Milovické rezervaci hrozí katastrofa. Kvůli zpoždění úředníků musí utratit třetinu vzácných zvířat

Milovická rezervace patří ke světově nejsledovanějším českým projektům.

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Michal Köpping / Česká krajina

„Šlo by o největší zbytečný masakr vzácných zvířat v Česku, od doby, kdy byly v roce 1975 v zoologické zahradě ve Dvoře Králové vystříleny více než čtyři desítky žiraf přivezených Josefem Vágnerem z Afriky,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina. „Samozřejmě se snažíme udělat vše pro to, aby tento tragický scénář nenastal. Divocí koně a další velcí kopytníci zachránili svým působením v rezervaci stovky ohrožených živočichů a rostlin. Bylo by kruté, pokud by za to nyní měli zaplatit životem,“ doplnil Dalibor Dostál.

Do kritické situace se rezervace dostala kvůli pomalé práci úředníků. Ti od ledna připravují smlouvy umožňující rozšíření rezervace. Ani po opakovaném posunutí termínů však nejsou dokumenty stále dokončeny. „Včera jsme proto s žádostí o pomoc oslovili středočeskou hejtmanku a také všechny členy Rady Středočeského kraje. Věříme, že se rezervaci, která proslavila Českou republiku po celém světě, pokusí zachránit. Velmi si vážíme dlouhodobé podpory volených zástupců kraje, nicméně postup několika úředníků nás nyní dostal do kritické situace a bez zásahu volených představitelů skončí tragicky,“ konstatoval Dalibor Dostál. O řešení krize včera jednal rovněž se statutárním zástupcem hejtmanky Milošem Peterou, který přislíbil pomoc se záchranou zvířat.

Milovická rezervace patří ke světově nejsledovanějším českým projektům. Informace o ní opakovaně přinesly New York Times i Washington Post, informovala o ní BBC, Science a další světová média na pěti kontinentech. Právě kvůli mezinárodnímu dosahu projektu ochranáři požádali o pomoc také předsedu vlády Andreje Babiše, který loni v létě slavnostně otevíral rozšířenou rezervaci. Nebýt jeho tehdejšího zásahu, který urychlil připojení několika pozemků, zvířata by měla problém přežít letošní zimu. Ochránci přírody rovněž oslovili ministra životního prostředí Richarda Brabce a ředitele Agentury ochrany přírody a krajiny Františka Pelce s žádostí o pomoc při poskytnutí případné náhradní lokality, kam by bylo možné zvířata z Milovic evakuovat. „V Česku je 145 lokalit, kterým by mohli velcí kopytníci pomoci. Nicméně příprava každé nové rezervace zatím trvala několik let. Bylo by na hranici zázraku, pokud by se nyní podařilo během několika týdnů zvířata na vhodné místo převézt,“ zmínil Dalibor Dostál.

Ochranáři na projektu od počátku spolupracují se Středočeským krajem. Ten ještě před vznikem rezervace v roce 2015 přislíbil pro projekt poskytnout svoje pozemky v bývalém vojenském prostoru Milovice. V té době však byly krajské pozemky blokovány nájemní smlouvou se společností Mladá RP. Proto první pastviny divokých kopytníků vznikly na pozemcích města Milovice a později Agentury ochrany přírody a krajiny. „Nicméně velikosti zakládajících stád byly s ohledem na čas potřebný k reprodukci dimenzovány na plánovanou celkovou velikost rezervace, včetně přislíbených krajských pozemků,“ vysvětlil Miloslav Jirků z Biologického centra Akademie věd České republiky.

V roce 2016 Rada Středočeského kraje nájemní smlouvu se společností Mladá RP ukončila a uvolnila krajské pozemky pro rezervaci velkých kopytníků. Podpis smlouvy však poté zablokovalo předběžné opatření soudu kvůli řešení sporu kraje s bývalým nájemcem. Tato situace trvala až do konce roku 2018. „Letos v lednu jsme se setkali se zástupci vedení kraje a dohodli se na podpisu smlouvy v co nejkratším možném termínu,“ zmínil Dalibor Dostál. Dosud k němu však nedošlo.

Protože rezervace první čtyři roky existovala na zhruba poloviční ploše, než je plánovaný stav, bylo již počátkem letošního roku zřejmé, že k jejímu rozšíření musí dojít co nejdříve. S pracovníky odboru majetku, kteří byli přípravou smluv pověřeni, bylo domluveno datum 15. března, s tím, že během dvou měsíců proběhnou všechny potřebné formální kroky. „Zároveň jsme pracovníky úřadu informovali, že další zdržení rozšíření rezervace by mělo pro zvířata tragické důsledky,“ doplnil Dalibor Dostál.

Exmoorský poník

Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Foto | Michal Köpping / Česká krajina

Namísto smlouvy připravené k podpisu však v polovině března ochranáři dostali od úředníků informaci, že dokumenty nestihli připravit a smlouva se bude podepisovat začátkem května. Poté přislíbili dokumenty dokončit začátkem července.

