Jak pěstovat duby a ořešáky v době klimatické změny

Zásadním problémem, s nímž se musí potýkat současný lesnický sektor, je globální klimatická změna. Jedná se hlavně o nerovnoměrné rozložení srážek, zvýšení teplot, extrémní projevy počasí a prodloužení vegetační doby mající za následek změnu ekologických podmínek pro růst dřevin. V Evropě je za nejvíce ohrožený region považován Mediterán a dále kontinentální mírná zóna, tedy i Česká republika, resp. její významná část. V souvislosti s klimatickou změnou odborníci také diskutují o posunu areálů dřevin, a to jak napříč kontinentem, tak v rámci konkrétního regionu ve směru vertikálním z nížin do středních a vyšších (horských) poloh. Za nejvíce ohrožené se považují lesy rostoucí do nadmořských výšek kolem 400 až 500 m. Kromě změn v abiotickém prostředí klimatická změna aktivuje řadu biotických činitelů (choroby, škůdci), kteří mohou ovlivňovat úspěšné pěstování lesů v nově se tvořícím prostředí.

Vědci z Mendelovy univerzity v Brně se rozhodli demonstrovat vliv klimatické změny na aktivaci a aktivizaci biotických škůdců a zkoumali, jak tito škůdci mohou ovlivnit dosavadní pěstební postupy. Pro tento účel si vybrali dva rody – Dub (Quercus spp.) a Ořešák (Juglans spp.), jejichž druhy jsou oblíbené v ekonomicky zaměřených pěstebních systémech (modelech) poloh střední Evropy a České republiky.

Vědci vybrali celkem 12 druhů dřevin, z nich dva rostou přirozeně v Severní Americe, devět je evropského původu a jeden druh je kříženec druhu původem ze Severní Ameriky a Evropy. Na nich ověřovali dosavadní pěstební postupy a naznačili, jak by mohly být vybrané druhy pěstovány v období klimatické změny.

Současně vytvořili seznam 19 nejvýznamnějších patogenních škůdců, které mohou v budoucnu zásadním způsobem limitovat úspěšné hospodářské využití vybraných dřevin. U každého patogenu je uvedeno doposud známé hostitelské spektrum.

Svá zjištění vědci publikovali v článku Fytosanitární rizika pěstování vybraných dřevin rodu Quercus a Juglans v době klimatické změny, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 2/2024, a vznikl při řešení projektu NAZV č. QK22020045 „Potenciál geograficky nepůvodních druhů dřevin v lesním hospodářství ČR“.

Jak duby, tak ořešáky se pěstují hlavně pro své vysoce hodnotné dříví. Jde zejména o dub letní, ořešák černý a na vhodných stanovištích i o dub zimní. V případě ořešáku je v lesích ČR využíván výhradně severoamerický ořešák černý, a to především na lužních stanovištích.

V současnosti se zvyšuje výskyt hmyzích škůdců v dubových lesích na jižní Moravě. Příkladem je přemnožení a holožíry bekyně velkohlavé a zlatořitné v letech 2021 a 2022 nebo chronický problém s chroustem na Bzenecku. S probíhající klimatickou změnou lze očekávat nárůst takových události.

Existuje vážné riziko, že do Evropy budou zavlečeni významní škůdci a choroby dubu červeného způsobující akutní a plošné odumírání jeho porostů v USA. V řadě zemí západní Evropy je dub červený považován za invazní druh. Jeho pěstování, resp. záměrné vysazování by tak mělo být výrazně omezeno také v ČR.

Stále více rizikové se stává i pěstování v Evropě původních druhů dubů, jako je dub letní a zimní, jejichž zastoupení v lesních porostech se v důsledku odumírání ostatních druhů stále zvyšuje. Závažní škůdci již ničí dubové lesy ve Velké Británii.

Očekávaný vertikální posun vegetační stupňovitosti, resp. pěstování dubu letního a především dubu zimního ve středních polohách nemůže být beze změny v pěstebních postupech.

