https://ekolist.cz/cz/publicistika/priroda/mysi-raj-nebo-mysi-peklo-slavny-experiment-vypravi-lidem-jen-to-co-chteji-slyset
zprávy o přírodě, životním prostředí a ekologii
Přihlášení

Myší ráj, nebo myší peklo? Slavný experiment vypráví lidem jen to, co chtějí slyšet

25.1.2023 05:46 | PRAHA (Ekolist.cz)
John Calhoun realizoval podobné experimenty už od roku 1947. A známý myší ráj byl už v pořadí pětadvacátou iterací. Předchozí experimenty dopadly odlišně...
John Calhoun realizoval podobné experimenty už od roku 1947. A známý myší ráj byl už v pořadí pětadvacátou iterací. Předchozí experimenty dopadly odlišně...
I špatně sestavený experiment může přinést zajímavé výsledky. Pokud víte, jak je pro zvídavou nebo panickou veřejnost interpretovat. A přesně tenhle zádrhel se pojil se slavnými experimenty biologa Johna Calhouna.
 

Ta vysoká krychle o hraně 1,4 metru nabízela na první pohled vše, co si obyčejná myš může k životu přát. Alespoň tak to jejímu šéfdesignérovi v roce 1968 přišlo. John Calhoun do tohoto boxu, usazeného v suterénu marylandského Národního centra pro výzkum duševního zdraví, vměstnal dostatek násypníků jídla a napáječek s vodou. A zajistil komfortní teplotu i odvětrávání. Uvnitř nechyběl ani dostatek ruliček a natrhaného papíru, a také 256 oddělených „domečků“, tedy spíše bytů pro hlodavčí nájemníky.

Celý tenhle myší panelák – uměle vytvořené prostředí, kde se obyčejná myš může bez strachu z predátorů, bez nemocí a parazitů dožít nejvyššího možného věku – se oficiálně nazýval Experimentální prostředí pro myši s inhibicí úmrtnosti. Ale neoficiálně se pro něj vžil termín Myší ráj.

Už tady se hodí upozornit, že Calhoun byl dobře vybaven znalostmi z Bible – často z ní zpaměti citoval – ale měl pramalé ponětí o duchovních obzorech myší. Svým experimentem budoval svou vlastní představu myšího ráje. Ráje, o němž už věděl, jak snadno se může zvrhnout v peklo. Protože celý ten hlodavčí pokus s myší utopií nedělal poprvé. Byla to vlastně už pětadvacátá taková kolonie v pořadí.

Růst na prvním místě

Na počátku do ráje vysadil osm bílých myšek. Ty se pár týdnů blaženě rozkoukávaly a sžívaly s prostředím hojnosti, zabydlovaly se. Aby se pak začaly množit. Jako myši. Každých 55 dní se jejich populace zdvojnásobila, takže v devatenáctém měsíci pokusu jich už v uvnitř žilo 2200. Tento potěšující růst ale maskoval problémy, k nimž v myší populaci docházelo.

Ve volné přírodě je úmrtnost myších mláďat poměrně vysoká, protože většinu sežerou predátoři nebo je zahubí nemoci, podchlazení, sourozenci. V myším ráji se to nedělo. Čerstvých mláďat se tak „hromadilo“ více, než je v běžné myší populaci běžné.

Hlodavci, myši nevyjímaje, si docela zakládají na společenské hierarchii. Jsou tu dominantní samci, kteří mají výsostný přístup k harémům samic a páření. Taková alfa se vůči samčí konkurenci prosazuje fyzickou agresí. Pere se s vyzyvateli o svou pozici. A kdo prohraje, stane se betou, a musí z kola ven. Zbitý se odplazí pryč, a pokud nezahyne a vylíže se ze zranění, možná bude moci zkusit štěstí v nějaké jiné myší skupině. A třeba se, vybaven zkušenostmi z posledního souboje, prosadí tam.

John Calhoun uvnitř Vesmíru 25, své největší a nejhorší myší utopie.
John Calhoun uvnitř Vesmíru 25, své největší a nejhorší myší utopie.
Licence | Volné dílo (public domain)
Foto | Yoichi R. Okamoto

Takhle to ale v Calhounově experimentu nefungovalo. Poražení jednoduše nemohli vyklidit prostor, z ráje totiž nebylo úniku. A tak bylo těchto odvržených poražených stále více.

