Kdy pastevečtí psi spí a odpočívají, když jsou stále na stráži?

Že bych si dal dneska áčko?

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Zdroj | ČSOP Libosváry

Jak to pes zvládne? Jednoduše.

Musí se jednat o skutečného pasteveckého psa.

Jeho nejcennější vlastností je vlastní úsudek (echt kynologové tomu říkají tvrdohlavost).

Sám musí přijít na to, jak rozvrhnout síly. Sbírá zkušenosti.

Správný pastevecký pes, podle nás, nelítá celé noci po pastvinách a neštěká. To je zbytečné plýtvání energií. Pes musí umět odhadnout, kdy hrozí minimální riziko, a v tu dobu odpočívat.

K odpočinku využívá každou vhodnou příležitost. Když například třídíme ovce nebo kontrolujeme jejich zdravotní stav, tak psi s námi radostně chodí jen pár minut. A pak si jdou po svých. Někde dál si lehnou a spí.

Za normálních okolností pastevecký pes prospí drtivou většinu dne. Zkušený pes spánkovou deprivací netrpí a bezpečnost stáda je přesto zajištěna.

Dobrý příklad z Požárů před dvěma lety. Psi se v podstatě tři týdny nehnuli se svých oblíbených míst. Maximálně s námi obešli obvod ohrady, ale to byla veškerá jejich aktivita.

Začínali jsme si myslet, že na vtipu „v ohradě jsou tři psi. Jeden je darmošlap, druhý darmožrout a ten třetí je také pastevecký pes“ něco bude.

No a pak jsme je tři noci neviděli. Vlci slídili v okolí. Psi jim dávali najevo, že pastvina je dobře zabezpečena.

Za běžných okolností se vlci potulují po svém rozlehlém teritoriu (ve střední Evropě od 100 do 300 km2). Tudíž nechodí ke konkrétní ohradě každý den.

Co jsme zatím vypozorovali, tak vlci jižní smečky přicházeli na čumendu jednou za týden až dva týdny. Ti ze severní smečky, než ochutnali skopové v sousedství, se zjevovali tak jednou za tři týdny až měsíc. Pak už i třikrát za týden.

Takže záleží i na vlčí motivaci. Pokud se jim podaří nažrat se někde v ohradě v podstatě bez námahy, dají logicky přednost vlčí restauraci před vlčím fitness (v ohradě uloví vždy, v přírodě musí v průměru začít 13x lovit, než se skutečně nažerou).

Když jsou úspěšní opakovaně, kontrolují otvíračku restaurace klidně i denně. Vlci jsou stejně pohodlní a líní jako my lidé.

Před časem jsem slyšel od jednoho známého chovatele ovcí, a teď už i pasteveckých psů, zajímavou myšlenku. Pastevecký pes musí přes den odpočívat, protože má v noci pořád štěkat, aby vlci věděli, že je stádo hlídané.

Zcela upřímně, takového psa bychom nechtěli. A sousedé našich pastvin určitě také ne.

Za prvé jsme alergičtí na uštěkané psy. Za druhé je zbytečné, aby psi štěkali preventivně.

I když pes v ohradě stále neštěká, vlci velmi dobře ví, že tam je. Nejvíce času totiž tráví nikoli lovem, ale kontrolou a průzkumem svého teritoria. Zřídka kdy zaútočí na hospodářská zvířata, když „jen tak běží kolem“.

Než se do ohrady vypraví na lup, tráví dny, týdny někdy i měsíce pečlivým pozorováním, co se v ohradě děje. Kdy tam chodí lidé, co dělají. Pozorují zvyky potenciální kořisti, kde odpočívá, kde nocuje, kam chodí pít. Zkoumají kvalitu oplocení, jestli by nešlo podlézt, podhrabat nebo přelézt.

A pokud je přítomný pastevecký pes, bedlivě sledují, jestli je na řetězu nebo na volno, jak se chová. Jaké má rituály a stereotypy, kde rád spí, kde odpočívá, kde jej lidé krmí, jestli obchází plot nebo jen doprovází svá oblíbená zvířata, anebo pořád čeká u branky, kudy do ohrady chodí lidé a nosí mu krmení. Berou v potaz i členitost a velikost ohrady. A neustále zvažují své šance na úspěch.

Co je zajímavé, čím jsou naši psi starší, tím méně štěkají. Lenost? Zkušenost? Sebevědomí?