Lze ještě využít potenciál smrkových mlazin založených v minulosti?

Ilustrační snímek: letorost smrku.

Licence | Volné dílo (public domain)

Foto | Jan Helebrant / Flickr

V současné době se v České republice uplatňuje zřetelný trend pěstování lesů s bohatší druhovou skladbou, od nichž se očekává větší odolnost vůči klimatickým změnám. Podíl smrku na umělé obnově klesl ze 43 % v roce 2000 na 31 % v roce 2020.

Pro dosažení individuální stability smrk potřebuje dostatek růstového prostoru, zejména v mládí, kdy lze výchovou nejsnadněji pozitivně ovlivnit vývoj spádných kmenů a zpomalit nežádoucí zkracování korun. Absence výchovných zásahů v mladých smrkových porostech vede ke vzniku nestabilních porostů s přeštíhlenými jedinci v porostní úrovni a jejich následnému rozvratu v důsledku negativního působení sněhu a větru.

Ke kulminaci tloušťkového přírůstu dochází v uměle založených porostech smrku již ve věku 10–15 let, výškový přírůst kulminuje ve věku 20–30 let. Po dosažení horní porostní výšky asi 10 m již není možné stabilitu jednotlivých stromů pomocí výchovných zásahů výrazněji zlepšit a je nutno se spolehnout na vzájemné krytí jedinců v plně zapojeném porostu.

Šumavské smrky, ilustrační snímek

Licence | Některá práva vyhrazena

Foto | Michal Ritter / Flickr

Porostní výchova dále hraje významnou roli při úpravě druhového složení lesních porostů a nesporný je její vliv na změnu porostního prostředí úpravou radiačního, tepelného a vodního režimu porostů a vliv na zrychlení koloběhu živin změnou množství opadu a rychlosti dekompozice organických půdních horizontů.

Pozitivní je vliv porostní výchovy smrku na zmírnění nepříznivých dopadů sucha. To je zvláště důležité pro smrkové porosty rostoucí v nižších nadmořských výškách, kde se nepříznivý vliv sucha projevuje nejvýrazněji.

Přestože experimenty s výchovou smrkových porostů mají v ČR bohatou tradici, jsou poznatky o jejím vlivu na vývoj smrkových mlazin stále nedostatečné. Touto problematikou se dlouhodobé zabývají vědci z Výzkumné stanice Opočno, VÚLHM, v. v. i.. Poslední výsledky svého výzkumu zveřejnili v článku Růstová reakce smrkových mlazin nižších poloh na výchovný zásah, který vyšel v časopise Zprávy lesnického výzkumu 4/2022.

Cílem jejich práce bylo vyhodnotit růstovou reakci smrku na provedené výchovné zásahy z hlediska tloušťkového přírůstu, štíhlostního kvocientu a korunového poměru po čtyřech růstových sezónách od prvního výchovného zásahu. Předpokladem bylo dosažení zpomalení nárůstu štíhlostního kvocientu a zkracování korun cílových stromů vlivem prvního výchovného zásahu.

Vědci dospěli k těmto závěrům:

• Experimentální výchovné zásahy vedly k průkazné akceleraci tloušťkového přírůstu cílových stromů smrku.
• Zásahy pozitivně ovlivnily (zpomalily) vývoj štíhlostního kvocientu v porovnání s kontrolou.
• Zásahy také měly pozitivní vliv na zpomalení zkracování korun cílových stromů.

Na základě výsledků experimentu a zhodnocení poznatků z dalších literárních zdrojů vědci doporučují pro výchovu smrku v nižších vegetačních stupních následující:

• Výchovné zásahy v nižších vegetačních stupních je nutné u smrku započít včas, nejlépe při horní porostní výšce 5 m.
• Odsunutí výchovy do stadia porostu přesahující horní výšku 7 m zvyšuje riziko snížení porostní stability a po překonání horní výšky 10 m je již toto riziko velmi vysoké.
• Vzhledem k rizikovosti pěstování smrku v nižších nadmořských výškách mimo jeho ekologické optimum doporučujeme při výchovných zásazích preferovat příměs všech stanovištně vhodných dřevin.
• Výchova smrku zde má vést pouze k zachování jeho určitého podílu v budoucí porostní směsi.
• Pěstování smrku v řídkém sponu je také možným východiskem pro vnášení dalších, především listnatých dřevin v případě individuální mortality cílových smrků.

Článek vznikl během řešení projektu NAZV QK1810443: „Postupy pro minimalizaci škod způsobených větrem a sněhem na lesních porostech v návaznosti na klimatickou změnu.”

Článek Růstová reakce smrkových mlazin nižších poloh na výchovný zásah je volně ke stažení.