Čeští vědci připravili pro města návod, jak si poradit s vysokými teplotami v ulicích

Celá řada českých měst se během horkých vln potýká s velmi vysokými teplotami. Tuzemští výzkumníci na základě důkladných analýz zpracovali sadu odborných doporučení. Pokud se jimi budou města řídit, může se současná situace zlepšit. Informuje o tom Technologická agentura České republiky, která výzkum finančně podpořila. Jedním z projevů klimatické změny je zvyšující se frekvence a intenzita výskytu horkých vln. „Teplotní extrémy mají negativní dopad na životní prostředí, kvalitu života a zdravotní stav populace. Mezi lokality nejvíce ohrožené vysokými teplotami vzduchu patří především města, kde je nejvyšší koncentrace obyvatel a teplotní extrémy jsou zde zesilovány efektem takzvaného tepelného ostrova města, což jsou oblasti zvýšené teploty vzduchu ve městech, případně průmyslových aglomeracích, ve srovnání s jejich okolím,“ říká Jan Geletič z Ústavu výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., (CzechGlobe).

Některá města se na změnu klimatu už připravují. A to buď přípravou vlastních adaptačních strategií, čímž navazují na národní strategii přizpůsobení se změně klimatu, potažmo na Adaptační strategii Evropské unie, nebo realizací konkrétních adaptačních opatření vedoucích ke zmírnění dopadů teplotních extrémů. Nicméně adaptační strategie se často neopírají o sofistikovaná data a realizace konkrétních opatření postupuje velmi pomalu, nahodile a bez předchozí analýzy potřebnosti a efektivity takového opatření. Účinnost adaptace měst na změny klimatu se tím bohužel výrazně snižuje.

Do územních plánů jsou nejčastěji integrována velmi obecná a vágně formulovaná adaptační opatření realizovatelná převážně ve volné krajině (např. územní systémy ekologické stability, výstavba vodních nádrží, přírodě blízká protipovodňová ochrana) nebo obecná opatření pro zlepšení kvality povrchových vod a podporu zasakování vody v urbanizovaném území. Naopak malou pozornost věnují města adaptaci lesních a zemědělských ploch.

„Strategické dokumenty měst se věnují intenzivně tématu dopravy a zeleně. Klimatická funkce zeleně je ale opomíjena a převažuje především její estetická a rekreační funkce. Výrazné nedostatky přetrvávají v plánování udržitelného nakládání se srážkovou vodou,“ řekla Tereza Aubrechtová z CzechGlobe. „Nicméně v této problematice byl za dva roky řešení našeho projektu zaznamenán výrazný posun,“ dodala.

Zajímavá jsou v tomto kontextu zjištění výzkumníků ohledně efektivity jednotlivých adaptačních opatření. „Například stromy na otevřeném prostranství v centrech měst v denní dobu způsobují snížení pocitové teploty o 8,3–10,9 °C ve stínu stromů oproti osluněné zpevněné ploše. V ulicích mají stromy menší efekt, typicky v intervalu 2,8–7,6 °C. V noci naopak pocitovou teplotu o 0,1–1,3 °C zvyšují. Stromy obecně teplotu vzduchu snižují po celý den, v závislosti na denní době se snížení pohybuje mezi 0,4–2,1 °C. Pokropení otevřených prostranství během horkých vln sice sníží pocitovou teplotu o 1,3–3,1 °C, avšak maximálně na dobu dvaceti minut. Doba účinku se mění v závislosti na charakteru počasí,“ vysvětlil Michal Lehnert z Katedry geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci.

Prvky modré infrastruktury, zejména malé umělé vodní plochy na otevřených prostranstvích, mají minimální efekt. Prvky modré infrastruktury s občanskou funkcí, jako jsou vodotrysky nebo mlžné brány, snižují teplotu vzduchu přibližně o 1,2 °C v závislosti na denní době a charakteru vodního prvku. I v případě těchto prvků je ochlazující efekt vázán pouze na jejich nejbližší okolí.

Travní porosty v centrech měst vedou ke snížení teploty vzduchu průměrně o 0,9 °C oproti osluněným vydlážděným plochám. Zavlažovaný trávník ale může mít výrazně (až o 20 °C) nižší povrchovou teplotu než nezavlažovaný trávník. Nezavlažované trávníky vykazují povrchové teploty blízké holé půdě. Pokud trávník nemá vazbu na spodní vrstvy půdy, tak se povrchová teplota blíží betonovým plochám. To je například případ zatravněných kolejových pásů, které jsou často osázeny výhradně sukulenty, a kde pod vrstvou půdy jsou pouze kameny železničního náspu a vazba na podloží chybí.

A jaká obecná doporučení, která jsou díky výsledkům projektu aplikovatelná v podmínkách českých měst, výzkumníci dávají? „Města by měla vyhodnocovat potřebnost a efektivnost konkrétních adaptačních opatření analýzou území. Adaptační opatření není vhodné umísťovat v území nahodile, bez vazby na analýzu zranitelnosti území, která poukáže na potřebnost konkrétních opatření v daném území,“ vysvětlili Jan Geletič.

Podle českých výzkumníků tak musí města pro uskutečnění adaptačních opatření vytvářet nejen finanční nástroje, ale také prostory k jejich uskutečnění. „Adaptační opatření by se měla stát běžnou součástí regenerace veřejných prostranství měst a měla by být zahrnována do jejich investičních plánů,“ zdůraznila Tereza Aubrechtová. „Naprosto zásadní je stanovení vhodné péče o uskutečněná opatření, doplněné monitoringem jejich stavu a efektu, které v území mají. Jedině tak může dojít k postupnému učení a město se může dále zlepšovat v procesu adaptace na dopady klimatických změn,“ dodala.

Na výzkumném projektu spolupracoval Ústav výzkumu globální změny AV ČR, v. v. i., a Katedra geografie Přírodovědecké fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Do projektu se zapojili i zástupci měst Brna, Olomouce, Ostravy a Plzně, která výzkumníkům poskytla potřebné podklady, data a zpětnou vazbu. Na konci projektu města získala soubor doporučení, jak na svém území vysokým teplotám čelit, včetně podkladů ve formě GIS databází a mapových podkladů s vyznačenými lokalitami, které jsou nejvíce náchylné k výskytu vysokých teplot.

Dvouletý projekt finančně podpořila Technologická agentura České republiky (TA ČR) ze svého Programu ZÉTA, a to částkou necelých 2,1 milionu korun.

---

reklama

---