Armáda zbitých a poražených

Nebyl na ně moc hezký pohled, těla pokrytá nezhojenými šrámy a jizvami, navíc se mezi nimi každou chvíli strhla rvačka. Těžko interpretovat, k čemu takové souboje mezi beta samci byly vlastně dobré. Zdrojů potravy bylo stále dost, a vítězství nad dalším frustrovaným beta samcem privilegia k páření negarantovalo.

V takovém uspořádání nedávalo myší násilí moc smysl. Tedy, z lidského pohledu.

S každou další generací se počet myších odpadlíků násobil, až situace dospěla do bodu, kdy alfa samci přestali souboje o prvenství stíhat. Možná byli nadprůměrně vybavení na to, aby porazili jednoho podprůměrného vyzyvatele. Ale vyzyvatelů teď byly tucty, okamžitě po vítězství následoval další boj. Až do omrzení.

Vyčerpaní alfa samci nakonec na obranu „bytečků“ s harémy svých samic a mláďat postupně rezignovali. Do hnízd začali houfně pronikat ti kdysi poražení a jali se dělat pořádek. Chtěli zahubit mláďata, vynutit si přístup k páření. Samice své mladé bránily, ale nepříliš úspěšně. A na úkor péče. Stres je vedl k tomu, že mláďata odstavila dříve, předčasně.

Nebo je raději opustily či dokonce samy zahubily. U jinak příkladně rodičovsky pečujících myšek je to silně neobvyklé chování. A zdaleka nebylo jediné.

My už na to kašleme

Další deviací od normy bylo, že předčasně odstavená a z hnízda vyhoštěné mláďata zjevně neodkoukala ty správné mateřské návyky. Měly problémy se sociálními interakcemi, nevěděly, jak reagovat na zájem partnerů k páření. Nebyly schopné odchovat mláďata. I ony nakonec na rozmnožování rezignovaly, a jako poustevnice se stáhly do bytečků.

Nedostatečně odchovaní samci zase nadobro ztratili zájem o páření. Nedvořili se samicím a ze schématu bojů se sami vydělili, čas místo toho trávili péčí o vlastní srst. Nepřizpůsobivost myšímu životu se populací v ráji šířila bleskovým tempem.

Calhoun to nazval odborně "behavioral sink". "Propad" či "dno chování" nebo také častěji "chování zkázy".

Členění na alfa a beta samce vymizelo z populace, ztratily se harémy samic k páření. Ostatně, o páření už neměl v ráji zájem skoro nikdo. Chyběla k němu jakákoliv motivace. Samice už neuměly odchovat sociálně funkční mláďata. V průběhu 21. měsíce experimentu se přestala rodit nová mláďata úplně. Tento zhruba 600. den experimentu prakticky předznamenal poslední kapitolu.

Na cestě do záhuby

V prostředí se zajištěným komfortem, v místě absolutního dostatku a hojnosti, vyhaslo to, co bychom asi laicky nazvali vůle k životu.

Sám fakt, že by chování myší mělo vypovídat o chování lidské populace se jeví být dost hraniční. Lidé i myši jsou sice tvorové společenští, ale hustota lidské populace nemusí nutně korelovat s psychickým stresem a lidé se se stresem také vyrovnávají jinak než myši.
Sám fakt, že by chování myší mělo vypovídat o chování lidské populace se jeví být dost hraniční. Lidé i myši jsou sice tvorové společenští, ale hustota lidské populace nemusí nutně korelovat s psychickým stresem a lidé se se stresem také vyrovnávají jinak než myši.
Licence | Všechna práva vyhrazena. Další šíření je možné jen se souhlasem autora

Trvalo to ještě skoro tři další léta, než se spokojené a nasycené, fyzicky zdravé a páření schopné, ale nemnožící se myši odebraly do zapomnění. Jejich populace z ráje, která měla na vrcholu 2200 jedinců, vyhynula.

Když John Calhoun popis výsledků tohoto experimentu publikoval, způsobilo to ve světě zemětřesení. Bylo to fascinující dílo.

Jeho práce naprosto učarovala sociologům, psychologům a novinářům. Vesměs tedy těm, kteří o etologii a ekologii hlodavců nebo zoologii vůbec mají jen pramalé povědomí. Poselství se jevilo být zřejmé – myší ráj je metafora lidské společnosti a neudržitelný růst lidské populace vede do záhuby.

