému koncepčnímu přístupu jsou výstupy výzkumného grantu VaV-SP/2d4/36/08 "Vyhodnocení migrační propustnosti krajiny pro velké savce a návrh ochranných a optimalizačních opatření" za období 2008-2010. Nově připravené mapy Migračně významných území a Dálkových migračních koridorů spolu s knihou „Ochrana průchodnosti krajiny pro velké savce“ (ke stažení zde) dávají srozumitelný návod postupu při posuzování nové dopravní sítě ve vztahu k migraci živočichů.

Je ale zřejmé, že samotné výstupy výzkumného grantu současnou situaci nezmění. K tomu je třeba podniknout řadu dalších kroků, zvláště:

1. zajistit legislativní ochranu dálkových migračních koridorů

2. dosáhnout rámcové shody resortů dopravy a životního prostředí na koncepci přístupu k problematice fragmentace prostředí dopravou

3. metodicky sjednotit postup jednotlivých orgánů ochrany přírody při posuzování nových dopravních staveb s ohledem na jejich průchodnost pro živočichy

4. neprodleně zavést monitoring účinnosti ekoduktů a podchodů pro živočichy, na základě výsledků tohoto monitoringu zlepšit efektivitu prostředků investovaných do dopravních staveb

Současné postupy při budování ekoduktů jsou v České republice zjevně velmi málo efektivní. Pokud chceme dosáhnout zlepšení, je potřeba neprodleně začít s naznačenými systémovými změnami. Neefektivně investované peníze koneckonců platíme všichni z našich daní.

---

reklama

---