K čemu je dobré plašení ptáků?

Současná doba, někdy označovaná jako "antropocén", se vyznačuje rozsáhlými změnami přírodních ekosystémů Země způsobenými člověkem. Otevřené tropické ekosystémy, jako jsou savany, polopouště nebo travnaté biotopy, jsou jednou ze základních složek globální suchozemské biodiverzity. Tyto ekosystémy a živočichové v nich žijící jsou však stále více ohrožováni lidskou činností, ať už v důsledku přeměny přírodních ekosystémů na zemědělskou půdu a pastviny, lovu nebo změny klimatu. Odhaduje se, že lidská populace poroste až do roku 2100. Proto bude v blízké budoucnosti docházet ke stále častějším interakcím mezi zvířaty a lidmi v prostředí se zvýšenou přítomností člověka. Tolerance lidské přítomnosti se zdá být u některých skupin zvířat, zejména ptáků a savců, jedním z klíčových faktorů umožňujících naše úspěšné soužití. Bohužel míra tolerance jednotlivých druhů k přítomnosti člověka a faktory, které ji ovlivňují, jsou v tropických oblastech velmi málo prozkoumány, protože většina dosavadních studií pochází z Evropy, USA a Austrálie. V současné krizi biodiverzity nabývá na významu výzkum, který shromažďuje poznatky s přímým dopadem na praktickou ochranu přírody.

Velmi jednoduchým způsobem, jak měřit toleranci lidské přítomnosti u zvířat přímo v terénu, je tzv. úniková vzdálenost. V nejzákladnější podobě se tato vzdálenost měří standardizovaným způsobem a představuje vzdálenost mezi blížícím se člověkem a vybraným zvířetem v okamžiku, kdy zvíře začne před člověkem unikat. Naše standardizace spočívala například v podobné rychlosti chůze mezi výzkumníky, v otočení hlavy přímo na zvíře nebo v nošení podobného oblečení bez jasných barev.

V závislosti na zkoumané otázce jsou samozřejmě možné nejrůznější modifikace experimentálních parametrů (např. rychlosti a směru pohybu výzkumníka nebo změny barvy oblečení). O biologickém významu únikových vzdáleností bylo napsáno velké množství prací. Úniková vzdálenost v podstatě vypovídá o ochotě jedince riskovat a tolerovat blížícího se člověka (nebo jiného predátora) a představuje kompromis mezi výhodami spojenými s oddálením úniku (např. možnost pokračovat v hledání potravy) a náklady spojenými s únikem a sledováním potenciálního predátora (včetně energetických nebo jiných fyziologických nákladů, omezení nebo ztráty přístupu k potravě atd.).

Ukazuje se, že tato vzdálenost je závislá na kontextu, ale je poměrně konzistentní pro jedince, populace a druhy, pokud je měřena za podobných podmínek. Z praktického ochranářského hlediska je nejdůležitější, že znalost únikových vzdáleností je široce využívána při navrhování nárazníkových nebo odstupových zón na ochranu zvláště zranitelných druhů nebo obecně ke zmírnění potenciálně negativních účinků lidské činnosti.

Následně jsme shromáždili údaje o charakteristikách sledovaných ptáků a druhů. Některé proměnné byly druhově specifické (např. velikost těla, počet nakladených vajec nebo tvar křídel), protože odchytit větší počet sledovaných ptáků v podobném měřítku bylo z praktických důvodů v podstatě nemožné. Jiné jsme mohli zaznamenat u každého jedince (např. velikost hejna, typ biotopu nebo startovací vzdálenost, ze které se výzkumník začal k ptákovi přibližovat).

Následné sofistikované bayesovské statistické analýzy ukázaly, že nejlepšími ukazateli tolerance tropických ptáků k přítomnosti člověka jsou startovací vzdálenost, tělesná hmotnost druhu, lokální úroveň rušení člověkem (aproximovaná buď typem stanoviště z hlediska míry urbanizace, nebo indexem lidské stopy), roční období a znaky spojené s efektivitou letu (migrační chování a tvar křídel).

Tolerance ptáků vůči přiblížení člověka byla nižší (tj. úniková vzdálenost byla delší) u ptáků s větší velikostí těla a v biotopech méně pozměněných člověkem a také klesala se vzdáleností, z níž se lidé začali k ptákům přibližovat. Ptáci unikali spíše během vlhké než suché části roku. Jedinci druhů se zvýšenou efektivitou letu a dálkoví migranti, kteří každoročně létají do tropických oblastí přezimovat, také unikali dřív.

Každý z těchto vztahů je zajímavý a zasloužil by si obsáhlejší text, ale rád bych se zastavil pouze u zvýšené tolerance v biotopech s významnou přítomností člověka. Jde o pozorování poměrně triviální a důsledně uváděné i pro jiné části světa. Jinak to snad ani nejde - má-li nějaký pták úspěšně žít v sousedství "pána tvorstva", musí prostě naši přítomnost tolerovat, a ne prchat při každém mihnutí člověka.

Jaké mechanismy, a hlavně do jaké míry, se na tomto důsledném vzorci podílejí, však zatím plně nechápeme. Naše analýzy tolerance populací téhož druhu v lidských sídlech a v přirozených biotopech naznačují, že důležité jsou vnitrodruhové mechanismy, jako je habituace nebo vrozená "osobnost" ptačích jedinců.

Tolerantní jedinci si tak mohou jednoduše zvyknout na opakovanou přítomnost člověka (habituace) nebo jedinci s různou vrozenou úrovní tolerance vůči člověku mohou obývat stanoviště, která byla člověkem různě pozměněna ("osobnost"). V kontextu této studie však mezi těmito scénáři nedokážeme rozlišovat. K tomu bychom museli sledované jedince označit a pozorovat je opakovaně. Jiné studie však naznačují, že k výsledné míře tolerance přispívají oba mechanismy. Musíme si také uvědomit, že ptačí druhy se v obecné míře tolerance vůči člověku značně liší, a proto se některé z nich v okolí lidských sídel vůbec nevyskytují.

Naše studie představuje první pokus o komplexnější popis variability tolerance ptáků vůči lidské přítomnosti v otevřených tropických ekosystémech. Naše výsledky ukazují, že stačí znát relativně malý počet znaků ptáků, které lze navíc snadno získat přímo v terénu nebo v literatuře, a prostředí, v němž žijí, aby bylo možné poměrně spolehlivě odhadnout jejich toleranci k přítomnosti člověka.

Některé zákonitosti v toleranci ptáků (ale i jiných živočichů) jsou pravděpodobně univerzální (např. větší druhy jsou plaší téměř všude), jiné jsou však specifické pro určitý taxon, lokalitu nebo roční období. Ochranářská opatření by proto měla pružně zohledňovat obecné poznatky, ale i místní specifika. Závěrem mě velmi těší, že tento projekt spojil velké množství vědců a nadšenců z celého světa a vytvořil mezinárodní a různorodou síť spolupracovníků, kteří se o tento fenomén zajímají.

---

reklama

---