https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/jake-provenience-jedle-belokore-patri-do-nasich-lesu
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Jaké provenience jedle bělokoré patří do našich lesů?

13.11.2021 07:45 | PRAHA (Ekolist.cz)
Odrostlá jedlička v borůvčí.
Odrostlá jedlička v borůvčí.
Foto | Jan Řezáč / VÚLHM
Ne každý jedinec jedle bělokoré se hodí do přírodních podmínek v České republice. Různé provenience jednoho druhu dřeviny z různých oblastí areálu přirozeného rozšíření mají odlišné adaptační schopnosti a různé nároky na nové prostředí, do něhož jsou vysazeny. Při snahách o návrat jedle bělokoré do našich lesů a zvýšení jejího podílu v dřevinné skladbě je proto nutné vědět, odkud pochází osivo a jak rostou mateřské stromy v našich podmínkách. Takové informace nám poskytne dlouhodobý provenienční výzkum jednotlivých dřevin. Pouze výběrem reprodukčního materiálu vhodného původu dokážeme na odpovídajících stanovištích vypěstovat kvalitní jedlové porosty.
 
Jedle bělokorá přes značný ústup v našich lesích navzdory různým nepříznivým vlivům dosud přežívá. Nepochybně si proto zasluhuje pozornost lesnické praxe, ale i výzkumu, který by neměl opomíjet sledování její variability a růstového vývoje. To s ohledem na současné klimatické změny vyžaduje i prohlubování znalostí její biologie. Důvodem je především očekávaný nárůst podílu jedle při obnově porostů v následujícím období s využitím potenciálu zdrojů reprodukčního materiálu z ověřených oblastí.

V rámci provenienčního výzkumu se jedli bělokoré a dalším druhům rodu jedle dlouhodobě věnují vědci z VÚLHM, v. v. i. V časopise Zprávy lesnického výzkumu 3/2021 v článku Růst proveniencí jedle bělokoré na výzkumné ploše v západních Čechách ve věku 36 let publikovali své poslední výsledky, podrobné zhodnocení výsledků dříve provedeného biometrického měření kvantitativních znaků a posouzení dalších charakteristik ověřovaných proveniencí jedle bělokoré na dlouhodobé výzkumné ploše Nýrsko, Dešenice. Z užšího šlechtitelského hlediska chtějí vědci soustředit pozornost na výzkum domácích i zahraničních proveniencí.

Do oblasti dnešní střední Evropy se jedle bělokorá rozšířila v období postglaciálu jako jedna z posledních dřevin, přesto se však stala spolu s bukem a smrkem jednou z nejhojnějších. Před začátkem výraznějších antropogenních vlivů dosahoval na našem území její podíl 19,8 %, v pahorkatinách zaujímala 11 %, ve vrchovinách 36 %, v hornatinách 12 %. K její největší expanzi došlo v Evropě ve 14. až 16. století, kdy byla považována za element šířící se na úkor buku. Např. na Vysočině byl podle dobových pramenů její podíl dokonce až 58 %. Avšak například na lesním hospodářském celku Staré Hamry v Beskydech poklesl její podíl z 42% zastoupení na dnešní necelá 2 %. Aktuálně představuje v ČR její redukovaná plocha 30 663 ha (1,2 %), uvažuje se o navýšení až na 4,4 %.

Výzkumná plocha Nýrsko, Dešenice byla založena na jaře 1977 v lesním komplexu Želivský vrch. Lokalita se nachází na území přírodní lesní oblasti (PLO) 12 – Předhoří Šumavy a Novohradských hor, v 660–720 m n. m. Ověřuje se zde 36 proveniencí, z toho 26 jich pochází z České republiky, dvě vždy ze Slovenska, Rakouska a Francie, po jedné pak z Německa, Bosny a Hercegoviny, Rumunska, Itálie, Bulharska a Polska.

Rozdíly ve výškovém růstu proveniencí jsou statisticky významné. Střední výška na ploše činila 15,3 m. Nejvyšší střední výšku měla provenience CZ 185 – Bruntál, Slunečná (16,8 m), za ní následovaly CZ 198 – Vítkov, Budišov nad Budišovkou, CZ 69 – Ždírec nad Doubravou, Ransko a CZ 53 – Opočno, Bolehošť (16,4 m).

