Divocí koně se stali součástí ochrany přírody na devíti místech Česka

Za šest let vzniklo v Česku celkem devět rezervací velkých kopytníků. Když v lednu roku 2015 vyběhlo stádo divokých koní do první rezervace velkých kopytníků v bývalém vojenském prostoru Milovice ve Středočeském kraji, zahájilo jednu z největších změn v rámci tuzemské ochrany přírody za poslední desítky let. V České republice se tím začala prosazovat pastva velkých kopytníků k udržování rozsáhlých částí krajiny. „V ochranářsky vyspělých zemích Evropy se velcí kopytníci k péči o krajinu využívají již desítky let. Jsme rádi, že jsme mohli pomoci se zavedením této úsporné metody v tuzemských podmínkách,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. Ta kromě první tuzemské rezervace v Milovicích založila v roce 2018 také pastevní rezervaci v Národním parku Podyjí, která je první v rámci tuzemských národních parků.

„Velcí kopytníci – ať již divocí nebo domestikovaní – vždy patřili k hlavním ‚tvůrcům‘ pestrosti stepí, vřesovišť i doubrav Podyjí,“ vysvětlil Robert Stejskal, biolog správy Národního parku Podyjí. Díky projektu pastvy divokých koní se povedlo na nemalé ploše podyjské krajiny tyto procesy obnovit. „Pastviny, donedávna utopené v hustém porostu dusivých trav, jsou dnes protkané spletí koňských chodníčků a před očima se mění v květnaté oázy plné vzácných rostlin a hmyzu,“ doplnil Robert Stejskal.

V současnosti je v Česku devět rezervací velkých kopytníků. Rozlohou největší zůstává s 231 hektary milovická rezervace. Ta i po šesti letech zůstává ve Středočeském kraji zatím jediná. V dalších regionech jich přibylo více. Dvě rezervace vznikly v Plzeňském kraji - v Rokycanech a v Dobřanech u Plzně. Další dvě pak v Hradeckém kraji - Na Plachtě v Hradci Králové a v Ptačím parku Josefovské louky u Jaroměře. V Jihočeském kraji vznikla rezervace v Meandrech Lužnice, v Pardubickém kraji u rybníka Baroch. V Moravskoslezském kraji na Kozmických ptačích loukách a v Jihomoravském kraji v Národním parku Podyjí.

Všude divocí koně pomáhají řešit situace, se kterými si předtím ochrana přírody nedokázala příliš poradit. „Ptačí park Josefovské louky od svého založení řeší otázku příliš rychlého zarůstání hustou mokřadní vegetací v jarním období, kdy má tato rezervace sloužit lučním ptákům, především bahňákům, jako hnízdiště. Bahňáci, jak už název napovídá, upřednostňují raději obnažený povrch než vysoký hustý porost. Vliv divokých koní dovezených v roce 2018 překvapil i samotné ornitology. Nejenže zavčas dokonale vypasou nejtvrdší mokřadní rostliny, ale pouštějí se i do mělké vody, kde s nepředstíraným apetitem vykousávají na dně rašící trávu. Tím zamezují zarůstání míst, kde bahňáci hledají potravu,“ oceňuje správce ptačího parku Břeněk Michálek z České společnosti ornitologické.

Podobně divocí koně nastartovali pozitivní změnu také v hradecké rezervaci. „V přírodní památce Na Plachtě bylo třeba řešit postupující šíření agresivních druhů trav - hlavně třtiny, bezkolence a ovsíku, částečně i rákosu. Tyto trávy postupně pohlcovaly květnaté louky. Výsledek zcela předčil naše očekávání. Většinu nežádoucí vegetace nakonec koně zredukovali,“ uvedl David Číp, předseda ochranářské organizace JARO Jaroměř. „Přes metr vysoké porosty trav, v nichž původně téměř nic jiného nekvetlo, totiž nahradily nízké trávníky s kvetoucími voňavými koberci mateřídoušek, vřesů, divokých karafiátů kartouzků, orchidejí, všivců, čertkusů, jestřábníků, kručinek a zeměžlučí. Zdejším motýlům, broukům, pestřenkám, blanokřídlým a obojživelníkům, plazům i ptákům se tak prostřel mimořádně bohatý ‚český stůl‘,“ doplnil David Číp.

Přínos pastvy divokých koní oceňují také na Kozmických ptačích loukách. „Přítomnost koní v rezervaci Kozmické ptačí louky považuji za dosavadních 14 měsíců za velmi přínosnou. A to přesto, že počet koníků vzhledem k úživnosti prostředí a rozloze území byl silně poddimenzován. Již dnes je zcela zřejmé, že pastva velkých býložravců je na tak velkém území, navíc z hlediska údržby ve velmi komplikovaným terénu, jediným efektivním a dlouhodobě udržitelným způsobem péče,“ podotkl zakladatel rezervace Kamil Lisal.

