Motýlí království na pomezí Čech a Moravy ožívá díky novým tůním a sadům
„Tůně už teď lákají první žabí návštěvníky – a snad se brzy vrátí i mloci,“ popisuje koordinátor projektu Roman Kalous z ČSOP Arion. Mokřady zároveň v krajině zadrží dešťovou vodu, což pomůže při suchu ochladit okolí a zlepší se mikroklima lokality. Projekt navíc vyřešil i dlouholetý problém s černou skládkou – z okolí budoucích tůní dobrovolníci odklidili hromady starého stavebního odpadu a nebezpečný azbest, který na místě kdosi v minulosti vyvezl. Nyní tak vznikl čistý prostor pro návrat přírody.
Další dobrou zprávou pro Radiměř je záchrana zdejšího starého sadu. Arion ve spolupráci s místní samosprávou a ovocnáři obnovil zanedbaný švestkový sad na okraji obce. Kvetoucí ovocné stromy jsou totiž rájem pro opylovače – včely, čmeláky a motýly. Obnova sadu tak pomůže nejen zachovat krajový genofond ovocných stromů, ale poskytne i potravu hmyzu brzy zjara. Místní obyvatelé navíc sad znovu využívají: na víkendové brigádě si nasbírali spadané ovoce na mošt a pálení, čímž se propojila péče o krajinu s udržováním regionálních tradic.
ČSOP Arion je pojmenovaný po motýlu modrásku černoskvrnném (Phengaris arion), který patří k symbolům této lokality. Aby se tomuto kriticky ohroženému druhu dařilo, je potřeba mozaika nízkých trávníků, květnatých míst i výslunných holých plošek.
Přesně takový charakter mají radiměřské stráně díky kombinaci kosení, pastvy a nyní i zásahů do dřevin. Spolek hospodaří na 25 hektarech pozemků – vedle luk a sadů také na přilehlých stepních svazích. Ty pravidelně jednou ročně kosí a nyní většinu ploch spásá malým stádem koní a poníků a větším stádem ovcí a koz.
Nejde však o obyčejné hospodářské stádo: Arion dal dohromady unikátní skupinu zvířat zachráněných z nevhodných podmínek. Během posledních pár let se mu podařilo převzít téměř 30 nechtěných koz a ovcí od majitelů, kteří se o ně nemohli nebo nechtěli dále starat. Z těchto „chudáků“ se na radiměřských loukách stali pracovití ochranářští pomocníci – spásají trávu, mladé náletové stromky a agresivní byliny, čímž pomáhají křehkým lučním květinám a tím i motýlům. Aby se zvířata měla dobře, dokončil spolek na podzim také stavbu nového ovčína. Jde o prostorný přístřešek v suterénu, kde najdou úkryt před nepřízní počasí zvláště starší členové stáda, v patře zase vznikl zimní seník s dostatkem krmiva. Na výstavbu přispěli drobní dárci formou veřejné sbírky na platformě Donio a samotní členové Arionu objekt svépomocí postavili.
Spolek Arion dokazuje, že i s malým týmem lze pečovat o desítky lokalit v několika krajích (od Olomoucka přes Svitavsko až po Českomoravskou vrchovinu). Daří se mu to díky propojování dobrovolníků, spolupráci s odborníky a také díky podpoře veřejnosti. Zájemci mohou Arion podpořit různě – třeba účastí na některé z dobrovolnických víkendových akcí, kterých spolek každoročně pořádá několik (od jarních výsadeb stromků až po letní senoseč). Přispět lze i finančně. Aktuální informace zveřejňuje ČSOP Arion na svém facebooku a webu. Každá pomoc se počítá – a odměnou je pohled na krajinu, která díky lidem z Arionu opět dýchá a hýří životem.
ČSOP Arion je součástí Skupiny JARO – sítě organizací, které pečují o přírodu napříč českou krajinou. Obnovujeme mokřady, louky a pastviny, vracíme vodu do krajiny, chráníme ohrožené druhy, uzdravujeme zraněná zvířata a zapojujeme veřejnost. Pomáháme na stovkách míst – od nížin až po vrcholky hor. Naše práce má smysl a místo pro každého. Přidat se můžete na brigádě, darem nebo sdílením. Více na www.skupinajaro.cz
reklama

Dále čtěte |
Vodáci chráněným vrankám v Jizeře neškodí, ukázala studie
Rostlinou roku 2026 se stal hořec brvitý
Míst pro přírodu je už 60. Přibyly mokřadní pozemky Na Skřivánku a Vavřinecká niva
Další články autora |
Online diskuse
Všechny komentáře (1)
Slavomil Vinkler
11.3.2026 07:23Viz: Husté lesy v Evropě neexistovaly. Nejmíň posledních 20 milionů let
https://www.osel.cz/14575-huste-lesy-v-evrope-neexistovaly-nejmin-poslednich-20-milionu-let.html
Dospěli k jasnému závěru. Od miocénu až do novověku nebyla Evropa pokrytá souvislým strašidelným temným lesem, ale veselým a prosluněným parkem, bouřlivě dynamickou mozaikou malých kousků lesa, jednotlivých stromů a květnatých luk. V tomto třetihorním a čtvrtohorním parku se proháněli sloni, nosorožci, pratuři a bizoni, kteří dlouhodobě udržovali park bez lidského zásahu. Možná právě proto děláme ve městech nebo u zámků parky a ne lesy. Máme parky v genech.
Pozoruhodné je, že parková mozaika v Evropě trvala, i když se spustily cykly ledových dob. Ať nastoupila doba ledová či meziledová, ať bylo horko či mráz, krajina byla stále mozaikou stromů a bezlesí. Jinými slovy, to, co dnes považujeme za les, je v kontextu milionů let historie… nepřirozené.





Martina Skohoutilová: Státní rozpočet na rok 2026 vysílá zvláštní signál
Motýli mizí z české krajiny. Za 60 let jsme přišli o téměř 20 druhů, desítky dalších balancují na hraně
Když step kvete i mlčí. Proč je důležité pečovat i ve „špatných“ letech