Devět divokých koní našlo nový domov na Josefovských loukách a v rezervaci u Třeboně
První stádo divokých koní přijelo na Josefovské ptačí louky už v lednu roku 2018. Od té doby byla skupina opakovaně doplňována o další zvířata.
„Na Josefovských loukách jsme výrazně rozšířili pastviny, a proto jsme potřebovali novou skupinu koní, jejichž pastva je pro péči o lokalitu klíčová. Koně vytvářejí pestrou mozaiku, a především mozaiku nízce spasené vegetace, a tvoří tak ideální prostředí pro bahňáky,“ popsal správce parku Břeněk Michálek. Koně podle jeho slov zároveň spásají mělké pobřežní vody, zabraňují zarůstání tůní a jejich trus je zdrojem potravy nejen pro bahňáky, ale také pro konipasy a další druhy ptáků.
V rezervaci Meandry Lužnice u Třeboně žije nyní osm divokých koní a tři pratuři. Na vzniku rezervace před třemi lety se podíleli soukromí vlastníci pozemků, CHKO Třeboňsko i organizace Česká krajina. Podle Dostála areál Meandry Lužnice nabízí pro divoké koně zcela jiné podmínky než Milovice. V jihočeské rezervaci jsou pastviny dlouhodobě podmáčené.
Právě uskutečněný převoz velkých kopytníků nebyl poslední. „V příštích týdnech budou pokračovat převozy zubrů do rezervace na Lipně a v plánu je také převoz divokých koní do Novohradských hor, kde je od přelomu roku skupina praturů,“ uvedl Dalibor Dostál.
Ochranářská společnost Česká krajina na projektech spojených s ochranou přírody spolupracuje s experty z Akademie věd České republiky, univerzit a dalších odborných institucí. Stáda velkých kopytníků poskytla na Josefovské ptačí louky i na Třeboňsko bezplatně. Od roku 2015, kdy vznikla v Milovicích první rezervace velkých kopytníků v Česku, se počet těchto rezervací zvýšil celkem na patnáct.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (5)
Honza Honza
31.3.2024 10:23Slavomil Vinkler
31.3.2024 18:51 Reaguje na Honza HonzaHonza Honza
1.4.2024 07:25 Reaguje na Slavomil VinklerJarek Schindler
1.4.2024 14:13Břetislav Machaček
1.4.2024 19:06 Reaguje na Jarek Schindlerto není ideální. Viděl jsem kopyta týraného koně žijícího několik
let v minivýběhu a stáji s hlíněnou podlahou. Bolestivě přerostlá
rohovina mu bránila v pohybu a nakonec musel být utracen i kvůli
množství střevních a kožních parazitů. Naopak skalnatý terén zase
může způsobit rozštěpení rohoviny kopyt, což je druhý extrém. Ono
člověk nezačal koně kovat pouze z nějakého plezíru, ale proto,
aby nedošlo ani k jednomu z extrémů a k předčasné ztrátě koně.
Ve volné přírodě koně nikdo nenutil spásat pouze podmáčené louky,
ale mohli si vybrat co jim lépe chutná a ne to, co po nich chtějí
ochranáři spásat. Je to určitý druh týrání, kdy zvíře nemá na
výběr co žrát a musí žrát to, co tam roste, byť za plotem by si
pošmáklo daleko více.