V polovině července pak úředníci informovali, že se podpis smluv odkládá nejméně do konce letošního roku. „Práce se zvířaty vyžaduje dlouhodobé plánování. Podobné náhlé změny jsou pro podobný projekt samozřejmě kritické,“ upozornil Miloslav Jirků. Další zdržení zdůvodnili úředníci tím, že chtějí počkat na dopracování koncepce rozvoje bývalého vojenského prostoru. „Obecně je jistě správné řešit tyto velké plochy systémově. Nicméně v době, kdy tam běhají desítky velkých kopytníků, by se zásadní změna využití neobešla bez tragických důsledků. Pokud se znovu vrátím k východočeskému safari, je to podobné, jako by ve Dvoře Králové začali ve chvíli, kdy Josef Vágner přivezl desítky zeber, antilop a nosorožců, zvažovat, zda místo zoo nevyužijí pozemky raději na lunapark nebo zahrádkářskou kolonii,“ přirovnal Dalibor Dostál.

Navíc pozemky plánované pro rozšíření rezervace jsou součástí Evropsky významné lokality a podléhají tak omezením souvisejícím s ochranou přírody. Do konce roku by na nich měla být vyhlášena také Národní přírodní památka Mladá, která ochranu území ještě zpřísní. Komerční využití ani zastavení těchto ploch tak nebude možné.

Proč zvířata v bývalém vojenském prostoru nutně potřebují rozšířit rezervaci? „Kvůli dlouhodobému suchu je vegetace na pastvinách výrazně méně, než v normálních letech. Divocí kopytníci navíc dlouhodobou pastvou potlačují agresivní druhy trav a pomáhají návratu ohrožených druhů bylin. Po několika letech plevelné trávy pastvu nezvládnou a jejich množství se skokově sníží. To je zcela v pořádku a právě k tomu podle plánu dochází. Jenomže podle původních příslibů měla mít zvířata již dávno k dispozici další plochy,“ vysvětlil Miloslav Jirků.

Řešením není ani přikrmování zvířat. Kromě toho, že by při počtech kopytníků znamenalo značnou finanční zátěž, není možné především z dalších důvodů. „Zvířata, především ta mladá, by si během několikaměsíčního přikrmování uvykla na „lepší“ stravu a poté by odmítala spásat hrubé trávy a plevele. Ty by se pak v rezervaci začaly šířit. Navíc by kvůli pravidelnému přikrmování ztratila respekt před člověkem, začala by si zvykat na kontakt s lidmi. Začala by se chovat nepřirozeně,“ zmínil Miloslav Jirků.

Zároveň vyloučil, že by se zvířata v rezervaci množila příliš rychle. „Nárůst počtu zvířat přesně odpovídá tabulkovým údajům u jednotlivých druhů a s podobnými počty jsme dlouhodobě počítali. Nikdo však neočekával, že ještě v roce 2019 nebudou podepsány příslušné smlouvy na pozemky formálně přidělené v roce 2016. Zvířata fungují přesně tak, jak mají, ovšem selhal lidský faktor,“ doplnil Miloslav Jirků.

Přikrmování by také ohrozilo křehký ekosystém v rezervaci. „Místa, kde se zvířata přikrmují, jsou významným zdrojem infekcí. Prevence před nimi by pak znamenala podávání chemických přípravků, které jsou jedovaté pro mnoho vzácných druhů hmyzu, i užitečných půdních a vodních organizmů. Ze semen, které seno vždy obsahuje, by se navíc mohly v pečlivě udržované lokalitě šířit rostliny z jiných míst, včetně nebezpečných invazních druhů,“ podotýká Miloslav Jirků.

To, že kopytníci v současnosti nemají k dispozici předpokládaný prostor, navíc způsobuje ve stádech sociální stres. „Zvířata, která se na dostatečném prostoru vzájemně respektují, jsou nucena k těsnému kontaktu,“ zmínil Miloslav Jirků. To se týká například projevů vůdčího hřebce vůči mladým hřebečkům, kteří se na současné ploše nemohou dostatečně vzdálit od stáda s klisnami a jsou tak vnímáni jako nepřátelé.

V celé Evropě v současnosti vznikají nové pastevní rezervace udržované velkými kopytníky, protože veřejnost i odborníci chápou, že jde o nejlepší dostupný způsob péče o přírodu na velkých plochách. Například v sousedním Německu jich funguje přes 200.

Ochranářská organizace Česká krajina na projektech spojených s návratem a ochranou velkých kopytníků spolupracuje s experty z Biologického centra Akademie věd České republiky, Jihočeské univerzity v Českých Budějovicích, Univerzity Karlovy v Praze, Ústavu biologie obratlovců Akademie věd České republiky, České zemědělské univerzity v Praze, Mendelovy univerzity v Brně, Masarykovy univerzity v Brně a dalších odborných institucí.

Na péči o divoké koně, zubry a pratury může přispět také veřejnost zasláním ve tvaru DMS KRAJINA 30, DMS KRAJINA 60 nebo DMS KRAJINA 90 na číslo 87 777. Cena dárcovské zprávy je 30, 60 nebo 90 korun, na projekty neziskové organizace jde 29, 59 nebo 89 Kč korun. Dárcovské SMS zastřešuje Fórum dárců. Mezi další možnosti podpory patří dárcovský portál Darujspravne.cz nebo nákup ve vybraných e-shopech prostřednictvím portálu Givt.cz.