Ostatně, i Calhoun sám to během konferencí potvrdil: „Je to studie převážně o myších, ale mé myšlenky při ní se týkaly člověka.“

Experiment silně oslovil všemožné náboženské fundamentalisty. Popisy odstavených myší ztrácejících schopnost starat se o mláďata, výjevy zženštile metrosexuálních samců fascinovaných vlastním vzhledem, ale bez zájmu k páření, zvrácení tradičních genderových rolí, úpadek společnosti vyvolaný relativní hojností a nadbytkem…

Výkladu se zhostili politici se socialistickými i kapitalistickými vizemi, vyznavači eugeniky a rasové čistoty, zastánci kontroly porodnosti, obhájci svobody a kritici blahobytu či majetkové nerovnosti, konzervativci i revolucionáři. V podstatě každý si mohl najít v myším ráji nějakou paralelu, vlastní interpretaci.

Studii samotnou věcně a fakticky tehdy kritizoval málokdo. Ale pár takových zmínek přeci jen zaznělo.

Prostor pro kritiku

Už sám fakt, že by chování myší mělo vypovídat o chování lidské populace, se jevil být dost hraniční. Lidé i myši jsou sice tvorové společenští, ale ne na úplně shodném principu. Například hustota lidské populace nemusí nutně korelovat s psychickým stresem a lidé se se stresem také vyrovnávají jinak než myši. Umíme si vytvořit alternativní hierarchie.

Uspořádání hlodavčího experimentu bylo přinejmenším podivné, ve smyslu absolutního zjednodušení situace. Myší ráj totiž v sobě nesl zabudované mechanismy, které potíraly jakékoliv přirozené chování. Existence bez nemocí a predátorů, absence přírodního výběru, neomezené zdroje – i absurdita onoho znemožněného úprku poražených. Calhoun tím vlastně dokazoval jen to, že když myším sebere všechno, co je pro jejich život určující, začnou se chovat jinak, než se chovali dosud. Pak se ale podivovat ztrátě jejich „myšivosti“ či „myšovství“ je poněkud zcestné.

Práce Johna Calhouna (na snímku) učarovala sociologům, psychologům a novinářům. Poselství se jevilo být zřejmé – myší ráj je metafora lidské společnosti a neudržitelný růst lidské populace vede do záhuby.
Práce Johna Calhouna (na snímku) učarovala sociologům, psychologům a novinářům. Poselství se jevilo být zřejmé – myší ráj je metafora lidské společnosti a neudržitelný růst lidské populace vede do záhuby.
Foto | Cat Calhoun / Wikimeda Commons

Pár výtek zaznělo i k popisu chování myší z těch pokročilejších generací, které bylo vyloženo jako „degradované“ až „hloupé“. Jenže to, že se přijetím vlastní asexuality vymaníte z nekonečného řetězce násilí, jež sužovalo předchozí generace, je vlastně docela chytrý mechanismus přežití.

Asi nejpodstatnější výtka ze všech ale tehdy ještě nezazněla.

Čtyřiadvacetkrát a vždycky trochu jinak

John Calhoun realizoval podobné experimenty už od roku 1947. A myší ráj ze suterénu marylandského Národního centra pro výzkum duševního zdraví byl už v pořadí pětadvacátou iterací. Jak vlastně dopadly ty předchozí experimenty?

Odlišně.

Při jedné verzi se například u myší rozvinula, jako mechanismus vyrovnání se s násilím následujícím po fázi růstu jakási forma stimulované homosexuality, bisexuality. Coby vysoce funkčního mechanismu, jak nezápasit o pozici alfy a nedojít k úhoně. Jiné verze byly extrémně násilné, protože se beta samci při vzájemných půtkách vybíjeli navzájem. A kanibalizovali se. Na druhé straně, nevznikl tak sociální přetlak, ani se nezhroutila původní hierarchie. Maximální velikost populace se regulovala.

Ještě před tím, než se Calhoun pustil do experimentů s myškami, budoval ráje krysí a potkaní. I tam docházelo k soubojům o alfa pozice. A někteří poražení našli „nový smysl života“ v tom, že se pokoušeli z výběhu uniknout. Začali podkopávat podlahu – a byli při tom mnohdy úspěšní.

U krys v této situaci se projevila jiná forma deviantního, odchylného chování. Místo, aby vynášely hlínu po kouscích, sbalily ji celou do klubíčka a najednou ji vyvalily ven z kopaného tunelu. Byla to inovace, nová finta, tvůrčí průlom. Cenné know-how, kterou dominantní jedinci neměli.