Nenaplnily se ani předběžné obavy z negativních dopadů soužití početného stáda divokých koní s velmi rozsáhlou populací vzácných opeřenců. „Nezaznamenali jsme zničení snůšek ptáků rozšlapáním, ani jiné podobné rušivé vlivy,“ navázal Kamil Lisal.

Na vzniku řady rezervací se podílela Agentura ochrany přírody a krajiny. Pro některé z nich poskytla pozemky, založení dalších iniciovala. Také experti z AOPK přínos pastvy velkých kopytníků oceňují. „Podobně jako v Milovicích se i na východě Čech potvrdilo, že divocí koně z Exmooru přednostně spásají právě agresivní druhy trav. Z hustého vysokého trávníku tak kvetoucí byliny, kterým se cíleně vyhýbají, doslova vypreparují. Pastviny díky tomu nepřeroste agresivní vegetace a motýli i celá řada dalších opylovačů včetně včel, čmeláků nebo pestřenek má k dispozici neustále kvetoucí louky plné potravy,” zmiňuje Josef Rusňák, ředitel Regionálního pracoviště AOPK Východní Čechy.

Vznik rezervací velkých kopytníků oceňují také vědci. „Je pozitivní, že se tento efektivní způsob péče o krajinu začíná v České republice prosazovat. V porovnání s podobnými projekty v zahraničí však jde stále o rezervace malého rozsahu. Například v sousedním Německu se podobné pastevní rezervace rozkládají na plochách až 1860 hektarů, v Nizozemí dokonce až 5000 hektarů. Také rezervace velkých kopytníků v České republice by měly z mnoha dobrých důvodů mířit tímto směrem,“ podotkl Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

Takzvaná přirozená pastva velkých kopytníků navíc poskytuje řešení některých aktuálních problémů, kterým dnešní měnící se svět čelí. „Jde nejen přírodě blízkou péčí o krajinu, ale také o racionální odpověď na rostoucí potřebu dlouhodobé udržitelnost a nezávislosti na fosilních palivech. Přirozená pastva je ve srovnání s jinými způsoby péče o krajinu provozně levná a velkým kopytníkům stačí ke spásání rozsáhlých hornatých, podmáčených i jinak náročných terénů prostě to, co roste na místě. Nejen že k údržbě krajiny nepotřebují fosilní paliva, ale svou činností například zlepšují zdraví půdy a tedy i schopnost krajiny zadržovat vodu, nebo brání požárům odstraňováním vysoce hořlavé travní biomasy,“ uvedl několik z mnoha pozitivních vlivů velkých kopytníků na přírodu Miloslav Jirků.

Počty rezervací velkých kopytníků by měly růst i do budoucna. „Obracejí se na nás chráněné krajinné oblasti, národní parky i města či kraje z dalších částí republiky, takže velcí kopytníci začnou pomáhat s péči o krajinu i v dalších regionech,“ uzavřel Dalibor Dostál.

Přímo z Velké Británie přijeli divocí koně do rezervace v Milovicích a do Národního parku Podyjí. Do všech ostatních pak putovaly přírůstky z těchto dvou rezervací. Nešlo jen o divoké koně, do některých rezervací zamířili také zubři a zpětně šlechtění pratuři narození v bývalém vojenském prostoru Milovice. Desátým místem v ČR, kde mohou lidé přírůstky z Milovic vidět, je expozice Živá voda v obci Modrá u Velehradu. Zubři a divocí koně z Milovic putovali také do zahraničí, například do Nizozemí nebo Německa.

Mezinárodní dopad českého programu návratu velkých kopytníků přitom nekončí poskytováním zvířat do zahraničních rezervací. V rámci spolupráce organizace Česká krajina s vědci z Biologického centra Akademie věd ČR vznikla například tuzemská pobočka mezinárodní organizace na ochranu zubra evropského, European Bison Conservation Centre. „Poslední dva roky se významně podílíme na přípravě nového vydání takzvaného akčního plánu pro zubra. Jde o důležitý dokument, který definuje strategii největšího savce Evropy pro nadcházející desetiletí. Jde o materiál průlomový, protože zásadním způsobem mění mezinárodní ochranu zubra, i managementu jeho stád a populací napříč kontinentem,“ zdůrazňuje Miloslav Jirků.

---

reklama

---