Jak se obnovuje biomasa travních porostů za extrémního sucha?
Zjistili, že zejména v nejsušších letech se meziročně souvislost mezi biologickou rozmanitostí, využíváním půdy a biomasou lišila. Druhově bohatá nebo funkčně různorodá společenstva, která jsou spojená s nízkou intenzitou využívání půdy, lépe zvládala extrémní sucha.
Druhově chudá společenstva nebo společenstva s převahou rychle rostoucích druhů (společenstva spojená s vysokou intenzitou využívání půdy) pak vykazovala vyšší schopnost obnovy po mírném až extrémním suchu.
Tyto výsledky ukazují, že funkční a taxonomické složky rostlinného společenstva určují odolnost a obnovu travních porostů za mírného až extrémního sucha. Podle toho se můžeme řídit při navrhování managementu extenzivně a intenzivně obhospodařovaných pastvin v krajině. Bohatá společenstva, upřednostňovaná při nízké intenzitě využívání půdy, by zachovala biomasu za extrémního sucha, zatímco druhově chudá nebo rychle rostoucí společenstva by biomasu po extrémních událostech sucha lépe obnovovala.
Letos na jaře tým Petra Keila, držitele prestižního ERC grantu, zahájil nový projekt podpořený grantem GAČR, zacílený na biodiverzitu středoevropských pastvin v průběhu času. Projekt „GRACE: Luční společenstva v průběhu 300 let přirozeného experimentu na velkém měřítku“ bude studovat biodiverzitu a druhové složení středoevropských pastvin v průběhu času, napříč prostředími a napříč historií využívání půdy.
Přečtěte si také |
Hledám odpověď na otázku, co se děje s biodiverzitou, říká makroekolog Petr Keil, který získal prestižní grant ERCProjekt využije bezprecedentní kombinaci historických dat a nových metod včetně strojového učení. Konkrétně bude zkoumat více než 100 000 záznamů z botanických snímků shromážděných na loukách ve střední Evropě za poslední století a zároveň i 300 let dlouhou časovou řadu průzkumů mapujících změny krajinného pokryvu v historickém rozsahu rakousko-uherské říše. Vědci tak budou tak moci kvantifikovat dopady rozsáhlých změn krajiny na ekologická společenství za poslední dekády až staletí.
Partnery projektu jsou odborníci z rakouské Univerzity v Grazu, Univerzity ve Vídni a z Výzkumného ústavu Silva Taroucy pro krajinu a okrasné zahradnictví v Brně.
reklama
Dále čtěte |
Online diskuse
Všechny komentáře (3)
Karel Zvářal
18.6.2024 07:13Břetislav Machaček
18.6.2024 09:00 Reaguje na Karel Zvářalnení možné, že se po srážkách obnoví travní porost podle druhu travin různě! Nebýt "vědců", tak to sedláci doteď nevědí, ale sedlákům na to nikdo nedal prestižní grant a museli na to přijít sledováním přírody po tisíce let hospodaření. Proto osévali ty
pastviny travinami více odolávajícím suchu a nebo je záměrně
jako pícniny pěstovali na poli jako součást osevních cyklů a
vyplnili nedostatek travní hmoty v době sucha pícninami z polí.
Děda oséval strniště po pšenici směsí jetele a vojtěšky, aby
i za suchého podzimu bylo čím krmit zvířata, když už tráva na
louce skomírala a nebyla schopna zvířata uživit. Nechal ji
odpočívat, aby se zregenerovala a nezhuntoval ji tak, aby byla
neživotaschopná. A to prosím bez akademického vzdělání pouze
převzetím zkušeností po předcích!