O důkaz harmonie svět nestál

Asi největším „propadákem“ byl jeho první projekt s potkany.

Pět samic ve výběhu mohlo dát po čase vzniknout až 5000 jedinců. Jenže to se nikdy nestalo. Populace nikdy nepřesáhla 200 jedinců, po většinu času se držela na 150 kusech. Potkani sami se zorganizovali do tuctu mikrokolonií, a dokázali vzájemně žít v naprosto harmonických a přirozených, plně funkčních skupinkách. Za osmadvacet měsíců nenastal jediný zvrat nebo drama.

Zklamaný Calhoun pak tuto funkční potkaní utopii nechal otrávit. Žádná senzace z nich nekoukala. A o tom to celé nejspíš je.

John Calhoun bádal skoro pětadvacet let, musel vystřídat tři různé druhy hlodavců, čtyřiadvacetkrát změnit uspořádání svého pokusu tak, aby dosáhl maximální kontroly nad výstupem. A když se to po pětadvacáté konečně povedlo, představil lidskému světu, který byl tehdy zachvácen panikou z přelidnění, svůj úspěšný experiment.

Jaké ponaučení si tedy můžeme myšího ráje a práce Johna Calhouna vzít?

Že jeho nejslavnější vědecké dílo funguje jako Rorschachova skvrna: lidé v ní vidí to, co chtějí vidět. A stojí za to si uvědomit, že ne všechny laboratorní experimenty, zejména ty do extrému promyšlené a vyhraněné, se vztahují na skutečný svět.


reklama

 
foto - Dohnal Radomír
Radomír Dohnal
Autor je spolupracovníkem Ekolistu.cz.

Online diskuse

Redakce Ekolistu vítá čtenářské názory, komentáře a postřehy. Tím, že zde publikujete svůj příspěvek, se ale zároveň zavazujete dodržovat pravidla diskuse. V případě porušení si redakce vyhrazuje právo smazat diskusní příspěvěk
Všechny komentáře (11)
Do diskuze se můžete zapojit po přihlášení

Zapomněli jste heslo? Změňte si je.
Přihlásit se mohou jen ti, kteří se již zaregistrovali.

va

vaber

25.1.2023 10:39
no ,lidi fungují jak myši ,množí se stejně se ,
když nepojdou ze stresu ,pojdou tím,že při určitém počtu jedinců zkolabuje prostředí ve kterém žijí a změní se na prostředí ve kterém nebude možný život,
namyšlená Evropa si řešila svoji populační explozi,emigrací milionů lidí každý rok do ostatních kontinentů a stejně má jednu z nejvyšších hustot obyvatel na km2,
přemnožení lidí je hlavní příčinou většiny problémů kterým lidstvo dnes čelí, nejsou malé a budou přibývat, množení se stále podporuje,
nikdo se neodváží na to upozornit, je to zakázané téma ,
raději se vypouští čísla, kolik by mohla planeta teoreticky uživit lidí a podobné nesmysly o populaci planety
před 120lety byla na planetě desetina lidí,
já budu škodolibý a řeknu ,že to dalším generacím přeji ať si ten sajrajt užijí, tu světlou budoucnost, vše se dělá pro naše děti
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

25.1.2023 11:15
Dobrý článek! Kam se hrabem na potkany, to je oproti lidské populaci organizovaná entita. A že to dokáží, je senzace, ne že ne! Zato nás čeká rozlézání satelitů, příliv odjinud, nečinné přihlížení událostem mimo náš přímý vliv. Proto dopadnem spíše jako ty myši, přičemž první signály už zažíváme (baby-box je ta lepší varianta).
Odpovědět
FB

František Balco

25.1.2023 23:23 Reaguje na Karel Zvářal
Potkani projevili soudnost a dobrou vůli. A tak je vytrávil. A autor článku o to ani nezavadil! Myši předváděly gender/ LGBT+, a autor zase nic. Proč asi? Je to proti zájmům finančníků. Čím víc lidí, tím víc spotřebitelů/zákazníků. Pro umělce větší davy na koncertech. Jak omamné! Atd.,atd.. A moudrý člověk je otravný debil! A ta svině zeměkoule se ne a ne nafouknout! Megalomanství a zvrácená logika a politika a politici!
Odpovědět
Karel Zvářal