Ze zahraničních proveniencí rostly nejlépe francouzská F 118 – Saint-Évroult II (16,4 m) a německá D 149 – Ostbayer, Mittelgebirge-Viechtach (15,9 m). Nejmenší výškový růst byl zjištěn u D 95 – Gröbming, Steiermark (13,7 m), F 162 – Les Fanges IV, Department de Ľ Aude (13,5 m) a I 227 – Popi e Bibbiena, Arezzo (12,9 m).

Rozdíly v tloušťkovém růstu proveniencí jsou rovněž statisticky významné. Průměrná výčetní tloušťka na ploše dosáhla 16,5 cm. Nejvyšší tloušťkový růst byl analogicky jako u výšek zjištěn u proveniencí CZ 185 – Bruntál, Slunečná, CZ 198 – Vítkov, Budišov n. B. (20,0 cm) a CZ 69 – Ždírec nad Doubravou (18,8 cm). Nejpomaleji přirůstaly I 227 – Popi e Bibbiena, Arezzo (12,8 cm), A 95 – Gröbming, Steiermark (13,8 cm).

Při srovnání skupin proveniencí podle evropské rajonizace lesů je na ploše zastoupeno celkem 19 oblastí a podoblastí z 5 regionů. Nejvyšší průměrná výška (16,5 m) byla zjištěna u proveniencí z Hercynsko-sudetské oblasti smíšeného horského lesa – sudetské podoblasti, za níž následovaly se shodnou výškou 16,4 m soubory České Polabí a Severofrancouzská oblast smíšených dubových lesů – normandská oblast. Naopak podprůměrný růst vykázaly provenience z oblastí Pyreneje (13,5 m) a Horský les severních Apenin (12,9 m). Z uvedených hodnot je patrné, že rozdíly mezi proveniencemi zastupujícími různé oblasti jsou výrazné.

Rovněž dělení na klimatypy naznačilo významné rozdíly průměrných výšek proveniencí. Nadprůměrně rostly provenience patřící ke klimatypům lužický (16,5 m), normandský (16,4 m) a slezský (15,8 m). Jako podprůměrný se projevil klimatyp pyrenejský (14,1 m). Výrazně podprůměrnou hodnotu vykazoval klimatyp apeninský (12,9 m).

Při porovnání podle přírodních lesních oblastí se ve všech sledovaných znacích mezi nejlépe hodnocenými nacházely provenience CZ 185 – Bruntál, Slunečná a CZ 198 – Vítkov, Budišov nad Budišovkou z PLO 29 – Nízký Jeseník (16,6 m), na rozdíl od prakticky vždy nepříznivě hodnocené provenience CZ 33 – VLS Horní Planá, Drhovice z PLO 10 – Středočeská pahorkatina (13,8 m).

Jedle v demonstračním lesním objektu sv. Anna v Brdech.
Jedle v demonstračním lesním objektu sv. Anna v Brdech.
Foto | Zdeňka Kováříková / Ekolist.cz

Za nejlépe rostoucí je v daných podmínkách možné označit české provenience CZ 185 – Bruntál, Slunečná, CZ 198 – Vítkov, Budišov nad Budišovkou a CZ 37 – Rychnov nad Kněžnou, Skuhrov (všechny klimatyp 6c – lužický), jakož i francouzskou provenienci F 118 – Saint-Évroult II (klimatyp 3 – normandský).

Nejméně se osvědčily provenience I 227 – Popi e Bibbiena, Arezzo a F 162 – Les Fanges IV, Department de Ľ Aude. Provenience I 227 – Popi e Bibbiena, Arezzo, která se spolu s dalšími kalábrijskými proveniencemi dobře osvědčila při testování na dánských výzkumných plochách, dosahuje na ploše Nýrsko pouze podprůměrných výsledků, což zřejmě souvisí s její adaptační schopností na různé podmínky prostředí. Vzhledem k slabšímu růstu a vysoké mortalitě se spolu se slovenskými SK S1 – Banská Bystrica, Badín a SK S9 – Kriváň, Snohy jeví pro danou lokalitu jako méně vhodné.