Z hlediska principu předběžné opatrnosti, ale také vzhledem k predikovaným extrémům v projevu klimatu (např. pozdní mrazy, těžký sníh) by měl být kladen důraz jednak na tvorbu smíšených porostů, jednak na přechod k podpoře stability a vitality jednotlivých stromů.

Vzhledem k vysokým nárokům dubu na světlo je obtížné pěstovat porosty s převahou této dřeviny nepasečnými formami hospodaření s vysokou věkovou diverzitou; lze ale využít konceptu mozaikových lesů. Dále se nabízí uplatnění volnějších sponů při zakládání dubových porostů ve středních polohách, případně řadové, jednotlivé nebo skupinkovité smíšení a často i intenzivnější výchovu.

Jako perspektivní dřeviny v suchem nejvíce ohrožených oblastech České republiky se z vybraných druhů dubu jeví především dub cer a dub balkánský. S ohledem na omezené spektrum potenciálně vhodných dřevin do příměsi k těmto dřevinám na suchem ohrožených stanovištích bude nezbytné k tvorbě smíšených porostů využívat ve větší míře také keře nebo i jiné nepůvodní dřeviny (např. líska turecká, kaštanovník setý aj.).

Kromě vytváření smíšených porostů lze na suchem exponovaných stanovištích doporučit tvary lesa nízkého a středního. Zde mohou najít větší uplatnění také méně zastoupené druhy dubů, např. šípák, mnohoplodý, jadranský, žlutavý. Alternativní možností je přechod k pěstování rozvolněných porostů až solitérních stromů, což může v konečném důsledku vyústit v záměnu lesnického hospodaření za hospodaření agrolesnické.

V agrolesnických systémech se mohou šířeji uplatnit ořešáky, což je běžnou praxí v jiných zemích a je to dáno využíváním jak jejich dřeva, tak i plodů. Postupující klimatická změna může znamenat větší využití ořešáku královského a jeho křížence s ořešákem černým, které mohou do určité míry nahradit ořešák černý, jenž se jeví z hlediska fytosanitárního vysoce rizikový.

Vzhledem k dosavadním poznatkům a pěstebně-ekologickým nárokům ořešáků, ale i s ohledem na potenciální rizika lze doporučit pěstovat porosty s těmito druhy jednak ve směsích (např. s habrem, lípou nebo babykou, ale i keři a pionýrskými dřevinami), jednak pod intenzivní výchovou.

V závěru vědci zdůraznili:

Z hlediska výskytu patogenů lze za rizikové považovat pěstování ořešáku černého a dubu červeného. Ořešák královský spolu s výše uvedeným křížencem se jeví vhodnou náhradou na určitých typech stanovišť za ořešák černý. Obdobným způsobem lze na lužních stanovištích také kultivovat tradiční dřevinu dub letní.

Optimálním cílovým stavem by měly být jednotlivě smíšené porosty s relativně malým počtem cílových, ale vitálních stromů. Tohoto stavu bude možné docílit zakládáním smíšených porostů a intenzivní výchovou.

Porosty s vysokou účastí dřevin typu dub cer nebo dub balkánský (a dalších druhů dubů snášejících sucho) vědci doporučují tam, kde je v současnosti, anebo kde se očekává do budoucna největší sucho. V těchto oblastech lze dále jako adaptační opatření navrhnout přechod k lesu nízkému nebo střednímu a v nejzazších případech až pěstování solitérních stromů, resp. změnu hospodaření z lesnického na agrolesnické.

Článek Fytosanitární rizika pěstování vybraných dřevin rodu Quercus a Juglans v době klimatické změny je volně ke stažení.

Autoři článku: Antonín Martiník, Jiří Rozsypálek, Petr Martínek, Anna Mária Mitrová, Roman Longauer; Mendelova univerzita v Brně

---

reklama

---