Karel Zvářal

26.1.2023 15:10 Reaguje na František Balco
Kamarád si z vojny dovezl potkana, kterého našel u kanálu na buzerplace. Potkánek se sotva pohyboval, možná to byl slabší kus vypuzený z mnohačetného vrhu. Krmit ho nebylo těžké, pít mu dával sliny (z úst do úst), nosil ho pod košilí a po kapsách. Prostě mazel, akorát hnědý z divoké populace. Krátce po návratu domů mu utekl, ale během několika dní se objevil dobitý a zkrvavený - místní klan ho nepřijal. Dal se do pořádku během pár týdnů, a znovu utekl. Tentokrát se už vícekrát neukázal. Jestli odešel "do lesů", nebo byl místními zabit, můžeme jen spekulovat. Ale je vidět, že to nejsou žádní "vítači", potravy je málo, takže si stavy hlídají. Tolik jako dovětek k těm pár řádkům, které si někteří rozvádějí podle svého gusta.
Odpovědět
LP

Ladislav Pícha

26.1.2023 10:36 Reaguje na Karel Zvářal
Já si naopak myslím, že lidé na zeměkouli fungují podobně, stačí pohled z větší vzdálenosti.
Jednotlivé populační buňky jsou různé kultury, dnes řekněme USA, Evropa (bez Ruska), Čína, Rusko, Arábie, islám bez Arábie... Nečiním si nárok na přesnost a úplnost a už vůbec nechci, aby se debata zvrhla k aktuální politice. Ve chvíli, kdy se nějaká "buňka" zvrhla (nacistické Německo), byla celkem rychle eliminována, případně - jako lidé - docela umíme vztahy zvané ozbrojené příměří (studená válka).
Atomové zbraně v množství schopném planetu zničit jsou na světě už pěkných pár desítek let, ale řekl bych, že naprostá většina řečí o jejich použití je víceméně děláním ramen.
Přeci jen se o politiku otřu: všimněte si, že i ta rusko - ukrajinská válka se přes všechny řeči o bojích do posledního Ukrajince a denacifikace a vrácení před rok 1998 vede v reálu velmi opatrně: Rusové tomu ani neříkají válka a NATO/EU (zjednodušeno) pomáhá Ukrajině jen tolik, aby to Putina nerozzlobilo příliš. Takže zase - mír to opravdu není, ale vražedný konflikt vypadá jinak. Což samozřejmě neznamená, že se to - klepy klep - nemůže zvrhnout.
Odpovědět
HH

Honza Honza

26.1.2023 14:26 Reaguje na Ladislav Pícha
tato válka ale také mohla být jen přesťupněm-pokusem Putina o větší dobyvačnou válku, pokud by se mu povedla a pokud by probíhala lehce
Odpovědět
BK

Barbora Kuňáková

25.1.2023 14:20
Nejlepší článek co jsem zde poslední dobou četla. inovativní, s novými informacemi, díky!
Odpovědět
HH

Honza Honza

26.1.2023 14:21
-jsou ale pokusy které, i když jsou vedeny exaktně, přinášejí rozporuplné výsledky. Jsou to pokusy v obl. kvantové mechaniky, kdy sledujeme-li dráhu elektronu, projevuje se jako částice, nesledujeme-li jeho dráhu, projevuje se jako vlnění. Jde o dualizmus částic, někdy je elektron černý, jindy bílý. Přitom nejde o chybu experimentátora ale o realitu rozporuplného světa. Zároveň to znamená, že experimentátor sám realitu mění.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