Článek Růst proveniencí jedle bělokoré na výzkumné ploše v západních Čechách ve věku 36 let je ke stažení zde.


reklama

 
Další informace |
Příspěvek vznikl jako součást řešení výzkumného projektu NAZV QK1910292 „Postupy pro podporu jedle bělokoré v lesním hospodářství ČR“ a institucionální podpory na dlouhodobý koncepční rozvoj výzkumné organizace MZe ČR – Rozhodnutí č. RO0118.
foto - Řezáč Jan
Jan Řezáč
Autor je pracovníkem Výzkumného ústavu lesního hospodářství a myslivosti.
 twitter

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (10)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

Pe

Petr

13.11.2021 09:16
Mě by zajímalo jestli a jak hodně se v místě zkušebních ploch projevilo sucho v poslechních letech a jaký vliv mělo na zdravotní stav sledovaných jedlí.
Odpovědět
Pe

Petr

13.11.2021 09:52
K výzkumu bych dodal, že přesně to, co se zkoumalo, je zároveň i omezením provedeného výzkumu.
Výzkum potvrdil, že různé provenience opravdu mají různé adaptační schopnosti a nároky na prostředí. Z pokusné plochy v podmínkách podhůří Šumavy se ale nepozná vhodnost jednotlivých proveniencí do jiných oblastí a podmínek naší republiky. Jinde mohou být výsledky klidně opačné.
Odpovědět
RP

Radim Polášek

13.11.2021 10:22
No, mám pocit, že původní porosty jedle bělokoré jsou dnes roztroušeny všelijak plošně po celém území ČR. Nebylo by tedy dobré používat a množit v první řadě místní varianty jedle?
Jinak jedle by se podle mně mohla stát ve smíšených lesích doplňkem smrku a mohla by tak výrazně zvýšit výtěžnost kvalitního stavebního jehličnatého dřeva v lese, protože má velmi podobný habitus jako smrk, tudíž stejně rovné kmeny a její dřevo je podle mne stejné kvality jako smrk. Problémem je jen vysoká citlivost na okus zvěře, zejména vrcholových pupenů v zimě a na jaře. Vyšší než vysázené smrčky nebo listnáče. U nás sazenice jedle z přírodních náletů z těch pár zbylých velkých stromů až na výjimky mizí či mizely s vysokou pravděpodobností v druhém, třetím roce z důvodu okusu, zatímco plošně vysázené sazeničky na vykácených místech ani nepoteřbují na ochranu proti zvěři oplocenky.
Jinak brzo budou vánoce, větve jedle bělokoré, zejména z vyšších partií větších stromů jsou pro vánoční výzdobu a na výnoční stromeček mnohem vhodnější než smrk. Jsou mnohem voňavější a výrazne díéle vydrží bez padání jehličí. Pokud by se u nás zase jedle vrátily do vysazovaných porostů, mohly by se vrátit i na preferovanou pozici této vánoční propriety.
Odpovědět
PJ

Pavel Jeřábek

13.11.2021 21:39 Reaguje na Radim Polášek
Vánoční jedličky v rámci boje proti znečištění ovzduší dovezeme ze zahraničí.
A na rovinu - kdo dneska chce stromek z lesa?
Nastoupí ideologická kampaň proti devastaci našich lesů těžbou stromků pro vánoční výzdobou a je vystaráno. Navíc stromek z plantáží vánočních stromků (nebavím se o množství chemie na pěstování - zemědělci by třeba záviděli) je hezčí, hustší a mnoho lidí ho raději koupí, než stromek z lesa, který je nezřídka i trochu nepravidelný.
Odpovědět
ss

smějící se bestie

14.11.2021 07:28 Reaguje na Pavel Jeřábek
Takový stromek z prořízky, udělané tak maximálně týden před Vánocemi, tak ten nemá chybu.
Málokde však jsou takové k sehnání !
Odpovědět
SV