26.1.2023 20:07
Jeho pokusy byly kdysi kritizovány jako neprůkazné z různých důvodu těmi,
kterým se nehodily do krámu. Samotný byl zklamán chováním potkanů, protože
čekal stejnou reakci jako u myší. Při porovnání s realitou to pokulhává,
protože záleží hlavně na podmínkách života. Pro některé je dostatkem to,
co je pro jiné nedostatkem a i v dostatku projevují hrabivost soupeřením
nikoliv o své postavení, ale i o spotřebu, kterou ani nejsou schopni
spotřebovat. Vezměte si teorii komunismu s uspokojením lidských potřeb. Prostě někomu nebude stačit dostatek potravy, ale chce ji hromadit a
nenechat ji ostatním. Nebude mu stačit jedno auto, ale chce dvě a o
ženách platí totéž. Některý bude chtít dvě a jiný i tu sousedovu.
Jinak ty pokusy ohromily svět, ale svět si z toho nevzal ponaučení.
Lidé se prostě chovají jinak, protože nežijí v teráriu. Poučné je chování vězňů v koncentrácích, kde se z lidí stali dravci, kdy kvůli přežití popřeli morálku a pokud to díky tomu přežili, tak o tom už ani nemluvili. Kápové týrali jiné, aby nebyli sami týrání a ukazovali prstem koho zlikvidovat, aby se sami nestali obětmi. To byl hrůzný pokus přímo na lidech a ukázal, že touha přežít je u každého jiná. Někdo rezignoval
na život a jiný na morálku, pokud chtěl žít. Známý a bývalý vězeň o tom nechtěl nikdy hovořit, ale když se odhodlal, tak to byla hrůza, čeho je člověk schopen a zda byl v tom okamžiku ještě člověkem a nebo krysou
toužící přežít za každou cenu! Popisoval jak mrtvému, kterého vezl na vozíku do krematoria, vzal z kapsy zkrvavený skrojek ukradeného chleba,
který byl důvodem jeho ubití k smrti ostatními vězni. Vzal si prostě
více na úkor ostatních něco, co mu nakonec nechali na poslední cestu
a známý si to potajmu vzal a snědl, aby měl sílu vozit ty mrtvé. Byl
do své smrti skromný a vždy říkal, ať si vážíme jak nyní žijeme a to
byl prosím socialismus. Jak málo mu po těchto zkušenostech stačilo!
Byl tam za politiku a od té doby o ni nechtěl už ani slyšet!
Odpovědět
HH

Honza Honza

29.1.2023 08:38 Reaguje na Břetislav Machaček
máme si vážit všeho dobrého, podporovat to, vážit si zdraví a neničit si ho, vážit si přírody. Je zapotřebí pokora, nemyslet si, že mé názory jsou ty nejlepší, všechno vím, všechno zvládnu. Vše je relativní, vše má pozitivní i negativní stránky. Pokora, méně trestat, více pomáhat, mít radost, že jsem udělal službu druhému, jsou křesťanská kritéria, vždy bohužel neplatí, ale společnost čím je vyspělejší a kulturnější, tím víc je požaduje.
Odpovědět
BM

Břetislav Machaček

30.1.2023 09:44 Reaguje na Honza Honza
Ano, ale zkuste to říci dnes většině lidí, kteří se nestydí
brát třeba 10x více, než ten, který vytváří skutečné hodnoty
a nebo ten, bez jehož služeb by zarostli v odpadcích a špíně?
No a nebo ti, kteří díky základnímu kapitálu dostávají dotace k navýšení svého majetku na úkor těch, kteří nemají
ten kapitál na spoluúčast nutnou pro příjem dotace? Je to
hnus a jak se ti lidé ještě povyšují nad nuzáky a poctivé
lidi je úplná katastrofa. Mi se z takových lidí už zvedá
žaludek a proto tu kritizuji je, jejich bláboly a činy.
Kdysi byl ochránce přírody pro okolí naivním, ale dobrým
člověkem, kterého si lidé vážili. Dnes to jsou ale často
potížisté znepříjemňující život obyčejným lidem a navíc i
prosazující to, co těm lidem bere naději na zlepšení. Ono
blokovat 15 let obchvat města kvůli kousku lesa, či louky
je ekoterorismus, když jim přitom nevadí jinde montovna
a sklad nadnárodní firmy. Oni dobře vědí, že proti firmě
nemají naději, ale proti státu se jde za státní peníze
klidně i soudit. Máte pravdu, že se vytratila skutečná
solidarita a nahradila ji okázalá dobročinnost odepsaná
z daní, ale získána často pouze z toho, že o to jiné
předtím obrali. Vezmu ti kožich, poděkuj a vrátím ti
z něho chlup!
Odpovědět
 
reklama


Pražská EVVOluce

reklama
Ekolist.cz je vydáván občanským sdružením BEZK. ISSN 1802-9019. Za webhosting a publikační systém TOOLKIT děkujeme Ecn studiu. Navštivte Ecomonitor.
Copyright © BEZK. Copyright © ČTK, TASR. Všechna práva vyhrazena. Publikování nebo šíření obsahu je bez předchozího souhlasu držitele autorských práv zakázáno.
TOPlist