Slavomil Vinkler

15.11.2021 07:51 Reaguje na Radim Polášek
Jedle má mnoho problémů.
Okus a vytloukání ji spolehlivě likviduje. Prasata a vítr ničí oplocenky, je podstatně citlivější než smrk a do vyššího věku.
Nesnáší v mládí otevřený prostor.
Špatně se sklízí semeno, šišky se rozpadají a stromy jsou v zimě křehké / nebezpečné. Atd.
Odpovědět
Pe

Petr

13.11.2021 11:57
Já si myslím, že toto, tedy různé vlastnosti stromů různého původu, je jednou z příčin současného odumírání smrku a borovice v našch lesích.
Smrkem a borovicí se zalesňovalo a stále zalesňuje hlava nehlava. Vidět je to na první pohled a sledovat to může v lese každý, stačí se dívat. Co strom, to jiné vlastnosti. Teoreticky by sice jedince s nevhodnými vlastnostmi měly eliminovat výchovné zásahy, některé vlastnosti, jako třeba odolnost suchu a kůrovci, se ale předem nijak nepoznají. Výsledek je špatný, což opět může vidět každý, včetně toho, že některé jednotlivé stromy bez problémů přežily vše a přežily by dál. A o to přesně jde.
Odpovědět
FP

FRANTIŠEK PTÁČNÍK

14.11.2021 15:05 Reaguje na Petr
Tak to jsou divné řeči. Je vidět jak jste ovlivněn globálisti. Vezmu smrk, ten odchází ne zásluhou sucha, ale zásluhou špatného hospodaření a to hlavně státu a jeho výběrových řízení. Smrk měl vždy nepřítele, al včasnym zásahem nedocházelo k tomu co stát způsobil. U nás jsou jedle, řekl bych v pořátku. Dnes je ničí se smrkovou kalamitou, je to kšeft.... A vánoční stromky, no přeci z přírody nejsou stejné, sice jen na chvíli....
Odpovědět
Pe

Petr

14.11.2021 16:54 Reaguje na FRANTIŠEK PTÁČNÍK
Nic divného na tom není. Je to úplně jednduché - tak jako lidé jsou různí, každý je jinak silný, jinak zdravý a jinak odolný, tak úplně stejně to platí i pro rostliny. Lidé toho už tisíce let využívají a trpělivým výběrem a křížením si vytvořili mnoho odrůd s neuvěřitelnými vlastnostmi.
Ani smrky nejsou všechny stejné. Mají různé vlastnosti, jak vzhledové, které můžete snadno pozorovat, tak i jiné, včetně různé odolnosti třeba suchu a kůrovci. I to můžete vidět, v některých kalamitních porostech pár jednotlivců přežilo (ovšem nájezd harvestorů nepřežije nic). Možná je to náhoda, a možná taky ne. Nevíme to a nedozvíme se to. Vykácením se dobrovolně připravujeme o možnost to zjistit a třeba jednou vypěstovat smrky daleko odolnější. Když to jde u ovoce, musí to jít i v lese.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

14.11.2021 17:29
Člověk dělá pouze to samé rychleji, než co dělá příroda. V přírodě se
druhy rostlin a zvířat šíří z hlediska lidského života pomalu a člověk to pokusy pouze urychluje. V tom se rozcházím s bojovníky proti invazivním druhům, kteří se jim chtějí za každou cenu bránit. Pokud je nějaký druh úspěšný, tak zvítězí a neúspěšný zanikne časem tak i tak. Lpění na té původnosti je navíc sporné, protože mi nikdo nikdy neřekl rozhodné datum pro takové rozlišováni. Minimálně polovina ovocných dřevin, zeleniny
a jiných plodin není původní. U stromů to je sporné a nějaké analýzy
pylu z usazenin mohou být zavádějící, protože ne každý pyl se šíří
větrem a když, tak mohl být naopak navátý z daleka. Takže ano zkoušet,
ať máme možnost v budoucnu nahradit neúspěšné vymírající druhy alespoň
něčím. Některým invazním druhům se neubráníme nikdy a budeme se s tím
muset smířit.
Odpovědět
reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Econnectu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist